16. Jít s proudem je osvobozující

17. září 2015 v 15:34 | Sasanka
Článek je součástí třicetidenního dotazníku.
Den šestnáctý: Tvůj názor na mainstreamovou muziku
Když jsem se do třicetidenního dotazníku pouštěla, tušila jsem, že ho nestihnu splnit za třicet dní. Netušila jsem ale, že mi bude trvat víc než tři roky, než se dostanu do druhé poloviny. Ale důležité je, že jsem nepřestala a proto vám dnes mohu říct, co si myslím o mainstreamu. A o hudbě. A o mainstreamové hudbě. A o banánech. I když o těch možná ne. Tak jdeme na to.

Když jsem byla mladší, hloupější, ošklivější, ale hubenější než jsem teď, nebyla jsem moc oblíbená. Smutné na tom je, že se nedá říct, že by mě lidi nesnášeli. Ani se mě nesnažili cíleně ignorovat. Jen mě prostě vypuštěli. Nezdravili mě, nikdo mě nikdy nikam nezval, nechtěli s ničím poradit, s něčím se svěřit nebo si zkrátka jen popovídat o přestávce. Druhý stupeň základky bylo dost chmurné období. V té době jsem vážně nechápala, proč vlastně nemám kamarády, proč se nikdo neobtěžuje mě brát jako sobě rovnou.

Byla jsem zkrátka divná. Jiná. Nějakým způsobem jsem nezapadala. Nevím, čím to bylo. Mohly za to moje brýle? Moje jedničky ve škole? Moje manžestrové kalhoty? Mimochodem, díky moc, mami, že jsem je musela nosit, vůbec se mi kvůli tomu nikdo nesmál, fakt... V té době bych dala všechno za to, abych mohla být normální, abych mohla být jako přes kopírák, abych zkrátka nebyla ničím odlišná od davu a konečně někam zapadla.

Asi teď čekáte, že začnu nadávat na společnost a její názor, že kdo vystupuje z davu, nezaslouží si empatie ostatních. Ale naopak. Miluju dav. Miluju většinový proud a jsem nesmírně ráda, že jsem se do něj zhruba po prvním měsíci na střední dostala. Na tom jít s davem je překvapivě cosi neuvěřitelně poklidného. Najednou jsem měla pocit bezpečí. Věděla jsem, že někam patřím, že jsem sice stále svůj vlastní originál, ale nejsem na to sama.

Způsob, jakým konečně zapadat, je přestat se snažit zapadat. Jediná možná cesta je akceptovat svoji výjimečnost, uvědomit si ji a nechat se jí pohltit. A v momentě, kdy tohle uděláte, zjistíte, že celý ten slavný mainstream je jen plný zoufale originálních lidských bytostí, které nechtějí nic jiného, než někam patřit. A pak tady máme slepice, které jsou jenom pěkná schránka na prázdné nic, ale to už je jiná kapitola.
Abych se dostala k té hudbě. Součástí toho, že jsem nepatřila do většinového davu, bylo to, že jsem neposlouchala ani většinovou hudbu. Nebyl tady totiž nikdo, od koho bych mohla odkoukat hudební vkus, netušila jsem, jaké rádio poslouchat, na jaké hudební pořady v televizi koukat, které písničky si pouštět na youtube (když už jsem byla dost stará na to, abych věděla, že existuje youtube). A tak jsem si poslouchala to, co se líbilo mě, a tak trochu jsem se bála, že jsem totálně mimo a každý, kdo uvidí můj playlist, si o mě bude myslet, že jsem absolutní šílenec. Nakonec se ukázalo, že i bez mezilidské interakce se mi podařilo vyvinout si hudební vkus, který se hodně blíží tomu, co dnes nazýváme mainstreamovou muzikou.

Sama se sebou jsem první půlku září hrála takovou hru. Kdykoliv jsem někam šla, pouštěla jsem si na telefonu písničky. A když jsem narazila na nějakou svou oblíbenou, kterou mám vážně ráda, zapsala jsem si její jméno. A tak jsem stvořila seznam písniček, které nikdy nepřeskakuju. Jsou to písničky, které reprezentují můj hudební vkus a které mě, díky bohu, řadí mezi mainstreamového hudebního diváka. Říkám díky bohu, protože jsem skutečně, upřímně a seriózně ráda, že jdu s davem. Nikdy jsem se necítila líp.


Seznam písniček, které nikdy nepřeskočím.

1. Burning Bridges (One Republic)
One Republic patří mezi moje oblíbené kapely už nějaký ten pátek, ale řekla bych, že skutečný fanoušek jsem až od té doby, co vydali album Native. A tahle písnička reprezentuje všechno, co mám na těch klukách ráda. Jediná, která by ji snad mohla trumfnout, je Love Runs Out, ale to je díky SYTYCD a perfektní choreografii právě na tuhle skladbu (čekněte to, je to fakt nářez)

2. On My Way (Lea Michele)
Jsem Gleek a nestydím se za to. Jednou jsem někde četla recenzi, ve které se psalo, že Lea Michele je svěžím závanem broadwayského hlasu do současné popové hudby. A nemůžu souhlasit víc. Lea natřela všem rádoby zpěvačkám prdel, když přišla s tímhle cédéčkem, na kterém všem dokazuje, že chytlavé popové melodie zní ještě lépe, když se v písničkách doopravdy zpívá a ne jen roboticky kňourá. Klobouk dolů.

3. I Started A Joke (Faith No More)
Kdybych nejela letos na Rock for People, asi bych dál žila v blahé nevědomosti a kapelu Faith No More bych brala jenom jako další z té spousty kapel, které znám jen podle jména. Jaká škoda by to byla. Vím, že zrovna tenhle kousek je cover, ale nemůžu si pomoct, Mike je Pan Zpěvák. To, co on dokáže s hlasem předvést na studiových nahrávkách, není nic v porovnání s tím, co předvádí na živo.

4. If You Love Someone (The Veronicas)
Možná si pamatujete, jak holky zpívaly, že se cítí být Untouched. To bylo před sedmi lety. Teď jsou to dospělé ženské, které daly dohromady skvělé album plné chytlavých popových písniček, občas říznutých něčím trochu drsnějším. Skoro všechny písničky z toho alba by měly mít v tomto seznamu své místo, ale to bychom tu byli hodně dlouho.

5. Cool For The Summer (Demi Lovato)
Určitě si ji pamatujete z Camp Rocku. Jo, tuhle. Tu vyzubenou holku s děsnou ofinou. Tak z téhle malé ustrašené holky, která radši každé jídlo vyzvracela, než aby přibrala pár kilo, je teď sebevědomá, sexy mladá žena, která se naučila milovat sebe, svoje tělo a konečně začala dělat se svým hlasem pořádné věci. Řeknu vám, já nebýt zadaná, tak se asi přeorientuju - jen se mrněte sami.

6. Lost Then Found (Leona Lewis a One Republic)
Kluky z One Republic už jsem tady měla, ale Leona Lewis mi tady chyběla. Upřímně nechápu, jak se tahle písnička mohla NESTAT totálním hitem. Měla potenciál vzít rádia útokem a totálně je semlít. Někdo někde udělal chybu, a to je sakra škoda, protože tahle ženská si zaslouží všechnu slávu světa. A taky by mohla udělat turné a zastavit se v Praze. Já bych si lístek určitě koupila. Vy?

7. Don´t Let It Go To Your Head (Fefe Dobson)
Jednoho krásného dne jsem náhodou narazila na youtube na písničky Stuttering. A protože se mi líbila, vyjůtubovala jsem si toho víc. A tahle písnička mě dostala. Hudebně je to přesně to pravé ořechové pro mě - nenáročné, popové, ale s trošku drsnějším ocasem. Ale dostala mě taky textem, protože v určitých epizodách mého života v podstatě přesně popisovala to, jak se sama cítím. Fefe jede, i když ani nevím, jestli ještě pořád jede, nebo už dojela. Víte, jak to myslím...

8. Panic Station (Muse)
Trojice britských rockerů toho má na kontě víc než dost a i když jejich fanoušci možná dostanou infarkt, Panic Station je moje nejoblíbenější písnička od nich. Je to super chytlavá melodie, která má ještě ke všemu úplně geniálně vtipný videoklip. Kluci už jsou totiž tak slavní a uznávaní, že si ze sebe můžou dělat prdel a nebude to vypadat trapně. Vřele doporučuji, pokud chcete vidět Matta Bellamyho v červené chlupaté bundě a fialových upnutých kahotech.

Ještě bych chtěla dodat, že písničky nejsou řazeny podle oblíbenosti, ale podle toho, v jakém pořadí jsem si je zaznamenala.
Mějte se krásně a skládejte básně písně

xoxo
Sasanka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 17. září 2015 v 15:58 | Reagovat

U mě je zajímavý, že většinou i když se mi ty písničky hrozně moc líbí, tak pokud jen poslouchám a nejde o kulisu, třeba jedu vlakem a fakt zrovna nemám po ruce víc, než písničky, tak i ty nejoblíbenější po čase začnu přeskakovat k těm novějším. Ale momentálně nepřeskakovatelnou mám horu písniček ze Sons of Anarchy. Seriál se mi líbil tak nějak normálně, vlastně jsem ho zkoukla, až když skončil, do té doby mě moc nebral, ale hudbu má parádní podle mého vkusu, to se musí nechat. Tyhle věci na pomezí country a rocku a rockové balady mám prostě ráda. Plus ten zbytek, co tam hraje, ale když je to něco rychlejšího nebo uřvanějšího, už se mi to nelíbí tolik.

2 Gabux Gabux | Web | 26. září 2015 v 13:29 | Reagovat

Mně trvá i projekt 10 dní víc jak rok tak si z toho nic nedělej :D
Jinak 5. písnička je jednoznačně nejlepší :3 Aspoň tedy pro mě osobně :) Také ji nikdy nepřeskakuji a užívám si ji naplno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama