Srpen 2015

Deset druhů zákazníků podle Sasanky

27. srpna 2015 v 15:03 | Sasanka |  Top 10
Nic vás nenaučí tolik o lidském charakteru, jako jakákoliv práce za pokladnou. Ať už pracujete v Tescu, jako já, nebo točíte zmrzlinu, nebo prodáváte na bazénu párky v rohlíku a smažáky v housce - vždycky budete narážet na určitě typy lidí. A ne vždycky to bude příjemné setkání, to mi věřte.

Následující výčet určitě není úplný a ano, trochu (dobře, trochu hodně) mě inspirovat tento článek, který napsala Kája.

Já dělím zákazníky takto:

1. Zlatíčka
Začínám tím nejpříjemnějším druhem zákazníka na světě. Poznávací znamení: Pozdraví, Poprosí, Poděkuje a usmívá se u toho. Když se zeptám, kolik má rohlíků, řekne mi přesné číslo. Protože ví, jak to v obchodech chodí a že brigádníci nemůžou vědět všechno, tak si pamatuje, jaké pečivo si nabral ("To je dýňová kostka, slečno." nebo "Venkovská bageta, jestli vám to k něčemu bude."). Když platí, tak se snaží nachystat si co nejpřesnější peníze. Když to jde, vždycky najdou drobné - například 102 korun platí dvoustovkou a dvoukorunou. Nakonec mi popřejí hezký den a odejdou sluníčkovat o dům dál. Radost pohledět.

Jak poznáte. že je Sasance vedro?

10. srpna 2015 v 22:43 | Sasanka |  Popelnice
Poslední dobou mi příjde, že kdykoliv položím ruce na klávesnici, skončím na titulce blogu. Připadám si jako místní celebrita, tak si dávejte bacha, protože za chvíli vám zpychnu a pak už budu dávat na blog jenom selfíčka s kafetem od stárbaxu. (Ne, nebudu, protože jsem děsně šeredná a nechci vás tím zatěžovat.)
Každopádně, chodím si takhle po světě, je mi děsný vedro, hlavou se mi rojí spousta děsivejch nápadů a už bylo na čase je z té hlavy vysypat na pomyslný papír, protože by se mi jinak ten mozek taky mohl uškvařit, žejo...

Inu, koukám se kolem sebe. Tráva už dávno ztratila svou šťavnatě zelenou barvu a už je spíš vyblitě okrová. Vítr skoro nefouká, a když už se trochu vzduchu přeci jen pohne, zamává mi to kolem nohou s opadanými uschnutými listy. Ty listy, které se ještě z posledních sil drží na stromech, jsou povadlé a bez života. Ne, tohle není básnický popis podzimní scenérie ale realita toho, tak vypadá moje cesta z nádraží domů. Depresivní? Jak sviňa.