Červen 2015

10 utrpení seriálového nadšence

23. června 2015 v 17:25 | Sasanka |  Top 10
Minulý článek mě inspiroval k tomu, abych jednou za uherský rok taky napsala něco do jiné rubriky, než je popelnice. Takže mi dovolte, abych vám představila 10 největších hororů, které číhají na chudáka seriálového fanouška, jako jsem třeba já.


1. Vysílací pauzy
Snad není nic horšího. Jakmile se hraje jakýkoliv důležitý sport, prdnou tam pauzu. Po půlce série tam prdnou pauzu. Když zjistí, že mají málo dílů na to, aby to dotáhli do konce seriálové sezóny, prdnou tam pauzu. A co mám jako dělat já, když je prostě jasné, že v určitý den v týdnu koukám na určitý seriál? Změnit si časový rozvrh? Ale já nechci…

Ariana Grande má 99 problémů. Zemšťané jich mají sto.

20. června 2015 v 11:33 | Sasanka |  Popelnice
"I got 99 problems, but you won´t be one." Zpívají Adriana Grande a Iggy Azalea. Lidé, kteří 97 let po atomové válce obývají Zemi budou mít ještě o jeden problém víc. Přichází totiž Stovka.

Seriál The 100 má na svědomí stanice CW. Nedávno skončila druhá řada, mě nedávno skončilo zkouškové, tak jsem hledala, čím bych mohla vyplnit volné chvilky, když je zrovna tak hnusně. Na seriál jsem narazila na Edně, když jsem tak nějak brouzdala různými články. Už jsem o něm slyšela i dřív, ale nikdy jsem se na něj nepodívala. No co, zkusím to, vypadá to nadějně. Stáhla jsem si první díl, abych to okoukla... a už to jelo.

Rock for People jsem přežila!!! Ale bylo to těsně!

8. června 2015 v 16:21 | Sasanka |  Popelnice
Co na to říct, byl to zážitek. Od čtvrtka do neděle jsem byla hradeckém festivalu Rock for People. Byly to dny plné různých poprvé. Poprvé jsem byla na festivalu trvajícím víc dní, poprvé v životě jsem stanovala a taky jsem poprvé pila nefiltrované pivo.

Když jsem se balila, měla jsem před sebou nelehký úkol. Zabalit si takové oblečení, abych nevypadala jako bezdomovec, ale zároveň pokud možno starší kousky, které by mi nechyběly, kdybych je zlikvidovala. Taky na mě stála skoro veškerá organizace, protože moje drahá polovička je v tomhle ohledu trošku ňouma. Naštěstí jsem vytvořila seznam, kdo má co vzít. On bral stan, já brala v podstatě všechno ostatní. Proto to před balením vypadalo zhruba takhle.


Poté, co jsem za pomocí tetrisu, woodoo a černé magie narvala krosnu až po vršek, zůstalo mi už jen pár "maličkostí" k zabalení. Konkrétně obří larysa, kterou jsem brala do stanu. Naštěstí jsem potom ještě našla jeden tenčí a skladnější exemplář, který jsem nacpala pod karimatku, takže v ruce jsem nesla už jenom spacák.


No a potom jsme vyrazili. Do kempu jsme přišli kolem jedné odpoledne, takže jsme měli spoustu času na postavení stanu. Díky nácviku, který jsme praktikovali poslední víkend před odjezdem, jsme měli postaveno za chvilinku. Nebylo to nic moc, ale po těch několik dní to byl náš domov. Náš domov, kde bylo přes den vedro k padnutí a v noci šílená kosa a de byl trošku smradlavější vzduch, protože... co vám budu povídat, když si po celém dni sundáte botasky, nevoní to zrovna po fialkách.


Kempování bylo opravdovou zkouškou mé schopnosti žít s dementy. Kousek od nás si postavila stany parta kluků, kteří neměli od rána do večero nic lepšího na práci, než chlastat, řvát, a dělat děsný bordel. Chápu, alkohol k festivalům prostě patří. Někdo se drží piva, jako třeba já, jiný už k snídani pije vodku a odpoledne přejde na ohnivého Jacka. Co mi ale nepříjde úplně normální, je to, že někdo dorazí na stan ve čtyři nebo v pět ráno a začne bezdůvodně ječet. Kdyby si naši sousedi prostě nahlas povídali, hlasitě se smáli vlastním vtipům a prostě se neuvědomovali, že kolem nich spí lidi, to by mi asi tak moc nevadilo. Ale oni prostě ječeli. Bezdůvodně. Řvali věty jako: "Kurva, všichni chráááápooooouuuu! Ale my pařííííímeeeee!!!!" Korunu tomu nasadili, když začali nahlas pouštět hudbu v době, kdy už se pomalu rozednívalo a dokonce i festivalový areál utichnul. Netuším, z čeho to poštěli, ale telefony to nebyly.

Každopádně jsem celou tu věc se spaním pod stanem zvládla lépe, než bych čekala. Akorát jednou jsem dostala hysterický záchvat, když jsem viděla, jak mi ráno do spacáku vběhnul pavouk.

No a samotný festival? Jedna velká pecka. Bylo nám vážně, vážně, vážně velké horko. Nejdřív jsem pila ovocné staroprameny, ale když jsem zjistila, že ty točené jedenáctky a desítky jsou mnohem víc vychlazené, přešla jsem na ně.


Nechyběl ani velký nápis ROCK FOR PEOPLE, u kterého se vždycky všchni fotili a já jim ty fotky záviděla. Sice ho v areálu postavili až druhý den, ale hlavně, že se objevil. Nějaký pán tam propagoval jakési zařízení na telefon, které vám udělá na fotce efekt rybího oka. Přicvaknul mi to na mobil a vyfotil nás. Nevím, příjde mi, že úplně stejný efekt udělát i zpětně skoro v každém prohlížeči fotek, takže mi celé slavné zařízení připadalo trochu zbytečné... Ale když někdo neví co s penězi, tak ať si ho koupí :-)


Každý den bylo větší a větší teplo. Zatímco ve čtvrtek se dokonce večer udělala docela zima, v sobotu už jsme se potili až do půlnoci. Postupně i můj chlap přešel na desítku, i když se podle jeho slov skoro nedá pít, protože je to hnus. Jenže bylo takové teplo, že nám i ta desítka stačila. Nějaké ty zvláštnější piva jsme si dávali akorát večer v hangáru v hospodě. Tam točili do skla a narozdíl od stánků tam měli kromě desítky a jedenáctky taky dvanáctku, granáta a nefiltrované. A právě to nefiltrované pivo jsem měla poprvé v životě. Překvapivě mi chutnalo, i když jsem si myslela, že nebude. Asi jsem si ho spletla s pšeničným. Na fotce je pan inženýr s Jackem a pívem (už zmiňovanou desítkou).


A tady je seznam věcí, které si musím zapamatovat, pokud vyrazím na nějaký festival i příště!

  • Není nejlepší nápad přepísknout začátek. Hned první den nemusíte nutně pařit i na kapely, které jste v životě neviděli. Hlavně, když vás druhý den čeká opravdový nátřesk super kapel.
  • Seďte, co to dá. Úplně největší kravina je bezdůvodně pít pivo na stojáka, když se můžete svalit někam do stínu. Bolavé nohy už po prvním dni byly trošku zabiják zábavy.
  • Hlavně si vemte náhradní boty. Tak nějak mi nedošlo, že v jedněch botaskách nemusím nutně přežít celý festival a tak jsem poslední den musela vydržet v podstatě bez podrážky pod patou, která se mi ošoupala na tloušťku asi půl milimetru.
A co se mi naopak povedlo a nesmím to příště zapomenout zopakovat?
  • Opravdu se vyplatí kupovat zajíce v pytli - myšleno první várku vstupenek za nejnižší cenu ještě dřív, než festival oznámí první interprety. Vždycky si tam najdete něco, co bude podle vašeho gusta, a oproti vstupenkám na posední chvíli můžete ušetřit klidně polovinu. Navíc se vám fajnově rozloží výdaje - tisícovku v zimě za lístky, další tisícovku na místě za občerstvení.
  • Bez ohledu na předpověď počasí buďte připraveni na více variant - v mém případě to znamenalo zabalit opalovací krém i pláštěnku. Nepoužila jsem ji, ale hřál mě u srdce ten pocit, že kdybyzačalo pršet, mám ji nachystanou ve stanu.
  • Zajděte si na menu. Na festivalu sice jídlo je, dokonce byl i docela velký výběr a ceny nebyly zas tak šílené, ale poctivému dlabanci v restauraci se to nevyrovná. Navíc bylo příjemné dát si prozměnu pivo za normální cenu.
  • Jestli máte v místě konání fesťáku nějaké známé, pokuste se jim na jedno dopoledne vetřít do bytu. My jsme vyrazili v sobotu ráno k mým prarodičům, co bydlí v Hradci. Dali jsme si kafe, najedli jsme se, ale hlavně jsme se vykoupali v teplé vodě. Byl to báječný pocit.
Tímto bych chtěla pořadatelům poděkovat, že posunuli termín na červen, protože jen díky tomu jsem konečně na RfP mohla vyrazit. Povedlo se počasí, kapely hrály skvěle, atmosféra byla báječná. Až na toho chlapa, co mi spadl na hlavu při Limp Bizkit :D

xoxo
Sasanka

P. S. Víte, co vážně nechápu? Circle pity! Až budu chtít běhat kolečka, půjdu na stadion. Když jsem na kapele, tak na ni snad chci vidět, a ne tam pobíhat jak šílenec dokola... Asi to lidi baví, jinak by to nedělali, ale pro mě je to opravdová záhada a rozhodně to nepovažuju za zábavu, které bych ráda byla součástí.

Jakto, že jsi ještě nikdy nebyla na Rockáči?

4. června 2015 v 8:36 | Sasanka |  Popelnice
Když jsem lidem na tuto otázku odpovídala tím, že radši jedu na začátku prázdnin s rodičema na dovolenou k moři, většinou moc nechápali. Jak si můžu nechat ujít Rock For People??? Jednu z největších hudebních akcí v republice? Když mám Hradec Králové doslova za rohem, protože vlak tam jede čtrnáct minut... No zkrátka jsem nikdy na začátku prázdnin neměla čas. Jenže letos mi pořadatelé prokázali službu a přesunuli festival na začátek června, konkrétně na dnešek. Takž ve svých jednadvaceti letech jedu poprvé v životě na RfP. Vůbec poprvé jedu na vícedenní festival. Vůbec poprvé budu spát ve stanu (pokud nepočítáte ty táborové stany, ale v těch je jakási postel a už na vás čekají postavené).

Stan jsme zkoušeli postavit už o víkendu, protože já i můj pan inženýr jsme v tomhle ohledu trošku panny :-) Na druhý pokus s druhým stanem se konečně podařilo, ten první totiž neměl v pořádku tyčky. Víte, co myslím. Ty klacky, co protáhnete stanem a mát střechu...

No a dneska už mě chystá finišování příprav a cesta do neznámého. Jsem docela dobře vybavená, nezaskočí mě teplo na padnutí (mám plavky a opalovák), nezaskočí mě ani hmyz ve stanu (máme na ně repelent a sprej), nezaskočí mě dokonce ani zima (mám na spaní chlupaté ponožky a klokaní mikinu). Zaskočit už mě můžou jedině toi toiky, eklhaft sprchy a ceny festivalového občerstvení.

Dneska ale ještě v podstatě žádné pořádné kapely nebudou. Alespoň ne nic, z čeho bych byla odvařená. K horní straně lineupu se z dnešního programu přibližují ukřičení Asking Alexandria s vyměněným zpěvákem a počmáraní Deathstars, a ti vypadají fakt strašidelně. Správný mazec začne zítra. Budeme běhat z jedné stage na druhou, abychom všechno stihli. Čeká nás We Are Harlot, kam utekl pán z Asking Alexandria a začal zpívat mnohem líp, Three Days Grace, Limp Bizkit, Faith No More... A jestli mě chlap bude nutit k tomu všemu stihnout i Vypsanou fixu, tak mu vyhodím spacák ze stanu a ať si spí, kde chce. Ale nejvíc se asi těším na sobotu, protože mají vystupovat Yellowcard, o kterých jsem se poprv dozvěděla až z lineupu a okamžitě jsem si je zamilovala, a moji oblíbenci Bastille.

Už se těším, nemohla jsem ani pořádně dospat. Jen doufám, že kvůli tomu neodpadnu už v deset večer :D

Mimochodem, včera jsem byla na zaučení na brigádu. Tři roky točení vína ve vinotéce vyměním za točení piva v hospodě. Šlo to dobře, jen mi chvíli trvalo, než jsem se dostala do toho správného tempa a než mi přestaly děsně pěnit Svijany. A taky mám už hotové skoro všechny předměty. A život je prostě krásnej...

Krásný sluníčkový den a prima náladu přeje Sasanka.
A kdo budete se mnou v Hradci, tak nám přeju, ať si to perfektně užijeme, nic neztratíme, nepřijdeme k úrazu a nikdo nám nenableje do stanu!!!