Nejhorší možný scénář

15. května 2015 v 8:07 | Sasanka |  Popelnice
Objevila jsem recept na šťastný život. Vážně! Zjistila jsem totiž, že když předpokládáte opravdu to nejhorší a nikdy nemáte přehnaně nadějná očekávání, nemůžete být nikdy smutní. Protože všechno dopadne buď přesně tak, jak jste mysleli (v tom případě máte pravdu - super), nebo lépe, než jste čekali (a v tom případě je to taky super). Vidíte? Je to snadné.


Základem tedy je představit si všechno v těch nejčernějších barvách. Nemusíte vymýšlet hrůzostrašné scénáře, ve kterých zemře deset procent lidské populace a všechny pandy na světě, stačí jen obyčejná osobní katastrofa. Přijímačky neuděláte, na úřadě bude fronta a nestihnete si dojít na oběd, koncert bude stát za prd, protože celý proprší. A nikdy neodejdete domů smutní.

Důležité ale je, že se s tím scénářem musíte skutečně sžít. Zvážit, co by pro vás znamenal a akceptovat ho. Jestli neudělám přijímačky, tak si logicky musím podat přihlášku i na nějakou jednodušší školu, kterou bych si jinak nikdy nevybrala. Musím se předem smířit s tím, že budu studovat někde, kde vlastně studovat nechci. Když předem tuším, že kvůli úřadu nestihnu oběd, tak si už ráno nachystám do tašky nějakou menší sváču, abych ten hlad maličko zahnala. A jestli počítám s deštěm na koncertu, půjdu vybavená holínkami a pláštěnkou.

Ovšem na druhou stranu musíte pořád mít na paměti své schopnosti a efekt pravděpodobnosti. Jestli jste například vždycky patřili mezi ty nejlepší v angličtině a vyhrávali jednu olympiádu za druhou, asi si těžko budete představovat, že vás nevezmou na školu, kde se dělají přijímačky právě z tohoto jazyka a z osmdesáti přihlášených lidí berou sedmdesát. Sice jsme pesimisti a nedáváme s marné naděje, ale zároveň se zbytečně nepodceňujeme.

Takže, jak to tedy funguje v praxi?

Když jdu do kabinky zkoušet si kalhoty, bývají to pro mě muka. Zatímco trička nosím velikosti M a nikdy s nimi nemám problém, kalhoty z nějakého důvodu v mé velikosti nedělají a já se často nenarvu ani do těch největších, které v obchodě mají. A to vážně nemám zas tak obří zadek! Musím přece něčím vyvažovat ta velká prsa, jinak bych přepadávala dopředu.

Každopádně… Když si jdu zkoušet kalhoty, beru si vždycky ty největší. Když mám na výběr velikosti 40 a 42 a vypadá to, že teoreticky bych se mohla vejít do těch menších, beru si obě velikosti. A v kabince potom vždycky začínám těmi většími. Když mi nepadnou, jsem s tím už předem smířená a nemůže mě to rozhodit. Když mi padnou, jsem mile překvapená a jsem ráda, že jsem si vybrala správnou velikost hned napoprvé. A když zjistím, že jsou mi velké… Tak je to důvod pro opravdivou oslavu, protože v tom případě se vejdu do čtyřicítek! Paráda, můj život je skvělý!!

Ovšem kdybych začala těmi menšími a nevešla se do nich, byla bych smutná. Řekla bych si, že ty věší už mi ale určitě budou. A nebyly by. A byla bych ještě smutnější. Odešla bych obchodu zničená, rozhodnutá další měsíc nejíst nic kromě suchých krekrů a nakonec bych to večer stejně zajedla čokoládou, abych si spravila náladu.

Může se zdát, že život s nejhorším možným scénářem je depresivní a tmavý, plný negativních myšlenek a ponurosti. Opak je pravdou. S nejhorším možným scénářem jste totiž ve výsledku neustále mile překvapeni. Pořád máte důvod se radovat a ubezpečovat se v tom, že na světě ještě existuje štěstí, dobrá náhoda a ostatní krásné a sluníčkové věci.

Tak se mějte rádi a počítejte s tím, že dneska přijdete pozdě do práce nebo do školy. Aspoň si už předem nachystáte výmluvu, a kdyby se to doopravdy stalo, nic vás nezaskočí.
xoxo
Sasanka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 15. května 2015 v 13:55 | Reagovat

Také už jsem přišla na to, že je lepší nic očekávat, prostě předpokládat, že to nebude nic extra - a když pak píšeme test, moje podvědomí se nějak moc snaží, aby mě přesvědčilo, jak jsem dobrá, takže se to pak podaří a já mám co slavit :D :D.
I já mám se zkoušením kalhot problém, já mám totiž dlouhé nohy s širokými kotníky, ale jinak štíhlé, takže slimky nenarvu přes kotníky a normální mi jsou moc široké :D.

2 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 15. května 2015 v 21:40 | Reagovat

A přesně takhle žiju už několik let :-D a ten život je i chvílemi veselý :-)

3 Karkulka17 Karkulka17 | Web | 20. května 2015 v 17:01 | Reagovat

Asi to začnu praktikovat :-)

4 Lyra Lyra | E-mail | Web | 22. května 2015 v 9:28 | Reagovat

Sice tento přístup nezavádím tolik do extrému jako ty, ale praktikuji ho rovněž. Je to přesně tak, jak říkáš: počítej s tím nejhorším a pak můžeš být jedině mile překvapen. :-D

5 !? !? | Web | 11. června 2015 v 13:51 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D S těma kalhotama to máme naprosto stejné..trička mám taky vel. M-L,ale kalhoty na mě snad nedělají.. :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama