Duben 2015

Love and spring is in the air

26. dubna 2015 v 15:07 | Sasanka |  Popelnice
Stojím před brněnským výstavištěm, v ruce už několikátý balík reklamních prospektů a nohy mě šíleně bolí z několika hodin neustálého přešlapávání na místě. Život chudého studenta není lehký a tak je tento chudý student občas nucen vzít trošičku podřadnější práci, protože to psaní ho ještě zas tak úplně neuživí. "Dobrý den, mohu nabídnout letáček. Prosím, tady máte prospekt. Pěkný den, leták?" Ale víte co? Já si to užívám.

Jednak je to skvělá příležitost, jak strávit spoustu hodin na sluníčku. Co bych dělala, kdybych na tu brigádu nešla? Seděla bych doma, nebo ve škole, nebo v knihovně. Ani jedna z těch možností není úplně perfektní. Celou zimu jsem se těšila na sluníčko a teď konečně přišlo. Zatímco na Velikonoce ještě zvesela sněžilo, teď se před výstavištěm procházím ve slunečních brýlích a tričku s krátkými rukávy.

Jaro je bezpochyby moje nejoblíbenější roční období. V zimě je zima, podzim je vlezlý. Léto je sice super, není škola, jezdí se na dovolené a tak, ale jaro pořád vede. Všechno strašně hezky kvete, což sice neocení alergici, ale já zbožňuju všechny ty barvy, co se kolem objevují. Obloha je modřejší, tráva má tu správně šťavnatě zelenou barvu, pampelišky září tou nejžlutější žlutou a růžové magnólie jsou kapitolou samy pro sebe.

Ale nejsou to jen stromečky a kytičky, probouzí se i zvířátka. Dneska mi kolem ucha proletěl čmelák. Prděl jako torpédo a málem mi vrazil do ucha. Před nosem mi proletěl motýl a na schodech jsem málem zadupla nějakého broučka.

Nejvíc se ovšem probouzím já. Sice to pořád ještě nezvládnu bez jedné velké kávy denně, ale když se ráno vyhrabu z postele a v kuchyni musím mhouřit oči, aby mě neoslňovaly sluneční paprsky, připadám si neuvěřitelně naživu. Byla jsem dokonce běhat. Dvakrát!

Všude kolem se probouzí i mladá láska. Dvojice chodí procházkovat, maminky vyráří s kočárky křižovat ulice a důchodci vytáhnout své fešné nedělní oblečky a vyrazí si sednout před důchoďák na lavičku. Svět se má na jaře mnohem radši než v zimě, všimli jste si toho? Možná to na někoho může působit trochu depresivně, protože je třeba single nebo neumí tu lásku kolem ocenit. Ale s takhle depresivním pohledem na svět a plní negativních vln z vás budou akorát věčně nasraní mrzouti.

Smějte se. Já se směju. I když bych si měla trhat vlasy z hlavy a stresovat. Nějak bylo, nějak bude. Nakonec se všechno nějak vyvrbí.

Na jaře se všechno probouzí a začíná pohybovat, jako by se celá zeměkoule po dlouhých měsících zimy znovu roztočila. Pro mě je tohle období však skvělou příležitostí, jak naopak zpomalit. Na pár minut se zastavit, sednout si venku na lavičku, zavřít oči a poslouchat, jak štěbetají ptáci. Vystoupit z tramvaje o zastávku dřív a zbytek cesty dojít pěšky, nikam nespěchat a nasávat tu pohodovou jarní atmosféru. Je to taky skvělé období, kdy si připomenout, že bychom se měli mít rádi. A to nejen mezi sebou ale hlavně sami sebe. Každý z nás by si měl uvědomit, že on je to nejdůležitější, co v životě má. A podle toho by se o sebe měl starat.

Tak se na chviličku zastavte, nadechněte se, dejte si prostor a čas. Užijte si jaro a sluníčko, užijte si pár minut nicnedělání, kdy prostě vypnete a jen budete relaxovat a protahovat si po dlouhé zimě zatuhlé končetiny, jako když se po dlouhém spánku probouzí medvěd.

Mějte se rádi

xoxo
Sasanka

15. Když nevíte kudy kam, hledejte Moniku

21. dubna 2015 v 21:02 | Sasanka
Článek je součástí třicetidenního dotazníku.
Den patnáctý: Oblíbení blogeři


Jmenuje se Monika. Je in. Je šik. Má vouge. Má styl. A má svůj vlastní blog. Když ho zakládala, udělala jednu velikánskou chybu. Chybu, která ji připravila o pocit sdílené komunity, o čtenářskou základnu a o možnost stát se mým "spřáteleným blogem." Založila si svůj blog na... ani to nedokážu napsat. Na blogspotu!!!!

Úkolem patnáctého dne třicetidenního dotazníku je sepsání našich oblíbených blogerů. A já zjišťuji, že nic takového už dávno nemám. Bývaly časy, kdy jsem přišla domů, otevřela si seznam záložek se svými vytipovanými oblíbenci a otevřela jsem si jednu stránku po druhé. Četla sem všechny články, poctivě komentovala a odpovídala na komentáře pod svými články. Ty dny už jsou dávno pryč. V těch dnech byl totiž blog jediným místem, kde stálo za to žít. Což už neplatí. A taky nemám Hermionin obraceč času.

Hodně vody uplynulo a teď vám mohu doporučit pouze jeden blog(spot). Cherchez la femme.
Kolegyně žurnalistka má ráda módu. Narozdíl ode mě ji má ráda i aktivně, což znamená, že je schopná se ráno navlíknout do něčeho rafinovanějšího než trička a riflí s teniskama.
Kolegyně žurnalistka stejně jako já nenávidí Stisk a těší se se mnou, až ho budeme mít za sebou :D
No, zkrátka toho máme hodně společného a jelikož je její blog zhruba stejně tak aktivní jako ten můj (čili dost málo), stíhám s ní držet krok a pročítat její články.
Co na vás tedy čeká? Spousta fotek. Monča bude váš módní guru, protože perfektně zvládá kombinovat rozevláté květinové šaty s koženým křivákem a vypadat u toho jako lesní žíňka. Ale jako správná moderní žena je krásná nejen navenek, ale i uvnitř. A jelikož je štědrá, o svou vnitřní krásu se s vámi podělí v pravidelných (oukej, velmi nepravidelných a řídkých) závějích vtipných glos a poznámek k tomu, co se děje kolem nás.

Dejte jí šanci. A nechte jí tam komentář. Udělá jí to radost a až bude mít zase PMS, bude se mít čím uklidnit, aby nebyla protivná jak prášek na blití. Ne že by někdy byla, čerpám z vlastních zkušeností :D

xoxo
Sasanka

P. S. Abych nebyla moc pozitivně naladěná a nevystrašila vás, že mě unesli mimozemšťani, tak vám prozradím, že druhým oborem Monči je gender. Fakt! Ta holka má stránky na blogspotu a ještě studuje gender. Ztracenej případ. Tak se smilujte :D

Hra o trůny? Díky, nechci

19. dubna 2015 v 22:22 | Sasanka |  Popelnice
Tak to opět začalo. Fanoušci a fanynky zimy, mrtvol, prsou, draků a incestu čekali dlouhé měsíce, nervozitou si škubali vlasy a ze samé nedočkavosti koukali na staré díly znovu a znovu. Řeč je o seriálu Hra o trůny, který zahájil svoji pátou sérii. Ačkoliv je můj přítel velký fanda, do seznamu mých oblíbených seriálů na Edně se tento jistě velkolepý počin nedostal.

Možná to bude tím, že jsem nikdy moc nefandila drakům. Když lidé kolem četli Eragona, já svírala v rukou svou polorozpadlou, desetkrát přečtenou a kakaem politou knížku o Harrym Potterovi. V době přicházející puberty jsem se svezla na vlně Stmívání a spíše než na dracích jsem ujížděla na upírech. Proto jsem ten boom ohledně Hry o trůny moc nechápala.