SEDM

24. března 2015 v 13:47 | Sasanka |  Popelnice
Dnes je to sedm let od doby, kdy na tomto blogu vyšel první článek. Je až neuvěřitelné si uvědomit, jakou cestu jsem za tu dobu ušla, co všechno jsem dokázala a dokázala pokonit, jak moc jsem se změnila a k čemu všemu jsem se dopracovala. Jen od toho svého blogu se nějak nedokážu odpoutat. Vždycky byl mojí verzí šuplíku na literární počiny, byl mým deníčkem a věrným posluchačem. Byl tady vždycky. Změnila jsem se k nepoznání, změnila se i náplň tohoto blogu, ale některé věci zůstávají stejné a ještě dlouho doufám stejné zůstanou.


Před sedmi lety, v březnu roku 2008, jsem chodila do osmé třídy. Nosila jsem brýle a kalhoty do zvonu, protože to zrovna frčelo. Za první rok svého působení jsem vytvořila 51 článků, což je dvakrát tolik než za roky 2014 a 2015 dohromady.

Jak se tak koukám vlevo, vidím, že tématem týdne je "Co bude dál?" To by mě totiž taky zajímalo. Momentálně si nevidím dál, než na špičku nosu, konkrétně na konec týdne. Protože zkrátka nic nestíhám. Už tři dny se plácám se slovíčkama s ruštiny - ve třinácté lekci mi došlo, že by bylo fajn mít nějaký slovníček. A tak jsem začala všechna slovíčka postupně opisovat.

Do toho všeho musím nějakým způsobem přežít ještě čtyři vydávací týdny pekelného stisku. Ještě mi chybí čtyři seminárky, 20. dubna odevzdávám první. Víte, ono toho není zas tak moc, dá se to v pohodě všechno stíhat - pokud netrávíte polovinu svého volného času hysterčením kvůli tomu, že nemáte témata.

Chtěla jsem původně zpracovat nějaké důstojné zamyšlení spojené s tím, jak jsem se za posledních sedm let změnila. Místo toho vznikl blivajz o ničem, který nikoho nezajímá. Jenže víte co? To je krása blogu. Můžu si tady psát absolutně, co chci. Nikoho se nemusím psát, jestli to zveřejnit jako zprávu nebo reportáž. Takže se vám omlouvám, že jsem vás okradla o drahocenný čas.

Jak se zdá, jsem sice o sedm let starší, ale rozhodně nejsem o sedm let moudřejší. Pořád plácám stejné nesmysly a pořád jsem tak trochu malý dítě. A ještě minimálně dalších sedm let budu stejně mimo, jako jsem byla doteď. Smiřte se s tím. Já už jsem se s tím smířila

xoxo
Sasanka

P. S. Vážně se vám omlouvám, všem, kteří jste dočetli až do konce, za utrpení, které vám můj článek nejspíš způsobil. Mějte se a smějte se a užívejte si nastupujícího jara, protože jaro je krásné a zaslouží si, abyste si ho užili. Papa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 24. března 2015 v 17:06 | Reagovat

Gratuluji, to já mám za sebou teprve rok na svém blogu ;) I když pro mě je to velký úspěch, že jsem to ještě nevzdala a doufám, že také nikdy nevzdám, protože moje návštěvnost je někdy skutečně deprimující

2 Lyra Lyra | E-mail | Web | 28. března 2015 v 19:33 | Reagovat

Sedm let je krásné číslo, gratuluji. :-) Vidíš to i na dalších sedm? Jinak máš pravdu, že blog je od toho, aby na něj člověk psal, co se mu zlíbí, takže žádné omezování se, na něj bude dost prostoru jinde. :D

3 Sasanka Sasanka | Web | 29. března 2015 v 22:55 | Reagovat

[1]: Naučila jsem se na návštěvnost házet bobek. Dokud tě blogování baví a dokud se najde aspoň jeden člověk, který o to bude mít zájem, tak to má cenu ;-)

[2]: Nevím sice, jestli ještě dalších sedm, ale dalších několik určitě! Ještě nejsem připravená vyrůst a na všechno být sama :-)

4 Žolanda Žolanda | E-mail | Web | 30. března 2015 v 20:10 | Reagovat

[3]: To máš rozhodně pravdu.. díky za motivaci ;) Budu na ní vždy myslet

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. dubna 2015 v 20:29 | Reagovat

:) Gratuluju především k tomu, že jsi dokázala za 7 let nezměnit příliš zaměření blogu :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama