Jak novináři přicházejí o iluze

20. března 2015 v 10:57
Když jsem byla malá, chtěla jsem být princeznou. Když jsem byla trochu míň malá, toužila jsem po kariéře zpěvačky. Pak mi bylo mírně naznačeno, že neumím zpívat, tak jsem se rozhodla, že se budu živit psaním. Ve cvakání klávesnice jsem vždycky nacházela útěchu, ten známý zvuk mě uklidňoval. Jenže od té doby, co chodím na žurnalistiku, mě psaní děsí a píšu už jen ve dvou případech - když musím, nebo když mám hlavu už tak plnou, že by mi vybuchla. Tenhle článek vznikl z toho druhého důvodu.

Brno - To jen, abyste viděli, jak hodně už mi z toho psaní hrabe, když dělám tučný perex a na začátku článku píšu domicil. Nebojte, nečeká vás žádná suchá zpráva, to tenhle blog asi nikdy nepotká. Jako obvykle si jdu vylejt srdíčko a postěžovat si, jak to mám chudák holka těžký, když chodím na školu, o které jsem si myslela, že je to moje vysněná vysoká.


Zpravodajství je hrozně svazující. Fantazie je potlačená, obsáhlé vyjadřovací schopnosti utlumeny, tvůrčí kreativita zavražděna. Nic nikdy neprobíhá, nic se nekoná v rámci, nic nebylo provedeno. Přitom například pasiva jsou moje oblíbená. Užívám si, když můžu použít trpný rod tam, kde se obvykle nepoužívá. Ráda tvořím sáhodlouhá souvětí, vkládám do nich věty a používám prapodivné spojovací výrazy. Ráda se opakuju, ráda používám stejné slovo několikrát za sebou, ráda, ráda, ráda. Většinou proto, abych něco zdůraznila. Ráda začínám omáčkou okolo a k jádru věci se prokousávám postupně, jak odhaluju další a další podrobnosti. Ráda, ráda, ráda.

Jenže nic z toho mi ve zpravodajství není dovoleno (vidíte? pasivum!). Protože má přesně daná pravidla, která se musí dodržovat, a která mě prostě svazují. Jsou jako okovy, jako těžká koule na noze. Připadám si kvůli nim omezená, moje umělecky křehká duše trpí. Kéž by mi někdo všechny tyhle věci řekl dřív, než jsem se na tu žurnalistiku dala. Ale teď už tady jsem a poslouchám, co si můžu a co si nemůžu dovolit, když píšu zprávu. A žiju okamžiky, kdy můžu psát publicistiku a trochu roztáhnout křídla. Ani publicistika mi sice nedovolí létat, ale díky ní se mohu na chvilinku povznést. Povznést se nad background, strohé věty a striktní pravidla. Povznést se nad nudné vyjadřování. Vždyť čeština je tak krásně bohatý jazyk, že by byla škoda, kdybychom nevyužívali všechny věci, které pro nás má nachystané.

Až na žurnalistice jsem zjistila, jak ráda píšu. Jenže bohužel až tam jsem zjistila, že mám chronický strach z neznámých lidí a opravdu strašně nerada je oslovuju. A bez relevantních zdrojů se holt žádná zpráva neobejde. Další věc, co jsem na žurnalistice zjistila, že hledat témata na články je vážně těžké, že vám prostě nepadají do klína. Na blogu si můžu dovolit napsat absolutně cokoliv, co mě napadne. Můžu popisovat, jakou jsem měla snídani, nebo si stěžovat na zpožděný vlak. Jenže o taková témata nemá žurnalistika zájem. Žurnalistika má zájem o věci, které se netýkají mé maličkosti.

A tak trpím a pomaličku umírám. Ale nejvíc ze všeho mě trápí témata, která prostě nepřicházejí sama od sebe. Ty nejvíce do očí bijící napadnou každého, takže mi je většinou vyžerou. Ty vlastní a inovativní zase nenapadnou mě. Začarovaný kruh.

Zkrátka, co jsem chtěla říct? Zjistila jsem, že žurnalistiku nesnáším. Dneska celý den na střídačku rozdýchávám záchvaty paniky a odolávám absolutní apatii, kdykoliv si vzpomenu na to, že musím do neděle vymyslet ještě jedno téma. Svírá se mi žaludek, kdykoliv pomyslím na to, že bych měla zvednout telefon a volat kvůli informacím úplně cizím lidem. Chce se mi zvracet kdykoliv, když se mám s někým bavit kvůli informacím do článku.

Nesnáším žurnalistiku. Nenávidím stisk, což jsou naše cvičné studentské noviny, které máme jako povinný předmět. Bojím se praxe. Dřív mi dělalo dobře pomyšlení na to, že studuju tak žádaný a prestižní obor. Že jsem se tam vůbec dostala. Lidé mě za to obdivovali, valili oči, když jsem jim to řekla. "Páni, tak to seš dobrá," říkali. Teď už je mi jenom špatně. Propadám zoufalství a ze všeho nejvíc už chci mít stisk i praxi za sebou. Měla jsem jít na peďák nebo na cestovní ruch.

Tam by mi bylo líp.

Nelituju se. Nedělám ze sebe chudinku. Nadávám si, protože jsem se vrhla po hlavě do něčeho, o čem jsem neměla sebemenší ponětí. A možná jsem slaboch a srab a můj novinářský talent se rovná absolutní nule, ale nejsem někdo, kdo by od svých problémů utíkal. Nejsem někdo, kdo by byl nevděčný za příležitosti, které se mu naskytly. Poperu se s tím. Bude mě to ničit, ale přežiju to a za dva měsíce bude celý stisk za mnou. A bude mě čekat víc než čtvrt roku bez jakýchkoliv žurnalistických počinů.
Dva měsíce umírání, záchvatů úzkosti a nekonečného stresu. Pak se budu moct znovu nadechnout. Konečně.

xoxo
Sasanka

P.S. Nečekám od vás ani pochopení, ani politování, ani posměchy. Za nějaké reakce budu samozřejmě ráda, tím spíš, pokud budou pozitivně laděné, ale celý článek měl jen jediný účel - dostat ze systému toxické myšlenky a ulevit si. Což se povedlo. Nádech, výdech, a jdu si na odreagování pustit nějaký seriál, než se znovu pustím do stresování kvůli třetímu tématu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Teeda Teeda | Web | 20. března 2015 v 12:37 | Reagovat

To je tak. Novinařina se tak bojí o svoje mizející čtenáře, že nutí mít všechno stejné a učesané, suché. Sází na uniformitu. Je to paradox, protože originalita a zajímavost je to jediné, co by snad ještě dokázalo zvrátit zoufalé vyhlídky tiskovin. :-|

2 arcana1 arcana1 | Web | 20. března 2015 v 12:43 | Reagovat

Asi si člověk může najít i v žurnalistice svůj vlastní styl. Jinak z praxe to alespoň u nás vypadá tak, že musím napsat tiskovky a nejlépe nafotit dokonalé fotky, aby mi Ti lenoši vytiskli článek a je to napříč celým novinářským spektrem. Ještě, že z TV a rádia musí přijet, protože už bych se fakt nedivila, že by mě nutili,a bych si to natočila sama a poslala jim to :-D

3 Bloud. Well Bloud Bloud. Well Bloud | E-mail | Web | 20. března 2015 v 13:05 | Reagovat

Jsi v prváku, ne?;) Asi jako na každým oboru musíte nejdřív zvládnout základy než z vás začnou brousit druhýho Erika Taberyho :)

4 Elie Elie | E-mail | Web | 20. března 2015 v 14:23 | Reagovat

Tak je to bohužel s většinou činností, když je člověk začne dělat pořádně a jak má, tak ten dril zabije veškerý talent a nadšení....

5 Shade Shade | 20. března 2015 v 14:47 | Reagovat

no je pravda že lidé když čtou noviny a tisk, chtějí stručná fakta, nikoho nebaví sáhodlouhé kecání o ničem :-D  na to si můžou přečíst román

6 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 20. března 2015 v 16:05 | Reagovat

Taky jsem uvažovala u žurnalistice. Naštěstí jsem stihla vystřízlivět. Příští rok mě čeká finální rozhodnutí a vím, že ať se rozhodnu jakkoli, budu toho zřejmě litovat. S následky svých voleb se musíme naučit žít.
Drž se! :)

7 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 20. března 2015 v 17:58 | Reagovat

Už jsem četla hodně podobných názorů, že žurnalistika není pro ně a neví, co na té škole dělají... Upřímně je mi tě líto, žes na to přišla až teď. Taky jsem o tom uvažovala, ale co jsem slyšela různé historky, raději jsem se přeorientovala jinam :D

8 Egoped Egoped | E-mail | Web | 20. března 2015 v 18:04 | Reagovat

Vystřízlivění z počátečního nadšení se týká více druhů škol. O tom žurnalistickém na blogu čtu asi nejčastěji. Přijde mi, že si dost lidí před nástupem na vysokou plete novinařinu s archivnictvím a zjistí to až později. Ale chápu, že sis potřebovala postěžovat :) Bude líp!

9 Egoped Egoped | E-mail | Web | 20. března 2015 v 18:07 | Reagovat

[3]: A nebo druhýho Jiřího Ovčáčka!

10 Sasanka Sasanka | Web | 20. března 2015 v 18:08 | Reagovat

[3]: Právě, že už jsem ve druháku a tohle je úplně poslední "psací" předmět, než mě vyplivnou na praxi, s tím, že po jeho absolvování už bych měla bejt novinářsky vycvičená na klasickou práci v médiích. Bohužel, místo toho, aby mě připravili, mě naprosto spolehlivě odradili. Jen je škoda, že jsem to nevěděla dřív, než jsem na tu školu vlezla... :)

[8]: Já si to asi spletla se školou pro spisovatele :D Teď mě napadlo, že kdyby škola pro spisovatele skutečně existovala, asi by to bylo stejně ubíjející a kretivitu vraždící jako žurnalistika :-)

11 Sasanka Sasanka | Web | 20. března 2015 v 18:09 | Reagovat

[2]: Vlastní styl se potom moc krásně čte, ale zatím musím psát tak, abych měla co nejvíc bodů a všechny předměty zdárně ukončila - což znamená podle šablon.

12 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | Web | 21. března 2015 v 15:13 | Reagovat

Po čase jsem začala být ráda, že mi v deváté třídě žurnalistiku rozmluvili a místo novinářky se ze mě stala blogerka.

Ještě větší legraci z médií mám, když se na internetu objeví autor, který sbírá gramatické chyby z novin i z televizních zpráv.

Když se tak dívám, co novináři produkují za materiál, vůbec se nedivím, že na žurnalistice neučí pořádně češtinu a způsoby vyjadřování ...

13 Antea Antea | Web | 5. května 2015 v 18:18 | Reagovat

Já jsem za Tvůj článek moc ráda. O žurnalistice jsem hodně uvažovala a teď vidím, že by mi to asi úplně nesedlo. (Ale možná by to bylo přece jen lepší než můj současný obor...)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama