Leden 2015

Neodsuzuju tě, ale vlastně jo.

11. ledna 2015 v 10:18 | Sasanka |  Popelnice
Všechno to dal do pohybu článek o blbých otázkách, které lidi pokládají lesbičkám. Nebo spíšdiskuze, která se k němu strhla. Článek najdete na stránkách blogerky Míši.

V té diskuzi najdete různé typy lidí. Jsou tam holky, které říkají, že sex se ženou nikdy nezkusily a ani je to neláká (Ehm, logicky, když nejsi na holky, tak tě holky nelákaj, nemusíš nám to opakovat). Další skupina lidí říká, že zkusit se má všechno a že by do toho šli (proč ne, proti gustu...). Pak je tam Sasanka, která se snaží ostatním vysvětlit, proč mají někteří rodiče problém akceptovat, že je jejich dítě homosexuál. A pak je tam poslední balík lidí, kteří mě neuvěřitelně vytáčí.

Tihle lidé totiž píšou komentáře jako: "Naodsuzuju tě za to, je dobře, že víš, kdo jsi."
Nebo: "Sice nerozumím tomu, proč by nějaká holka měla chtít sex s jinou holkou, ale rozhodně tě za to neodsuzuju."
A podobně...

Speciálové, aneb třikrát do jedné řeky

7. ledna 2015 v 11:43 | Sasanka |  Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Většinou jsem "recenzovala" knížky, co se mi líbily, zaujaly mě a měla jsem z nich pocit, že by se určitě líbily ještě někomu dalšímu. Tentokrát to bude trošku obráceně, protože z posledního dílu série Oškliví od Scotta Westerfelda jsem byla mírně řečeno rozčarovaná. Kniha se jmenuje Speciálové, četla jsem ji v telefonu v angličtině a skoro celou dobu jsem si říkala: Proč??? A přitom se mi první díl tak líbil a tak jsem ho vychvalovala.
Mám pocit, že autor vzal čajový sáček a uvařil z něj dost silný a celkem dobrý čaj, který nazval Oškliví. Potom si řekl, že ten sáček ještě není pořádně vylouhovaný a uvařil z něj Krásné. Krásní už bili slabší a nepřinesli skoro nic nového, ale i přesto jsem si je užila. Ale když Westerfeld z toho samého sáčku uvařil i třetí čaj, místo silného nápoje jsem dostala zašpiněnou vodu, která sice vzdáleně připomínala chuť prvního hrnku, ale kdyby místo toho vzal nový sáček, udělal by milionkrát lépe.

Mrkněme se na to nejprve po dějové stránce. V Ošklivých je na začátku Tally, která bezmezně věří systému. Potom putuje divočinou do Kouře a stará se sama o sebe, aby zjistila, že v systému jsou trhliny a že není úplně nejlepší. Provede nějakou tu rebelii a knížka končí tím, že se rozhodne podstoupit lékařský experiment. A do toho všeho řeší své pošramocené přátelství s Shay a trable s klukem (Davidem).
Na začátku Krásných máme Tally, která je nyní taky krásná a bezmezně věří systému, protože jí vygumovali mozek a upravili ji tak, aby přemýšlela podle toho, co se jim hodí. Jenže pak oběví "nabuzenost" (jak já to slovo nesnáším) a najde trhliny v systému. Uteče z města, tentokrát ne na prkně ale v létajícím balónu a potom putuje divočinou do Nového Kouře, aby našla sama sebe. Provede nějakou tu rebelii, řeší svoje pošramocené přátelství s Shay a trable s klukem (Zanem). Knížka končí tím, že ji odvedou a donutí ji podstoupit přeměnu na Speciála.
Na začátku Speciálů máme - překvpivě - Tally, která bezmezně věří systému a nemůže se nabažit svého nového přeoperovaného těla, které je lepší, krásnější, dokonalejší než to předchozí. Zní vám to povědomě? Aby zůstala nabuzená, řeže se. I když tentokrát se tomu už neříká nabuzenost, ale používají nějaké hustopekelné speciální slovo. Řeší trable s klukem (Zanem, který má v prdeli mozek po neovedeném experimentu) a rozhodne se kvůli němu provést nějakou tu rebelii, při které omylem nechá srovnat muniční sklad se zemí. Na prkně odletí z města a pronásleduje Zanea do Nového Kouře, při své cestě objeví trhliny v systému a opět se jí povede prolomit úpravy, kteréjí s mozkem napáchali. Do toho všeho řeší své přátelství s Shay, až si člověk říká, proč se spolu ty dvě kurňa baví, když vlastně nemají nic společného a jedna druhou skoro nemůžou vystát. Come on, Tally, tahle holka ti nikdy neodpustí, že jsi jí přebrala přítele. Get over it a přestaň za ní dolejzat.
Máme tady jednu mrtvolku, pár zranění, úpravy mozku, boj proti systému, nic, co by nás ve třetím díle překvapilo.

Prostě... Nuda. Akční scény byly už tak přitažené za vlasy, že jsem si celou dobu říkala, kam se poděla ta nejistota šestnáctiletých dětí, kterou jsme viděli v prvních dvou dílech. A To jako vážně mám věřit tomu, že existuje tekutý hlad, který požírá všechno kolem sebe a dokáže zbourat celou budovu, ale dokud je v nádobě, tak si cestu skrz neprokouše? A proč teda nepokračoval a nesnědl celou zemi? Ty jejich maskovací obleky, ve kterých jsou neviditelní, mě přestaly bavit už ve třetí kapitole a putování divočinou začíná být fakt extrémně otravný!

V Jump Street 22 říkali: "Dělejte přesně to samý jako minule a všichni budou spokojený." Bohužel, Scott Westerfeld si tuto radu vzal k srdci a udělal přesně to samý už potřetí, jenom vlastně ještě hůř než posledně. Dvakrát do stejné řekny nevkročíš, ale Tally se v ní vykoupala třikrát. Vidíte to, málem bych zapomněla! Kdyby člověk padal do řek tak často jako Tally, narostly by mu z toho žábry, protože jeho tělo by se přizpůsobilo novému prostředí.

V Levný knize jsem si ale koupila Ahoj z nebe, to je moc pěkná knížka... Takže až ji dočtu, očekávejte zase jeden literárně pochvalný článek.

xoxo
Sasanka