Ztracena v delíriu

22. listopadu 2014 v 9:15 | Sasanka |  Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Trilogie Delirium sice není zrovna knižní novinkou, ale včera v noci jsem dočetla první díl, který jsem celý sfoukla za odpoledne a večer, a zanechal ve mě prázdnou díru plnou smíšených pocitů, kterou úspěšně nezalepil ani pokus proměnit knížku v seriál.
Takže, abych nějak shrnula, o co jde. Hunger Games a Divergence měly dítě (takže se srovnávání prostě nevyhnu), akorát že v tomhle světě se děti neposílají bojovat na smrt, ani je nikdo nenutí žít ve frakci, ale dělají něco možná ještě horšího - v osmnácti letech se jim povrtají v hlavě, aby odstranili hrozbu smrtelné nemoci zvanou amor deliria nervosa - schopnost milovat. Láska se považována za infekci, které je potřeba se zbavit. Touha, která jde v ruku v ruce s těmito city, je společensky nežádoucí a musí být vymýcena. Portland je obehnán vysokým elektrickým plotem. Je to kvůli tomu, aby držel venku Nežádoucí, divochy žijící bez léčby, nebo aby udržel spořádané obyvatele uvnitř?


Lena, hlavní hrdinka trilogie, je na začátku perfktním příkladem poslušné občanky s vymytým mozkem. Katniss věděla, že je špatné zabíjet děti, Triss tak nějak tušila, že život ve frakcích není zrovna ideální, Lena se nemůže dočkat, až jí bude osmnáct a ona se konečně zbaví nemoci, která donutila jejího otce k útěku do Divočiny a její matku až k sebevraždě.
Protože nakazit se amor deliria je nebezpečné, poručovat pravidla je zakázané, vzdorovat systému je nepřípustné. Její největší rebelie je při závěrečných evaluacích říct, že její oblíbená barva je šedá. Jenže pár týdnů před narozeninami postihne tato zákeřná nemoc i ji.
Coby to bylo za úspěšnou dystopii bez sexy chlapa. V Deliriu je tím sexy chlapem devatenáctiletý Alex, který se vám buď líbit bude, nebo nebude. Jednoduché. Možná je vykreslen trochu ploše, jak si lidé stěžují v některých recenzích, ale popravdě jsem celou knížku žila jenom těmi momenty, kde se objevoval. Možná je trošku creepy, že byl vlastně Lenou posedlý už takovou dobu, ale narozdíl od jiných slaďáčků mi bylo sympatické, jak pomalu se ten jejich vztah vytvářel a jak byl dlouhou dobu za daných podmínek relativně normální.
Když se setkají poprvé, Lena nedokáže mluvit. Bavit se s kluky je zakázané, socializace s druhým pohlavým je to, co vede k infekci. Vůbec by s ním neměla být, ale naštěstí má za uchem jizvy prozrazující, že je vyléčený. Nic se jí nemůže stát, je v bezpečí. Jenže ouha, ukáže se, že Alex je účastníkem odboje a vlastně na léčbě nikdy nebyl.
Jeden z nejlepších a nejupřímějších momentů příjde po tomhle Alexově přiznání. Lena je tak vyděšená, že se vystavila možnosti nákazy a že porušila jedno z nejdůležitějších pravidel, že okamžitě uteče domů, připravená už s Alexem nikdy nemluvit. Chová se racionálně, přesně tak, jak se od ní čeká. Ale co je na lásce racionálního? Nic.
Během jednoho večera jsem byla svědky perfektní transformace. Z ovce se Lena změnila ve lvici, rebelku. Ta přeměna byla úžasná, plynulá a naprosto přirozená. Nevstala prostě jednoho dne s tím, že je super žena a zachrání svět. Prostě se jen zamilovala a postupně začala zpochybňovávat systém, který celý život pokládala za dokonalý. Nežádoucí, o kterých se oficiálně nemluví, skutečně existují, sympatizanti jsou infiltrovaní všude, život bez lásky není život.
Nebudu prozrazovat konec, kdyby to náhodou někdo neměl přečtené, ale posledních pár kapitol jsem si kousala nehty, rvala vlasy a zapomínala, že bych správně měla dýchat. Bylo to napínavé, ale byla jsem si jistá, že to musí skončit relativně dobře (aby bylo o kom psát další dva díly). Bohužel, dobře to neskončilo. V posledním odstavci udělá autorka twist všech twistů, který prý někteří čekali celou dobu, ale mě zastihnul nepřipravenou a neschopnou začít okamžitě číst druhý díl, protože mi bude chvíli trvat, než konec prvního vstřebám.
Shrnutí? Nenáročné, milé počtení, které je ideální třeba do vlaku, do vany, večer do postele. Není to Shakespeare ani Hemingway, ale jestli máte rádi tyhle holčičí dystopické příběhy, určitě doporučuju. Začátek se může někomu zdát zdlouhavý, ale je nutný pro vykreslení příběhu a celého systému, a hlavně dokonale ukotví hlavní hrdinku na názorovém spektru (zní to hodně politicky, žejo?). Pak už to jede. Většinou z kopce. A bez brzd.

"V léčbě je spása."
"Volnost ve smíření, klid v uzavření, štěstí v odepření."

Radši zemřít po svém, než žít po jejich...

xoxo
Sasanka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marillee Marillee | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 11:40 | Reagovat

Knížka mě taky bavila, četla jsem ji v angličtině, takže mi trvalo delší dobu, než jsem se jí prokousala. :D Akorát nevím, jestli si přečtu i zbývající dva díly...

2 Em Age Em Age | Web | 22. listopadu 2014 v 12:42 | Reagovat

O téhle knize jsem kdysi četla na Krásné.cz Námět je to velmi zajímavý, ale podobný styl knih mě moc nebaví číst, možná bych se podívala na film. :-)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 22. listopadu 2014 v 13:04 | Reagovat

Ta kniha vypadá zajímavě. Nečetla jsem ji, přesto mám pocit, že jsem o ní už kdesi slyšela,.. a dystopie mám tuze ráda, takže tipuji, že si knihu dám během pár minut na Databáziknih.cz do 'Chci přečíst'. :-)

4 Girl with a boater Girl with a boater | Web | 22. listopadu 2014 v 13:08 | Reagovat

Zní to celkem zajímavě, i když mám radši jiný žánr. Díky, za tip. :-)

5 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 22. listopadu 2014 v 13:55 | Reagovat

Zní to zajímavě.

6 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 22. listopadu 2014 v 13:57 | Reagovat

Zní to zajímavě, díky za tip. :) Podobný žánr knih mě docela baví. "Hunger Games a Divergence měly dítě..", tohle se ti fakt povedlo.. :D

Předchozí komentář se "jaksi" sám odeslal nedopsaný, klidně ho smaž. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama