Září 2014

Já ještě nejdu do školy? Achjo

2. září 2014 v 10:51 | Sasanka |  Popelnice
Většinu svého života jsem se prvního září děsila. Do první třídy jsem se sice těšila jako malej Jarda, ale tam to asi skončilo. Prvního září bylo datum, které bylo napsané v kalendáři tlustou červenou fixou a s vykřiníkem. S tlustým červeným vykřičníkem a s ubrečeným smajlíkem. Včera se s bráchy stal středoškolák. Ráno se zhnuseně vyvalil z postele a nasadil nasraný výraz. "Já tam nejdu, venku je strašně hnusně. To mi dává bůh znamení, že tam nemám chodit," říkal a nasraný výraz si udržel během snídaně, čištění zubů a oblékání.
"To se tam ani trochu netěšíš? Třeba na kluky ze třídy a tak?" ptala jsem se naivně. Brácha totiž pokračuje osmiletý gympl, proto by měl být aspoň trochu rád, že po dvou měsících uvidí svoje spolužáky.
"Ne, nesnášim školu," odpověděl a tvářil se ještě nasranějc.
Co si pamatuju, já jsem takovou vraždící averzí vůči škole netrpěla. Jasně, nebavilo mě tam chodit, ale vždycky jsem to nějak zkousla.
A letos? Letos se do školy vyloženě těším. Od půlky srpna si stříhám metr, křížkuju kalendář, zkrátka počítám dny do 15. září, kdy zamávám svému rodnému městu a na čtyři dny v týdnu se opět odstěhuju do Brna. Během prváku jsem několikrát měla pocit, že jsem si školu vybrala špatně. Že mě neuživí, že ji nezvládnu, že mě nebaví a bavit nebude. Že jsem měla zůstat pěkně doma na prdeli, chodit třeba na peďák v Hradci a bylo by to vůbec nejlepší. Že žurnalistika zkrátka nakonec není nic pro mě a že ji rozhodně nemám šanci dokončit, natož nějak zářně. Tyhle obavy se vždycky rozplynuly, když jsem z něčeho dostala dobré bodové hodnocení, nebo když jsem dostala Béčko ze zkoušky, na kterou jsem se xtra nepřipravovala. A pak jsem dostala jen patnáct bodů ze třiceti možných za seminárku a obavy byly zpátky.
Letošní prázdniny mě přesvědčily, že jsem i vybrala správně. Správnou volbu poznáte tak, že vám dělá radost. A mě moje volba radost rozhodně dělá. Už se němůžu dočkat, až začne školní rok - což jsem rozhodně nemohla říct v druhé třídě ani ve druháku na střední. A těším se nejenom na všechny svoje spolužáky a kamarády a na svoji best roommate ever, ale i na přednášky a trochu i na plnění všech možných úkolů. Tenhle semestr jsem super exited, protože mě čeká ruština, němčina a angličtina, všechno jsou to předměty, které jsem si dala navíc. Taky bych měla chodit na základy baletu místo tělocviku, ale tam jde ještě o to, abych se dostatečně rychle stihla zapsat do seminární skupiny, takže to zatím ještě visí ve vzduchu.
Hrůzu mám jenom z metodologie politického výzkumu a komparace politických systémů - dva strašidelné předměty, které jestli dám, tak jsem bůh. Ale když jsem zvládla prvák relativně levou zadní a proplula jsem jím bez jediné nutnosti cokoliv opakovat nebo předělávat, mohla bych teoreticky zvládnout i tohle.
Takže všichni na palubu a 14. září vyrážíme směr vzdělání, poznání a zábava. A já bych se snad nemohla těšit víc.

xoxo
Sasanka