Nevzdávám se, měním směr

26. srpna 2014 v 0:26 | Sasanka |  Popelnice
Jedná se o naprosto niterní zpověď něčeho, co jsem si nedávno uvědomila a musela jsem to formulovat, abych v tom sama našla smysl a porozumněla tomu, co se děje.

Kdysi dávno, možná dokonce v úplně jiném životě, jsem měla sen. Snila jsem o světě nablýskané slávy, uznání a světové proslulosti. Snila jsem o červených kobercích a drahých autech. Potom jsem pochopila, že ne všechny sny se plní a našla jsem si nové.
Před pěti lety bych vám řekla, že to mám všechno přesně naplánované. Půjdu studovat do Prahy na vysokou, ale minimálně jeden semestr strávím v Londýně nebo někde u moře na Erasmu a poletím během svých studií do New Yorku, a do L. A. a pak v jednom z těch krásných měst zakotvím a zůstanu tam už navždy. Budu mít vlastní podnikání, nebo třeba budu psát do novin, nebo budu mít jen dobrou práci, která mě bude nutit dobře a draze se oblékat a nosit luxusní lodičky od světových návrhářů. Chtěla jsem být ďábel, co nosí Pradu. Ještě před rokem a půl se moje plány zas tak nelišily, jen New York jsem přestala považovat za svůj budoucí domov a rozhodla jsem se spokojit se s Prahou.
Kde jsem teď? Kdekoliv, jen ne tam, kde jsem touhle dobou měla být. Jednak chodím na školu do Brna, taky ve druháku nejedu na žádný výměnný pobyt, Amerika je stejně vzdálená jako byla před pěti lety a navíc se každý víkend poslušně vracím domů a dělám věci, o kterých bych nikdy nebyla řekla, že se k nim dostanu blíž než na sto kilometrů.
Učím se vařit, pomalu ale jistě. Občas něco upeču, uklízím si a už od léta přemýšlím, co svému panu inženýrovi koupím k Vánocům. Stává se ze mě hospodyňka a dobrá manželka.
Teď by bylo na čase upřesnit, že jsem se nevzdala svých snů a cílů, ale ani jsem se nerozhodla je za každou cenu uskutečnit, protože, jak už to bývá, život mě vzal úplně jiným směrem, než jsem očekávala. Ale největším šokem bylo, že se mi tento směr líbí. Líbí se mi dělat příteli radost, ať už je to tím, že mu ráno ustelu a uvařím čaj, nebo tím, že se kvůli němu hezky obléknu a namaluju.
O čem tedy sní dvacetiletá Sasanka?
Sasanka se snesla na zem z nebeských výšin a začíná toužit po věcech, po kterých jednou či později nejspíš začne toužit každá zamilovaná žena. Chci si pana inženýra jednoho dne vzít, bude to pěkná romantická svatba, budu vypadat jako princezna a femme fatale v jednom a celá rodina bude tiše ronit slzy štěstí. Až se trošku vzpamatujeme a budeme oba pracovat, postavíme si nějaký moderně a přitom útulně zařízený domeček s malinkou zahradou, kam se vejdou dva tři záhony s jahodami, rajčaty a cuketou. Budeme mít jednu třešeň a jednu jabloň a budeme dělat domácí marmelády. Naučím se pořádně péct a jednou za čas upeču buchtu z vlastních meruněk. Budeme mít malinkatou rozkošnou kočičku a po nějaké době se rozhodneme pořídit jí kamaráda a tak si založíme rodinu. Narodí se mi jedno malé svišťátko a bude to ta nejhezčí věc na celém světě a bude mít moje oči a úsměv po tatíkovi. A já budu šťastná.
Budu šťastná i bez slávy, bez zářné kariéry, bez astronomické výplaty, bez luxusního auta a chanelu číslo pět. Místo wow-efektu jsem se rozhodla pro naprosto obyčejný život s naprosto obyčejnými starostmi. A už se ho nemůžu dočkat.
Možná se bude zdát, že jsem něco vzdala, něco hodila za hlavu a některým ideálům přestala být věrná, ale já už to takhle nevidím. Co vidím já, jsou nově se otevírající dveře, za kterými je zbrusu nová cesta životem, která mě sice nedovede tam, kam jsem mířila v patnácti, ale dovede mě do místa, kde se mi bude líbit a kde budu chtít zůstat. A to mi ke spokojenému životu bohatě stačí

xoxo
Sasanka
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anshka Anshka | 26. srpna 2014 v 0:47 | Reagovat

No jen abys nelitovala. Je hezké mít někoho, koho má člověk rád a tak, ale člověk musí hledat i jiné jistoty, určitou seberealizaci mimo rodinu. Rodina není všechno.
Spousta ženských, co se dala v zápalu zamilovanosti na "rodinnej život", toho pak později litovala - vidím to kolem sebe a děsím se toho. Zahodili kariéru, protože se obětovaly pro rodinu, a až moc pozdě si uvědomily, že chtěly něco jiného. Spousta žen to tak chce, ale další velká spousta se do toho nechala zaslepeně dotlačit záplavou hormonů, a ty toho pak litují.
Navíc ženská zestárne, chlapovi se okouká, ať se o sebe stará sebevíc, ten vezme kramle a co potom - nikdo ji už nechce a ona nemá nic, od čeho by se odrazila. Brrrrr.
Času dost, třeba si to ještě rozmyslíš. Nebo jsi se třeba opravdu rozhodla pro to, co ti bude vyhovovat.

2 christiiinka christiiinka | Web | 26. srpna 2014 v 9:43 | Reagovat

Přesně takový, na chlup stejný článek, jsem napsala možná dva tři roky dozadu. Taky jsem se vždycky viděla vysoko, v drahých luxusních věcech, pozvaná na módní přehlídky a s šaty od Valentina. A pak přišel pan inženýr a já si uvědomila, že tohle byl jen takový sen, který už nějak nepotřebuju k tomu, abych byla štěstná. Jasně, vždycky je lepší mít víc peněz než míň, ale ani velké bohatství nikomu štěstí nezaručí. Taky máme vymyšlený domeček, zahradu s velkým ořechem a malou alej jabloní (taky na marmelády haha), dva caparty a jednoho zlatého retrívra. Najednou je to obrat o 270°, ale těší mě to milionkrát víc, než nějaké pomyšlení na nejdražší šaty/boty/whatever světa. A navíc to nutně neznamená zahodit všechno zájmy, trochu cestování, práci co tě baví ani ten Chanel No.5 :-D.

3 Ness Ness | 26. srpna 2014 v 10:12 | Reagovat

Trošku mi přijde,že ses vzdala...Nemyslím to špatně,ano určitě je krásné mít milujícího partnera a rodinu. Je krásné mít se o koho opřít. Ale možná (i když jsem nikdy netušila,že to řeknu) je lepší se spolehnout přece jen sám na sebe. Neříkám tím kašlat na rodinu. Možná za 20,30 let budeš vzpomínat na své sny a litovat.
Samozřejmě ti přeju,aby se to nestalo :)

4 Janča Janča | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 11:41 | Reagovat

Jé, to zní krásně. I když v tak mladém věku bys mohla nějaký ten cíl ještě splnit a dělat rodinu později, ale jestli už se na to cítíš, tak jedině dobře.

5 Tea Tea | E-mail | Web | 26. srpna 2014 v 11:48 | Reagovat

Taky je mi dvacet a vlastně bych si přála mít teď to, co ty :) někoho milujícího s kým bych mohla sdílet takové ty běžné pěkné věci a prožitky :) Kdo nesnil v dětství o slávě, Americe a o tom být jako ta bohatá slavná celebrita? Já rozhodně taky, ale teď už je jen můj sen podívat se do Ameriky, jako na dovolenou nebo jen tak prostě životní sen :) Ale o té rodině, domově, lásce a spokojenosti sní snad každá holka :)

6 Al Al | 26. srpna 2014 v 11:54 | Reagovat

Pááááni... Víš, tohle mě úplně vyděsilo. Za nic na světě nechci, aby se mi stalo něco, co tobě. A ano, podle mě ses vzdala. Jsi bláznivě zamilovaná (ha, teď můžou lidi vidět, proč nesnáším lásku, změní tě a odtáhne od tvých pravých snů, říká "pojď ke mě, mysli na mě já jsem ta jediná důležitá") a zapomněla jsi, na co kdo jsi byla a co jsi chtěla. Je to smutné, ale ty sis vybrala roli domácí cuchty, tvá volba... Hodně štěstí, no. Dávej si pozor, aby nepřišla chvíle, kdy budeš uvázaná k děcku a manžílkovi, co tě začne podvádět a začneš toužit po New Yorku, ale an to už bude moc pozdě.

7 Neriah Neriah | E-mail | 26. srpna 2014 v 16:31 | Reagovat

Mně se tvůj článek strašně líbí. Nemám ten pocit, že by ses něčeho vzdala, i když tě samozřejmě neznám a nemůžu to posuzovat. Možná ses vzdala jednoho snu pro druhý, mnohem krásnější, a možná taky ne. Kdo ví? Já tvým pocitům ale rozumím, i když se mi pořád nedaří najít toho skvělého partnera. Nikdy jsem teda nesnila o nějaké super kariéře a fakt nepochopím, co všichni vidí na té Americe, nemyslím si, že je život tam nějak lepší než tady nebo kdekoliv jinde, všichni si to podle mě moc idealizují... Vždycky jsem chtěla mít co nejdřív děti, první nejpozději v sedmadvaceti. A co, že nebudu mít kariéru, ono jako budoucí speciální pedagog asi díru do světa stejně neudělám... A pořád doufám, že to tak dopadne, protože radši pořád budu tou "domácí cuchtou", jak to tu někdo v komentáři nazval, než si pak ve čtyřiceti vzpomenout, že vlastně chci dítě a pak fňukat, že nemůžu otěhotnět, podstupovat umělé oplodnění, těsně před šedesátkou se otravovat s puberťákem... To mě děsí mnohem víc, než že se nepodívám do své vysněné země.
Navíc odcházet od vybudované kariéry k rodinnému životu je podle mě mnohem náročnější, než opačně.
Každý má jiné priority a neměl by soudit, pokud má někdo úplně opačné.

8 Sasanka Sasanka | 26. srpna 2014 v 17:52 | Reagovat

[6]: Bláznivá zamilovanost po dvou letech už vyprchala a teď je to už jenom opravdu ryzí cit a potřeba zůstat danému člověku na blízku, vzájemně si rozumět a podporovat se. Kdo říká, že člověk s dítětem, který dělá domácí marmeládu, je nutně cuchta? Nic mi nebrání dalších pět, šest let cestovat, užívat si života... A ani s narozením miminka život nekončí, přesně jak říká ve druhém komentáří christiiinka. A jen tak mezi námi, kdyby například tvoje maminka jednou nezatoužila po něčem podobném, jako já teď, třeba by ses nikdy nenarodil/a.

9 Alue Alue | Web | 2. října 2014 v 10:10 | Reagovat

Rozhodně lepší volba, než jsi měla předtím :)

10 Simi Maple Simi Maple | Web | 2. října 2014 v 10:11 | Reagovat

No.. nevím.. :D Mým snem je teda cestovat a poznávat svět, ne se ve 20 ukotvit a přemýšlet nad rodinou a nějakou marmeládou, ale každý podle svého gusta, že ano:) Jistě později se pak usadit,domeček,psa na zahradu,manžela a dítě, ale rozhodně ne tak brzy,dokud jsem mladá chci toho poznat co nejvíc :) A docela souhlasím s komentářem číslo [1]: :) ale tak ať ti to vydrží a jsi šťastná až do konce života a klape vám to ;)

11 Terka Terka | E-mail | Web | 2. října 2014 v 10:14 | Reagovat

Vlastně nevím, co pořádně napsat. Donutila jsi mě se zamyslet nad tím, že bych se nezvládla vzdát svých snů kvůli založení rodiny, ale na druhou stranu, nejsem v tvé situaci, nikoho nemám,.. ale možná kdybych byla, zachovala bych se stejně. Třeba by mi stačilo jen jako matka od dětí a manželka vydat knihu,.. psaní bych se kvůli nikomu nevzdala, rozhodně ne.

Nicméně, přeji ti, aby tvá volba byla správná a aby se ti dobře dařilo. Každý má nějakou jinou představu o štěstí a čím je člověk starší, tím víc se ty představy mění, od některých upouští a k některým se přiklání. :-)

12 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 2. října 2014 v 10:35 | Reagovat

Já jsem momentálně s manželem skoro sedm let, dva roky jsme svoji. Je mi 24. Nebyla jsem a nikdy nebudu hospodyňkou, na patlání se v marmeládě nevidím nic poetického, jsem spíš taková nepraktická intelektuálka, ale preferuji, když mám stálé zázemí a vyhřátou postel.

Každý máme jiné priority, možná je jednodušší usadit se později, sama na sobě vidím, jak má člověk ještě chuť řádit a doléhá na něj tíha zodpovědnosti. Na druhou stranu, mně osobně přijde mnohem horší kempit do třicítky u rodičů a jenom si užívat, to si nedokážu představit, cítila bych se jako přítěž a to nesnáším. :-D

13 Kika Kika | E-mail | Web | 2. října 2014 v 11:04 | Reagovat

Úplně vím co tím chceš říct, protože před pár měsíci jsem prožívala a myslela si něco podobného (akorát jsem nechtěla toho sviště a tu svatbu, ale byla jsem šťastná, že jsem připravila něco pro něho, že máme takovou pěknou a pohodovou "domáctnost" a prostě jsem měla pocit, že jsem najednou strašně šťastná - a nebyl to žádný měsíční úlet, bylo to pět let..) Zpětně se podivuju co se to se mnou tehdy proboha stalo, že žádný chlap přece za to nemůže stát, a měla jsem být šťastná a dělat věci jen pro sebe... Trochu vyhraněnej názor teď na mužský...:D Každopádně to v čem se cítíš dobře, tak bys měla žít ;)

14 MaddyHarry MaddyHarry | Web | 2. října 2014 v 12:55 | Reagovat

Myslím, že každému vyhovuje něco jiného, to za prvé. A za druhé, máš štěstí, že jsi svou "cestu" našla hned. Spousta lidí hledá dlouho a než si uvědomují, že je nesmysl honit se za snem, který je stejně v nedohlednu je příliš pozdě, a čas vrátit už nejde.

15 Jana Jana | E-mail | Web | 2. října 2014 v 13:08 | Reagovat

Před dvěma lety jsem měla zhruba stejné plány jako ty. Pak přišel pracovní úspěch a najednou chci rodiu, ale ne svatbu a děti do 30 :D Chci totiž něco dokázat pod svým vlastním jménem. Jsem totiž děsně staromodni a jakmile se vdám, nechám si změnit příjmení. Taky jsem zjistila, že nemůžu žít s jinou dospělou ženou v domácnosti, protože tu svoji už mám vybudovanou... Je krásné mít cíl, teď mu dej reálnou podobu ;) Každopádně pokud jsi typická ženská, stejně ti TO nebude stačit a zase začneš snít o New Yorku ;)

16 Lúthien Lúthien | Web | 2. října 2014 v 13:56 | Reagovat

Je normální, že sny a přání se vyvíjí. A myslím, že takhle bys mohla být mnohem šťastnější, než někde v New Yorku s Pradou přes rameno. Ono by to bylo lehce šílené, kdyby člověk opravdu uskutečnil to, o čem snil v patnácti :D Myslím, že by to neskončilo moc dobře...

17 dobry-jmena-uz-jsou-pouzity dobry-jmena-uz-jsou-pouzity | E-mail | Web | 2. října 2014 v 14:36 | Reagovat

Poslední dobou se se mnou děje něco podobnýho - ale běda, jak se o tom někde zmíním. Přece to, že holka touží po domku se zahrádkou a zavařování marmelád ještě neznamená, že se z ní musí stát závislá puťka, ale někomu to nevysvětlíš :-)

18 Andy Andy | E-mail | Web | 2. října 2014 v 15:23 | Reagovat

tak to ti řeknu, že jsme to měly uplně stejně, všechny ty sny a koukám, že všichni postupem času "snižují nároky a očekávání" od života haha, já jsem momentálně ve fázi, kdy jsem se spokojila s tim, že budu žít v Praze a tak nějak se připravuju na klidný život který strávim po boku s nějakým opičákem, do kterýho se zamiluju...
nebo tak nějak. :D

19 Lenin Lenin | Web | 2. října 2014 v 15:35 | Reagovat

Držím pěsti, ať ti svatba, domeček, jahůdky, třešně, koťátko a mládě vyjdou do puntíku a ať tě to naplňuje do konce života. :)

Občas si říkám, že mám docela štěstí, že jsem odjakživa člověk, co nemá sny a plány a prostě jen bere a snaží se být šťastný v tom, co přichází. Vždycky jsem si myslela, že o něco přicházím, když neumím snít o budoucnosti a mít velké cíle, ale vlastně asi ani ne. :-D

20 Aly Aly | Web | 2. října 2014 v 15:38 | Reagovat

Miluju tento článek :33
Je mi skoro patnáct a mám hrozně podobné sny. Akorát chci do Anglie a nechci tak zářivou kariéru - já chci cestovat.
Rozhodně ale nevím, jak to dopadne, jestli se zamiluju. :)
Myslím si, že jsi sny vůbec nezahodila za hlavu! Jen jsi přehodnotila svou životní cestu. Vždy je hlavní jen to, jestli jsi šťastná.

21 Magdaléna Magdaléna | Web | 2. října 2014 v 16:42 | Reagovat

Přesně takováhle článek mi už několik měsící zraje v hlavě, jen jsem sama před sebou nenašla dost odvahy to formulovat.
Měla jsem to úplně stejně - univerzita v Praze, nebo ještě lépe ve Vídni, mezinárodní vztahy, lodičky, kostýmky, .. a tak - prostě opustit náš statek doma ajít do světa.
Teď ti nevím, občas mám chuť tohle všechno dělat. V těch dnech čtu noviny, německé články a snažím se naučit se víc, než jiní. Jenže jindy mi dochází, že jsem vlastně v těch holinkách doma spokojená. A že kdybychom si s Pekelníkem znova pořídili krávu a prasátko, tak budu šťastná. Možná i víc, než v těch lodičkách.
Nicméně pro lodičky stále studuju.

22 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 2. října 2014 v 17:07 | Reagovat

Jsi krásný příklad "davového člověka" v tomto případě "davové ženy". Ale abych pravdu řekla, asi ti budu závidět, protože já ani nikdy nesnila o Americe, značkovém oblečení, dobré práci a autech. Asi budeš šťastnější, protože holce, které není ani dvacet a utápí se v sociologii, není se sebou nikdy spokojena (znalosti, zkušenosti, osobní vývoj), to nikdy nebude mít jednoduché. Nemohu mluvit dopředu, ale některé ženy pak začínají litovat, protože jsou zralejší a uvědomí si to. Já bych to shrnula takhle- neřeš jestli toho jednou budeš litovat, jestli je to největší chyba tvého života, prostě to prožívej naplno a pěkně procítěně, každý den, každou událost, každou maličkost. Protože když to nebude pasivní neřekneš si potom, že jsi se vydala špatným směrem, když tomu obětuješ už tolik. :-D

23 Kosma Kosma | Web | 2. října 2014 v 21:24 | Reagovat

Moc hezké! :-) Já mám pocit, že ses jen v pubertě trochu víc zhlídla v Sexu ve městě! A přešlo to! :-)

24 Elle Elle | Web | 2. října 2014 v 21:32 | Reagovat

Když za to ten mužský stojí...
Proč ne.
Držím palce, ať se ti to splní a i s panem inženýrem si splníte ostatní sny :)

25 Lady I. Lady I. | Web | 2. října 2014 v 22:01 | Reagovat

Mám pocit, že nás do velkých ambiciózních snů tlačí spíš společnost a moderní vlna silných vůdčích žen. Já třeba tvoje nynější pocity naprosto chápu a neberu tě jako že jsi něco vzdala a nechala se uvázat ke kamnům. Je třeba nějaký kompromis, ne se stát opravdu jen domácí puťkou, ale pokud je vztah s mužem zdravý, rozhodujete o věcech spolu, dáváte si prostor a podobně (případně by taky občas panáček mohl vzít do ruky nějakou domácí práci :D), pak nevidím nic špatného na tom, že mu upečeš koláč nebo usteleš postel. ;)

26 J. J. | Web | 2. října 2014 v 23:47 | Reagovat

Páni, tak nad tím se musím zamyslet. Pokud nezapomenu, napíšu ti výsledek svého myšlení zítra. :D

27 zuzana koubkova zuzana koubkova | Web | 3. října 2014 v 8:55 | Reagovat

Na snech o domku a jahodách není nic špatného. Jen se mi zdá, Sasanko, že jsi na to příliš mladá. Chtělo by to nejdřív vystudovat školu a získat nějaké pracovní zkušenosti a teprve pak se uvázt k panu inženýrovi... ono, už to, že je inženýr, tudíž je starší než ty a nechává tě kolem sebe skákat, mi přijde trochu divné... Neber to tak, že ti nepřeju lásku... Láska a rodina (a kočky!!!) jsou to nejdůležitější, ale přece jen... Abys nebyla za deset let rozvedená máma s dvěma dětmi, třemi kočkami a nedokončeným vzděláním, kterou nechtějí nikde zaměstnat.

28 Takara Takara | Web | 3. října 2014 v 9:27 | Reagovat

Tvůj sen je naprosto v pořádku, ale nevidím zadní vrátka...co když nastanou problémy v ráji, co v případě, že se rozvedete? V dnešní době, vystudovat, zajet se v práci, svatba, vlastní bydlení, děti...má své opodstatnění...Jinak moji rodiče žili, tak jak si popsala (matka si vzala o 7 let staršího inženýra, který se později stal manažerem), nicméně manželství skončilo rozvodem, a matka, která byla celý svůj život zvyklá na to, že za ni někdo platí účty se najednou sakra podivila nad realitou...Na tvém snu není nic špatného, je to krásný sen, jen si nenecháváš zadní vrátka, pro coby-kdyby (to ti píšu jako vdaná, s děckem na cestě, v baráčku se záhony-momentálně sklízíme papriky, ale s tím rozdílem, že VŠ mám za sebou, praxi v oboru mám taky, plus se neustále vzdělávám, pracuji na sobě a svoji práci miluju, takže se k ní s radostí po mateřské/rodičovské vrátím a pokusím se skloubit práci s péčí o teplo krbu)

[27]: souhlasím, naprosto...není třeba být v životě top manažerkou, když to sama nechci...ale myslet do budoucna to chce, jinak si člověk nabije tlamku...

29 Sasanka Sasanka | 3. října 2014 v 20:20 | Reagovat

[23]: Překvapivě, na sex ve městě jsem se nikdy nedívala :-) viděla jsem všehovšudy zhruba tři nebo čtyři díly.

Jen mě dostává, jak si všichni lidi myslí, že chci svatbu, děti a zahrádku TEĎ HNED! To totiž není pravda - tohle je pouze výhled do mé krásné budoucnosti, ve které bude všechno dokonalé, sluníčkové a poklidné, ale hlavně to bude nejdřív za čtyři roky. Žádnej chlap, ani ten nejlepší na světě, mi nestojí za to, abych odešla ze školy a nedodělala si ani pitomýho bakaláře :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama