Srpen 2014

Nevzdávám se, měním směr

26. srpna 2014 v 0:26 | Sasanka |  Popelnice
Jedná se o naprosto niterní zpověď něčeho, co jsem si nedávno uvědomila a musela jsem to formulovat, abych v tom sama našla smysl a porozumněla tomu, co se děje.

Kdysi dávno, možná dokonce v úplně jiném životě, jsem měla sen. Snila jsem o světě nablýskané slávy, uznání a světové proslulosti. Snila jsem o červených kobercích a drahých autech. Potom jsem pochopila, že ne všechny sny se plní a našla jsem si nové.
Před pěti lety bych vám řekla, že to mám všechno přesně naplánované. Půjdu studovat do Prahy na vysokou, ale minimálně jeden semestr strávím v Londýně nebo někde u moře na Erasmu a poletím během svých studií do New Yorku, a do L. A. a pak v jednom z těch krásných měst zakotvím a zůstanu tam už navždy. Budu mít vlastní podnikání, nebo třeba budu psát do novin, nebo budu mít jen dobrou práci, která mě bude nutit dobře a draze se oblékat a nosit luxusní lodičky od světových návrhářů. Chtěla jsem být ďábel, co nosí Pradu. Ještě před rokem a půl se moje plány zas tak nelišily, jen New York jsem přestala považovat za svůj budoucí domov a rozhodla jsem se spokojit se s Prahou.
Kde jsem teď? Kdekoliv, jen ne tam, kde jsem touhle dobou měla být. Jednak chodím na školu do Brna, taky ve druháku nejedu na žádný výměnný pobyt, Amerika je stejně vzdálená jako byla před pěti lety a navíc se každý víkend poslušně vracím domů a dělám věci, o kterých bych nikdy nebyla řekla, že se k nim dostanu blíž než na sto kilometrů.
Učím se vařit, pomalu ale jistě. Občas něco upeču, uklízím si a už od léta přemýšlím, co svému panu inženýrovi koupím k Vánocům. Stává se ze mě hospodyňka a dobrá manželka.
Teď by bylo na čase upřesnit, že jsem se nevzdala svých snů a cílů, ale ani jsem se nerozhodla je za každou cenu uskutečnit, protože, jak už to bývá, život mě vzal úplně jiným směrem, než jsem očekávala. Ale největším šokem bylo, že se mi tento směr líbí. Líbí se mi dělat příteli radost, ať už je to tím, že mu ráno ustelu a uvařím čaj, nebo tím, že se kvůli němu hezky obléknu a namaluju.
O čem tedy sní dvacetiletá Sasanka?
Sasanka se snesla na zem z nebeských výšin a začíná toužit po věcech, po kterých jednou či později nejspíš začne toužit každá zamilovaná žena. Chci si pana inženýra jednoho dne vzít, bude to pěkná romantická svatba, budu vypadat jako princezna a femme fatale v jednom a celá rodina bude tiše ronit slzy štěstí. Až se trošku vzpamatujeme a budeme oba pracovat, postavíme si nějaký moderně a přitom útulně zařízený domeček s malinkou zahradou, kam se vejdou dva tři záhony s jahodami, rajčaty a cuketou. Budeme mít jednu třešeň a jednu jabloň a budeme dělat domácí marmelády. Naučím se pořádně péct a jednou za čas upeču buchtu z vlastních meruněk. Budeme mít malinkatou rozkošnou kočičku a po nějaké době se rozhodneme pořídit jí kamaráda a tak si založíme rodinu. Narodí se mi jedno malé svišťátko a bude to ta nejhezčí věc na celém světě a bude mít moje oči a úsměv po tatíkovi. A já budu šťastná.
Budu šťastná i bez slávy, bez zářné kariéry, bez astronomické výplaty, bez luxusního auta a chanelu číslo pět. Místo wow-efektu jsem se rozhodla pro naprosto obyčejný život s naprosto obyčejnými starostmi. A už se ho nemůžu dočkat.
Možná se bude zdát, že jsem něco vzdala, něco hodila za hlavu a některým ideálům přestala být věrná, ale já už to takhle nevidím. Co vidím já, jsou nově se otevírající dveře, za kterými je zbrusu nová cesta životem, která mě sice nedovede tam, kam jsem mířila v patnácti, ale dovede mě do místa, kde se mi bude líbit a kde budu chtít zůstat. A to mi ke spokojenému životu bohatě stačí

xoxo
Sasanka