Zběsilý noční úprk

20. ledna 2014 v 0:12 | Sasanka |  Téma týdne
Tato příhoda trošku připomíná scénu z béčkového amerického filmu. Pod rouškou noci jsem se kradla z cizí postele do své vlastní, abych utekla jistému muži, se kterým jsem měla sdílet pokoj. Ale tady vešekrá podobnost končí.

Skoro-tchýně (maminka přítele) měla padesátiny, na které se jí sjela celá rodina a byla jsem pozvaná i já. I když bydlíme ve stejném městě, rozhodla jsem se u nich přespat abych nemusela v noci chodit domů. Navíc by mě stejně napustili a neváhali by se použít citové vydírání, aby si mě tam nechali přes noc. Inu, o půlnoci jsem se se všemi rozloučila a šla spát, pan inženýr s ostatními vesele popíjeli dál, rozhodli se, že to zabalí asi o půl druhé.

Po oslavě nás u nich v domečku přespávalo kromě stálých obyvatel dalších osm lidí, tímpádem jsme tam byli trochu natěsno. Já spala u pana inženýra v pokoji a byli nám přiděleni ještě strejda s tetou. Sranda začala, když mě o půl druhé vzbudili a na sračky nalitý strýc začal halekat jak na lesy, že si nemá kam lehnout. Po dlouhém (a hlasitém) dohadování se konečně uvelebili, přišel i pan inženýr a začli jsme všichni pokojně usínat.


Pokojně jsme usínali asi minutu a půl, načež začal strýček chrápat. Ono je chrápat a chrápat. Někdo tiše pochrupuje. Někdo řeže dříví, někdo dělá kravál jako cirkulárka. Ale v životě jsem neslyšela nikoho, kdo by vydával tak hlasité zvuky, jako strejna Pepa. Manželka Monika na něj několikrát mlaskala, ale zabralo to maximálně na pár vteřin. Po třech nadechnutích Pepa zase chrápal o sto péro.
"Se votoč tak, ať nechrápeš, doprdele," vynadala mu Monika. "Řežeš mi to přímo do ucha."
"Já nechrápu, prosimtě," reagoval ze spaní Pepa, ale než stihnul dopovědt poslední slovo, už se zase za zvuku jeho spánku otřásal dům v základech.

Po dvaceti minutách jsem se rozhodla jít se projít na záchod. Třeba mě to unaví a pak budu mít větší naději, že usnu. Bohužel. Po zastávce na záchodě Pepa chrápal pořád stejně (ne-li ještě víc) a moje únava se sice stupňovala, nicméně dlouho očekávaný spánek nepřicházel. Po tři čtvrtě hodině Monika usnula. Víte, jak to vím? Začla chrápat taky, společně s Pepíkem tvořili krásné stereo.

Po hodině už mě z nich bolela hlava. To bych se rovnou mohla pokoušet usnou na metalovém koncertu. Spánek v nedohlednu. Zkoušela jsem si lehnout i pod polštář a pod deku, ale ani tři vrstvy nezabránili hřmotu dvou chrápajících manželů, aby mi zabraňoval v usínání. No a když se k nim po třetí hodině přidal i můj přítel a začal na mě funět (aspoň nechrápal, to se mu musí uznat), bylo toho na mě moc.

Hodinu a půl jsem se snažila usnout a zatím jsem se ke spánku ani nepřiblížila, takže jsem se odhodlala k velmi radikálnímu řešení - k útěku. Po tmě jsem si natáhla spoďáry, ponožky a rifle, přes tričko od pyžama jsem přehodila košili a potichu jsem se vykradla z pokoje. Na chodbě jsem si oblékla kabát a nazula boty. Dveře jsem si ještě měla čím otevřít, klíč byl zevnitř v zámku. Problém nastal s brankou, kterou mají vždy zamknutou, protože ožralí kreténi u nás ve městě jim čas od času dostali chuť načůrat do kytek nebo ukrást květináče s karafiátama. Nechtěla jsem branku odemykat, protože bych ji pak neměla čím zamknout (klíč bych musela vrátit zpátky dovnitř a pak zabouchnout), tak jsem lezla přes plot.

Nejdřív kabelka. S tichým žuchnutím dopadla na chodník. Potom jsem se hodila přes plot jednu nohu a vyhoupla se nahoru, jako se člověk vyhupuje na koně. Co vám budu povídat, bolelo to jako čert. A to nejsem kluk :D Nakonec jsem ale úspěšně přelezla, popadla jsem kabelku a vydala se na cestu domů.

Doma se i o půl čtvrtě svítilo, naši zrovna přišli z plesu. Když si poslechli, co to sakra dělám doma, smáli se mi. No a vy se jim divíte? :D Ve finále jsem ale se svým útěekem spokojená. Nikoho jsem nevzbudila a přitom jsem nemusela celou noc trpět. Čekalo mě krásných sedm hodin spánku ve vlastní posteli s vlastními plyšáky a hlavně - bez chrápajících spolubydlících :-)

xoxo
Sasanka
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 HannyHany HannyHany | 20. ledna 2014 v 5:58 | Reagovat

Jejda, to je pěkné čtení. A takové napínavé.Pošli to do nějaké soutěže.

2 valin valin | Web | 20. ledna 2014 v 7:12 | Reagovat

To je krásný chrápací článek, dám na něj odkaz na výběr Téma týdne na:
http://blogosvet.blog.cz :-)

3 Terka Terka | E-mail | Web | 20. ledna 2014 v 7:15 | Reagovat

Docela jsem se nasmála, ale taky nesnáším, když někdo chrápe v pokoji nebo u mého ucha, takže plně chápu, že jsi musela utéct, aby jsi se vyspala, protože poslouchat to celou noc, to bych nepřála nikomu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama