Září 2013

Nestíhám, nestačím a peníze netisknu

25. září 2013 v 12:49 | Sasanka |  Téma týdne
Ano, přiznávám se, fastfoody mám moc a moc ráda. Není se za co stydět, ale přeci jen je teď strašně moderní být green a tak dále. Nejsem green a nejím zdravě. Tečka.

Pořád si myslím, že tak dobré hranolky jako dostanu v mekáči nebo KFC, si doma prostě neudělám. A už vůbec ne na koleji, kde nemám ani troubu, ani friťák. Mohla bych jít do restaurace, ale občas na vás koukají hodně divně, když chcete samotnou přílohu. "A k pití nic nebude?" Co máte dělat, tak si hold jedno pití dáte. Bum a jsme na 50 korunách, pokud si restaračka nepočítá ještě desetikačku za kečup (pidi porci kečupu, abych byla přesná). Připočítejme si k tomu dýško a dali jsme za hranolky a jedno pivo (které jsme nechtěli, ale ze slušnosti jsme si ho koupili) aspoň šedesát korun. Nic moc student-frendly cena.

Tím u mě zatím fastfoody vítězí. Za málo peněz a za málo času přiměřeně dost muziky. Za 39 korun dostanu chickenburger s hranolkama a nadlábnu se jak nikdy. Za 39 korun dostanu v KFC longer a hranolky a kdyžsi připlatím dalších sedm korun, budou ty hranolky ještě ke všemu velké. Navíc 39 korun je prostě 39 korun, a 46 je prostě 46, žádné "nechte to na padesát", "děkujeme pěkně". A najím se? Ano, mě to bohatě stačí jako náhrada za oběd.

Ani kafe nemůžu pomlouvat. Možná je v něm dokonce i nějaký kofein, chutná obstojně a v těch "menších" podnicích si k němu můžete nabrat kolik mlíček chcete. Takže třeba pět. Bohužel, o tenhle luxus nás už v těch rušnějších pobočkách ošidili, asi je to moc ruinovalo.

Mluvila jsem už o pití? Nemluvila. Takže... V tomhle klobouk dolů před bezedným kelímkem. Když má člověk dost drzosti, může si koupit jeden kelímek pro pět lidí (35 korun děleno 5 je kolik?) a vypít tři litry pepsi nebo čeho vlastně chce. A když je ještě vyčůranější, schová si kelímek do kabelky a při příští návštěve onoho podniku ho použije znovu. Tadá, rázem ušetříte úplně nekonečné množství peněz.

"To je hrozný, ten hambáč neviděl krávu ani z rychlíku."
"To myslej vážně, jedno kolečko cibule v celým burgru?"
"Ty hranolky jsou přesolený."
"Co je to za mini porci?"

Víte, co? Nestěžujte si. Nikdo vás nenutí tam chodit. "Do mekáče bych nikdy nešel," tvrdí lidi a pak se tam ládují čízem. A pak nadávají, jak je to nekvalitní.
Něco vám řeknu.
Pokud chcete kvalitní jídlo, zajděte si do restaurace. Nebo si uvařte doma. Nikdo vám v tom nebrání.
Ale když máte do kapsy hluboko a čas vám neúprostě prchá před očima, musíte si uvědomit, že rychlost a nízká cena musí být vykoupena nižší kvalitou. Když vám to stejně jako mě vůbec nevadí, patříte mezi šťastné lidi.

A kdo chce pořádnou flákotu masa, ať zmizí do steakhousu. A dá za to dvě stovky. Ale HLAVNĚ mi nepomlouvejte můj chickenburger s hranolkama. Ten mám totiž moc moc ráda.

xoxo
Sasanka

Úplně zbytečný článek, který asi nemělo cenu ani psát

24. září 2013 v 11:33
Myslím, že by si můj blog zasloužil přejmenování. The End of Happy Days? Panebože, kde jsem k tomu tenkrát přišla? I internetová adresa začíná být už mírně zcestná, protože už se dávno nejedná o firmu povídky s ručením omezeným (v angličtině). Nějak jsem už tu etapu svého života přerostla. Dnes by ta adresa měla být žvaním-nesmysly-které-nikoho-nezajímají.blog.cz a název blogu se asi brzy změní na něco ve stylu "Jsem v Brně a vy ne, heč, takže o ničem jiným teď už nebudu psát".

Zde se nachází návod k použití těchto stránek.

První dny v Brně

17. září 2013 v 10:40 | Sasanka |  Popelnice
Můj první semestr vysoké školy se vší parádou oficiálně začal. Takže bych se s vámi ráda podělila o své dojmy a zážitky. A možná o trochu hysterie, protože se vysokoškolský život podobá tomu, na který jsem byla dosud zvyklá, jen minimálně.


Mortal Instruments: Město z klišé

13. září 2013 v 11:55 | Sasanka |  Popelnice
Knižní předloha od Cassandry Clare se mi moc líbila. Bylo to takové oddechové čtení, ve kterém si najdete své oblíbené jedince (Jace) i páry (Alek a Krasomil), stejně jako lidi, které nemůžete vystát, ale nakonec zjistíte, že byli jen smutní a zoufalí (inkvizitorka). Nedá se mluvit o literárním pokladu, spíš bych to označila pojmem anální literatura. Ale je poznat, že paní umí psát, knížka se čte skoro sama díky vtipným hláškám (zajímavé, jak všichni najednou vytáhnou tu správnou hlášku ve správnou chvíli.
A o čem, že to je? Vezmu to hodně zkráceně. Clary Frayová zjistí, že není úplně normální člověk. Je totiž lovcem stínů, stejně jako její matka, kterou unesli. A tak se rozhodne ji za každou cenu najít. Mezitím se stihne zamilovat do Jace, ze kterého je potom na dva díly její bratr (pak zjistí, že to vlastně vůbec není pravda). A vlastně o nich dvou to celé je. Kdo četl, možná mi dá za pravdu, že mnohem víc fandíte úplně jiným párům, než je tenhle. Jaceův nevlastní bratr Alek, který je do něj zamilovaný, to ve druhém díle dá dohromady s krásným ale poněkud šíleným, téměř tisíciletým čarodějem. Simon, Claryn nejlepší přítel, potom ve čtvrtém díle chodí najednou s Isabelou (nevlastní sestra Jace, vlastní sestra Aleka) a s Maiou (vlikodlačka, patří do smečky Claryna nevlastního otce). Takhle se zdá, že tam vlastně každý s každým, což je tak trochu pravda, ale ty hlášky, kerými je knížka doslova prohnilá skrz naskrz, to zachraňují.

Teď už ale k filmu. Už podle prvních ukázek mi bylo jasné, že některé postavy by potřebovaly přeobsadit. Například Jace, kterého hrál Jamie Campbell Bower. Všimnout jste si ho mohli například v druhém dílu Twilight, hrál jednoho z Volturiových (toho nejdivnějšího). Nebo v Harry Potterovi, kde se mihl jako Grindewald. Role pohledných podivínů zvládá, takže Jace pro něj neměl být problém. Ale za celé dvě hodiny jsem si na něj nezvykla. Dokud jsem měla zavřené oči, dalo se to. Ale nechápu, proč mu dali do ucha náušnici a na hlavu kudrlinkatou hřívu alá John Travolta v Pomádě. Nějak jsem mu nevěřila, že je to arogantní parchant, spíš mi připadal jako někdo, kdo by mohl být v první řadě Prague Pride pochodu na podporů gayů a lesbiček. A PROBOHA, bylo nutné malovat mu oční linky?


Clary, to je jiná kapitola. Hrála celkem obstojně, vypadala k světu... Jen to obočí. Celý film jsem musela zírat na její obočí. Kamarádka prohlásila, že celý film porovnávala Claryno obočí s tím, jaké má obočí kdokoliv jiný ve filmu. Došla k názoru, že i Hodge má obočí hezčí. Kdo je Hodge, to teprve příjde na řadu. Plus body ale dostane za to, že vypadá, jako by své filmové matce z oka vypadla. Jen by si mohla vzít příklad z toho, jak Jocelyn Frayová pečuje o své obočí.

Další na řadu přijde Simon. Proti kterému nemám jedinou výtku. Byl přesně takový, jak jsem si ho představovala. hrál perfektně a když Clary vyznával lásku, měl v hlase přesně ten tón člověka, který se snaží za každou cenu nerozbrečet, aby neztratil poslední zbytky sebeúcty. Navíc byl moc krásnej, i s brýlemi (s těmi snad ještě víc než bez nich).


Isabela a Alek jsou Jaceovi nevlastní sourozenci, taky lovci stínů. I když ani jeden z nich nevypadal na míň než pětadvacet let, nakonec jsem si na oba dva zvykla. S Isabelou jsem sice ze začátku měla problémy, ale v průběhu filmu si mě získala a nakonec jsem usoudila, že ze všech Lovců stínů odvedla nejlepší výkon a nejlépe sedla do role. Alek byl krasavec, ale nedostal moc prostoru a navíc se choval jako kretén. Už se těším na příští díl, až bude chodit s Krasomilem.

Krasomil Pohroma. Ach, Krasomil. "Kulaté stoly se ke mě hodí víc než ty hranaté." Jeho nezapomenutelná hláška tuším z druhého nebo třetího dílu. Anglicky mu sice říkají Magnus Bane, ale Krasomil Pohroma je milionkrát lepší. Od začátku jsem si ho představovala trochu jako Adama Lamberta v klipu If I Had You. Teplej do morku kostí a celej třpytkatej :-D I když úplně nesplnil má očekávání, byl nepřekonatelně boží. V první scéně, když vylezl v polorozeplé košili a trenýrkách, člověk se do něj musel zamilovat. Ach, Krasomil... Ty dvě scény s ním byly žalostně nedostačující.


A co vlastně na tom filmu bylo tak špatné?
Klišovitost. Jedno velké klišé za druhým. A hudba. Hudba, která naprosto nesedla do kontextu a celé to s sebou stáhla na ještě nižší úroveň než teď. Film ode mě dostává krásné dvě hvězdičky z pěti. Jednu za Simona, jednu za Krasomila, kvli kterým má cenu to vidět a jít na pokračování. Ty tři strhnuté hvězdičky jsou za hudbu, Claryno obočí a Jaceovy vlasy.

xoxo
Sasanka

Prvákoviny FSS MUNI

11. září 2013 v 19:28 | Sasanka |  Popelnice
Nechtěla jsem, aby se opakovala situace ze začátku střední školy, kdy jsem přišla ze třídy a neměla si ke komu sednout, navzdory tomu, že se ostatní už tak nějak všichni znali. Tak jsem se rozhodla, že se prostě budu muset zapsat na nějaký seznamovák. A vybrala jsem si tu nejlevnější variantu přímo v srdci Brna a to dvoudenní Prvákoviny, které pořádá pár nadšených studentů magisterského programu. Symbolický poplatek 200 korun, 130 korun za ubytování na koleji a potom další nezbytné výdaje za cestu, MHDčko, jídlo, pití, večerní zábavu... Vyšel mě ten výlet celkem draho, ale pořád lepší než platit pět tisíc za týdenní seznamovák na Vranově. Jsem plná dojmů, pojmů, informací a hlavně nepůjdu na první přednášku s tím, že tam opět neznám ani živáčka. Tentokrát budu mít náskok a budu mít někoho, ke komu si můžu sednout a zeptat se ho, jak se měl o víkendu.

Na cestu do Brna jsem byla vybavená včasnou jízdenkou a dobrou náladou. Tu mi trošku zkazil fakt, že v momentě, kdy jsem vylezla z vlaku, začlo pršet. Ale nenechala jsem se odradit a šla jsem s psměvem na rtech k fakultě, kde byl sraz. Hned v úvodu si nás rozdělili podle oborů na dvě skupiny. V naší skupině se mísili žurnalisti s lidmi, co mají takzvané sockařské obory (sociální práce, sociologie, sociální antropologie a podobné lahůdky). Druhá skupina byla složená z těch političtějších oborů (politologie, mezinárodní vztahy, evropská studia a tak dále).