Srpen 2013

Jsem Student

30. srpna 2013 v 20:12 | Sasanka |  Popelnice
Předměty jsou zaregistrované, čekám až se mi zapíšou. Kolej byla přidělena. ISIC karta připravená na vyzvednutí. Jsem Student.

Ani nedokážu popsat, jak moc se těším na začátek školního roku. I když bych asi měla začít říkat semestr. Pozimní semestr, přesně tak. Začíná mi 16. září. Ale protože jsem budoucí student žurnalistiky, měla bych být schopná to popsat, ne? Jdeme na to.

Napořád

19. srpna 2013 v 19:14 | Sasanka |  Popelnice
Napůl skutečnost, napůl fikce. Hlavně ale pokus setřást ze sebe to, co mě poslední dobou sedí na srdci jako žába na prameni. Pokus poprat se s vlastním strachem. A pořád to samé dokola... Kdybych tě tenkrát nepotkala, byla bych teď jiný člověk???


Začalo pršet. Za poslední hodinu se znatelně ochladilo, ale vzduch byl i tak dost teplý. Do vlasů mi foukal lehký větřík. První kapky letního deště si prorážely cestu z mraků až ke mně a smáčely mi tváře, kde se mísily se slzami. Na zemi se tvořily mokré obrazce, nejprve jen tečky, později větší plochy. Déšť sílil stejně tak jako vítr. Stromy se čím dál víc kývaly ze strany na stranu, plápolající listy v jejich korunách tiše ale neúnavně ševelily. V dálce se ozvalo první hřmění, tiché stejně jako můj neslyšný pláč. Předzvěst blížící se bouřky. Neměla jsem se kam schovat, autobusová zastávka neposkytovala žádné útočiště před padající vodou. Nebe plakalo stejně jako já. S každou minutou usilovněji. Přemýšlela jsem, jestli to vůbec někdy přestane bolet, jestli vůbec někdy budu zase v pořádku. Jestli vůbec někdy zapomenu. Ale byla jsem si jistá, že jizvy na duši mi zůstanou už do konce života.

13. Svět čeká

12. srpna 2013 v 22:44 | Sasanka
Ajajaj, zase jsem aktivní jak ospalý lenochod. Tak aspoň přidám další Článek, který je součástí třicetidenního dotazníku.
Tentokrát znělo zadání takto: kam by ses rád/a podíval/a nebo přestěhoval/a
Důvod, proč mi tak dlouho trvalo dát dohromady třináctý bod dotazníku, je ten, že jsem ani já sama neměla představu o tom, kam bych se jednoho dne chtěla přestěhovat. Chci zůstat v Čechách? Chci bydlet v zahraničí? A vážně to s tím New Yorkem myslím vážně?
Ohledně New Yorku si nejsem zas tak jistá, ani ohledně toho zahraničí. Tak se spíš zamyslím nad tím, kam pojedu na Erasmus. Protože pojedu, hned jak to půjde.

Na první pohled se mi jasně nabízí Anglie nebo Irsko. S angličtinou nemám téměř problém. Jen si myslím, že typický český středoškolský učitel angličtiny mi už nemá co nabídnout, gramatiku jsem totiž téměř celou pokryla. Americké seriály svůj úkol splnily, když jsem se snažila naučit hovorovou angličtinu. Teď by to chtělo učit se přímo na místě, od lidí s tím správným domorodým přízvukem, od britských vysokoškolských profesorů, od nových přátel. Nejen tupě vyplňovat cvičení a konverzovat na téma The town I live in ("Soooouuuuu, Iveta, Tel mí samSinG ebaut jór taun). Chci jazyk v té hrubé podobě různých nářečí, dialektů, nespisovných slangových výrazů. Chci neučebnicovou anličtinu.
Ale vážně mi takový výlet něco přinese? A dostala bych se vůbec do Anglie, kde musí být právě díky nízké jazykové bariéře skutečně narváno? Navíc když mám tu možnost konečně se naučit nějaký druhý jazyk (protože svoje pokusy o němčinu a ruštinu vážně nepočítám).