každý máme jen omezené množství smůly

24. května 2013 v 16:25 | Sasanka |  Popelnice
o tom jsem se sama přesvědčila dnes na maturitě. ale protože jsem byla poslední dobou extrémně neakční (což se dá asi pochopit, jak za chvilku zjistíte), vezmu to hezky popořádku.
Po posledním zvonění nastal krušný týden, kdy jsem na střídačku chodila do školy psát maturitní písemky, nebo jsem koukala na seriály, případně z okna nebo do blba, snažila jsem se dovypracovat všechny otázky a dočíst všechny knížky. jenže to mi nikdo neřekl, že jsou Želary tak složitý a že nebudu chápat, kdo je kdo, tudíž mě to nebude bavit. a tak jsem tu tenounkou knížečku četla celej tejden. Načež mi zbylo odpoledne na Indiánský běh, to je díkybohu asi 80 stránek dlouhá novela psaná takovým tím čtivým stylem, co rychle utíká. Následoval výlet do kina na Iron Mana 3 (když je to za 70 korun, no neber to). a pak přišel svaťák.
Měla jsem to krásně naplánované. každý den dopoledne 4 otázky z občanky, odpoledne 4 nebo 5 otázek z psychologie, večer si přečíst 4 rozbory knížek a 2 nebo 3 reálie na angličtinu. tímhle tempem jsem měla pokračovat až do pátku do večera, tam bych skončila a měla bych celý víkend, pondělí a úterý na opáčko a dočtení dvou knížek, které mi chyběly. krásný plán :D


Začlo to ve čtvrtek. Motala se mi hlava a byla jsem šíleně unavená. Přičítala jsem to tomu šoku, že se po 19 letech života poprvé pořádně učím. Myslela jsem, že je to prostě tím, že můj organismus není na takovou zátěž zvyklý. V pátek ráno jsem šla s babičkou do obchodu a pak jsem se málem složila. Celé dopoledne jsem nebyla schopná vylézt z postele, zimnici střídaly horečky, nic pěknýho. Do toho mě bolelo celé tělo, cítila jsem každý sval a každý kloub a připadala jsem si, jako by to mě píchali jehlicema. Kdykoliv jsem se jenom malinko pohla z horizontální polohy, celý svět se se mnou točil a měla jsem pocit, že mi mozek tlačí na lebku a za chvíli ji úspěšně rozerve na malinké kousíčky. Moc fajn :)
Doufala jsem, že se odpoledne už zvládnu učit. Cpala jsem do sebe vitamíny v podobě vymačkaného pomeranče a snažila jsem se z té únavy vyspat. Chyba lávky, odpoledne jsem sice zvládla chvilku číst knížku, ale jinak jsem byla pořád stejně nepoužitelná. Vyhlásila jsem si až do druhého rána dovolenou.
V sobotu jse se vzbudila celkem v pohodě. Trochu mě bolela hlava, ale nebylo to nic, co by nespravil dostatečný pitný režim, myslela jsem si. Ale první problém přišel už ve chvíli, kdy jsem zjistila, že se musím nutit do snídaně, že každé sousto je i protivné a ani kdyby přede mnou ležel obrovský čokoládový dort, asi bych na něj chuť neměla. Jen tak orientačně, hlad nebo chuť mám obvykle 24/7. Babička i předčítala 17. otázku z občanky, poslouchala jsem, jak komolí slova jako brahmánismus, Khung-Fu-C, taoismus, jin a jang, sokratovská metoda... byla to docela sranda, ale když jsem se zasmála, vrátilo se známe tlačení mozku na lebku. Víc než jednu otázku jsem nezvládla ani poslouchat a zase jsem zamířila do postele. Spát, spát, spát! to jediné se mi honilo hlavou. Když se vyspím, všechno bude v pořádku.
Nakonec si pro mě přijela kolem poledne mamka a vzala mě na pohotovost. Verdikt? Chřipka. Den před přijímačkama na vysokou a jen pár dní před maturitou. perfektní načasování, ne? Do toho porouchané auto, takže jsme se po světě přemisťovali za pomoci půjčeného střepu, kterému mamka celkem příhodně říkala traktor. Nevěděla jsem, že existují auta, u kterých se musí všechny dveře odemykat a zamykat zvlášť. Moc tomu nedržela ruční brzda, volant se děsivě klepal...
S tímhle traktorem jsme úspěšně dojeli v Neděli až do Olomouce, kde jsem zjistila, že rajčata kloužou krkem na své cestě zpět na svět skutečně bleskovou rychlostí. Suma Sumárum toho dne: Deset prášků v těle, hodně malý stolečky, na který se nevešel ani papír ve forátu A4, odpoledne mi bylo na pár hodin skoro dobře, snědla jsem pár kousků pizzy, večer mě zase sklátila horečka střídaná se zimnicí, jako by mi tělo dávalo na jevo, že pokud nebudu dodržovat klidový režim, nebudeme kamarádi.
Tak jsem skončila znova v posteli a na pořadníku čekalo ještě asi 10 otázek a dvě knížky. Byla neděle večer a já ěla už jenom dva dny, protože ve středu dopoledne to mělo vypuknout.
Ale jak jsem říkala, ta smůla musí někde skončit, protože podle mého tam na každého z nás čeká v určitou chvíli jen určitá dávka. musím uznat, že já jsem si ji vybrala do plna.
Na Maturitu jsem šla vyzbrojena krabicí kapesníků, vějířem a vědomím, že jsem si sice všechny otázky aspoň jednou přečetla, ale ty, které jsem se učila v horečkách, mi v hlavě nechaly jen neznatelnou stopu, která by mi vysloužila maximálně trojku. Ale ten nahoře se nade mnou slitoval a měla jsem hodně šťastnou ruku.
Na angličtině jsem si vytáhla ČR, lepší téma ani být nemohlo. Na Psychologii jsem sáhla po Pedagogické psychologii, která patřila mezi těch několik vážně hezkých otázek. Na češtinu si nemůžu stěžovat ani náhodou, Romeo a Julie. A na občance mezinárodní vztahy, o kterých jsem psala maturitní práci. Sice se ode mě dozvěděli, že v čele OSN je Valná hromada, ale i tak se nad nemocnou Sasankou všichni slitovali a dostala ze všeho za 1 :)
Z toho vyplívá? Že jsem dostala potřebu svěřit se blogovému světu s tím,jakej jsem chudáček. Taky jsem se chtěla pochlubit, jak pěkně sem to i přes nepřízeň osudu zvládla. Taky jsem chtěla napsat článek, kterej nikdo nebude číst :D A nakonec, kdyby to přece jen někdo četl, tak že i když se zdá, že se všechno sere, v jednom bodě se to srát přestane a pak už bude jen dobře :D aspoň na chvíli.

xoxo
Sasanka

P. S. Málem bych zapomněla. ten děda nahoře, co má dlouhý fousy a dělá si z nás srandu, má asi hodně velký smysl pro humor a ironii. Kažý slaví maturitu jinak, ale myslím, že jen několik z nás leželo večer v posteli s horečkou, zatímco se nám v ledničce chladil šampus a víno. Nojo, ironie osudu :D Ani dneska na pomaturitním večírku to nedoženu, protože se bojím své tělo nějak pokoušet :D
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 hej kámo hej kámo | 24. května 2013 v 17:30 | Reagovat

héj holka, tak tohle jsou jenom plky, zimnice z nervů a žádná nemoc. Jenom ze sebe děláš chudáčka a skrz každou překážečku se hnedka zhroutíš :-D

2 Natty Natty | E-mail | Web | 24. května 2013 v 17:35 | Reagovat

Páni..tu jedničku ti vážně přeju. Nedokážu si představit, že bych tohle zvládla. Doufám že už jsi zdravá  a k tomu štěstí, jeto vážně pravda a to říkám, jako smolné dítě štěstěny z vlastních zkušeností. :)

3 Sasanka Sasanka | Web | 25. května 2013 v 12:10 | Reagovat

[1]: a ten teploměr, co mi ukazoval horečky... to byly taky nervy? jen tak mezi náma, jestli existoval maturant, kterej nebyl ani trošičku nervózní, byla jsem to já :D (achjo, takhle tupí lidi mi vždycky parádně hnou žlučí, ještě když ani nemají koule na to se pod svůj komentář podepsat).

4 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 27. května 2013 v 22:02 | Reagovat

Posílám ti velkou gratulaci:-) Nevzdalas to a zkusila ses učit i s teplotama.Proto to štěstí.Možná že to bylo všechno jinak a byly to nervy, ale máš to v kapse a to je bezva:-)):-)):-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama