Duben 2013

The only thing (song lyrics)

23. dubna 2013 v 15:43 | Sasanka |  Básničky
už je to nějakou chvíli, co jse napsala písničku, a ještě delší chvíli, co jsem napsala pozitivně laděnou písničku.to je pořád samá nenávist, zlomený srdce a tak dále... a přitom jsem už pěkně dlouho naprosto šťastná a nemám zlomený vůbec nic. Je to vlastně taková moje textová premiéra, co se týká vyjadřování lásky, takže se připravte, že to asi bude pořádná sra*ka. Jak řekli Paramore, když představovali svoji písničku Still Into You: "It is as EMO as EMO gets." :D
Enjoy



THE ONE THING
You are
Not what I deserve
Not at all
You came to my life
And you brought me the light
Not what I supposed
To have at all
Tell me you´ll stay
And with you I´ll remain
Everybody thinks I´m
Going Insane

Laserová operace očí - po

17. dubna 2013 v 12:35 | Sasanka |  Popelnice
Nejspíše poslední díl miniseriálu o tom, jak to chodí, když se rozhodnete nechat si vylepšit zrak. Na konci března jsem se s vámi podělila o průběh předoperačního vyšetření, v minulých dvou článcích jste si mohli přečíst, jak to probíhá těsně před operací a během ní. A dneska se vrhneme na to, co většinu lidí děsí asi nejvíc - jak to vypadá po tom, co opustíte operační sál?

Bezprostředně po operaci
Na oči mi nalepili moc vtipné klapky, které jsem si ale pořádně prohlédla až doma, takže jsem v první chvíli vůbec nevěděla, že vypadám jako zombie. Potom mě sestřička odvedla do čekárny. První pocity? Byla jsem hrozně ráda, že mám všechno za sebou a pomalu jsem se přestávala klepat. Když jsem si uvědomila, že už nikdy v životě nebudu muset nosit brýle nebo čočky, málem jsem se rozbrečela štestí. Ale naštěstí jsem to zarazila, protože nevím, co jestli bych si neodbrečela čerstvě přilepenou lamelku. Mám pro vás dobrý typ: mějte s sebou v den operace nějaké extréně sladké pití na doplnění energie a cukrů. Coca colu, stoprocentní džus, hodně sladkou šťávu nebo tak nějak. Bude se vám hodit ;-)
Po pár minutách si mě ještě zavolali do ordinace, kde mi posvítili do oka, aby se koukli, jestli je všechno opravdu na svém místě a do obou očí mi kápli. Dostala jsem kapky v modré krabičce, které jsem měla kapat každé dvě hodiny, naposledy před spaním, a ráno zase od znova.
No... a jela jsem domů. Zatím jse nedokázala udržet oči otevřené a byla jsem příšerně vyčerpaná. Zčásti proto, že jsem předchozí večer nemohla za boha usnout, z velké části za to určitě mohlo nervové vypětí.

Laserová operace očí - během

13. dubna 2013 v 18:32 | Sasanka |  Popelnice
Druhý díl takové minireportáže o tom, jak to vypadá, když jdete na operaci očí kvůli odstranění dioptrií. Už jsem popisovala předoperační vyšetření a jak to probíhá, než jdete na sál. Dneska bych se chtěla věnovat samotnému zákroku.

Takže, navodíe atmosféru. Vlasy mám v síťce, jedno oko zalepené, okolo očí namatlanou dezinfekci. Ležím na sále, v rukou křečovitě svírám plyšáka a koukám na čtyři ostře svítící zářivky a jedno červené světýlko.
"Teď vám rozkapeme oko," říká doktorka a do očí mi padá prvních pár kapek. To se opakuje asi třikrát. Bere něco jako kleštičky a roztahuje mi víčka od sebe. Proplachuje mi oko vodou a já ji cítím až na tvářích. Zkouší, jestli je skutečně dobře umrtvené a šťouchá mi do něj nějakým šťouchátkem. Necítím vůbec nic. A tak může zákrok začít. Zhasínají zářivky a zůstává svítit jen červené světlo.

Laserová operace očí - před

12. dubna 2013 v 9:53 | Sasanka |  Popelnice
Už v jednom z minulých článků jsem psala o tom, jak probíhá předoperační vyšetření. Včera jsem podstoupila samotnou operaci a protože už jsem schopna základního provozu, musím se o to s vámi podělit. Je toho hodně, co napsat, takže to bude rozhoz.ené do tří článků - před operací, během, a po. Protože mě zatím trochu bolí koukat do světla notebooku a delší článek bych nezvládla.

Jen tři dny před operací jsem měla zakázané kontaktní čočky a lokální kosmetiku. S tím jsem neměla ádný problém, protože svoje poslední čočky jsem dobrala na konci března a teď už dva týdny chodím jako brejloun. Co se týká líčení, poslední dobou jsem tak líná se ráno namalovat, že jsem to uvítala jako dobrou výmluvu. Dostala jsem pokyny ráno se najíst a přivést si s sebou doprovod, aby mě měl kdo odvézt domů, protože sama bych to asi nezvládla. A o půl desáté jsem se měla hlásit v Hradci ve fakultní nemocnici.

Sbohem, Hemingwayi

10. dubna 2013 v 16:19 | Sasanka |  Popelnice
Ráda čtu, vážně... Kdybych si měla vybrat, jestli se vzdát televize nebo knížek, nerozhodovala bych se dlouho. A málokdy se stane, že bych knížku zhnuseně zavřela bez dočtení - takové případy bych spočítala na prstech jedné ruky. Nadějné vyhlídky jsem vzdala po 60 stránkách, během kterých hlavní hrdina neustále přemýšlel, jestli je nebo není zloděj, když vzal z vlastní spíže kus chleba. Babičku jsem vzdala asi 20 stránek před koncem, protože je od první až po poslední stránu pořád stejně mdlá nuda. Jeden díl Anity Blake, kde se na každé stránce popisuje nějaká erotická scéna - a čím je ta scéna oplzlejší, tím podrobnější je popis. A víc mě toho nenapadá.

Kdyby někoho z vás napadlo číst Sbohem, armádo, nedělejte to!!! Buď se tam chlastá a lidi se hádaj (úřičemž u přímých řečí zásadně není napsané, ke kou patří, takže při počtu pěti účastníků hovoru je to opravdu velmi přehledné), nebo se hlavní hrdina a jeho milá hádají, kdo koho miluje víc.

12. Popiš celý svůj den v heslech

7. dubna 2013 v 11:33 | Sasanka
Článek je součístí třicetidenního dotazníku.
Takhle přibližně vypadá naprosto obyčejný den Sasanky.

Ráno moudřejší večera
- aneb ještě se snažím na poslední chvíli dohnat, co jsem se večer nestihla naučit.

Energie na celé dopoledne
- tak přesně tu nemám. Po vydatné snídani většinou sežeru svačinu už o první přestávce a dalších pět hodin se těším na oběd.

Kniha je nejlepší přítel člověka
- hlavně při hodinách matiky, češtiny, angličtiny, němčiny, a v podstatě každého předmětu, se kterým příjdu během dne do kontaktu.

Lepší moravský vrabec na talíři, nežli holuby, co lítají do huby
- menší mash up dvou známých přísloví, kterými bych chtěla popsat stav stravování v naší školní jídelně. Ne že by tam vařili špatně, ale když dají na výběr vepřové s bramborama a vepřové s rýží, jak si má člověk vybrat?

Kavá má být černá jako noc a hořká jako život.
- já ji piju s mlékem, takže je světlá, jako den, a jemná jako pohlazení :) Bez kafe ani ránu, když si nemůžu hned po příchodu ze školy jedno dát, začne mě bolet hlava. Možná je to závislost na kofeinu, možná je to tím mým nízkým tlakem, možná je to jenom placebo efekt...

Heslo
- věděli jste, že nejčastěji používané heslo u nás v republice je "heslo", a že nejčastější číselný kód je 1234? No, tak teď už to víte, a víte taky, co máte zkoušet jako první, až se budete chtít někomu nabourat do facebooku. Jen tak mezi námi, Heslo ani 1234 nepoužívám, ale potom, co si uvařím kafe, je zadání hesla do počítače první věc, co dělám.

Co můžeš udělat dnes, odlož na pozítří a získáš dva dny volna
- oblíbené "pořekadlo" mého otce, s kterým musím souhlasit. Pořekadlo vám ale zapomene říct, že když takhle odložíte všechno, tak se z toho pozítří s prominutím poserete. A tak věčně nestíhá, místo toho, abych dělala prezentaci na obbhajobu, si hraju na facebooku kuličky a koukám na seriály.

Rovnost, svornost, bratrství
- což nemá s mým běžným dnem nic společného a vlastně nemám jediný důvod, proč to sem napsat :D

Co do půlnoci naspíš, ráno jako když najdeš
- snažím se podle toho hesla řídit a chodit spát v nějakou spořádanou večerní hodinu, ale ve finále to nikdy nedopadne dřív než v deset... a pak si ráno nadávám, protože jsem unavená, ale ten večerní čas jsem akorát promarnila a stejně nic neumím.

Ráno moudřejší večer
- aneb se zase snažím dohnat, co jsem předchozí večer nestihla, a tak dále pořád dokola...

xoxo
Sasanka, která má moentálně asi tolik podnětů, o kterých psát, jako má žížala nohou
P. S. všimli jste si, že je tenhle článek bezkonkurenční sračka??? :-)