Jak jsem se stala ještě větší krávou

17. března 2013 v 7:13 | Sasanka |  Popelnice
Slibovala jsem poplesový report s fotkama mé maličkosti v masce krávy. bohužel k tomu nedojde, protože nejsem kráva jenom kostýmová, ale skutečná.

Asi po půl hodině plesu, když jsem si myla ruce, podařilo se mi omylem strčit konec ocasu pod proud vody. A v tu chvíli pro mě veškerá zábava skončila. Ocas začal příšerně pouštět temperu, měla jsem od toho celé ruce, tak jsem ho odepla, než si zamažu úplně všechno. Samozřejmě jsem během odepínání zamazala legíny, sice v místě, které by nebylo pod sukní vidět, ale to mi asi v tu chvíli bylo jedno. Normálně jsem se kvůli tomu dementnímu ocasu nervově složila. Začala jsem na tom záchodě bulet, jak malá holka.

Naštvaně jsem ocas hodila do koše a v hlavě mi lítala spousta myšlenek od "já věděla, že jít v masce, je pěkná pi*ovina", přes "super, tempera za nehtama, budu vypadat jako debil", až po "co to je za krávu bez ocasu." A jak jsem tam stála a bulela, vzpomněla jsem si, kolik hodin trvalo, než jsem vypadala tak, jak jsem vypadala. Nad kostýmem jsem strávila asi tři nebo čtyři hodiny, nad obličejem a vlasama další hodinu. Moje reakce? Ne abych si otřela slzy a šla ven, já začla bulet ještě víc. Takovejch hodin, a úplně na hovno.

V další minutě jsem zazmatkovala úplně nejvíc, vyběhla jsem do šatny, kde jsem měla rezervní šaty, a převlíkla jsem se. Když se na to kouknu teď ráno, opravdu se za to, jak jsem se chovala, stydím. Hysterčila jsem kvůli naprostý maličkosti, zkazila jsem večer nejen sobě, ale všem kolem, hlavně inženýrovi. Chudák musel koukat na můj ubulenej ksicht, na moje trapný pokusy předstírat, že se směju a dobře bavím, na moje další a další vlny hysterickýho záchvatu, kdy jsem se zavřela na záchodě a třeba deset minut tam řvala. A on stál venku před dveřma a čekal na mě.

Ale víte, co bylo nejhorší. Všichni ty lidi, co za mnou chodili a říkali: "Jééé, jakto že nejdeš za krávu?" Vůbec nevím, proč jsem tak vyváděla, ale tenhle dotaz znamenal vždycky bejt pár dalších minut zavřená v kabince a vyřvávat si oči.

Stydím se za sebe, a kdybych to mohla vrátit zpátky, vrátila bych to. Normálně bych si ten ocas odepla, vyhodila, umyla si zatemperovaný ruce, a vyšla ven. Jenže bohužel mi Hermiona ještě nepůjčila převraceč času a tak mi nezbyde než se užírat tím, že jsem ta největší kráva pod sluncem, ať už s ocasem nebo bez něj.

xoxo
Sasanka

P. S. Víte, jak se žije, když člověk sám sebe permanentně nenávidí? Hodně špatně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Roni Roni | Web | 17. března 2013 v 10:07 | Reagovat

Stalo se mi něco podobného jen ne ocas ale šaty, měla jsem je s takovou tou rybí sítí a prstýnek šaty jsem si o ně roztrhla, nic velkého, nebylo to téměř vidět, ale já hysterčila, panikařila a půl plesu proseděla na záchodě a poslouchala přemlouváni spolužaček. v tuhle chvíli kdy se na to zpětně koukám bych se zakopala kilometri pod zem a nevilezla pod tíhou té hamby. Dneska se tomu smějeme, že já - lady :D se zamkla a bulela a bulela a bulela :D

2 Gabux Gabux | Web | 19. března 2013 v 22:39 | Reagovat

Stává se... Nic si z toho nedělej za pár dní nebo týdnů se tomu zasměješ :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama