Březen 2013

Začátek plnění snu

27. března 2013 v 15:40 | Sasanka |  Popelnice
Jedním z mých největších snů je vidět. Nejsem slepá, ale s dioptriemi číslo 4 toho taky nevidím zrovna hodně. A právě dneska jsem udělala jeden z největších kroků směrem ke splnění svého životního přání - byla jsem na předoperačním vyšetření. Rozhlodla jsem se ho tak nějak celé popsat, jednak, abych to měla někde zaznamenané, a potom také pro ty z vás, kteří o tomhle zákroku uvažují, aby věděli, co je čeká a nemine.

Zaprvé - vemte si s sebou knížku. Vyšetření trvalo toměř dvě a půl hodiny, s tím, že jsem dobrou polovinu z toho proseděla v čekárně. Sestřička si mě pozvala dovnitř, změřila mě na jednom přístroji, a pak mě poslala se posadit. Za deset minut vyšla ven a poslala mě o patro výš na jiné měření. Pak jsem zase čekala. Po několika dalších minutách mě zase pozvala dovnitř a změřila na jiném přístroji... A tak pořád dokola.

Jak jsem se stala ještě větší krávou

17. března 2013 v 7:13 | Sasanka |  Popelnice
Slibovala jsem poplesový report s fotkama mé maličkosti v masce krávy. bohužel k tomu nedojde, protože nejsem kráva jenom kostýmová, ale skutečná.

Asi po půl hodině plesu, když jsem si myla ruce, podařilo se mi omylem strčit konec ocasu pod proud vody. A v tu chvíli pro mě veškerá zábava skončila. Ocas začal příšerně pouštět temperu, měla jsem od toho celé ruce, tak jsem ho odepla, než si zamažu úplně všechno. Samozřejmě jsem během odepínání zamazala legíny, sice v místě, které by nebylo pod sukní vidět, ale to mi asi v tu chvíli bylo jedno. Normálně jsem se kvůli tomu dementnímu ocasu nervově složila. Začala jsem na tom záchodě bulet, jak malá holka.

Naštvaně jsem ocas hodila do koše a v hlavě mi lítala spousta myšlenek od "já věděla, že jít v masce, je pěkná pi*ovina", přes "super, tempera za nehtama, budu vypadat jako debil", až po "co to je za krávu bez ocasu." A jak jsem tam stála a bulela, vzpomněla jsem si, kolik hodin trvalo, než jsem vypadala tak, jak jsem vypadala. Nad kostýmem jsem strávila asi tři nebo čtyři hodiny, nad obličejem a vlasama další hodinu. Moje reakce? Ne abych si otřela slzy a šla ven, já začla bulet ještě víc. Takovejch hodin, a úplně na hovno.

V další minutě jsem zazmatkovala úplně nejvíc, vyběhla jsem do šatny, kde jsem měla rezervní šaty, a převlíkla jsem se. Když se na to kouknu teď ráno, opravdu se za to, jak jsem se chovala, stydím. Hysterčila jsem kvůli naprostý maličkosti, zkazila jsem večer nejen sobě, ale všem kolem, hlavně inženýrovi. Chudák musel koukat na můj ubulenej ksicht, na moje trapný pokusy předstírat, že se směju a dobře bavím, na moje další a další vlny hysterickýho záchvatu, kdy jsem se zavřela na záchodě a třeba deset minut tam řvala. A on stál venku před dveřma a čekal na mě.

Ale víte, co bylo nejhorší. Všichni ty lidi, co za mnou chodili a říkali: "Jééé, jakto že nejdeš za krávu?" Vůbec nevím, proč jsem tak vyváděla, ale tenhle dotaz znamenal vždycky bejt pár dalších minut zavřená v kabince a vyřvávat si oči.

Stydím se za sebe, a kdybych to mohla vrátit zpátky, vrátila bych to. Normálně bych si ten ocas odepla, vyhodila, umyla si zatemperovaný ruce, a vyšla ven. Jenže bohužel mi Hermiona ještě nepůjčila převraceč času a tak mi nezbyde než se užírat tím, že jsem ta největší kráva pod sluncem, ať už s ocasem nebo bez něj.

xoxo
Sasanka

P. S. Víte, jak se žije, když člověk sám sebe permanentně nenávidí? Hodně špatně.

Jak jsem se stala krávou

16. března 2013 v 18:00 | Sasanka |  Popelnice
Tradičně každý rok se u nás pořáda maškarní ples. Spousta lidí tam chodí i v civilu a k těm jsem měla v plánu se přidat. Ale inženýr mě přesvědčil, že prostě MUSÍME jít v maskách. Začlo tedy vymýšlení, za co to vlastně půjdeme. On navrhoval za nudisty, za Adama a Evu, za R2D2 a C3P3 (nebo jak že se ti roboti vlastně jmenují) a podobné "reálné" kousky. Já se držela víc při zemi. Vymyslela jsem si pro sebe Audrey Hepburn, ale zjistila jsem, že za á nezvládnu vytvořit na hlavě ten její drdol a za nedokážu vymyslet kostým inženýrovi, aby ke mě ladil. Potom jsem přišla s nápadem catwoman a batman, jenže ten taky stroskotal. Z mé strany na tom, že nejsem zrovna modelka, a tak si moc upnuté věci nemůžu dovolit, z jeho strany na tom, že nechce dávat dohromady batmanovskej kostým (lenoch jeden). Nakonec jsme to rozsekli. Kráva a farmář! Páreček jak vyšitej.


Prvně chci podotknout, že nejsem nijak výtvarně nadaná. Když jsem na praxi v družině kreslila koně (jedna holčička mě přemluvila, ať jí ho nakreslím), vychovatelka si myslela, že je to práce některého z jejích prvnáčků. Takže jsem se musela spolehnout na ty nejjednodušší věci, na kterých se nedá nic zkazit.

10 důvodů, proč nesnášet zimu

10. března 2013 v 13:17 | Sasanka |  Top 10
Jsem happy jak tři grepy z toho, že má být zase kosa jaxviňa. Fakt super. Už jsem uklidila teplou bundu do skříně, takže hádám, že ji zase můžu hezky vyndat a pověsit zpátky na věšák do předsíně. A tak jsem v záchvatu "tvořivosti" sepsala deset důvodů, proč nesnášet zimu.

1. Sněhodržkopády
Každému se to stalo. A kdo říká, že ne, tak pěkně kecá. Naražený kostrče, zlomený knáty, veřejná potupa, moc fajn.

2. Bundy
Velký, tlustý, neforemný, každej v tom vypadá, že má asi milion kilo... Dobře, každej ne. Ale já jo. A to víc mě serou lidi, který vypadaj hubený i v bundě.


3. Nakupování
V zimě se prostě blbě nakupuje. V jedný ruce máte tašku, v druhý bundu, do třetí ruky by to chtělo dávat vybrané oblečení. A to zkoušení? V některých obchodech je umění vejít se do kabinky s celou zimní výbavou, která kromě kabátu zahrnuje taky svetr, rukavice, čepici a šálu. Než člověk ze sebe sundá těch třicet vrstev oblečení, aby si to jedno tričko vyzkoušel, zapotí se jako prase. Navíc během zimy bývají obchody plný ošklivejch zimních věcí.


4. Tma a šero
Když svítí sluníčko, nejsem unavená, mám dobrou náladu a celý svět mi připadá jako to nejlepší místo na žití. Jenže v zimě si sluníčka moc neužijeme. Jdu do školy, je tma, jdu ze školy, je už skoro taky tma. Ráno mi trvá sto let, než nastartuju organismus a o půl čtvrtý odpoledne bych už zase spala.


5. Pleť
Mám ksicht jako šmirglpapír, jeden jebák vedle druhýho. Během léta se to trochu srovná. Opalím se, jebáky mi zmizí, nejsou tolik vidět kruhy pod očima - tímpádem nemusím nosit makeup, moje pleť může dýchat a tak zůstává hezky čistá. Jenže začne zima, přestane na mě svítit sluníčko, postupně se objeví první "znamínka krásy" a pak už se jenom vezu. Takhle na začátku března vyrážím každý den se třemi vrstvami líčidel (korektor, makeup, pudr), abych vůbec mohla mezi lidi.


6. Rýma
...a jiné nemoci. V podstatě celou zimu nedělám nic jinýho, než že furt pšikám, smrkám, kejchám a kašlu. Moc pěkný.


7. Váha
Naše tělo automaticky ukládá všechno možné jídlo do tukových zásob, a tak ručička na váze beznadějně stoupá vzhůru... A nedá se nic dělat. Všechno to cukroví, navíc mám v zimě vždycky hroznou chuť na sladký, tučný a těžký jídla. Třeba svíčkovou s pěti knedlíkama bych si v létě fakt nedala, zatímco v zimě vážně nemám chuť na saláty a podobný zdravý nesmysly.


8. Sůl na botech
Nic nedokáže semišový kozačky zničit tolik, jako posypová sůl. Udělá tam ty ošklivý slaný mapy, který občas ani nejdou vyčistit


9. Ceny plesů
Dobře, za to zima nemůže. Ale plesy jsou v zimě, takže to sem zahrnu. Vysvětlíte mi, jak může lístek na ples stát 250 korun? A to jako kradu? Já vám něco řeknu, nekradu. A tak prostě nedám 250 za lístek, abych si pak dala dvě dvojky vína a cena se přehoupla přes třista, připočítejte si k tomu, že má kamarádka narozeniny a pozvete ji na panáka tequily. Bingo, 400. Osm hodin v práci. Nasrat.


10. On and Off
Aneb jeden týden je mínus deset, další týden je plus deset. Nasněží, pak to začne tát, pár dní chodíme ve sračkách, pár dní chodíme v bahně, a ve chvíli, kdy to začne vypadat, že už je konečně sucho, znovu nasněží. Pár dní sněží, pak je pár dní sníh, pak to začne tát, pak je bahno... A tak dále. Tři dny svítí sluníčko, venku je sedm stupňů ve stínu, můžete chodit v jarní bundě a pak oznámí, že příští týden bude ráno až mínus patnáct. A ti na zimě nesnáším ze všeho nejvíc.


P. S. Když seženu víc než milion podpisů, myslím, že budu mít šanci zimu zakázat. Kdo je se mnou?

Xoxo
Sasanka

Vždycky jsem byla trošku opožděná...

3. března 2013 v 11:35 | Sasanka |  Popelnice
... aneb dne 3. 3. 2013 (krásné to datum) se konečně dostávám k rekapitulaci roku 2012. Na pomoc si beru staré blogové články, facebook a nadávám si, že jsem vyhodila diář. Už to nikdy neudělám. Budu to brát po měsících a ke každému se pokusím najít jednu skvělou a jednu ne tak skvělou věc... Zdůrazňuji slovo pokusím.


Leden
Jednoznačně nejlepší věc, která se mi v tom měsíci stala, byl můj velký blogový návrat. I když bych možná mohla vynechat slovo velký. Zpětně lituju, že jsem kdy přestala, protože jsem ztratila obrovskou čtenářskou základnu, ke které se tedˇ (rok po návratu) ještě ani zdaleka neblížím. Začla jsem zase psát a vznikla básnička Nevinní, na kterou jsem doteď opravdu hrdá a považuju ji za jednu z nejlepších pozijních výtvorů mé choré mysli.
Z těch špatných věcí? Moje váha v té době... úspěšně útočila na 78, což je humus, velebnosti.

Únor
Objevila jsem knížky Hunger Games. Začla jsem psát novou povídku Drápy a tesáky. Napsala jsem písničku Fucked Up.
A to záporné? Na jednu stranu se toho nedá moc litovat, protože to přineslo spoustu dobrejch věcí (třeba již zmíněnou písničku). CO že se stalo? Stal se Dejv. V životě se mnou žádnej kluk tak strašně nevyetl podlahu. Ostříhala jsem si vlasy (zkrátila jsem je asi na půlku) a vesele přibrala asi dvě kila, která se mi podařila zhubnout...

"Prázdniny"

1. března 2013 v 14:57 | Sasanka |  Popelnice
Konečně začínají. Čekala jsem na ně jako na smilování boží. Jsem ráda, že jsme je neměli mezi prvními, protože bych potom zoufale dlouho čekala na ty velikonoční, ale už bylo skutečně na čase. Ale že bych si tenhle týden odpočinula, s tím moc nepočítám. Čeká mě spousta věcí, které musím dodělat, zařídit a naučit se, že mi z toho jde hlava dokolečka.

Nejprve mě čekají maturitní otázky. Počet knížek zpracovaných k češtině - 0, slovy nula. Počet reálií zpracovaných k angličtině - 0, slovy nula. Počet zpracovaných otázek z občanky - asi pět z dvaceti. Jediná psychologie je na tom celkem pozitivně, tam jsem už na třinácti z pětadvaceti, ale na druhou stranu jsem letos trošku flákala zápiskyv hodinách, takže nemám z čeho to zpracovat. Asi budu muset napsat spolužačce, ať mi oskenuje celej sešit, ta bude mít radost :D :D

Příští víkend mě čeká další pokus SCIO srovnávacích testů, podle kterých mě potom vezmou nebo nevezmou na vysokou. Mám ještě rezervy v tom posledním (matematickém) oddíle, takže budu zkoušet jeden test za druhým a učit se násobilku osmi, protože neumět ji je celkem handicap. Když vám neúprosně utíká čas a nemůžete si vzpomenout, kolik je osm krát sedm a musíte si to počítat na prstech, zbytečně to zdržuje :D

Jeden den si chci zajet na nákupy, jednou máme v plánu jet s mamkou na lyže a pak jsem slíbila inženýrovi, že u něj jednou přespím, aby se neřeklo. Sice mi bylo řečeno, že už jsem tam nezůstávala přes noc tak dlouho, že si vůbec není jistý, jestli vedle mě dokáže usnout, ale on si zase časem zvykne ;)

Jinak teď čtu Dvě věže a musím se podělit o nejlepší hlášku tisíciletí. Četla jsem si knížku ve škole, protože se mi nechtělo poslouchat češtinářku, jak do nás hustí cosi.
Spolužačka: "Co to čteš?"
Já: ukázala jsem jí obálku knížky
S: (vyděšeně) "Ale to není v maturitní četbě!!!"
J: (nechápavě) "Já vím, no a?"
S: (zděšeně) "Tak proč to čteš?????"
Chápete to? Vysvětlete některým lidem, že existují i jedinci, kteří rádi čtou pro vlastní potěšení a ne z povinnosti...

To ode mě bude všechno (ať žijí články o ničem). Ale mohla bych přes prázdniny stvořit kapitolu k drápům. Ne že by to ještě někdo četl, kromě mě :D

xoxo
Sasanka