Únor 2013

J. Otčenášek - Romeo, Julie a tma

22. února 2013 v 19:47 | Sasanka |  Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Po dlouhé době mě zase jedna maturitní knížka pořádně chytla za srdce a zhltla jsem ji jedním dechem. A tak jsem se rozhodla podělit se o ni s vámi.
Hlavní hrdinové se nejmenují Romeo a Julie, jak by se mohlo zdát z názvu. Co vám ale název prozradí je to, jak to s Pavlem a Ester asi dopadne. Přesně tak, ne moc šťastně.
Druhá světová válka, v době atentátu na Heydricha a vypálení Lidic, Praha.
Pavel práve dopsal maturitní písemky a za pár dní ho čeká ústní zkouška dospělosti. Je to typický árijec - vysoký, blonďatý, modrooký.
Ester je židovka. Její rodiče odjeli před časem do Terezína a ona už také dostala povolávací dopis, aby se k nim připojila. Jenže rodiče jí už nějaký čas neodpověděli na dopis. Jsou vůbec ještě v Terezíně? Jsou ještě vůbec naživu? I přes výčet trestů, které ji čekají, pokud se v předepsaný den a čas nedostaví na předepsané místo, se rozhodne do Terezína neodjet. A v tomto okamřiku ji Pavel zahlédne.
Zaujme ho, jak je smutná. Jak sedí v parku na lavičce, v rukou křečovitě svírá malý otlučený kufřík a může si oči vyplakat. Nemělo by mu do toho nic být, ale pokusí se jí nějak pomoct. Jaký šok, když si všimne její žluté hvězdy na kabátku. Protože je mu Ester líto, ubytuje ji v kumbálku vedle krejčovství svého otce, který nikdo nevyužívá.
Ester musí být potichu. Nesmí chodit moc blízko k oknu, rozsvěcet světlo, když nemá zatemněno, pouštět rádio, opouštět kumbálek. Mezi čtyřmi stěnami se začíná rozvíjet romantický příběh - láska podle mě daleko dojemnější, působivější a sinější než ta, kterou měli Romeo a Julie.


Relationship material - text k písničce

16. února 2013 v 20:15 | Sasanka |  Básničky
Než se dostanu k obsahu tohoto článku, chci vás poprosit o laskavost. Dělám maturitní práci na téma Mezinárodní vztahy v Evropě a součástí této práce má být i nějaký průzkum mezi lidmi. Vytvořila jsem kraťounký dotazník o Evropské unii a byla bych vám do smrti vděčná, kdybyste mi ho vyplnili. Jsou to jenom dvě otázky, zabere vám to asi půl minuty a mě to neuvěřitelně pomůže. Děkuju moc.

A teď už k tomu, o čem mám psát. K písničce.
Umím psát rádoby hlubokomyslné texty. Mezi ně bych zařadila třeba Poppet. Zvládám i zamilované písničky, jako je dejme tomu Here I Am. Pak mi moc pěkně jdou písničky, ve kterých se vypisuju se zvých pocitů, zkušeností a zážitků, kam patří například Scars nebo Never More.
Tohle je něco jiného. Tohle je o sexu na jednu noc, bez citů, bez závazků. Je to o něčem, co lidi pokládají často za špatné, ale podle mě na tom nic není, pokud jsou obě strany obeznámeny s tím, jak se věci mají. Je to slátanina, rozhodně to nepovažuju za vrchol své "textařské" kariéry. Ale když už jsem to stvořila, tak to sem mrsknu. Ať je to tady.


In a minute you´ll be rushing up to get me
In a second you´ll be fed up and you´ll go
I know these gorgeous eyes
And irresistible smiles
Wink at me and see me on the dance floor

Opožděně o NSZ

12. února 2013 v 20:24 | Sasanka |  Popelnice
Nejdřív mi dovolte říct, že vysoké školy jsou hrozný vydřiduši. Jasně, bezplatné školství. Už jenom dostat se na nějakou školu se může šplhat k tisícům, a to si ani neplatím žádné přípravné kurzy. Třeba taková Fakulta sociálních studií v Brně, tam to mají hezky vymyšlené. Vezmou si od každého uchazeče pětikilo za přihlášku. Většinou to všichni posílají elektronicky, takže to ani nemusí zadávat do databáze, tímpádem jim odpadá jedna z nejhorších organizačních prací. Nemusí ani posílat pozvánky na přijímačky, protože je nedělají. Prostě vás pošlou na SCIO srovnávací zkoušky. To znamená, že ani nemusí vypracovávat a hodnotit vlastní test. Jediné, co dělají, je to, že si ze Scia nechají poslat seznam uchazečů, už seřazených podle počtu bodů, kterého dosáhli u zkoušek. Rozhodnou se, kolik lidí vezmou, a udělají čáru. KONEC.
Aby toho nebylo málo, Scio je taky banda vydřiduchů. Když vás vaše vysněná škola přijme jen na základě výsledků NSZ, prostě si ten test zplatíte. 400 za jeden minimálně. Když musíte dělat ZSV i OSP, připravte si skoro tisícovku. Počítáte se mnou? Už jsme na jednom a půl tisíci (a to jsem nepočítala cestu do Brna a zpátky na den otevřených dveří). Jelikož jsem ZSV totálně pohnojila, budu si ve vlastním zájmu přikupovat ještě jeden pokus. Nenechám si přece pokazit šance na přijetí tím, že si neopravím výsledek, pokud je to možné. Čím víc se blížíte k červnu, tím dražší testu jsou. Dalších 500 a máme už dva tisíce. A to mě pořád ještě nevzali.
Abych se měla z čeho učit, koupila jsem si knížku Odmaturuj ze ZSV, ta stála zanedbatelných 170 korun. Abych si měla kde testy trénovat (a zjistila tak, jestli se nějak zlepšuju), koupila jsem si sadu testů z minulého roku za 370 korun, dalších 150 jsem dala za elektronické testy OSP. Právě jsme se dopočítali k dvoum a půl tisícům a ještě pořád mě nevzali!
Ovšem musí se to nechat, organizace srovnávacích zkoušek je opravdu perfektní. Týden před zkouškou mi přišla pozvánka s osobním kódem, přesným popisem místa konání i jak se k němu dostat, seznam zkoušek, které budu dělat, a čísla učeben (i s patrem). I kdybych si zapomněla pozvánku doma, byla bych schopná se orientovat. Na vchodových dveřích visel abecední seznam účastníků s čísly učeben, na dveřích učebny potom seznam lidí a jejich čísla. Na tabuli bylo napsané rozmístění podle lavic. Na lavici už na mě čekal záznamový arch, krátký dotazník a centropen. Já vím, že je to pro ně prkotina, ale ten centropen fakt potěšil, protože jsem nemusela utíkat do papíráku a kupovat si vlastní.
Navíc je naprosto nemožný během zkoušky nějak podvádět. Aspoň podle mého. Zazvoní vám mobil, letíte. Máme na lavici něco jiného kromě testu, pití a pera - letíte. Otočíte se na souseda za vámi - letíte. Odejdete ze třídy - letíte. Je to všechno možná až moc přísné, ale zase na druhou stranu si nikdo nemůže stěžovat na nejasnosti nebo nedokonalosti.

A poslední postřeh, kterým bych celý tenhle článek chtěla uzavřít - existují i horší školy, než ta naše. Nepřála bych vám vidět, v jakém stavu jsou holčičí záchody v Hradci na Vocelovce. Eklhaft, vážení :D

xoxo
Sasanka

P. S. A teď všichni povinně držet palce, ať mám co nejvíc bodů. :D

Bídníci aneb pokus o recenzi

6. února 2013 v 18:40 | Sasanka |  Popelnice
Už je to nějaký ten den zpátky, kdy jsme se s drahým koukali na nejnovější zpracování francouzské klasiky. Byla jsem už hodně unavená a chtěla jsem jít spát, ale v podstatě mě donutil se na to podívat (ještě jsem mu musela stáhnout titulky, protože udělat si na titulky.com účet je asi moc náročný). Nechci nějak extra spoilerovat, ale co se týká děje, asi nemám co prozdradit, tak snad žádnou škodu nenapáchám.

Začátek velmi silný. Písnička, kterou slyšíte v samotném úvodu vás bude provázet nejen celým filmem, ať už v přepracované podobě s obměněným textem či jako melodie, ale můžete počítat s tím, že vás bude strašit ještě několik následujících dní. A v momentě, kdy písnička odezní a dojde k dialogu mezi Jean Valjeanem a insperktorem Javertem, trochu už očekáváte, že přestanou zpívat a budou chvilku mluvit normálně. Ale to jste se spletli. Ačkoliv muzikál má správně být kombinací mluveného slova a písniček, tentokrát se rozhodli pojmout to trochu jinak a tak během celého filmu uslyšíte všeho všudy asi deset vět, které by neměly melodii. A to počítám i výkřiky "PALTE!", když dojde na revoluci.

Je to škoda, protože kolikrát je slyšet, že melodie je do slov dosazená jaksi násilně, rýmy jsou tam jen aby se to rýmovalo a dialogy jsou najednou tak nějak ploché. Navíc je potom slyšet veliký rozdíl mezi písničkami, které jsou z původního muzikálu a tím, co si vytvořili nově pro tenhle. Sice jsem ten původní neviděla, ale ten rozdíl pozná i člověk s absolutním hudebním chluchem (už jenom podle slov, která jsou občas přitažená za vlasy).

Že z princezny Miy vyrostla hezká ženská s nádherným hlasem, není žádná novinka. Ale když ji člověk vidí ostříhanou, pohublou a se špinavými tvářemi, chce se mu brečet. Nevím, jestli je Anne tak strašně ošklivá ve skutečnosti a jen ji do ostatních filmů zkrášlí, nebo jestli je vlastně moc pěkná a tady ji zošklivili, ale vypadá hrozně. Chvílemi jako hodně nepovedený pubertální výrostek. Ale abychom to zkrátili, Fantine vyrazí z továrny, dostane se na ulici, nechá se ostříhat, zazpívá I dreamed a dream (fakt nádherně) a umře. Moc si nezahrála.

Úžasný byl páreček, který se staral o malou Cosette. Zajímalo by mě, jestli Helena Bonham Carter dostala někdy roli, ve které by neměla vlasy jako vrabčí hnízdo :) A z Borata se začíná klubat relativně solidní herec. Zpívá sympaticky stejně příšerně jako já, ale u jeho postavy mi to nijak nevadilo. Příjemně celý film oživili a byl tak o poznání snesitelnější. Chtěla jsem na youtube najít scénu, kde v okradnou v podstatě každého návštěvníka jejich rodinného podniku, ale našla jsem možná tak velké prd :)

Nikdo jiný mě tam nikterak neoslovil. Snad jen slečna, která hrála Eponine. Nechápu, jak může mít někdo tak úzký pas. A zpívala taky moc pěkně. Na On My Own jsen čekala celý film a to čekání se vyplatilo. Když umřela, bylo mi jí skoro líto. Jinak jsem byla poměrně zklamaná. Rusel Crowe a jeho "výkony" byly spíš za trest, ještě že pak skočil z mostu. V podstatě kromě pár okamžiků, kdy jsem zaslechla nějakou známou písničku (případně už asi podesáté tu první úvodní), jsem se pekelně nudila. Ještě, že jsme nešli do kina. Bylo by to zbytečně investovaných 160 korun.

xoxo
Sasanka

Votevřený dveře

2. února 2013 v 10:55 | Sasanka |  Popelnice
Naše bývalá učitelka na zeměpis tomu říkala turistika otevřených dveří. A přesně to teď provozuju. Už čtvrtý pátek po sobě jsem strávila na některé z univerzit. Nečekala jsem od těch svých návštěv nic extra, ale myslím, že mi to v rozhodování hodně pomohlo, hlavně v uspořádání priorit. Letošní maturanti už sice skoro všechny možnosti podívat se na jimy zvolenou školu propásli, ale třeťákům (případně mladším) fakt doporučuju si objet co nejvíc míst - samozřejmě v závislosti na možnostech časových a finančních.

První pátek jsem strávila v Hradci Králové, kde se chci hlásit na angličtinu a ruštinu v cestovním ruchu. Je to taková moje jistota, protože na ruštinu mě vezmou podle průměru a v angličtině spoléhám na to, že jsem opravdu dobrá. Zjistila jsem například to, že na UHK neexistuje navazující magisterské studium jazyků v cestovním ruchu, o to víc se mi tam nechce. Ale na druhou stranu jsem zjistila, že během studia je několik praxí, které si můžu zařídit sama, ale pokud nic neseženu, škola mi nějakou praxi zařídí v rámci svých smluv a kontaktů různými firmami.


Báseň beze smyslu

1. února 2013 v 21:44 | Sasanka |  Básničky
Jak už název napovídá, chytla jsem básnickou slinu a vytvořila jsem cosi. Víc k tomu asi nemám co dodat, snad jen to, že mi celé tohle cosi zabralo asi deset minut. jedná se opravdu o nesmyslných pár řádků.


prostě mi zarůstáš pod kůži
a chce se mi skládat básně
nic mě netíží
jednoduše je mi krásně
vím, že to nedává moc smyslu
to, že chci verše psát
píšu je jen tak, bez rozmyslu
musím se sama sobě smát
nechci překonat Máchův Máj
nebo si hrát na Shakespeara
napíšu jen řádků pár
a je mi jedno, že je to hlína
vypila jsem snad už tři hrnky kávy
a snědla oříškovou milku
teď jenom sedím a myšlenkami se toulám v dáli
jen na moment, jen na chvilinku

kde jsem to byla?
mám v tom zmatek

prostě mi zarůstáš pod kůži
jsi jediný mezi všemi
najednou mě nic netíží
pomoz mi zůstat na zemi