16. kapitola

4. prosince 2012 v 19:08 | Sasanka |  Drápy a tesáky
Je mi trošku líto, že si Drápy nenašly víc čtenářů, i když je to podle mého o dost lepší, než všechny moje předchozí pokusy o literaturu, které ale měly větší úspěch. jenže ona je to tak trochu moje chyba. Koho by bavilo čekat vždycky měsíc, než se dokopu k napsání další kapitoly, navíc když se tam vlastně nic moc neděje :D
Ale baví mě to psát a i když je tahle kapitola lehce kratší, tady to máte a dělejte si s tím, co chcete :) Třeba to ani nečtěte, to už je jenom na vás.



Judy nemohla uvěřit svým očím. Vždycky si myslela, že jí se takové věci netýkají. Na přednáškách ve škole většinou usínala se sluchátky v uších nebo hrála na mobilu Angry Birds. Každou chvíli jí někde někdo vnutil brožurku, ale hned za rohem ji hodila do koše. Tohle se jí přece nikdy netýkalo a nikdy týkat nebude.
No, asi se spletla.
Zírala nevěřícně na své záznamy od doktorky a nedokázala od toho jednoho slova odtrhnout oči. Pozitivní.
Pozitivní.
POZITIVNÍ.
"Ty vole, já mám AIDS?"
Takže Alek mě zachránil, honilo se jí hlavou. Kdyby ze mě neudělal upíra, umřela bych. Třeba za rok, třeba za deset let, ale i tak by to bylo moc brzo.
Popadl ji vztek. Proč to před ní Alek tajil? Nemohl jí to prostě normálně říct? A kdyby se situace tak nevyostřila, řekl by jí to vůbec někdy? Vrátila papíry zpátky do složky a tu položila na toaletní stolek. Ze šatní skříně vyndala tu největší kabelku, která vypadala spíš jako malá cestovní taška, a nacpala do ní co nejvíc oblečení - čisté spodní prádlo, dvoje kraťasy, kalhoty, pár triček, jedny šaty, náhradní boty a bundu. Přidala mobil od Ryana a kartáč na vlasy. Převlékla se a jedny barevné letní šaty vzala ještě do ruky. Zavřela za sebou skříň a potichu se vykradla z pokoje.



Ashley seděla na posteli ve svém pyžamu a už po několikáté si četla knížku básní od Aleka. Znala ji už téměř nazpaměť a stále nepochopila, co tím chtěl básník říct. Když došla na konec, knížku zaklapla a smutně se podívala na černou róbu, která na ni čekala. Vážně ji nebavilo navlékat se do korzetů a sukní s miliónem spodniček. Za obyčejné džíny by snad vraždila. Jenže Alek byl konzervativní jak nikdo. Nedocházelo mu, že už dávno není rok tisíc něco.
Někdo klepal na dveře. "Dále," řekla Ashley.
Dovnitř vstoupila Judy a něco po ní hodila. "Vstávej a převlíkej se, padáme odsud."
Ashley se podívala, co jí to přistálo v klíně. "Šaty? Proč? Kam jdeme? Myslela jsem, že dostaneš minimálně domácí vězení."
"Něco na ten působ. Zdrháme. Tak se převlíkni do oblečení z tohohle tisíciletí, ať v těch princeznovskejch šatech nevypadáš na ulici jako marťan. Nepotřebuju, aby si nás někdo všimnul a obratem nás poslal zpátky. Tak šup šup, ať to odsejpá," dodala, když si všimla, že se Ashley k ničemu nemá.
"Vždyť víš, že nemůžu odejít," povzdechla si blondýna. "Krevní pouto, bla bla bla."
Judy se blýsklo v očích. "Myslím, že mám nápad." Ozvalo se charakteristické tiché lupnutí, Judy si prokousla kůži na předloktí a nastavila ho Ashley před pusu. "Kocovinu máš taky vždycky napravit tím, co ji způsobilo. Zkus se napít."
Ashley neváhala a přisála se na krvácející ránu. Po pár vteřinách se zhnuseně odtáhla. "Fakt je to humus, nechápu, jak to můžete dělat."
"Taky z toho nejsem zrovna vodvařená, ale lepší než chcípnout hlady. Jak se cítíš?"
"Asi budu zvracet."
"Super, jsem ráda, že ti připadám odporná. Zkus si oblíknout ty šaty ode mě. Dělej, nemáme čas. Neboj se, že bych tě okoukala. A proboha, doufám, že aspoň spoďáry nemáš ze středověku."
Ashley se usmála. "To naštěstí ne." Svlékla se z pyžama a natáhla na sebe šaty. "Jak v tom vypadám?"
"Jako normální člověk. Jsem ráda, že ti sednou," odpověděla Judy. "A teď zkus udělat něco, co ti Alek výslovně zakázal."
"Řekl mi, že nesmím opouštět svůj pokoj, dokud si mě nezavolá." Ashley si obula černé lodičky, které sice byly součástí jejího "kostýmu", ale vypadaly celkem moderně, a pomalu vyšla před svůj pokoj na chodbu. "Asi se ti to povedlo."
Judy chtěla mít jistotu. "Ještě zkusíme něco, přikazuju ti podrbat se na hlavě!"
A Ashley proti své vůli zvedla ruku a podrbala se na hlavě. "Tohle vůbec není vtipný, abys věděla. Připadám si jako loutka."
"Jen jsem chtěla mít jistotu," řekla upírka rádoby nevinným tónem, ale přitom se docela bavila. "Teď je jasný, že máš Aleka z krku. A mě na krku. Tak co, kam půjdem?"
"Někam hodně daleko…"
Odešly společně pryč z Alekova sídla. Nevěděly, kam půjdou, kam se schovají přes den, za co budou jíst a co budou dělat, ale byl to začátek. Zbavily se Aleka a konečně byly znovu na svobodě. Judy po týdnu, Ashley po dvou letech.


Ryan se vrátil domů a zastihl celou svou smečku uprostřed plánování vražedného útoku na upíry.
"Z docela spolehlivých zdrojů máme tři tipy. Tady, tady a tady," říkal Derek, nejagresivnější a nejsilnější z celé smečky, a prstem ukazoval na místa na mapě. "Nejspíš se schovávají někde tam. Je to dost daleko od civilizace ale ne tak daleko, aby nemohli chodit po nocích na lov. Já bych sázel buď na tu opuštěnou továrnu, nebo tuhle vojenskou základnu. Obojí je uprostřed lesa, takže jim tam svítí málo sluníčka."
Ryanův otec se skláněl nad Derekem a koukal mu přes rameno. "Někoho tam vyšleme. Jen podívat se poblíž, třeba je ucítí. Rozhodně nebudeme podnikat žádné další kroky, dokud nebudeme mít co nejvíc informací. Kdo si to vezme na starost?"
Derek se okamžitě přihlásil. "Já si beru základnu."
"Výborně, vezmi s sebou ještě někoho a počkejte na zítřejší ráno. Rozhodně bude lepší nechodit tam v noci. Já půjdu do továrny s Ryanem, ať se taky trochu zapojí."
"Je nejvyšší čas ty zubatý potvory zlikvidovat!" zavrčel Derek a bouchnul rukou do stolu. Pak zvedl hlavu a všiml si nově příchozího Ryana.
Ryan by přísahal, že v jeho očích na chvíli zahlédl vlka, ačkoliv bylo už několik nocí po úplňku. "Abych pravdu řekl, do žádné továrny se mi nechce," řekl při pomyšlení na to, co by se mohlo stát, kdyby Derek narazil na Judy. "Radši bych si vzal na starost tu základnu, zní mi to jako pravděpodobnější možnost. Je to tam prostornější, velká část stavby je v podzemí a prostor je dělený na víc pokojů, což jim určitě vyhovuje. Nemusí žít všichni na hromádce."
"A přesně proto tam půjdu já," nedal se odbýt Derek.
"Ne, Dereku, ty půjdeš do továrny," odsekl Ryan.
"A co uděláš, až se jich na tebe deset vrhne? Rozpláčeš je? Utečeš? Víš, že jim neutečeš, ne když není úplněk."
"Co udělám a neudělám, je moje věc. Jsem Erikův nástupce a ty můj podřízený. Konec diskuze."
S těmi slovy Ryan opustil místnost. Tohle bylo poprvé za celých sto let svého života, kdy dal někomu jinému najevo, že má díky svému původu navrch. Popravdě ho to trochu vyděsilo. Derek nebyl zvyklý na takové jednání. Díky jeho síle se mu většinou nikdo nesnažil odporovat. Ačkoliv vraždy mezi smečkou by obvykle vedly k vyhnanství, o Derekovi se vědělo, že dva nebo tři své kolegy odstranil z cesty, a nikdy za to nebyl nijak potrestán. Těžko říct, jak zareaguje na tohle. Mohl by Ryana zabít ve spánku a svést to na infarkt, ačkoliv počet vlkodlaků, kteří kdy zemřeli v důsledku srdeční příhody, je přesně nula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 L. L. | Web | 9. prosince 2012 v 17:22 | Reagovat

páni, píšeš vážně dobře. až budu mít více času, určitě si přečtu i předchozí kapitoly. Vlkodlaky a upíry, to já můžu :D

2 Aisha Aisha | Web | 6. ledna 2013 v 11:39 | Reagovat

Jsem ráda, že Judy odtamtud zdrhla a že vzala sebou i Ashley. Snad se jim odtamtud podaří zdrhnout na hodně dlouho. Nejlepší by bylo, kdyby sebou vzali i Ryana, ale to hádám, že se jím asi nepovede :DD

3 šnek šnek | 18. prosince 2014 v 20:57 | Reagovat

týývogy, doobrýýý!!! méla bys pokračovat. jr to boží!! (fakt nedělám si srandu :-D) :D

4 šnek šnek | 18. prosince 2014 v 20:59 | Reagovat

pokračuj teďka a teď, jinak se ti bude zdát o tom, že tě vraždí banánová královna a alek :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama