Listopad 2012

22. 11. 2012 - Muse

23. listopadu 2012 v 16:27 Popelnice
"Nejlepší koncertní kapela současnosti poprvé vystoupí v Praze!"
Sice jsem si na lístek musela půjčit od mamky naprosto neřesťanský peníze, který jí budu splácet ještě hodně dlouho, ale rozhodně to stálo za to. Označení nejlepší koncertní skupina mají kluci právem - nedovedu si představit jedinou věc, která by mohla být ještě dokonalejší, čistější, profesionálnější, masivnější, nebo víc oslňující. Všechna moje očekávání to nejen splnilo, ale ještě předčilo. O2 Arenu sice narozdíl od Wembley nevyprodali úplně, sem tam zbylo volné místo na sezení, ale atmosféra koncertu byla skvělá.


Alive - text písničky

21. listopadu 2012 v 16:39 Básničky
Sloky se mi válely v počítači už pěkně dlouho. Byla to vlastně hromádka slov, které se rýmovaly a neznamenaly nic moc. Jen mě jednou napadly a radši jsem si je sepsala, protože by byla škoda je zapomenout. ještě že tak. Po dlouhé době jsem si je znova přečetla a zrovna jsem poslouchala písničku Lost Then Found, kterou nazpívala Leona Lewis společně s One Republic. A bingo, v hlavě mi zarachotila světýlka, jako když se spustí hrací automat, a nová písnička je na světě. Některé části se drží originální melodie (třba první dva verše refrénu), ale většinou je to pozměněné - takže by se jako hudební podklad dalo využít karaoke.



ALIVE

Until you cry
Until you lose
Until you find the hidden truth
Until you realize that in my life
There's no place for you


Nikdy si neberte na starost tombolu

18. listopadu 2012 v 17:10 Popelnice
Protože spousta z nás má maturitní ples a spousta plesů má tombolu. A tu musí někdo dělat. Radím vám dobře, i když rádi pomáháte a děláte, co můžete, neberte si na starost tombolu. Dělejte výzdobu, prodávejte lístky, sepisujte seznamy bůhvíčeho. Jen se vyhýbejte tombole. Tady je pár důvodů, proč.

Sbírání cen
To se jeví jako hlavní náplň práce lidí od tomboly. Částečně taky je. Rozhodně ta základní, bez toho by nebyla tombola. Ale lidé najednou předpokládají, že se postaráte i o to, aby se sehnali sponzoři a budete se denně chodit doprošovat. Dáte jim konečný termýn, do kterého je potřeba ceny donést. Pak ho prodloužíte a dáte jim dva týdny navíc. A oni nejsou schopní to donést. A tváří se uraženě, že po ich něco chcete... A pak si ještě myslí, že ty výhry donesou až na samotný ples a ani vám o tom neřeknou. A co čekají, že já hodinu před plesem udělám když mi přibyde 30 cen? Mám totiž v kapse náhradní čísla, která na to nalepím. Běžne s sebou nosím 30 výherních a 60 nevýherních losů, které přidám do oběhu. A mám v kapse malou tiskárnu, kde vytisknu předělaný seznam.

Rovnání cen
Pokud se nechcete jako tombolista posrat, musíte v tom mít trochu systém. Tohle je krabice na textil, tohle na balíčky, tohle na kosmetiku, tohle na hrníčky... A pak někdo příjde a donese tři balíčky a hodí je do krabice na potraviny. No nezabili byste je?

Sepisování seznamu
Když máte mozek v hlavě a ne v prdeli, nastavíte si na počítači automatické číslování a prostě berete do ruky jednu věc za druhou a někam do toho seznamu je řadíte. Ono se vám to čísluje automaticky, takže můžete přeskakovat, vpisovat, mazat, vyměňovat... Ale občas nastanou dilematické chvilky... Jak to tam mám proboha napsat? Přece tam nenapíšu hajzlpapír s kamasútrou... Vážně jsou věci, pro které jsem těžko hledala pojmenování. Kam to mám zařadit? Mám to dát před čajový servisy nebo až za ně? Je to výhra spíš do první stovky nebo až do druhý? Mám to dát samostatně nebo do balíčku? Co mám sakra dělat, když mám padesát prospisek? no je toho hodně.

Losy
Ano. To je taky kapitola sama o sobě. Nejdřív je musíte vytvořit ve wordu. To je za pět minut hotový, ale pak je vytisknete a zjistíte, že když je budete ohýbat přesně na čáře, nevyjde to. Takže ohýbáte až za čárou. navíc je přesně daný, jak ten los musí vypadat, jak má být složený... Hrozná otrava. Udělat 1500 losů trvá HODINY. a nemůžete to svěřit nikomu jinýmu, protože pak dáte spolužákovi 100 losů jenom natříhat a jemu se podaří to posrat - to je tak těžký strefit se nůžkama na čáru? Kolikrát to bylo tak křivě ustřižený, že tam chyběl kousek taxtu, tak jsme to museli vyhodit. A když už máte nastříháno, poskládámo a secvakáno sešívačkou, zbývá už jenom těch 1500 losů růčo fůčo přepočítat. zábava, ne?

Zařizování
Nezapomeň zavolat do Náchoda, jestli tam pro nás budou mít připravený stoly. Zajdi si za prvákama, protože potřebuješ někoho, kdo ti to tam bude prodávat a vydávat. Napiš ceduli, že alkohol se vydává až po půlnoci. Jo a ty prváci, ať maj s sebou nějaký kasičky na peníze a klobouky, kde ty losy budou. No a kdy to do toho Náchoda povezete? Nikča prej má auto, ale je potřeba tam zavolat a zjistit, kdy to můžem odvízt. No a v archívu máš nějaký krabice, tak to slep a můžeš to tam rovnat. Řeklas těm prvákům, že si to musí jet rovnat taky? A v kolik to teda bude? Hele, můžu ti ty ceny donýst až ve čtvrtek? Já prostě nestíhám... A nezapomeňte ty čajový servisy něak hezky zabalit. A je potřeba vyrobit jednu poukázku ještě. Má někdo laminovačku?

To je jen taková ukázka toho, jak to vypadá o veké přestávce. Ani nevím, kdy jsem se naposledy stihla ve škole nasvačit nebo vyčůrat...

A tak vám radím. Neberte si na starost tombolu. Je to spousta práce, za kterou vám nikdo ani nepoděkuje, natož aby projevili jakýkoliv vděk a třeba vám kolektivně koupili čokoládu. Ono jim je asi za těžko vybrat od každýho korunu. A přitom by to udělalo takovou radost :D

xoxo
Sasanka

P. S. Už abych ten ples měla za sebou. fakt.

Jmenuji se...

16. listopadu 2012 v 18:16 Téma týdne
Jen takové krátké zamyšlení nad něčím, co se mi už delší dobu honí hlavou a až současné téma týdne (moje osobnost) mě donutilo sepsat všechny zplašené myšlenky do slov a vět a udělat z toho něco jako článek :)

Přemýšlela jsem nad tím, jak hodně nás identifikuje a definuje naše jméno. Pár písmenek za sebou, které tvoří slovo, které vlastně ani nic neznamená, pokud vás rodiče nepojmenují Apple nebo Blue Ivy (chudáci děti... jasně, mají peněz jako šlupek, ale Modrý Břečťan bych se jmenovat nechtěla).
Další věc, co je na jménech divná, je to, že nejsou unikátní. Čárový kód se nikdy neopakuje, stejně jako DNA nebo otisk prstů. Ale jméno může být stejné pro tisíce lidí. No schálně, kolik vašich známých má jméno Míša, Káťa, Lucka, Tomáš, Michal,... Chtěla jsem těch příkladů vyjmenovat mnohem víc, ale dneska mi to prostě moc nemyslí.

Ani si ho nevybíráme sami. Prostě nám ho dá někdo, koho jsme do té doby ai neviděli. Kdybych si mohla vybrat, rozhodně bych šla do něčeho jiného, než je Iveta. Nelíbí se mi to první písmeno. Víte, jak blbě vypadá I na řetízku? Jako čárka.

Ale o tom jsem psát nechtěla.

Představte si, že byste najednou svoje jméno neměli. Třeba by přišel převrat a lidem by sebrali jména a dali jim kódy. Najednou by váš soused už nebyl Kamil Svoboda ale třeba číslo 846AS2487QwiNEUm786D. Byl by to pořád ten stejný člověk? Když vám vezmou jméno, co vám zbyde? Jak vám budou říkat, jak se budete představovat? Všechna hezká oslovení, přezdívky a roztomilé zkomoleniny pochází ze jména. Ivetko... Ivčo...
Co z člověka zbyde, když mu vezmou to, co z něj dělá toho konkrétního člověka. K čemu mi bude, že umím plynule anglicky, mám zajímavou barvu vlasů nebo neumím řídit, když už to vlastně ani nebudu já.

A teď upřímně, ruku na srdce... Kdybyste mohli, změnili byste svoje jméno? I když se někdo narodí jako Radomil Tučný, nebo Karel Vošoust... Vyměnili byste svoje jméno?
Já ne. Já si tu svoji Ivetu nechám. I to svoje blbý příjmení, který většina lidí buď blbě píše nebo blbě čte, i to mám v plánu si nechat. Protože to jsem prostě já.

xoxo
Sasanka (kterou jsem se jednou snažila vyměnit za jinou přezdívku, ale taky mi to nešlo)

Chápeš? - Nechápu.

12. listopadu 2012 v 17:23 Glosy
Aby vám nezačala Kate chybět :D mě totiž strašně chybí. Glosovat její povídky je vždy parádní odreagovačka. Nechci na ni být zlá, ale když nemá dost soudnosti na to, aby pochopila, že takhle potenciální spisovatelka nevypadá, nemám na vybranou. I když jeden plusový bod jí nemůžu upřít - za to, že skončila :D
No nic, Enjoy :)



Chápeš? (Zlatíčko, v tvém případě jsem to s pokusy o chápání předem vzdala…)
15. května 2009 v 22:19 | Kate-Dafna | Jednorázovky
Takže je tu další jednorázovka.Doufám že se bude líbyt. (Víte, tohle slovo je důvod, proč glosy k téhle jednorázovce píšu, aniž bych si ji předem přečetla. Tudíž fakt nevím, do čeho jdu) Nesouvysí to z HP (ještě že tak, aspoň nebudeš prznit moje oblíbené postavy) ale snad si to někdo přečte. (muhahaha) Poukud ano tak nechte prosím komentík jak se vám líbila.
Kate.
Netěší mě, Sasanka

Zámečkový most

9. listopadu 2012 v 17:55 Jednorázovky
Do jedné soutěže, která se rozjela v době, kdy jsem na takový srandy měla čas. Pak to dlouho vypadlo, že zamrzla ještě před vyhodnocením prvního kola a potom jsem byla pořád busy, takže popravdě ani nevím, jestli mě náhodou už nevyloučili za nesplnění druhého kola. Nevermind.
Zadání znělo: Romantika s překvapivým koncem. Tuším :) Na romantiku já nikdy nebyla. Ráda píšu buď komedii nebo strašidelné věci, potom se úplně vyžívám v depresivních textech. Ale když příjde na lásku, příjdou mi moje povídky totálně uhozené, cukrově růžové a směšné (nepleťte si se slovem vtipné). Takže asi tak. Udělala jsem, co bylo v mých silách, lepší už to nebude.


Inspirováno mou návštěvou Paříže


15. kapitola

5. listopadu 2012 v 19:00 Drápy a tesáky
Jsem ráda, že jsem si na napsání téhle kapitoly našla čas, protože jsem si celých dva a půl stránek neuvěřitelně užila. Moc mě bavilo to psát a tak doufám, že vás to bude bavit číst. A protože je to už zase tři týdny od mého posledního příspěvku k Drápům, uděláme si rekapitulaci.
Minulá kapitola byla typicky přechodová. Každý dostal trochu toho prostoru, ale víceméně se tam nic nového nestalo.
Judy s Ryanem jsou pořád venku na ulici a Judy se schovává před slunečním svitem. Evelyn má doma dva kapesníky - jeden s kapkou upíří a druhý s kapkou vlkodlačí krve. Jenže ten s upíří zapomněla na sluníčky a uhořel, což jí udělalo v jejím plánu (zlikvidovat upíry a vlkodlaky jednou provždy) trochu trhlinu. Alek se díky Ashley dozvěděl o Judyiných nočních vycházkách s vlkodlakem a zvažuje, jestli jí říct celou pravdu nebo ne.
V téhle kapitole nakoukneme do Judyiny historie - jaký byl její život, než se stala upírem? A jak zareaguje Alek na její návrat?



"Slunce každou chvíli zapadne," podával Ryan informace. "Kéž bys viděla ty červánky. Nestává se moc často, že by tady byly vidět. Za to může ten smog a celkově znečištěný vzduch."
Judy si všimla, jak Ryan zkroutil obličej, když mluvil o smogu. "Žiješ v New Yorku už sto let a pořád sis na to nezvykl?"

Čekání na Godota

1. listopadu 2012 v 9:20 Popelnice
Ne, že bych to četla. Protože na čtení teď ani nemám čas... Ale moje čekání na závěrečky autoškoly už mi začíná lézt na nervy a mám pocit, že stejně jako Godot, nikdy nepřijdou.
Autoškolu jsem začala dělat v půlce července a první týden v září už jsem měla odježděno. Říkala jsem si "Hurá, mám to za sebou za míň než dva měsíce. To jsem ráda, že jsem si to obyla takhle rychle. Do konce září, nejpozději v půlce října, bych běla mít papíry, i když to na poprvé nedám." Nemohla jsem se splést víc.
Ostatní sice jezdí autoškolu dost dlouho, plácají se s tím iks měsíců a vleče se to od nevidím do nevidím, na druhou stranu ale nemusí čekat tak dlouho. Měsíc a týden trvalo, než jsem se vůbec dostala k závěrečkám, které jsem velmi úspěšně zkazila na jízdách. A tak přišla mamka s nápadem přehlásit mě k jinému autoškolákovi, který se mnou odjede dvě kondičky a udělám si opravky u nás v pidiměstě. Jenže v Hradci mi nějak zapomněli dát potvrzení, že jsem absolvovala testy a údržbu, takže se to začíná docela nestesitelně vléct.
Až dneska (tři týdny po prvním pokusu) jsem měla jít na první kondiční jízdu, abych si to taky trochu projezdila u nás a zvykla si na nové auto. Autoškolák říkal, že ještě dopoledne dělají dva lidi zkoušku, ale pak zavolá a domluvíme se. Jenže telefon mlčí, drží asi bobříka. A o půl dvanácté už musím být na praxi, takže jestli se neozve během další půl hodiny, asi dneska nikam nepojedu.
Nechce se mi jezdit, to teda fakt ne, ale bylo by milé mít to konečně za sebou. Už prostě chci jenom dostat potvrzení, že jsem řidič, ať mi s tím dají všichni pokoj.