Říjen 2012

Neřidička... zatím

19. října 2012 v 15:07 Popelnice
Tak jsem ve středu úspěšně pokazila závěrečky autoškoly. Testy jsem napsala, údržbu jsem udělala, ale na jízdách jsem totálně vybouchla. Shoda špatných náhod a drobných chybek, ale když se to nasčítalo, vyšlo z toho jasné NE.

Hned na začátku jsem hodila špatně blinkr. Couvala jsem a jak jsem zvyklá, hýbla jsem páčkou ve směru točení volantu. Následně jsem se pokoušela couvat na jedničku a když už jsem se konečně dostala až na silnici, byla jsem neuvěřitelně vynervovaná a ruce se mi klepaly tak, že jsem sotva udržela rovný směr.
Po dvou stech metrech jsem přijela k první křižovatce a hned průšvih - najela jsem si až moc. Sice jsem hezky všechno viděla, ale čumák mi trčel do půlky krajního pruhu, takže se mi ostatní auta musela vyhýbat. Za další mi před nosem nečekaně blikla červená. Koho by taky napadlo, že na hlavním tahu Hradcem projedou jen čtyři auta? A protože jsem jela zatím jen asi 30km/h (prostě jsem nebyla rozjetá), nemohla jsem křižovatku prohulákat na oranžovou a tak jsem to zadupla. Ale to už jsem napůl stála na přechodu, což se co? nesmí!
Takových blbostí jsem provedla během pěti minut několik a tak jsem celé jízdy měla za sebou poměrně rychle :-) aspoň nějaké plus.

Co teď?
Teď si počkám, až si v pondělí příjdou papíry, že jsem zvládla první a druhou část zkoušky a přehlásím se k místnímu autoškolákovi v našem městě. Zaplatím si u něj dvakrát kodinu a půl kondičních jízd, abych si to tady pořádně projela a zvykla si na nové auto. A pak se přihlásím ke zkouškám už ne v Hradci, ale u nás. Pořád je to tu asi 8x menší, nemáme tady jediný semafor, žádné odbočovací pruhy nebo velké křižovatky. Kromě čtyř obrovských kurháčů tady není jediná věc, ze které bych měla strach. A potom, co jsem celou autoškolu absolvovala ve stotisícovém Hradci, budou závěrečky v té naší prdelce, která má sotva 13 tisíc obyvatel, procházka růžovým sadem.

Totiž...
Snad!

xoxo
Sasanka

14. Kapitola

14. října 2012 v 13:08 Drápy a tesáky
Tááákže, než to sem hodím, dovolte mi učinit prohlášení :D
Víte, celá tahle povídka je totálně vybrakovaná. Těméř nic, co se tam objevuje, není původní. Celý ten námět je vlastně Romeo a Julie. Alekova historie - to je vlastně Underworld. Dneska se nám tam objeví dokonce i trocha Stmívání (Alekova potřeba měnit jenom nemocné či umírající lidi, to je celý Carlisle) a určitě by se tam toho našla ještě spousta. Stoprocentně náznaky z Upířích deníků (Judy = Ingrid, Elena = Katherine) a tak dále a tak dále. Ale snad mi to prominete :-)
Takže, kde jsme to byli?
Judy se stále válí někde v New Yorku na zemi, společně s Ryanem, protože je Evelyn zaklela. Ta si zatím doma kápla jejich krev na kapesníčky a nechala ji "dozrát" na parapetu, kde budou čekat celý měsíční cyklus.
Když Alek zjistil, že je Judy pryč, zuřil. Proč? Protože vypadá přesně jako jeho sestra, která umřela kvůli útoku vlkodlaků na jeho vesnici. Alek se tedy rozhodnul zachránit Ingridinu podobu navždy tím, že z Judy udělá upíra a postará se, aby nikdy nezemřela. Randění s vlkodlakem do tohoto plánu tak trochu nezapadá.
Dneska se nám tam objevuje nová postava, Lucas - v mé hlavě vypadá jako Legolas, jen trochu starší. Ale jak chcete :D



Její tělo dopadlo na zem s tichým ale stále dost patrným žuchnutím. Běžnému člověku by ten zvuk sice unikl, ale Judy by byla přísahala, že slyšela prasknout nějakou menší kost.

Thank God I´m a Woman!

8. října 2012 v 15:04 Popelnice
Gabux na svém blogu zveřejnila článek o tom, proč to mají chlapi v životě jednodušší. Ale podle mě nemůže být nic lepšího, než se narodit jako holka. Proč?


Od ženy se neočekává žádná fyzická síla. Muži nám otevírají zavařovací sklenice, konzervy, lahve vína případně šampusu. Když někam nedosáhneme, jednoduše si řekneme a muži nám danou věc podají. Kdykoliv něcco nezvládáme, neumíme, nejsme schopny udělat, stačí nám nasadit smutný pohled a muži se mohou přetrhnout, aby nám poradili nebo pomohli. Necháváme se učit házet šipky, hrát kulečník nebo házet bowlingovou koulí a bez jakékoliv námahy dáváme mužům pocit, že jsou našimi zachránci. Co udělá chlap, pokud se mu něco takového stane? Radši bude bez vína, nekoupí si nic z vysoko daného regálu a nejspíš se jakémukoliv sportu, který neumí, vyhne, jen aby nebylo ublížno jeho egu. Musí přijít o tolik zábavy..

13. kapitola

4. října 2012 v 15:16 Drápy a tesáky
Zase mám trošku skluz. Ale díky Aishe, která se nějakým záhadným způsobem octla na mém blogu a začetla se do téhle povídky, jsem se opět trochu vzchopila. Dokončila jsem třináctku a rozpracovaná je už i čtrnáctka. Co takhle nějaká rekapitulce, ať v tom nemáme nepořádek?
Poslední kapitola byla celkem zlomová. Rande s Ryanem nevyšlo přesně tak, jak si Judy představila. Narušila ho totiž svou přítomností Evelyn se svým plánem na záchranu světa a oba dva skončili v bezvědomí, okradeni o ampulku krve, která je klíčem k úspěšnému provedení kouzla, které má Evelyn v plánu. Judy se probudila na přímém slunečním světle s hořící rukou a jen tak tak se jí podařilo schovat se ve stínu.
Zatím se Ashley v upířím sídle nechtíc prořekne Alekovi a vyzvoní mu pravdu o Judyiných výletech do New Yorku. Když ji nenajdou ve svém pokoji, Alek začne zuřit. Mezitím doma Evelyn připravuje všechno potřebné, aby nadobro odstranila veškerou temnotu světa.

Tahle kapitola bude lehce odbočovací. Dozvíte se, proč vlastně Alek proměnil Judy, když ji ani neznal. A taky, proč se k ní chová až přehnaně ochranitelsky. Povídka nás zavede do Alekova lidského života, zpět do jedenáctého století.



Psal se rok 1079.