12. kapitola

10. září 2012 v 14:31 |  Drápy a tesáky
Je to už dva měsíce, co jsem naposledy zveřejňovala kapitolu k Drápům a tesákům. Berme to tak, že stejně jako Ordinace v růžové zahradě jsem i já měla prázdninovou pauzu, abych se na začátku školního roku vrátila v plné síle. Snad jste na mě během prázdnin nezanevřeli a pořád se najde někdo, kdo si na moji povídečku udělá čas.
Možná by stálo za to udělat menší rekapitulaci.
Takže, o co jde? Judy je upír, Ryan je vlkodlak. Klišé jako hrom, nějakým způsobem se dají dohromady, i když jsou jejich rody nepřátelé na život a na smrt (spíš na tu smrt). Pak tu máme Aleka, což je upíří kápo, Ashley, která dělá Alekovi krevní banku a nakonec Evelyn, čarodějku, která má v plánu vším zamíchat.
Co se stalo v posledních pár kapitolách? Judy byla na svém velkém rande s Ryanem a všechno šlo dejme tomu dobře. Dokud se neobjevil nezvaný host - Evelyn. Judy v ní poznala osobu, které kdysi říkala teto. Jenže Evelyn, ač nerada, musela v rámci vyššího dobra zapomenout na malou roztomilou Judy, kterou vychovávala. Ono téměř dokonalé rande skončilo tmou před očima.
Tak se pohodlně usaďte a dejte se do čtení, snad se bude líbit :-)



Judy se probudila bolestí.
Otevřela oči a spatřila sluncem zalitou ulici plnou odpadků a nedopalků od cigaret. Celé tělo měla jako v ohni, nedokázala ani přesně určit, odkud ta palčivá bolest přichází. Měla pocit, že leží v kyselině a pomalu se rozkládá. A navíc ten zápach, jako když se škvaří umělé oblečení.


Pamatovala si, že šla od doktorky a zastavila se v baru na skleničku. Jeden dobře oblečený chlápek (představil se jako Alek) ji pozval na Martini a dál už měla okno. Co jí to dal do pití, že jí nezůstala jediná vzpomínka? A navíc ta šílená kocovina. Její tělo hořelo. Doslova hořelo.
Hořelo…
Paměť se jí vrátila. Upíři, vlkodlaci, Evelyn…
Evelyn!
Z posledních sil se odkulila do stínu. Pravé předloktí měla v ohni, začala rukou zděšeně mávat a snažila se plameny uhasit. Ničeho nedosáhla, jen rozehnala kouř kolem sebe.
"Pomoc," zakřičela z plných plic. Ale celá ulice byla liduprázdná. Čekala, že se možná někdo vykloní z okna, ale nespatřila živou duši.
"Pomoc! POMOC!"
Najednou se odnikud přihnal Ryan a hodil jí na ruku svou bundu. Udusil plameny a opatrně stáhnul látku pryč.
Judyina ruka byla zčernalá požárem, její kůže vůbec nepřipomínala lidskou. Však taky nejsem člověk, připomněla sama sobě v duchu.
"Jsi v pořádku?" staral se Ryan.
Judy se hystericky rozesmála. "V pořádku? V pořádku?! Mám ruku na škvarek, sakra. Vypadám snad, že jsem v pořádku? Co se sakra stalo?"
"Ta tvoje známá…Věděla jsi, že je to čarodějka?"
"Bylinkářka je přesnější pojem, na ty svoje kytičky bývala vždycky vysazená." Opatrně si foukala poraněné předloktí a choulila se ke zdi, co nejdál od smrtícího slunce.
"Ne, kdepak. Čarodějka. A to doslova. Podívej." Ryan si odhrnul vlasy a ukázal Judy svůj týl. Byl na něm vypálený symbol připomínající jing a jang, spálená kůže byla stále zarudlá.
Judy na chvíli odtrhla oči od svého poranění. "Co to je?"
"Nevím přesně, ale tyhle symboly se používaly před desetiletími, kdy se poslední čarodějnické kruhy snažily vyhladit temné síly - tak říkají vlkodlakům a upírům. Zlá stvoření noci, nebezpečné stvůry. My."
"To je blbost. Evelyn vaří zdravotní čajíčky, vyrábí mastičky, čerpá sílu ze stromů a odhání zlé duchy. Je to jenom stará éterická dáma. A rozhodně to není žádná Buffy."
Ryan vypadal zaskočeně. "Kdo že?"
"Buffy, přemožitelka upírů. V životě jsi o ní neslyšel?"
"Ne, je nebezpečná?"
"Smrtelně."
Ryan si připadal hloupě. Jak to, že za celých sto let svého života neslyšel o postrachu upírů, když o něm tahle holka ví po prvním týdnu? Judy nad tím jen mávla rukou a začala vymýšlet, jak se dostat z téhle kaše.
"Ryane?"
"Ano?"
"Budu potřebovat krev. Hodně krve."
***

Alek toho rána bloudil nervózně po svém sídle. Čekal na zprávy od přítele, který měl zjistit přesnější lokaci vlkodlačího doupěte. Zatím nikdo přesně nevěděl, kde se ti prašivci schovávají. Asi před týdnem jednoho chytili a mučili ho, postupně ho za živa stahovali z kůže, ale neprozradil vůbec nic. Pokud jich je tolik, kolik se říká, touhle dobou už měli narazit na dalšího. Ale nic takového se nestalo. Alek začínal mít pocit, že je někdo musel upozornit.
Chvíli seděl v jídelně v křesle a přemýšlel, proč vlastně mají jídelnu. Každý upír se krmí, kdy a kde chce. Dárci mají vlastní malou kuchyňku, kde si vaří a jídlo si pak odnášejí do pokojů. Zrovna uprostřed těchto závažných myšlenek ho vyrušily skřípající dveře na vzdálenějším konci místnosti.
"Ashley, co tady děláš? Nevzpomínám si, že bych ti řekl, ať opustíš svůj pokoj."
Ashley se zarazila mezi dveřmi. Alek si totiž výslovně přál, aby vždy nosila jen dobové kostýmy. Teď stála před ním v pyžamu a potají se kradla k Judy do pokoje, aby si vyslechla všechny pikantní detaily o jejím zakázaném rande s vlkodlakem. Dostala strach, že Alek bude chtít vědět, kam jde. A ona mu to bude muset říct.
Debilní pouto! Kdybych věděla, co všechno to obnáší, nikdy bych s ním nešla.
"Omlouvám se. Já jen, že Karmisha nespala ve své posteli. Mám trochu strach, jestli se jí něco nestalo, tak jsem ji šla hledat."
Doufala, že Alek její lež neodhalí. Nebylo snadné lhát upírovi, navíc když s ním sdílíte krev. Nicméně se občas stalo, že se upír neovládl a svého dárce vysál, takže tahle malá lež mohla bezpečně projít. Jenže to by se Ashley nesměl zvýšit tep.
"Ashley, řekni mi pravdu!" přikázal Alek hlasem, který nedával prostor námitkám.
Blondýnka chtěla pokračovat ve své lži, ale takovému rozkazu nedokázala odporovat. Alek jí začínal lézt na nervy čím dál tím víc.
"Jdu navštívit Judy. Já vím, že bych neměla. Jestli chceš, vrátím se zase k sobě."
Nahlas řekla jen to, ale v duchu se modlila, aby ji Alek poslal zpátky a na nic jiného se neptal. Jen ať se na nic neptá.
"Víš, co si myslím o zbytečných návštěvách." Alek zatím nepoužíval svůj zastrašující tón, ale blížil se k němu.
"Zbytečné jako netýkající se krve…" zamumlala Ashley.
"Vrať se do svého pokoje. Hned. Proč jsi vůbec chtěla Judy vidět? Ona sama říkala, že chce jiného dárce."
Ashley zaskočil knedlík v krku. Teď je to tady. Moment, kdy bude muset vyklopit celou pravdu a tím podrazit jediného člověka, kterého může považovat za přítele.
"Jen tak." Ani nedoufala, že by tahle dvě slova Alekovi stačila. A taky že nestačila.
"Jen tak? Co přede mnou tajíš?"
Ashley se kousla do rtu a za každou cenu se snažila vzdorovat Alekovu nátlaku. Ale krvavé pouto bylo silné. Byla by blázen, kdyby si myslela, že mu dokáže utéct.
"Judy měla rande s vlkodlakem," zašeptala odhodlaně. "A já chtěla zjistit, jak to probíhalo."
Kdyby Alek byl člověk, jeho obličej by určitě zbrunátněl. Místo toho získal jen nový odstín bledé. "S vlkodlakem?" odplivl si.
Během vteřiny stál v Judyině pokoji.
A jak zíral na prázdnou, ustlanou postel, pomalu ale jistě se ho zmocňoval vztek na tu drzou, neposlušnou holku.
***

Evelyn seděla doma na židli a zírala před sebe. V rukou držela malé ampulky naplněné rudou tekutinou. Nikdy by nečekala, že se jí podaří narazit na vlkodlaka a upíra zároveň. Ještě včera bylo její největší starostí, jak získat krev obou dvou. Dnes byla její největší starostí Judy.
Judy, kterou vychovávala. Ta malá holčička s obrovskýma očima už dávno není malá holčička. Teď je to dospělá slečna. Mrtvá dospělá slečna.
Nesměla si připouštět takové myšlenky. Judy už tady není. Každý, kdo ví o upírech, vám řekne to samé - upíři nemají duši, už to nejsou lidé. Kdo byli za živa, nehraje roli. Teď jsou to jen prázdné, vraždící schránky. Uvnitř je jen zlo a temnota. Judy už není Judy. Teď je upír. A stejně jako všichni upíři i ona musí nadobro zemřít - tentokrát nenávratně.
S hlavou plnou podobných myšlenek kápla trošku vlkodlačí krve na jeden bílý kapesník, trošku upíří na druhý, a oba dva položila na okenní římsu. Teď stejně nemůže dělat nic, potřebuje, aby kouzlo uzrálo. A to bude vyžadovat jeden plný měsíční cyklus. Další kroky nemůže podniknout dřív než za dvacet osm dní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Gabux Gabux | 10. září 2012 v 15:01 | Reagovat

O-ou! :/ Snad to dobře dopadne!

2 ladyiblack ladyiblack | Web | 10. září 2012 v 17:28 | Reagovat

Ty jóóóó!!!
Skvělá práce - vydej knihu!!! ;-)

3 Aisha Aisha | Web | 3. října 2012 v 10:51 | Reagovat

Tak jsem to dorazila do konce! :D Musím se přiznat, že mě to opravdu začalo bavit :) Jsem zvědavá, jestli se Ashley někdy dostane z těch upířích pout, nebo to chudák malá nepřežije (to snad ne, nesmím být tak morbidní :D)..nebo jestli se z ní dokonce stane upír? No..nechám se překvapit :D Snad další kapitola nebude moc za dlouho :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama