10 věcí, které by se mohly pokazit

29. září 2012 v 11:20 |  Top 10
Dnes jsem pozvaná na oběd. Ne tak ledajaký oběd. Seznamovací oběd. Vidíte, kolikrát jsem zatím použila slovo oběd? Čtyřikrát. Protože se mi tam nechce, mám nervy v kýblu a nejradši bych umřela a vzbudila se večer.
Boyfriendova rodinka tu pouť nějak prožívá. Přijede babička, tetička, strýček a k tomu poznám rovnou i sestřenku (která mi byla vylíčena jako neuvěřitelně děsivá žena) a bratránka. Achjo, to bude.
A čeho se teda bojím ze všeho nejvíc?


1. Nebudu se jim líbit.
Je spousta důvodů, proč můžou být jeho rodiče poněkud znepokojeni synáčkovou volbou. Jednak jsem o osm let mladší, což je sice v dospělosti nepatrný rozdíl, ale když je mě 18 a jemu 26, zdá se to jako nepřekonatelná propast. Co když už se těší, až budou mít vnoučata? Protože já dalších šest let strávím ve škole (když to všechno půjde tak, jak má). A pak si chci taky udělat nějakou tu kariéru. Sice teď tvrdím, že děti něchci nikdy v životě, počítám s tím, že ve třiceti změním názor. Jenže to už mu bude táhnout na čtyřicet. Achjo...Nebo jim budu připadat moc taková a moc maková a nevím jaká ještě. Bojim, bojim.


2. Naloží mi velkou porci
Sice budou mít řízek s bramborovým salátem, takže je téměř stoprocentně jasné, že mi bude chutnat, ale co když mi naloží megaporci a nebudu ji moct sníst? Můžu jim říct, ať mi dají malinko. Ale spousta maminek má pocit, že pět knedlíků, plný talíř omáčky a obrovský kus masa je přece malinko, to musím sníst, vždyť jsem hubená jak lunt. Znám jednu takovou. A fakt nechápu, kde vzala to, že jsem hubená, vždyť jsem tlustší než ona. A co když jeho mamka bude podobný případ a prostě to nezvládnu spořádat? Nechci nikoho urazit...

3. Něco vyleju
Případně vyklopím, schodím, rozbiju... Jsem od přírody nešikovný člověk. Mám obě ruc levé a navíc i děravé. Všechno možné i nemožné mi padá z rukou v jednom kuse. Proklouzne mi sklenička, omylem šťouchnu do vázy s kytkama, škobrtnu a strhnu závěs, zakopnu o prách a vrazím do skříňky s porcelánem.... achjo achjo achjo.

4. Budu plácat blbosti
Což dělám naprosto běžně, když jsem nervózní. Navíc tam budou mít sud piva a když budu tvrdit, že pivo nepiju, nikdo mi to nebude věřit (a už vůbec ne Martin). Jenže já jsem schopná být v náladě už po prvním půllitru.

5. Budou mi smrdět nohy
To je sice trošku nechutný, ale může se to stát :D sundám si boty a lidi padnou. Ještě že mám takovej ten sprejík od Avonu, ten by měl možné nebezpečí minimalizovat.

6. Nebudou se mi líbit
Je sice možné, že já jim budu připadat naprosto skvělá, jenže to je mi houby platný, když zjistím, že rodiče mého "vyvoleného" jsou kreténi. Což je možný! Stačí se podívat na mě a mého otce. Já jsem sice úžasná, ale můj otec je kretén. Nic proti tati, ale docela se děsím, že až tě pozná, uteče mi. Takže asi tak.

7. Tělesný zvuky
Každej člověk si občas potřebuje pšouknout, krknout a podobně. Jenže jsou chvíle, kdy se to nehodí. Například, když se jdete představit rodičům. Dobrý den pane a paní, já jsem Iveta. Občas to prostě ulítne. Vám se to nikdy nestalo? Kdo říká, že ne, lže! Každýmu to někdy uítlo, když nechtěl. A nebo taková škytavka. Může to být hrozně roztomilé, když škytáte se zavřenou pusou a vlastně vám jenom skáčou ramena. Jenže to první škytnutí přichází zásadně v nečekaný okamžik - uprostřed slova, když pijete, když se smějete a podobně. A to pak je ráda jako z děla. Kručení v břiše taky nepatří mezi projevy náklonnosti.

8. Vždycky dávej pozor, jak se chová ke své matce...
... protože tak se jednoho dne bude chovat k tobě. Pokud považuje za samozřejmé, že mu maminka donese oběd až pod nos, div mu nenakrájí maso, potom odnese nádobí a postará se o něj, zatímco synáček sedí na gauči a přecvakává televizní kanály, případně zakřičí do kuchyně: "Mami, přineseš mi pití?", něco není v pořádku. Zatím bylo všechno epes rádes. Doufám, že si to tímhle nezkazí.

9. Zeptají se mě na něco, když budu mít plnou pusu
To nesnáším. Třeba v restauraci, když příjde čišník s otázkou "Dáte si ještě něco?" a já mám plnou pusu. Je mi blbý odpovídat a zároveň je mi blbý nechat ho čekat, až milostivě dokoušu a polknu. Jediným řešením ude asi krájet si pidiaturní kousíčky jídla, abych to vždycky mohla po třech žvejknutích polknout.

10. Odchod
I na odchodu hodně záleží. Mají v plánu slavit a hodovat až do večera. Což já jedak nechci (protože celý odpoledne se hlídat, abych něco neřekla nebo neudělala špatně, je fakt fuška) a ani nemůžu, protože o půl šestý přijede kamarádka a vyrážíme na pouť společně, dát si do nosu a možná se i na něčem povozit. Ale jak to mám říct, aby si nemysleli, že před nima utíkám (protože přesně to dělám), nebo že se nudím (to taky hrozí) nebo že už jich mám po krk (taky možnost)? Navíc to musím podat tak, aby nezkoušeli něco jako "ty už nás opouštíš? nikam nechoď, zůstaň ještě, bude dort!!!"....

PROSÍM BOŽE, JESTLI TAM JSI, NIC Z PŘEDCHOZÍHO SE NESTANE A JÁ SE DOŽIJU VEČERA BEZ ÚJMY NA ZDRAVÍ AŤ UŽ PSYCHICKÉM NEBO FYZICKÉM. ÁMEN!

xoxo
Sasanka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Matthias Matthias | E-mail | Web | 29. září 2012 v 11:38 | Reagovat

pokazit

2 Mike Mike | 29. září 2012 v 11:45 | Reagovat

Tak to ti přeju aby se nic nepokazilo, a aby jste na sebe všichni navzájem udělali ten nejlepší dojem. :-)  :-D

3 Gabriel Dantes Decay Gabriel Dantes Decay | E-mail | Web | 29. září 2012 v 11:49 | Reagovat

Bod číslo 6 to všechno zabil :D

4 krysiik krysiik | Web | 29. září 2012 v 12:32 | Reagovat

,,Ale jak to mám říct, aby si nemysleli, že před nima utíkám (protože přesně to dělám)"

to mě opravdu pobavilo :D

5 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 29. září 2012 v 12:42 | Reagovat

Hehe, pěkně jsi to shrnula :)

Těším se na report po akci. Doufám, že bude :)

6 Sasanka Sasanka | Web | 30. září 2012 v 10:57 | Reagovat

[1]: Ježiš já jsem vůl, nepřečíst si po sobě nadpis :) Díky za připomenutí, už je opraveno

[5]: Všechno bylo dobré ne-li výborné, určitě na to ještě jeden článek padne ;)

7 Aelis Aelis | Web | 30. září 2012 v 18:03 | Reagovat

Červené vlasy jsou drama. Kamarádce, která chtěla červenou hlavu trvalo přibližně dva roky než jí barva chytla. :D

Hmm. Když to teď tak opožděně čtu, tak doufám, že se poštěstilo a nestalo se nic nepříjemného. Moc dobře znám ten pocit, kdy potřebuju zapůsobit a místo toho udělám největší hovadinu. :)

8 Princess-Fluttershy Princess-Fluttershy | Web | 10. října 2012 v 22:16 | Reagovat

YAY :-D sorry nic jiného mě k tomuhle tématu nenapadá :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama