Září 2012

Začátky a Konce

30. září 2012 v 21:54 Popelnice
Duchaplný název článku s naprosto přízemní a nudnou tematikou. Rozhodla jsem se s vámi podělit o pár věcí, které se staly nedávno, stanou poměrně brzy a nebo stanou za poměrně dlouhou dobu.


Jeden velký začátek mě potkal včera. Jak už si mnozí všimli z předchozího článku, šla jsem se představit boyfriendovi do rodiny. Velká pouťová rodinná oslava a samozřejmě u toho nesmím chybět. Začněme tím, že jsem byla hrozně nervózní, ale když už u nich oxyduju několikrát do týdne, bylo by fajn se aspoň ukázat. A tak jsem šla. Dojmy?
Paní maminka a paní babička mají dojem, že pokud nesníte kýbl polívky, obrovskej řízek a tunu bramborovýho salátu, umřete hlady. Pro jistotu do vás nacpou ještě šáteček a zákusek, nejlíp to potom zaplácnout kafetem a roládou. Ačkoliv jsem se opravdu snažila, nedokázala jsem hlavní jídlo sníst. Vím, že bych měla, abych neurazila, ale vážně jsem to nedokázala. Dál do mě nalili tři malý piva (který si paní babička sladila kostkou cukru, protože bylo moc hořký) a chrlili na mě jednu hlášku za druhou. Musím říct, že až na ty obr porce jsou to sympaťáci. Hlavně "omladina" sestávajísí ze ségry, sestřenice a bratrance, všichni doplněni svými drahými polovičkami. Opilý bratranec mě pozval na svou svatbu, kterou plánuje v červenci. To je milý :)

10 věcí, které by se mohly pokazit

29. září 2012 v 11:20 Top 10
Dnes jsem pozvaná na oběd. Ne tak ledajaký oběd. Seznamovací oběd. Vidíte, kolikrát jsem zatím použila slovo oběd? Čtyřikrát. Protože se mi tam nechce, mám nervy v kýblu a nejradši bych umřela a vzbudila se večer.
Boyfriendova rodinka tu pouť nějak prožívá. Přijede babička, tetička, strýček a k tomu poznám rovnou i sestřenku (která mi byla vylíčena jako neuvěřitelně děsivá žena) a bratránka. Achjo, to bude.
A čeho se teda bojím ze všeho nejvíc?


1. Nebudu se jim líbit.
Je spousta důvodů, proč můžou být jeho rodiče poněkud znepokojeni synáčkovou volbou. Jednak jsem o osm let mladší, což je sice v dospělosti nepatrný rozdíl, ale když je mě 18 a jemu 26, zdá se to jako nepřekonatelná propast. Co když už se těší, až budou mít vnoučata? Protože já dalších šest let strávím ve škole (když to všechno půjde tak, jak má). A pak si chci taky udělat nějakou tu kariéru. Sice teď tvrdím, že děti něchci nikdy v životě, počítám s tím, že ve třiceti změním názor. Jenže to už mu bude táhnout na čtyřicet. Achjo...Nebo jim budu připadat moc taková a moc maková a nevím jaká ještě. Bojim, bojim.

U druhý doprava...

23. září 2012 v 16:12 Téma týdne
TT: Já věřím na víly. A jo a jo a jo!
A kde bydlíš?
U druhý doprava a pak rovně až do rána.
A to ti píšou na dopisy?
Mě nikdo nepíše...


Tu pohádku jsem milovala. Jednak se mi tenkrát moc moc líbil ten herec (no a co, byla jsem malá) a taky to byla fakt prča. Byly časy, kdy jsem na ni zvládla koukat několikrát za týden. Podobnou mánii jsem měla jen se šmoulama, když jsem ještě chodila do školky, s krtečkem přibližně ve stejném věku a s prvním dílem Step Up (protože ten "český překlad" Let´s Dance fakt nesnášim).

Čtyři mocní - 5. kapitola

23. září 2012 v 11:47 Glosy
A je tu závěrečný nezávěr jedné úžasné povídky s ještě úžasnějšími glosami. Víte, glosovat Kate mě vážně baví a tak je mi trošičku líto, že toho nebylo víc a nikdy se nedozvíme, jak to všechno skončí. Ne, že by mě to zajímalo. Nezajímá. Ale určitě by to byla prča. Nicméně vážně uvažuju, že Lizz přemluvím k další spolupráci a společně oglosujeme ještě něco. Myslím, že Kate ještě stále má co nabídnout, ačkoliv už nějaký ten pátek nebloguje (a lidé i skutečně psali, že je to škoda a nejspíš to mysleli vážně. podivíni).
Poslední pátá kapitola příběhu s názvem Čtyři mocní je tu. Tímto chci poděkovat hlavně Lizz, která to se mnou dala dohromady, dále samozřejmě Kate, bez které by to nešlo, a taky každému, kdo si našel chvilku a tohle veledílo si přečetl. Díky, díky, díky. A teď už jdeme na to, co myslíte?



5 kapitola - Temná společnost? Ta nejtemnější.
Anita se drala hustým roštím.Nevybrala si zrovna dobrou část lesa.Už to bylo nějakou dobu co se cesta změnila na roští a vysoké jehličnaté stromy. (Blbý stromy, není kvůli nim vidět les.) Měla několik škrábanců a už jí to přestávalo bavit.Když se prorvala dalším roštím (Zopakujeme si důvod, proč existují synonyma. Abychom nemuseli pořád používat jedno a to samé slovo.) spadla na zem a rozplácla se jak široká tak dlouhá. (A chudák Bystrozraký je zase z kola ven) Zaklela a vstala.Zůstala oněměle stát. Byla tam louka ohraničená lesem a uprostřed byl dům.Možná spíš vila než dům.Vypadala zchátrale ale přesto dobře.Působila strašidelně ale Anitě to nedalo.Rozešla se směrem k vile.Všude bylo šero díky vysokým stromům které dodávali stín a nepropouštěli sem slunce. Došla až ke dveřím a sáhla na kliku.Chvíli se rozmýšlela ale nakonec kliku zmáčkla a vešla dovnitř. A co třeba klepat?

Takže ty si myslíš, že umíš tančit?

19. září 2012 v 18:22 Popelnice
Tak si to konečně přestaň myslet, protože až uvidíš, co ti chci ukázat, budeš si připadat jako Gargamel v dutém kmenu, co se bezradně plahočí lesem a naráží do všech stromů okolo.
Ne, že bych se považovala za velkou tanečnici. Je sice fakt, že na diskotékách si holky stěžují, že na sebe stahuji pozornost, ale v kolektivu lidí, kteří se tancem vážně zabývají, jsem doslova lama. Tím víc si tak připadám, když koukám na SYTYCD.


Reality show So You Think You Can Dance je v Americe hodně populární. Jedná se vlastně o obdobu naší superstar, akorát že místo pěveckých výkonů se můžete těšit na dechberoucí taneční čísla. Momentálně běží na televizi Fox devátá řada a pokud ovládáte dostatek angličtiny, abyste rozuměli slovíčkům jako úžasné, ohromné, dokonalé, nádherné, rozhodně doporučuju.

8. Ta chvíle naprosté spokojenosti

12. září 2012 v 18:01
Článek je součástí třicetidenního dotazníku
Tentokrát zadání zní - Den, kdy ses cítila nejspokojenější se svým životem.
Což je jen tak mezi námi děvčaty dost ošemetná otázka a proto si na ni troufám až po takové odmlce.

(Ne)splněná přání

10. září 2012 v 21:20 Jednorázovky
Inu, tahle povídka vzbikla v rámci soutěže na stránce mikulovatereza.blog.cz
Podrobné zadání najdete na jejím blogu v rubrice Soutěže. Ve zktratce jde o to napsat parodii na písničku Call Me Maybe od Carly Rae Jepsen. Určitě jste ji už slyšeli a jestli ne, pusťte si ji. Je to skvělá letní oddechovka a navíc ten klip je fakt prča.
Netuším, zdali je to fakt parodie. Snažila jsem se, ale když něco píšete takhle na poslední chvíli, ty nejvtipnější věci vás nenapadnou. Hodně jsem se odpíchla od první sloky, kde se zpívá něco ve smyslu, že hodila do studny přání, a zatímco její mince padala, podívala se na něj, bla bla bla. Co když se vám přání nesplní tak, jak mělo?
Skrz naskrz celou povídkou jsou použity výrazy z té písničky, ale bohužel to v češtině tolik nevynikne, protože je asi milion způsobů, jak to všechno přeložit, take vás nejspíš ani netrkne, že je to výňatek z textu. Ale jsou tam, kdo bude hledat, najde. Inu, užijte si to a já to jdu poslat, ať to ještě dneska stihnu.



Říká se, že když vhodíte do fontány di Trevi v Římě nějakou minci, splní se vám přání. Můžete si přát naprosto cokoliv. A když už jsem v Římě, byl by hřích to nezkusit, ne?
Tenhle školní zájezd mi přímo nahrává do karet. Je mi totiž už patnáct a ještě nemám kluka. Všechny holky ve třídě už nějakého mají, zatímco já jsem ještě nedostala ani svou první pusu. Připadám si fakt divná. A přitom nejsem nijak ošklivá! Mám sice trošku křivý nos, protože jsem si ho jako malá zlomila, a moje velikost bot se už v dámských číslech nevyrábí, ale zase mám krásné modré oči a sexy mozek. Jenže kluky v mém věku zajímají jen prsa, kterých se mi bohužel moc nedostává.

12. kapitola

10. září 2012 v 14:31 Drápy a tesáky
Je to už dva měsíce, co jsem naposledy zveřejňovala kapitolu k Drápům a tesákům. Berme to tak, že stejně jako Ordinace v růžové zahradě jsem i já měla prázdninovou pauzu, abych se na začátku školního roku vrátila v plné síle. Snad jste na mě během prázdnin nezanevřeli a pořád se najde někdo, kdo si na moji povídečku udělá čas.
Možná by stálo za to udělat menší rekapitulaci.
Takže, o co jde? Judy je upír, Ryan je vlkodlak. Klišé jako hrom, nějakým způsobem se dají dohromady, i když jsou jejich rody nepřátelé na život a na smrt (spíš na tu smrt). Pak tu máme Aleka, což je upíří kápo, Ashley, která dělá Alekovi krevní banku a nakonec Evelyn, čarodějku, která má v plánu vším zamíchat.
Co se stalo v posledních pár kapitolách? Judy byla na svém velkém rande s Ryanem a všechno šlo dejme tomu dobře. Dokud se neobjevil nezvaný host - Evelyn. Judy v ní poznala osobu, které kdysi říkala teto. Jenže Evelyn, ač nerada, musela v rámci vyššího dobra zapomenout na malou roztomilou Judy, kterou vychovávala. Ono téměř dokonalé rande skončilo tmou před očima.
Tak se pohodlně usaďte a dejte se do čtení, snad se bude líbit :-)



Judy se probudila bolestí.
Otevřela oči a spatřila sluncem zalitou ulici plnou odpadků a nedopalků od cigaret. Celé tělo měla jako v ohni, nedokázala ani přesně určit, odkud ta palčivá bolest přichází. Měla pocit, že leží v kyselině a pomalu se rozkládá. A navíc ten zápach, jako když se škvaří umělé oblečení.

Active English Week a další Události

7. září 2012 v 17:51 Popelnice
Takhle by mohl začínat každý školní rok. Teda až na ty shody a zkoušky a váhu. No...

Jakožto "jazykové lyceum" (jen tak mimochodem, eL jako eLita) jsme se hned první týden školního roku zúčastnili anglického týdne. Sice to každého stálo osm stovek, ale byly to dobře investované peníze. V čem to spočívalo? Zavřeli naši patnáctičlenou skupinku na šest hodin denně celý týden do studovny, kde si nás vzala na starost paní z Anglie. A paní z Anglie si s náma povídala, hrála hry, a zase povídala a všechno to bylo fakt super. I když jsem měla pocit, že vlastně vůbec nic nedělám, naučila jsem se toho dost. Když už nic jinýho, tak jsem si aspoň obohatila slovní zásobu. Věděli jste, že notorious znamená "slavný pro něco špatného" nebo že pro koňské sporty se používá slovo "ekvistrijen"(vážně netuším, jak se to má správně psát, protože si to nepamatuju a než abych tady ze sebe dělala idiota, radši to napíšu takhle)?
Inu, během celého týdne se rozdávaly body za správně zodpovězené otázky a tak dále. Naše (respektive moje, protože jsem tam byla hlavním mozkem) dostala celkem 72 bodů, což je prý zatím největší počet, který kdy kdo dostal. A co z toho vyplývá? Že mi angličtina jde stejně dobře, jako jsem si to o sobě vždycky myslela :D Nebo ještě líp...

Čtyři mocní - 4. kapitola

1. září 2012 v 13:29 Glosy
Taaak, kde že jsme to vlastně byli? Áno, už to vím. Harry je úchyl a mění se v draka (samozřejmě se smaragdovýma očima), Hermiona je taky úchylná, protože se mění v divnýho jednorožce, Anita je všechny svou úchylností předčí, protože a poněvadž se mění v pegasa, co má na prdeli srdíčka a na závěr je tu Max, který je král vlkodlaků, takže je z nich vlastně nejnormálnější. Pak je tu ještě jejich velký šéf Maňon neboli Cibule, který po chudáčcích dětech chce různé nesmyslné úkoly a pořád se u toho směje.
V téhle kapitole nás čeká popis jakéhosi techtle mechtle, které jsem vůůůůůbec nepochopila. Ale vůbec!
Jak už to tak bývá, červený text je můj, modrý má na svědomí Lizz a nezvýraznění spáchale Kate Dafna.


4 Kapitola - Shadow a Atra

Na tváři ji po tváří, nohou a vůbec všude lechtalo sluníčko. Anita se usmála a otevřela oči. S hrůzou zjistila, že ji vůbec nelechtalo sluníčko, ale Cibule konečně ukázala svou úchylnou stránku. Slezla s (*vezme pravidla pravopisu* Kašlu na vysvědčení. Jsou tvoje!) postele a vydala se rovnou do koupelny kde spáchala sebevraždu! ranní hygienu. Pak se oblékla a šla na snídani. Cestou potkala Hermionu.Věnovala jí pozdrav dobrého rána (Anita svou velkorysost nezapře) a společně šli (Hermiona je kluk?) na snídani. V jídelně už byl Manion s Harrym.