Červenec 2012

Čtyři mocní - 3. kapitola (1/2)

21. července 2012 v 13:05 Glosy
Jelikož jsem poslední dobou velice busy, nějak na ten blog kašlu. Není čas ani energie vymýšlet články, natož sepisovat nějakou prózu :) Ale pokusím se zlepšit a ve zbytku prázdnin to tu tolik nezanedbávat.
Začneme první částí třetí kapitoly k jedné glose. Pro připomenutí, autorkou je slečna, schovávající se pod přezdívkou Kate Dafna. Kate je literární zlo a má v lásce znásilňování češtiny. Její povídka o tom, jak Harryho unese Maňon a spolu s dalšími třemi ubožáky se z něj snaží udělat nějakého superhrdinu, si přímo říká o oglosování. Bohužel se nikdy nedozvíme, jak ta šílenost dopadne, ale aspoň se zasmějem (nebo spíš zapláčem).
Moje glosy jsou červené, Lizz své dílo spáchala modře.
Užijte si to :)



3 Kapitola - Tohle není možný 1 část Taky si myslím…



Anita stále hledala svého pegase se srdíčky na hýždích (na tu úchylárnu jsem už málem zapomněla) a už byla zoufalá, že ho nemůže najít. (Já jsem zoufalá z něčeho úplně jiného.) Prolistovala za ty tři dny víc knih než za celí (EMH EMH!)svůj život. Oči jí pálili a hlava bolela.Ztrácela naději že tento pegas existuje. (Kdyby nebyla blbá, zadá si do googlu "úchylnej pegas" a má to najitý za chvilinku) Když listovala jednou z knih, co měla na stole,oči se jí začali zavírat. Přetočila v polospánku na další stránku a chtěla na další když přivřenýma očima zahlédla na hýždích pegase s již zmiňovanými srdíčky. Ten tam byl spánek a vystřídala ho veselost.Okamžitě se dala do čtení.

Afroditin pegas hlásal nadpis.

"Přidejte plyn!"

12. července 2012 v 18:16 Popelnice
Včera jsem měla první jízdu v autoškole a ráda bych se podělila se svými hrůznými zážitky, které mě donutily stále více nesnášet auta a celkově všechno, co má volant a čtyři kola.

Pán si mě vyzvednul v 17.20 u nás doma a aby dokončil poslední jízdu jedné slečně, dojeli jsme do Hradce. Slečna se vysadila u Atria (obchodní centrum) a šla domů, zatímco moje maličkost usedala na místo řidiče. Ruce se mi šíleně klepaly, takže jsem byla celkem ráda, že jimi mohu svírat volant a není to tak vidět. Nastavila jsem si sedačku, zrcátka, pán mi vysvětlil, kde je který pedál a jak se řadí a bylo to. Čekala jsem, že se opět vyměníme, odveze mě někam na parkoviště, kde si budu zkoušet rozjezdy a podobné věci. Ale nic takového se nestalo.

"Teď zařaďte zpátečku a sešlápněte spojku, pomalu ji pouštějte, přidávejte plyn a točte volantem doleva."
"Ježišmarja, která je levá???"

R. Mead - Vampýrská Akademie

10. července 2012 v 18:16 Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Sice se poslední dobou snažím číst hlavně povinnou četbu na maturitu, protože mě to čeká už za rok a já nemám ještě ani půlku knížek, ale mezi těmi "umělecky hodnotnými díly" si člověk musí najít čas i na obyčejné a lehké knížky pro svou věkovou generaci. A hlavně od autorů, kteří jsou pořád ještě na živu. A protože mám ráda upíry a poctivě hltám všechno, kde se vyskytují, rozhodla jsem se vrhnout na šestidílnou sérii Vampýrská akademie

Už dřív jsem psala něco jako recenzi na Školu noci od Castových a proto bych chtěla tyhle dvě série porovnat.
Základ je víceméně stejný - upíři se nepodobají ničemu, co známe. Nejsou to blýskající se Edwardové ani chladnokrevní Drákulové. Vyrůstají stranou od lidí na speciálních internátních školách.


10 míst, která musím navštívit

8. července 2012 v 12:43 Top 10
Některá z nich už jsem viděla a rozhodně se tam chci ještě minimálně jednou podívat. Další jsou více či méně splnitelné sny.
Jen začátkem pár slov :-)
Miluju nová místa. Miluju ten adrenalin, když jste v úplně cizím městě, kde vám nikdo nerozumí ani slovo, a musíte se z bodu A dostat do bodu B jen za pomocí mapy (což je pro mě opravdová čelenč). A miluju památky - hrobky, kobky, zámky, hrady, kláštery, kostely, katedrály, věže i věžičky, zříceniny a abych to shrnula... všechno. Jenže kromě starých věcí mám ráda i ty nové, a tak si jako ryba ve vodě připadám v moderních centrech, obchodních domech, betonové džungli.

Konec keců, jdeme na žebříček TOP 10.


1. Paříž
Myslím, že jen blázen by tohle město neměl na svém seznamu. Vážně jenom blázen Nebo Pařížan, protože ten už je na všechny ty nádhery tak zvyklý, že mu připadají obyčejné a nezajímavé. Ale kdokoliv jiný určitě touží po otm vidět Eifelovku, projít se po zahradách Versailles, prohlédnout si Notre Damme, projet se v noci po Seině a sledovat nádherně osvětlené město...
Ale proč jsem se rozhodla dát Paříž na úplně první místo? Protože tam pojedu. Na začátku srpna mě čekají krásně 3 dny v Paříži se sestřenkou. Byl to dárek od babičky k naim osmnáctinám, protože je máme půl roku po sobě a tak nás vzala obě dvě jedním vrzem.

11. kapitola

7. července 2012 v 16:06 Drápy a tesáky
Tuto kapitolu, na kterou jste si sice museli docela dost dlouho počkat, ale která podle mě stojí za to, chci věnovat všem lidem dobré vůle, dále všem kuřátkům a hadům, protože k životu nepotřebují čtyři nohy, všem, kteří brigádničí i těm, kteří si celé dny válí šunky, holkům i klukám, pejskám a kočičkům a pěti banánům, které jsem dnes koupila za dvacku v tescu :)

Ať se líbí :-)
Sice trošku kratší než obvykle, ale to mi jistě odpustíte :D




Tenkrát byla Judy ještě hodně malá a bydlela s rodiči na předměstí. Odjakživa to byla krásná holčička, jako obrázek říkala teta. Říkala taky spoustu jiných věcí, jako třeba to, že když budeme hodní na lidi, budou lidi hodní na nás. Ale když budeme všem jen škodit a přát jim zlé, budou se nám dít samé nepříjemné věci, protože svět si musí najít způsob, jak zůstat v rovnováze. O rovnováze teta vůbec mluvila hodně ráda. A taky o souladu s přírodou, o komunikaci se živli a dalších věcech.

Jen dvě věci jsou nekonečné...

6. července 2012 v 18:11
... vesmír a lidská blbost. Tím vesmírem si ovšem nejsem jist.
A dnes bych vám ráda pověděla něco o mé blbosti.

Už jsem si zvykla, že pořád všude nechávám obsah své kabelky. Nedávno jsem nechala u babičky na toaletce diptrické brýle. A řeknu vám, není nic lepšího než muset si nandat čočky hned po probuzení a sundávat je až těsně před spaním - oči mě štípaly jako blázen. Nebo jsem přespávala u tety a nechala tam pro jistotu celou kosmetickou taštičku. Nic zásadního se sice nestalo, ale mamka neměla radost, že jí dva týdny plácám řasenku.

Abych se ale dostala k tomu, co jsem zvorala v nejbližší minulosti - konkrétně včera.
Jela jsem za svojí spolužačkou na pokec, jít se plácnout k rybníku a podrbat všechny naše společné známé. Měla jsem v peněžence vypsaný seznam všech odpoledních vlaků, od tří hodin až do devíti, kdy jel ten poslední. Konkrétně v 20:53. A tak si neustále opakuju: "poslední vlak jede před devátou, nesmíš ho promeškat." A pokud hádáte, že přesně to jsem udělala, hádáte správně.

Jak jsem si neustále opakovala, že vlak odjíží v devět, nějak to v té m pomatené hlavince udělalo cvak a nějak jsem si zafixovala čas 21:53. A tak jsme v té největší bouřce šly na nádraží. Všude se metaly blesky a já celou dobu přemýšlela, co budu dělat, když někde na trati spadne strom a já se nedostanu domů. Kdybych řekla, že pršelo, hodně bych to počasí podceňovala. Lilo jako z konve, silnice se měnily v tekoucí proudy vody a v celé vesnici (pardon, v celém městysu) vypli proud. Děsivé.

O to děsivější bylo, když jsem se v deset hodin podívala na hodinky a došlo mi, že něco není v pořádku. Vždyť jsem mamce řekla, že když pojedu posledním vlakem, budu v deset doma. Tak jak je možné, že stojím na nádraží? A jakto, že má vlak už čtvrt hodiny spoždění?

A pak to v té mé pomatené hlavince udělalo znovu cvak. A pak už jsem se jen mlátila deštníkem přes čelo. Hodně taky pomohlo, když jsem nadavála. Nejlepší jsou ty nadávky, které obsahují písmenko R. Člověk si uleví. Vážně :D

A protože jsem sebou neměla pouzdro na čočky, rozhodla jsem se, že v nich budu spát. O půl jedné v noci jsem vyndala čočku z pravého oka, protože štípalo jako čert. V šest ráno i z druhého. Ale už se mi nepodařilo nic zachránit, protože mi oči zarudly a bolely tak hrozně, že jsem měla problémy je otevřít.

Co Dodat?
Snad jen to, že lidská blbost skutečně JE nekonečná. A bohužel i nesmrtelná.

Mějte se, smějte se a nuďte tak blbí jako já :D

xoxo
Sasanka

Býti drbnou...

4. července 2012 v 17:51 Téma týdne
... je vlastně strašná zábava!

TT: Tajemství (protože o ně jde při drbání především)

"Hele, slyšela jsem, že Tonda s Marií to zase dali ohromady."
"Nekecej, fakt? A co Karel a Božena?"
"No viděla jsem je tancovat spolu na plese, ale ona pak lezla po nějakym cizím týpkovi, takže fakt nevim."
"Hmm, a nemoh´ to bejt František? Božka po něm vždycky jela..."

Připomíná vám ten rozhovor něco?
U mě je na denním pořádu. Zjišťování stoprocentně pravdivých i více či méně lživých informací, jejich zpracovávání a následné šíření mezi veřejnost - známé též jako drbání - je můj přirozený reflex. Ovšem i drbání má svoje pravidla a těmi následujícími se snažím řídit, abych zachovala své tělesné i duševní zdraví a hlavně ukázala, že i osoba jako já má nějaké své hranice.
1. Informace jsou síla
Když víš, nikdo ti to už nevezme. Jak s danou informací naložíš je jenom na tobě, ale vždycky se jí dá nějak zneužít ve vlastní prospěch. A přece nechceš dát takovou silnou zbraň do rukou někomu, kdo ji může použít proti tobě. A proto platí - než někomu prozradíš tajemství, uvědom si, jestli má ta osoba důvod zničit ti život. Pokud má, drž jazyk za zuby.

2. Rodina je tabu
Klidně propírej špinavé a pikantní záležitosti svých spolužáků a známých do halelůja, ale jak příjde na rodinné trable, zamzkni si pusu na zámek. Že je Honzův táta alkoholik a bije jeho mámu - to je čistě Honzova záležitost a měl by si ji vyřešit sám. Samozřejmě mu můžeš nějak pomoct, ale šířit něco takového mezi lidi je jednoduše svinstvo.

3. Nepřibarvovat a když, tak trošku
Holá pravda bývá většinou nuda a právě to, co si můžeme domyslet, teprve stojí za to. Ale musíš si uvědomit, že když něco vypustíš do éteru jako naprostou tutovku, může to mít efekt sněhové koule, který je výborně popsán v knížce Proč? 13x proto. Lži se na sebe budou nabalovat až vytvoří ohromnou sněhovou kouli, která strhne lavinu. A proto je důležité používat slova jako prý, možná, slyšela jsem, nevím kolik je na tom pravdy, myslím si a podobně. Můžeme se dohadovat, jestli spolu Evžen s Marcelou skutečně spali, ale nemůžeme to považovat za jedinou možnou pravdu jen proto, že jsme je viděli společně nastupovat do taxíku.

4. Pomsta se podává za studena
Což hodně souvisí s prvním pravidlem. Když o tobě Bohumil prohlásí, že jsi děvka, která spí s každým na potkání a ty na oplátku druhý den budeš všem svým známým vyprávět, jak chabě byl Bohouš obdarován matkou přírodou, dosáhneš jen jediného - všichni uznají, že Bohouš asi měl pravdu. Kdybys nebyla tou děvkou, za kterou tě označil, jednak bys to nevěděla, ale hlavně bys neměla potřebu začít ho zpětně pomlouvat. Klídek, vyčkávej, počkej až to bude nejméně čekat a udeř. V lásce a ve válce je povoleno vše.

5. Zlaté pravidlo
A to zní? Nečiň ostatním, co nechceš, aby oni činili tobě. Že to zní zrovna ode mě dost pokrytecky? Asi máte pravdu. Ale když budete propírat cizí špínu, zašpiníte se.

A pamatuj. Každý z nás má nějaké tajemství, které se snaží ututlat...
P. S. Všechna jména jsou smyšlená a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami, živými či mrtvými, je čistě účelná.

Never More (song lyrics)

2. července 2012 v 18:09 Básničky
Let me tell you a story...

Once upon a time - dobře, dál budu pokračovat česky. Ono to bude jednodušší pro mě i pro vás. Byly nebyly dvě holčičky, které k sobě sice nějak extra blízko neměly, ale daly by se považovat za kamarádky. Jenže s nástupem puberty se jim podařilo mezi sebou vybudovat pevnější vztah a když jim bylo nějakých 14 nebo 15 let, staly se nejlepšími kamarádkami. V dobrém i ve zlém, za každé situace. Byly si oporou v těch těžkých chvílích i v momentech, kdy šlo jen o to nezadusit se vlastním smíchem. Pak přišla střední škola a ačkoliv každá skončila v jiné třídě, stále držely při sobě. Taky vám to připadá moc hezké na to, aby to vydrželo?

Mou kamarádku nakonec přetáhli na temnou stranu, teroristé vyhráli, Voldemort zabil Harryho, hořící píč- pardon, oko pohltilo Středozem. Snažila jsem se to přátelství udržet zuby nehty. Já byla iniciátorkou všeho. Dokud jsem nenapsala, neozvala se. Pokud jsem ji ve škole chtěla vidět a promluvit si s ní, musela jsem já jít za ní. Já jsem musela přijít s tím, že bychom mohly jít na zmzlinu, do kina, na bazén, na nákupy... A postupně mě to začínalo víc a víc unavovat. Hlavně když přede mnou dávala přednost svým novým spolužákům. Nevadilo mi, že se s nima baví a ten čas, který jsme dřív trávily hlavně spolu, musí rozložit i mezi ně. S tím se tak nějak musí počítat. Víc mi vadily ty momenty, kdy zrušila něco co jsme my (nebo spíš já) naplánovaly, aby mohla být s nimi. A ještě mi kvůli tomu lhala.

Přestala jsem se jakkoliv snažit. Přestala jsem pořád vymýšlet, co budeme dělat po škole. A všechno to pro mě skončilo v momentě, kdy jsme po strašně douhé době měly naplánované spaní u nás, protože rodiče byli pryč. Měla tam být ještě naše třetí kamarádka do party, která šla na jinou školu na intr, takže jsme ji vážně moc často nevídaly. Kompletní skvadra po několika týdnech, ne-li měsících. A moje milá kamarádka? Dva nebo tři dny předtím napsala, že se omlouvá, ale vzpomněla si, že má nějakou akci s červeným křížem a musí tam jít, hlavně tam budou její známí z celé republiky, které by normálně neviděla. A tak proč ne, přehodíme to na jindy. Ovšem druhý den na facebooku měla fotky z té akce, kde měli být lidé, které už rok neviděla... Na všech fotkách byla se svojí spolužačkou.

Nejsem hadr na podlahu. Nebudu se zbytečně snažit zachránit něco, co už neexistuje. S přátelstvím to koneckonců je skoro stejné jako se všemi vztahy. Musíte dávat, abyste mohli přijímat. A když ta druhá strana nejem odmítá dávat, ale už nemá zájem ani přijímat, nedá se nic dělat.

Dnes spolu prohodíme sotva pár slov, když se potkáme například na plese nebo školní akci. Je to škoda. I když ke všem těm incidentům došlo už víc než před rokem, pořád jsem nenašla nikoho, do by její místo mohl zaujmout. Mám spoustu kamarádů, několik hodně dobrých a dokonce bych našla i nejlepší kamarádku. Ale po téhle se mi stýská, škoda, že se z ní stala tak strašná kráva!

Abych to moje žbleptání zkrátila, přesně o tomhle je další písnička. Přišlo mi důležité nastínit situaci, jinak by to asi vypadalo, že se jedná o další text o rozchodu a podobné nesmysly.


I notice you´re changing
I notice you´re changing
I notice you´re changing
I notice you´re changing

Do you remember
Do you recall
Do you still feel it
Or are you far gone