Červen 2012

Ze života brigádnice

30. června 2012 v 18:17 Popelnice
Abych pravdu řekla, práci v baru nesnáším. Nesnáším opilé štamgasty, kteří si se mnou za každou cenu chtějí povídat, ačkoliv jim nerozumím a ani na ně nemám náladu. Nesnáším ta oblaka cigaretového dýmu, který zaplní vždycky celou hospodu i přes všechny snahy to tam vyvětrat. Nesnáším to, že nejsem moc zvyklá pít cokoliv jiného než pivo, víno a vodku, a tak občas na hosty koukám jako jojo, když pronesou název nějakého nápoje a já vůbec netuším, co to po mě vlastně chtějí. Nesnáším ty křeče v nohou, co vždycky v noci dostávám, protože nejsem zvyklá dlouho stát.

Ale dokud nenajdu způsob, jak peníze pěstovat nebo si je cucat z prstu, jsem ráda, že tu práci mám..

Proč to ale píšu. Včera totiž bylo parádní vzrůšo. Včera jsme měli rvačku.

Tomáš s Alešem se servali už v půl deváté. Důvod? Peníze.

Prázdninové plány

29. června 2012 v 12:06
... pro případ, že by někdo umíral touhou vědět, jak strávím dva měsíce na svobodě.

Paradoxně budu mít mnohem méně času lenošit, než během školního roku.

Touha létat

25. června 2012 v 12:54 Jednorázovky
Povídka do soutěže na mikulkovatereza.blog.cz
Do téhle soutěže mě Terka vyloženě pozvala a řeklajsem si, proč ne... Možná mi to dá novou inspiraci, nové náměty a navíc si dokážu, že napsat povídku na jakékoliv téma není pro mě nic nezvládnutelného.
Do prvního kola zadala Terka tři témata. Atmosféra Alp, Plážová letní romantika a Život v maringotce.
Uff, docela makačka, co? Po dlouhém bádání a tápání jsem se rozhodla pro třetí téma. Pojala jsem ho hodně volnš a tak doufám, že nedostanu červenou kartu, protože například slovo maringotka se tam vůbec nevyskytuje.
Je to jenom kraťounká práce na jednu stránku, takže mi to ani netrvalo nijak extra dlouho, nicméně si myslím, že jsem odvedla docela slušnou práci.
Posuďte sami




Mlčky sleduji akrobaty v bílých overalech pošitých flitry. Jejich kreace v divácích budí údiv, obdiv i zděšení. Létají nad hlubokou propastí bez jakéhokoliv jištění a naprosto si důvěřují. Jediné, co je dělí od dlouhého pádu na pískem pokrytou zem, jsou ruce toho druhého. Vznášejí se prostorem ve vražedné kombinaci salt a volných pádů. Obecenstvo ani nedýchá, když jeden z akrobatů zachytí svého kolegu jen za jednu ruku. Nicméně tohle všechno bylo jen hrané, oba dva se okamžitě vyhoupnou na plošinu a věnují divákům zářící úsměvy.

10. kapitola

23. června 2012 v 14:14 Drápy a tesáky
Co se dělo v minulé kapitole? Vlastně nic moc zásadního... Evelyn obvolává všechny své známé, abyzrušila setkání na příští týden. Ryan už začíná šílet z vypjaté atmosféry, která se v jejich skrýši šíří v důsledku plánovaného útoku na upíry. Judy je jako vždycky naprosto bezstarostná a připravuje se na rande s Ryanem, ačkoliv Ryan vůbec netuší, že jde o rande.

Jak bude ono slibované a dlouho očekávané rande probíhat? Co má Evelyn za lubem? Dokážou se Judy a Ryan přenést přes to, že pocházejí z nepřátelských ras, které se snaží navzájem vyhubit?

Na jedenácté kapitole se už pracuje :-)



Ještě naposledy zkontrolovala, že je všechno na svém místě. Stáhla si výstřih trička o kousek níž, načechrala si vlasy a smetla si z ramen listy a větvičky, které ji tam po dlouhém běhu zůstaly. Až potom vyšla zpoza rohu na místo, kde na ni měl čekat Ryan.

"Ahoj, Judy!" Ryanovi v očích zablikaly hvězdičky, když příchozí zahlédl. "Sluší ti to."

"Promiň, že jdu pozdě, vyklouznout Alekovi není nic jednoduchého." Judy použila jeden ze svých nejoslnivějších úsměvů. Fakt, že půl hodiny přešlapovala o dva bloky dál, aby náhodou nepřišla moc brzo, nějak zapomněla zmínit.

Čtyři mocní - 2. kapitola

20. června 2012 v 21:51 Glosy

A tak si říkám, že když se nám blíží konec školního roku, chtělo by to trochu zábavy, ne?
Jak jistě mnozí tuší, tahle glosa vznikla ve spolupráci s Lizz a jedná se o pětikapitolovou povídku od jisté dámy jménem Kate Dafna. Zlo získává jméno.

Jináč. na drápech pracuju a stejně tak se pracuje na bradavicích. Nebojte, myslím na vás :-)

2 kapitola - To jako vážně? Obávám se, že ano.


Seděl v jednom z pohodlných křesel v knihovně a v jedné ruce držel tabulku čokolády a v druhé knihu o dracích. (Norbeeeeeeeert!) Bylo to dva dny co všichni pilně plnili úkoly a každý co nejdál od toho druhého aby nikdo nevěděl co hledají. (Jo, tomu říkám utvořit tým a lépe se poznat.) Každý po nocích četl z knihy co dostali od Maniona a přes den zase hledali něco o zvířeti ve které se proměňují ale ani jeden zatím nebyl úspěšní jak si Harry všiml (já myslela, že se na sebe nekoukaj, i když on je vlastně Harry starej šmírák) protože každý z nich si bral do ruky novou a novou knihu a čím víc si jich brali tím víc se mračili.Harry už byl taky nervózní. Měl pocit že ten drak snad ani neexistuje. (A co když tu jéééé?) Měl už sedmou knihu o dracích a pořád nic.(Víš, pokud nejsi z Inkoustového srdce - což nejsi - tak draka z knížky nevyčteš. Co takhle se zvednou a dojít se po nich podívat ven?) Otráveně otočil na další stránku a přejel ji buldozerem (očima). V domnění že to zase není on chtěl stránku otočit ale pak jako by se mu do mozku dostal (mozkožrout a chcípnul hlady) obrázek toho draka.Zarazil se a podíval se na obrázek znovu. Byl to ten samí (Vážně, díky. Teď jsi mi zabila i vnitřní zrak. Už nikdy neotevřu své třetí oko a nepohlednu v dál!) drak kterého viděl ve snu až na oči které měl drak na tomto obrázku žluté.Začal číst text co byl vytištěný vedle obrázku.

Události několika posledních dnů

18. června 2012 v 19:13 Popelnice
no, dlouho jsem se neozvala, ale mám pro to víc než dobrý důvod. A to ten, že teď nějak nic nestíhám, protože se toho vyvrbilo prostě hodně. A co všechno se vyvrbilo? Pro případ, že by to někoho zajímalo, taky je "stručný" popis minulého a začátku tohoto týdne. Pochybuju, že někdo bude mít dost trpělivosti to číst, ale on je to vlastně jen můj osobní deníčkový zápisek.

Pondělí 11. června
Už jen jeden den do začátku obhajob. Ročníhoké práce, nad kterými mnozí z nás potili krev, konečně dospěly ke svému úplnému závěru a to je jejich odprezentování před celou třídou a komisí.Většina lidí z toho chytá nerva. Já ve škole zjišťuji, že moje super čuper powerpointová prezentace se mi na školních počítačích zobrazuje jinak, než doma. Změnilo se mi písmo i vzhled snímků, zmizely mi kamsi dva grafy. Začínám vyšilovat. Nakonec ale zkouším jiný počítač, na kterém už všechno vypadá tak, jak má, a uklidňuji se. Všechno je v pořádku.

2. kapitola - Uděláme si výlet! (2/2)

15. června 2012 v 17:14 Bradavice, těšte se!
Na nové kapitole Drápů se úspěšně pracuje a na konci víkendu bude téměř jistě už k nahlédnutí :)
Jinak jsem ale neuvěřitelně naštvaná. Jako malá holka se těším na Prague City Festival, ale dneska na stránkách zveřejnili, že se stráááášně moc omlouvaj, ale musej ho kvůli finanční tísni zrušit. Hajzlové. Do toho musím dneska i zítra večer o práce, a jelikož jdu zítra ráno na tancák, asi se moc nevyspim. Ještě bych měla dojít na nákup, aby bylo co jíst, ale na to kašlu a zavolám tátovi. Ať se stará.

No nic, už si přestanu stěžovat, ono to stejně nikoho nezajímá. Užijte si kapitolu a pokuste se zanechat nějakou reakci v podobě komentáře.


"Burkes mi může políbit prdel. A vy taky. Nesnáším vás. Jste ty nejhorší rodiče na světě a už s váma nikdy v životě nepromluvím." Potom Summer následovala příklady Samanthy a s prásknutím dveří se zavřela ve svém pokoji. Odhrnula záclonu a sledovala, jak ve vedlejším domě přechází přes pokoj její sokyně a hází kolem sebe vším, co jí padne pod ruku. Zajímalo by mě, co tý nádheře zase přeletělo přes ten její frňák, řekla si v duchu a pak sebou švihla na postel a rozhodla se, že se nezvedne, dokud jí rodiče neslíbí, že nikam přestupovat nemusí.

2. kapitola - Uděláme si výlet! (1/2)

12. června 2012 v 16:49 Bradavice, těšte se!
Fanfiction ze světa Harryho Pottera, která zatím víc než solidní povídku připomíná parodii na všechno a všechny.
Pro ty, kteří nečetli první kapitolu (vážně, jak s tím dokážete žít?): Samantha a Summer bydlí v San Franciscu přibližně v roce 1995. Jsou fakt nechutně bohaté a strašně krásné a jedna druhou až do morku kostí nesnáší. Co se nimi stane, když se shodou náhod (a příčinou Voldemorta) dostanou do Bradavic? Jak zvládnou tyhle dvě krásky život v chladném hradu bez fénu na vlasy a kabelové televize?

Pohodlně se usaďte, protože vás čeká druáh geniální kapitola povídky, která je společným produktem mé maličkosti a geniálního blázna Muhe :) Druhá polovina kapitoly se tady s největší pravděpodobností obeví vzápětí po prvním komentáři :D



Druhý den si pan Burkes zavolal rodiče Samanthy i rodiče Summer do ředitelny. Mluvila o tom celá škola. Že by už i vedení mělo po krk těch jejich naschválů? Toho dne bylo výjimečně na chodbách školy celkem poklidno, ale ne na dlouho. Na první hodině dějepisu si blondýnka a černovláska jen vyměňovaly vražedné pohledy a snažily se telepaticky nechat vybuchnout hlavu té druhé. To správné tornádo začalo až při obědě.

Láska je láska

11. června 2012 v 15:07 Popelnice
Dovolte mi vyprávět vám příběh dvou lidí, kteří neměli zdánlivě nic společného a přesto si k sobě našli cestu. Říkejme jim třeba Petr a Petra a přenesme se do doby krátce po sametové revoluci.


Petra byla typická slušňačka. Její maminka vyučovala na odborné škole šití a návrhářství, tatínek pracoval jako ekonom. Nežili si zas tak špatně, ačkoliv nepatřili mezi horních deset tisíc a na věci jako je nová pračka si našetřili jenom díky tomu, že tatínek přemýšlel nad každou korunou (což ostatně Petra zdědila po něm). Po absolvování základní školy se vydala na tatínkovo přání na hradecké gymnázium, které v té době bylo považováno za velmi prestižní a také velmi obtížné. Dnes už by to o té škole nikdo neřekl, žije jen ze své staré pověsti. Celou střední školu procházela s jedničkami. Vypracovávala domácí úkoly, učila se na testy, byla hodná a poslušná. Nejhorší známkou byla dvojka z tělocviku, protože neuměla na hrazdě.
Po zářné kariéře na gymnáziu odcestovala do Prahy na vysokou školu. Rozhodla se studovat - překvapivě - ekonomiku, jako její tatínek. Na přijímačkách zazářila a bez problému se na školu dostala. Život na koleji ji nijak výrazně nezkazil, na víkendy se totiž musela vracet domů a tak nebyl moc čas v Praze zvlčit. A přibližně v té době potkala Petra.

9. kapitola

9. června 2012 v 14:35 Drápy a tesáky
Po delší pauze je to tu, konečně jsem se znovu dala do psaní. Polevily stresy, takže je čas i energie :)

A připomínám Seznam postav :)

Menší rekapitulace toho, co se tady v poslední kapitole dělo a co můžete čekat tentokrát:
Ryan se po svém setkání s Judy vrátil na ubytovnu, aby odemkl členy svého klanu, ale ti okamžitě ucítili, že potkal upíra. Ryan jim namluvil, že se střetnul s mladou upírkou, kterou téměř okamžitě zabil. Nebezpečí zažehnáno? Nikoliv. Vlkodlaci prahnoucí po pomstě se rozhodnou, že je nevyšší čas zaútočit a začnou plánovat válečnou výpravu na upíry.
Judy je na tom o něco lépe. Její tajmenství nikdo neodhalil. Ale náhodou zaslechla Alekův telefonický rozhovor, kde plánuje útok na vlkodlaky. Takže nám tady zbrojí obě strany, aniž by to o sobě vzájemně věděly.
Judy se tedy rozhodne zachránit Ryana a Ryan se rozhodne zachránit Judy.
Do toho všeho Evelyn už plánuje, jak všechny nadpřirozené bytosti noci zničí za pomocí náročného kouzla.

V téhle kapitole vás čeká docela zlomový moment. Evelyn posouvá svůj plán na další level a Judy s Ryanem mají domluvenou další schůzku...



"Margaret, zdravím, tady Evelyn. Doufám, že neruším, ale bohužel musím odvolat schůzky na příští týden. Neboj, nic se nestalo, jen mi není dobře. To víš, už nejsem nejmladší, potřebuju si trochu oddechnout. Nemusíš se strachovat, budu si vařit ten bylinkový čaj podle tvého receptu… Ano, ten s rebarborou. Však sama víš, že je to učiněný zázrak. Ne, ne, kdepak, bylinky si natrhám sama, většina z nich mi roste na zahrádce. Cože? No tak to gratuluju. Tak ty už taky zakládáš rodinu. Už budu muset končit, ještě mě čeká několik telefonátů. Pozdravuj George. Uvidíme se za týden."