Dospělácké řeči

7. dubna 2012 v 9:40 |  Popelnice
"Až mi bude patnáct a budu mít občanku, všechno se změní." Bože, já byla tak naivní.
"Až mi bude osmnáct a budu dospělá, všechno se změní." Bože, jsem pořád stejně naivní.

Včera dopoledne, přesně o půl desáté a pět minut, jsem se i já dočkala a přehoupla jsem se přes hranici osmnácti let. A nemám pocit, že by se něco změnilo. Jen nemusím honem rychle schovávat flašku piva, když uvidím někde pomáhače a chrániče. Můžu taky volit, ale ono stejně není koho, takže v tomhle směru se vlastně nic nezměnilo. Můžu se vdát, koupit si byt, adptovat dítě... Ne, nemám nic z toho v plánu.


Tohle životní jubileum se náhodou spojilo ještě s jiným. Na konci března to byly čtyři roky od založení blogu. Uff, to už je docela síla. A navíc je to taky docela vhodná doba si zrekapitulovat, odkud kam se vlastně Sasanka dostala.

Na začátku to byla hloupočká mlaďoučka holka. Bylo jí čtrnáct, nevěděla jak se píšou uvozovky a myslela si, že bude jednoho dne herečkou. Jenže pak přišla realita. Když zjistila, že ne každý sen se plní a že svět není vždycky krásnej, docela to s ní zatřáslo. Zjistila, jak doukážou být lidé krutí, zvlášť potom děti. Neměla nikoho, s kým by si mohla popovídat a tak si z blogu udělala deníček a nejlepšího kamaráda v jednom.

Potom přišlo období střední školy. Po půl roce mě moji spolužáci zaregistrovali a na konci prváku už jsem měla poprvé v životě něco jako kamarády. Během druháku se spousta vztahů rozbila, spousta upevnila a já najednou měla pocit, že už nepotřebuju virtuální realitu, když můžu mít tu skutečnou. A přišlo období psacích pauz :)

Do teď nevím, jak jsem vydržela třeba půl roku nic nenapsat. Teď už bych si bez toho nedokázala život představit. Je dost těžký dostat se zase zpátky tam, kde jsem byla. Měla jsem docela slušnou čtenářskou základnu a svojí pauzou jsem o ni přišla. Hodně těžce se získává zpátky. Jenže tentokrát nepíšu pro ně ale spíš pro sebe.

Jo, jsem ráda, že už mám tu horší část mládí za sebou. Osmnáct je krásnej věc. Nic nemusím a všechno můžu. Jenže už taky nejsem malá holka a musím na sebe vzít trochu té zodpovědnosti. V první řadě musím konečně dopsat ročníkovku, abych mohla nejpozději v pondělí začít předkládat a dát minimálně úvod učitelce na zkontrolování. Musím začít víc číst noviny a koukat na zprávy, abych byla připravená na přijímačky na vejšku (všeobecné znalosti o kulturním i politickém současném i historickém dění.. bleh). Musím si najít brigádu, abych si mohla koupit barevný lodičky (mám totiž kytičkovaný sluneční brejle, tak musím dokoupit něco k tomu) :D No prostě mě toho čeká ještě moc a moc. A hlavně se taky potřebuju konečně trochu prospat. Jenže na to není čas.

Kdybych si mohla k narozeninám přát ještě jednu jedinou věc, chtěla bych, aby měl den třicet čtyři hodin. Pak byhc možná zase stíhala.

Zkusím vám ještě během víkendu hodit další Drápy a možná už něco málo k Bradavicím (Víc info v rozcestníku kapitolovek).

Mějte se a smějte se
XoXo
Sasanka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 adler adler | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 10:00 | Reagovat

Milá Sasanko, zkus napsat něco o svém sexuálním životě. Zatím nic, co?

2 Pealia Pealia | Web | 7. dubna 2012 v 10:21 | Reagovat

Tak to tedy blahopřeji, že jsi se dokázala přes tolik věcí ve zdraví přenést. :)

3 Taychi Taychi | Web | 7. dubna 2012 v 11:03 | Reagovat

I kdyby měl den 34 hodin nic by se nespravilo :-D... Každopádně blahopřeju. Dokud bydlíš s rodiči pod jednou střechou, tak to bude pořád něco... Až už tam nebudeš, tak ti to bude líto a tak pořád dokola... :-)

4 Kimberly B. Kimberly B. | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 11:44 | Reagovat

[3]: Souhlasím. Zvyšuji sázky na 44. ...No, možná 45. :-D

Všechno nejlepší, zletilče! :-)

5 Sasanka Sasanka | Web | 7. dubna 2012 v 12:54 | Reagovat

[4]: Stejně bychom nakonec zjistili, že ani těch 45 nestačí :)

6 Gabux Gabux | Web | 7. dubna 2012 v 18:21 | Reagovat

Nikdy nebude stačit žádný počet hodin :)
Jinak přeji vše nejlepší :) A toto byl dosti zajímavý článeček, který se dobře četl :)
Jinak na Drápy se těším :))

7 Aelis Aelis | Web | 7. dubna 2012 v 21:58 | Reagovat

Můj táta mě stejně přestane buzerovat až mi bude tak... přes dvacet možná. Do tý doby (a i potom) budu dělat všechno špatně. Kdybych si myslela, že se v 18 něco změní, musela bych bejt slušnej blázen. Nejradši bych se zase vrátila do školky, kde byl můj největší problém ten, že jsem nevěděla jak získat nejhezčí panenku. :D

8 Tabitha ren Moore Tabitha ren Moore | Web | 12. dubna 2012 v 14:36 | Reagovat

Pravda, ani v devatenácti se ten pocit nezmění, mě bude za měsíc dvacet a pořád se cítím stejně. Až na to, že si musím najít práci a řeším věci, které jsem, jako náctiletá řešit nemuela....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama