Duben 2012

Za rok touhle dobou...

30. dubna 2012 v 10:18 Popelnice
Posledních pár dní to na mě dopadá daleko víc než kdy dřív. Můžou za to čtvrťáci. Dojemná loučení, šprtání na maturitu, poslední zvonění... To všechno mi připomíná, že na jejich místě budu za rok taky. A to teda není vůbec žádná výhra.

Neustále opakuju, že už se těším, až odtud vypadnu a už se nikdy nevrátím. J. Cronin použil ve sé knížce Přechod krásnou větu: Bůh stvořil Iowu jen aby se odtud dalo vypadnout a už nikdy se nevrátit. (Teď si nejsem jistá, jestli to napsal přesně takhle, protože jsem si tu stránku já blbec nezaložila). V podstatě tak shrnul i můj názor na tohle pidiměstečko, ve kterém bydlím.

Jenže...

4. kapitola

26. dubna 2012 v 20:41 Drápy a tesáky
Třetí kapitolu jsem přidávala už před dvěma týdny, ale teď už mám na všecko víc času takže slibuju, že se trochu polepším a ty intervaly zkrátím :)
Zopakujeme si pár základních info?

Judy byla nedávno přeměněná na upírku a zatím to vypadá, že to snáší dobře. Jediné, co ji štve, je její "stvořitel" Alek. Je mu asi tisíc let a je to strašný suchar. Neusměje se, jak je den dlouhý a navíc se chová přehnaně ochranitelsky, jako by to byl její táta. Dokonce jí zakázal jít do Bronxu na koncert, jenže zakázat něco Judy je jako házet hrách na stěnu. Aspoň že tam má Ashley, osmnáctiletou holku, která pracuje pro Aleka jako dobrovolná dárkyně krve.
Ryan je vlkodlak. V minulé kapitole jsme byli svědky toho, jak to vypadá při běžném úplňku. Vlkodlačí smečka se sejde ve sklepě, kde se připoutají do okovů a ještě za sebou zamknou mohutné dveře. Ale tentokát došlo k nečekaným událostem, klíč se zlomil v zámku a tak Ryan zavřel dveře zvenčí na zástrčku a utíkal do pokoje pro náhradní. Úplněk ho zastihnul dřív, než se vrátil do sklepa a přeměnil ho v krvelačné zvíře.
Evelyn je čarodějka, která odletěla do Moskvy za svou starou známou, Natašou, aby společně rozluštily symboly na její dřevěné vyřezávané holi, které by mohly zachránit svět.



Peter, majitel obchodu s elektronikou, se chystal jít domů. Obchod sice zavřel už kolem šesté hodiny, ale zdržel se inventurou a přebíráním nového zboží. Teď už bylo po deváté a jemu se hlady pomalu dělaly mžitky před očima. Těšil se, až si doma ohřeje večeři. Jeho žena dělala to nejlepší kuře na světě. Zamkl kasu a v ústech se mu už sbíhaly sliny. Dal by si i rybí filé, k němu třeba hranolky nebo opečené brambory. Zavřel dveře do skladu a pozhasínal světla. Popadl bundu a ještě než odešel, stáhnul mříž přes výlohu. Nechávat v těchto částech města výlohu nekrytou by bylo jednoduše hloupé. Možná někde na Manhattanu, ale v Bronxu? Nebyl blázen. Vylovil z kapsy své ošoupané džínové bundy svazek klíčů a zamkl nejdřív mříž a potom dveře. Nasadil si kšiltovku s logem Yankees a vydal se směrem k domovu. Se svou ženou a malým klukem bydleli jen několik minut chůze od obchodu.

Americká střední - fejeton

24. dubna 2012 v 21:40 Úvahy
Stává se vám to? Hrabete se v počítači a najednou na vás vybafne něco, co jste napsali už hooooodně dávno a ono to je přitom dobré? Mě čas od času ano.
Někteří odvážní naivní blázínci by se mnou mohli souhlasit, že se jedná o fejeton. Ale nikomu to nenutím, protože co si budem povídat, napsat fejeton není jen tak a proto budeme spíš tvrdit, že je to prostě blábol, ano?
Ale jednou bych chtěla fejetony psát, takže to berme jako ubohý pokus o rozcvičku.



Jednoho krásného dne bych se chtěla probudit do života průměrné středoškolačky z amerického filmu. Dennodenně bych se musela potýkat s naprosto nepodstatnými problémy, které v danou chvíli vypadají jako nejzávažnější záležitosti na světě. Je to skutečně pravda, že Amanda chodí s Tomem z maturitního ročníku? A všimli jste si, že to Georgovi mnohem víc sluší od té doby, co hraje za školu fotbal? Nevím, proč mi najednou připadá mnohem víc sexy.

A je to :)

24. dubna 2012 v 18:03
Moje ročníková práce na téma Advertising je hotová. Úplně. Mám napsáno, přeloženo, hotové přílohy a seznam zdrojů. Vše je vytištěno a nacpáno do euroobalů... Teď už jen odevzdat a doufat. Ze srdce mi spadl jeden velikánký šutr, spousta dalších jich tam ještě pořád je. Teď mě pro změnu čeká udělat závěrečnou prezentaci na IKT (prezentuju jako první nejspíš za týden), dodělat s tancákem choreografii na soutěž (tu máme osmého května), od 21. května mám praxi ve školní družině (a to nesnáším děti z hloubi duše) a pak už "jenom" obhajoba ročníkovky.

Ale už to nebude tak strašně hektické. Docela se těším na prodloužený víkend, co mě čeká. Navzdory očekávání nám pan ředitel dal na pondělí volno a tak se budu doma flákat hned čtyři dny. Rozhodla jsem se udělat si s bráchou maraton Pána Prstenů. Nakoupíme popcorn do mikrovlnky a bude nám hej :D

Jedné co mě skutečně štve, je plánovaná rodinná oslava, kterou si naši příbuzní naordinovali na 30. dubna. Asi poprvé za historii Sasanky jsem tak oblíbená, že bych měla kam jít oslavit čarodějnice. Neberte mě špatně,rodinný oslavy miluju, je tam všude plno jídla a většinou dostanu nějaký ten peníz a navíc mám tu svoji šílenou famílii fakt ráda, jenže opravdu to museli naplánovat na čarodky? Díky pěkně... a navíc ráno musím vstávat a pojedu na kole na tancák, protože mi bylo oznámeno, že kvůli mě nikdo nebuce abstinovat aby mě mohli hodit autem... :/

No a když už mám takového volna, pustím se konečně do čtení Přechodu (na ten mě přivedla Aelis) a nejspíš do Psaní. Čeká vás pokračování povídky Drápy a tesáky, časem určitě s Muhe začneme zveřejˇovat Bradavice, těšte se!!! (teda až se na něčem dohodnem a se mnou je dost těžky se na něčem odhodnout, tak to možná bude docela trvat) a pak vás čeká několik kapitol úžasných glos, které jsme zpatlaly společně s Lizz :D

Mír a lásku
Sasanka

Tik ťak...

19. dubna 2012 v 21:02 Popelnice
Taky to slyšíte? To je termín odevzdání, který ráda označuji anglickým termínem deadline, protože to podle mě přesně vystihuje povahu termínu odevzdání. Už jen sedm dní do odevzdání mé ročníkové práce a já docela vyšiluju, protože jsem ji teprve dneska začala překládat do angličtiny. A vůbec to nejde tak, jak jsem předpokládala. Myslela jsem si, že za odpoledne udělám půlku a zítra to dorazím, během víkendu dám do pořádku přílohy a zdroje a budu moct tisknout a odevzdávat. A skutečnost?



Za dnešek jsem jakž takž zvládla vypotit tři stránky a to jsem se do každého dalšího řádku musela nutit téměř násilím. Připadám si jako největší vymaštěnec, protože skoro každé slovíčko si musím hledat ve slovníku a celkově se to prostě táhne jako žvejka. Už abych měla hotovo, pak si dám nohy nahoru a budu odpočívat. I když vlastně ne. Až odevzdám ročníkovku, musím připravit prezentaci na IKTčka, udělat nějakou solidní prezentaci na obhajobu ročníkovky, do toho trávím skoro každé odpoledne na tancáku... Aj aj aj.

Knihy a já

17. dubna 2012 v 14:13 Řetězáky
Poslední dobou si moc nerozumím s časem, moc ho nemám a když už si najdu chvilku na psaní, jsem většinou tak vyflusaná, že to po několika řádcích vzdám. A tak, abych neměla pocit že blog zanedbávám, jsem vyplnila tenhle dotazník o knížkách. Našla jsem ho u Lizzie, ta ho zase sebrala od Andy a ta buď nevyplnila zdroj, nebo dotazník sama vytvořila (Ale jelikož je to slovenka a otázky jsou v češtině, tak se přikláním k první možnosti). Je to docela dlouhé, moje odpovědi jsou nejspíš docela nuda, ale tak už to bývá, když se snažíte neusnout v sedě, protože byste si otlačili enter na čelo :D

A abych nezapomněla... Mohli byste být tak neuvěřitelně hodní a vyplnit ještě jeden dotazník? Tentokrát není můj, patří Muhe, která mě poprosila, ať ho zveřejním. A co bych pro svou spoluautorku neudělala :D

1. Oblíbená kniha z dětství?
Jak ono se to jmenovalo. Sofie si vymýšlí. Nebo tak nějak (nemůžu si vzpomenout na jméno té holčičky). To bylo v dobách, kdy jsem se naučila číst (takže v šesti). Ale jinak jsem celý dětství strávila s Harrym.
2. Co právě čteš?
Mám rozečtený horor od Kinga Cujo. A ono se to zrádně vyslovuje kudžo (prý). Ale já to čtu cujo.
3. Máš právě nějakou rezervaci v knihovně?
na rezervace nevěřím - knihovnu mám hned vedle baráku, takže vždycky čííhám u online katalogu a jakmile vidím, že je knížka k dispozici, vyběhnu ven a do pěti minut už můžu číst.
4. Knižní zlozvyk?
Ještě než začnu číst si přeštu poslední větu nebo odstavec. Ani nevím, proč to dělám, když z toho stejně nic nezjistím.
5. Co máš právě půjčené z knihovny?
Kromě Cuja je to druhý a třetí díl Vampýrské akademie a asi osm knížek o marketingu a reklamě na ročníkovou práci.

3. kapitola

13. dubna 2012 v 16:49 Drápy a tesáky
Slibovala jsem ji sice už včera večer, ale byla jsem hrozně líná, takže až teď.

V minulém díle se Evelyn vydala za svou starou známou Natašou do Moskvy. Proč? Na vysvětlení si budete muset ještě chvilku počkat, protože dneska se budeme věnovat našim dalším hrdinům.
Zjistili jsme, že Ryan je vlkodlak a v téhle kapitole budeme svědky téměř běžného úplňku.
Judy se pomalu srovnává se svým životem upírky, ale některé věci pořád neodkáže přenést přes nos. Například Aleka. Pojďme spolu s Judy trochu nakouknout do jeho života. Kdyby to aspoň nebyl takovej suchar...

Ale ještě než začneme, podělím se s vámi o poměrně kuriózní historky. Včera na němčině naše paní učitelka trošku pozapomněla, že poslechy v dvacáté první lekci máme už dávno hotové, tak nám je pustila znovu. Nikdo samozřejmě nic nenamítal, byl to dobrý způsob, jak se flákat. Společně s mou blonďatou spolužačkou jsme dělaly totální blbosti - čmáraly jsme po sobě fixama, lechtaly se, šťouchaly se a podobně. Občas jsme jakože zapsaly správnou odpověď zase kravily. P. uč. se rozhořčila a vzala si od nás knížku, že si oznámkuje naše výkony. Po krátké kontrole vyvlila oči a zjistila, že máme všechno dobře (neboť jsme to už dávno opravovali) a dostaly jsme jedničku :D Všichni celkem soptili :D A teď už ta kapitola.



Ryan se ještě jednou přesvědčil, že je všechno připravené tak, jak má být. Mříž na oknech držela pevně a nehnula se ani o píď, i když s ní cloumal plnou silou. Tudy nikdo neuteče. Dveře z těžkého kovu seděly v pantech naprosto přesně a klíč byl připraven v zámku. Zvenčí byla sice ještě těžká závora, ale jelikož nebyl nikdo, kdo by ji stáhnul dolů, bude jim muset stačit zamknout jako vždycky. Ze zdí visely těžké okovy. Pro každého tu byly nachystané jedny. Dveře a mříže byly vlastně až takovou pojistkou, která by jim měla zabránit utéct, kdyby okovy povolily. Zkontroloval hodinky. Bylo půl páté odpoledne. Za půl hodiny to všechno vypukne.

10 věcí, které nesnáším

12. dubna 2012 v 14:19 Top 10
TT Velikonoce
Rozhodla jsem se tenhle článek zařadit do tématu týdne hlavně z jednoho důvodu. Velikonoce v něm figurují na jedné z horních příček. A tak tedy, proč ne?
Inu, deset věcí, které nemůžu vystát nejvíc na světě, kvůli kterým bych byla schopná i vraždit a topit koťátka v řece (jenže to by zas taková oběť nebyla).
Pohodlně se usaďte a připravte se na nechápavé kroucení hlavou.

1. DĚTI!
Největší zlo na světě. Kam nemůže zajít ďábel, tam nasadí děti. Děti brečí, ječí, řvou, prdí, krkají, smrdí, tahají za vlasy, šmatlají na brýle, neumí mluvit, počůrávají se, pokakávají se, slintají, drobí při jídle, dloubají se v nose a pak své poklady polykají, a dělají toho ještě mnohem víc. Skoro bych až řekla, že se dětí docela dost bojím. Nikdy nechci mít děti. Možná si adoptuju nějaké větší, tak třináctileté, ale abych to milión měsíců tahala v břiše, přibrala kvůli tomu milión kilo a pak tomu ještě utírala posranou prdel (omluvte mou mluvu), na to vám zvysoka kašlu, pane vedoucí.

2. kapitola

8. dubna 2012 v 16:44 Drápy a tesáky
Jestli budu pořád přidávat tímhle tempem, brzo se "doženu" a pak budete muset čekat, až další kapitolu napíšu. Ale co, však já si čas najdu. Omezím spánek a bude :)
Už mi zbývají jen přibližně čtyři stránky ročníkovky. Limit je sice 10-20 a já mám napsaných osm, jenže to taky musí mít hlavu a patu. A když už o tom mluvím, ráda bych připomněla Dotazník. Kdo ještě nevyplnil, ať si pospíší.
Jak se mám? Už druhý den mě bolí hlava a začínám přemýšlet, že to nejspíš bude tím množstvím alkoholu, který do sebe poslední dobou leju. Tlačí mě levá čočka, takže ji nejspíš budu muset už vyhodit a koupit si nový, protože mi začínají docházet. Přeležela jsem si krk, takže nemůžu otáčet hlavou na jednu stranu a jsem šíleně unavená, i když jsem dneska naspala solidní dvanáctku. Ale to nikoho nezajímá, takže si to nechám pro sebe.

Řekla jsem si, že u téhle povídky nebude od věci si vždycky zopakovat, co se dělo v minulé kapitole. Jen jako menší rekapitulace. Protože by se to mohlo po chvilce začít všechno motat dohromady.
Čarodějka Evelyn se rozhodla zachránit svět a obnovit slávu a sílu čarodějnického klanu. Na chvilku jsme potkali i Ryana a v dnešní kapitole se mu budeme věnovat o něco víc. Judy byla přeměněná na upírku a zdá se, že si to zatím všechno užívá a její starý život jí vůbec nechybí.
Taková kapitola o ničem, jenže těch bude ještě hodně :D
Momentálně pracuju na sedmé, příběh ještě ani pořádně nezačal a už mám přes dvacet stránek. Jop, čeká vás hodně hodně hodně moc písmenek, jestli se rozhodnete vydržet to se mnou až do konce.



Kde jinde začít, než úplně na začátku? A právě tam se rozhodla začít Evelyn. Jak lze zachránit něco, o čem nevíte téměř nic? Jak lze pokračovat, když není na co navázat?

Na světě už není moc lidí, kteří by věděli, jak to začalo. Spíš už skoro žádní. Většina z nich dávno zemřela nebo zapomněla. Zapomenout je tak jednoduché, osvěžující, uklidňující…

Dospělácké řeči

7. dubna 2012 v 9:40 Popelnice
"Až mi bude patnáct a budu mít občanku, všechno se změní." Bože, já byla tak naivní.
"Až mi bude osmnáct a budu dospělá, všechno se změní." Bože, jsem pořád stejně naivní.

Včera dopoledne, přesně o půl desáté a pět minut, jsem se i já dočkala a přehoupla jsem se přes hranici osmnácti let. A nemám pocit, že by se něco změnilo. Jen nemusím honem rychle schovávat flašku piva, když uvidím někde pomáhače a chrániče. Můžu taky volit, ale ono stejně není koho, takže v tomhle směru se vlastně nic nezměnilo. Můžu se vdát, koupit si byt, adptovat dítě... Ne, nemám nic z toho v plánu.