Drápy a tesáky - Prolog

29. března 2012 v 18:06 |  Drápy a tesáky
Ne, že bych tuhle povídku vydávala za své veledílo, ale konečně jsem se dokopala k tématu, na které jsem si brousila zuby už poměrně dlouho - upíři proti vlkodlakům. Klišé jako blázen, už to tady bylo tolikrát, že bych s tím mohla přestat otravovat. Taky je to ze začátku poměrně velká nuda, mám pocit, že se něco konečně začíná dít až kolem páté kapitoly (vážně pochybuju, že to někdo psychicky vydrží tak dlouho).
A o co jde?
Přesuneme se do současného New Yorku, kde v utajení žijí odděleně upíři a vlkodlaci. Tyhle dva rody spolu od nepaměti válčí a snaží se jeden druhého vyhubit, nikdo už si ani nepamatuje důvod jejich nenávisti. Ale když se objeví nová a ještě děsivější síla, která může upíry i vlkodlaky navždy zprovodit ze světa, musí najít způsob, jak spolu vyjít a postavit se společnému nepříteli. Do toho všeho se jako v každém srávném příběhu zaplete láska, nejlépe zakázaná láska v kapuletovsko-montekovském stylu.
Přeju vám v rámci možností příjemný literární zážitek. Snad si tenhle můj "výtvor" najde nějaké čtenáře.



Bývala to velká skupina. Evelyn si pamatovala doby, kdy se jich scházely desítky, ne-li stovky. Ani neznala jména všech, kteří přicházeli. Fungovali jako jedna duše, rozdělená v nespočtu těl.

Ale ta doba je dávno pryč. Evelyn už dávno není malou holčičkou schovanou za máminou sukní. Už nenosí mašle ve vlasech a podkolenky. Dnes to tu vede ona. Kolem očí se jí objevily vrásky, způsobené z části smíchem a z části starostmi. Vlasy jí protkala šeď a její krok ztěžkl tíhou let.


Stála u dveří svého domu a sledovala, jak dovnitř proudí směšně malý počet lidí. V ruce svírala starou dřevěnou hůl s vyřezanými symboly. Kdysi věděla, co znamenají. Pamatovala si jasně, jak se ptala maminky a žadonila, aby jí povídala příběh o počátku všeho. Z její odpovědi si zapamatovala jen to, že všechny kresby vyryté na holi mají spojitost se začátkem. A zároveň i s koncem.

Zklamaně se podívala na hodinky. Schůze měla začít už před patnácti minutami. Teď už nikdo další nepříjde. Rozhlédla se po obývacím pokoji. Kolem majestátně vyhlížejícího svícnu sedělo v kruhu na zemi přibližně tucet lidí. Povzdechla si a se smutným výrazem zaujala své místo v kruhu. Přímo naproti ní byla mezera. Ještě před měsícem tam seděla Abby. Ale pak zjistila, že je těhotná, a rozhodla se, že pro své dítě chce obyčejný život neposkvrněný magií. Měla na to právo, bylo to čistě její rozhodnutí.

Blíží se konec, napadlo Evelyn, když si prohlížela nezúčastněné obličeje čarodějek a čarodějů ve svém obývacím pokoji. Nepotrvá to dlouho a jejich umění upadne v zapomnění, přes veškerou snahu ho zachovat. A pak už tu nebude nic, co by svět zachránilo před těmi netvory.

Evelyn odložila svou hůl na zem vedle sebe, chytila za ruce žen, které seděly vedle ní a ostatní ji následovali. Kruh se uzavřel, schůze mohla začít. Plameny svíček uprostřed vyšlehly do vzduchu a rozzářily celou místnost. A v tu chvíli se Evelyn rozhodla, že udělá cokoliv, aby svět zachránila. Cokoliv.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aelis Aelis | Web | 29. března 2012 v 21:08 | Reagovat

Hah. Teda ale jestli tam budou milostný čtverečky, tak to psychicky nezvládnu... :D
Ale zase když čtu ten začátek tak to vypadá o mnoho zajímavěji. Tak uvidim, co z toho vznikne. :D

2 Gabux Gabux | Web | 30. března 2012 v 13:00 | Reagovat

Vypadá to zajímavě :)

3 Livien Livien | Web | 25. června 2012 v 11:00 | Reagovat

Konečně jsem našla trochu chvíle a mohla jsem se pustit do čtení. Chvilku mi asi potrvá, než se prokoušu všemi napsanými kapitolami (což je nevýhoda toho, když člověk objeví blog, kde už je půlka napsaná a nestojí tedy jako čtenář u počátku), každopádně to vypadá vážně zajímavě, takže jsi rozhodně získala dalšího pravidelného čtenáře tohoto kousku. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama