Březen 2012

Epilog

31. března 2012 v 12:53 Sedmý smrtelný hřích
Úplný závěr povídky, slibovaný krátký epilog. Sama jsem asi do půlky nevědla, jestli nechám Dylan žít nebo ji zabiju. Každý mělo svoje pro a proti, ale nakonec se to nějak vyřešilo samo, však uvidíte.
Teď by se hodilo poděkování. Děkuju za každý komentář a každou podporu. Hlavně bych chtěla poděkovat Gabux, protože ta si poctivě přečetla úplně všechno a ke každé kapitole přidala svůj názor. Ale nejen ona, dál třeba Terka, Aelis...
Jo, měla jsem Dylan ráda a je docela těžký toho všeho nechat. Aspoň ale bude prostor pro Judy a Ryana z Drápů, nebo pro Sam a Sum z Bradavic :D Sice teď nemám na psaní skoro vůbec čas, protože jsem věčně v jednom kole, ale vynasnažím se nezanedbávat vás.
Co říct závěrem? Doufám, že se vám bude epilog líbit a zanecháte svůj názor.
Díky
Sasanka


Některé okamžiky našeho života utečou rychleji, než stihneme mrknout. Jsou tu a během zlomku vteřiny jsou pryč, jakoby ani nikdy nebyly. Bývají to ale okamžiky, které si budeme pamatovat do smrti. Bývají to chvíle, o kterých za padesát let budeme vyprávět svým vnoučatům a vzpomínat na ně s téměř posvátnou úctou. Vryté v paměti napořád, uložené v nejhlubších zákoutích mozku. A i potom, když jsou už dávno za námi, vyvolávají nám na tváři úsměv. Jsou jedním z důvodů, proč máme vějířky vrásek kolem očí a úst.

Drápy a tesáky - Prolog

29. března 2012 v 18:06 Drápy a tesáky
Ne, že bych tuhle povídku vydávala za své veledílo, ale konečně jsem se dokopala k tématu, na které jsem si brousila zuby už poměrně dlouho - upíři proti vlkodlakům. Klišé jako blázen, už to tady bylo tolikrát, že bych s tím mohla přestat otravovat. Taky je to ze začátku poměrně velká nuda, mám pocit, že se něco konečně začíná dít až kolem páté kapitoly (vážně pochybuju, že to někdo psychicky vydrží tak dlouho).
A o co jde?
Přesuneme se do současného New Yorku, kde v utajení žijí odděleně upíři a vlkodlaci. Tyhle dva rody spolu od nepaměti válčí a snaží se jeden druhého vyhubit, nikdo už si ani nepamatuje důvod jejich nenávisti. Ale když se objeví nová a ještě děsivější síla, která může upíry i vlkodlaky navždy zprovodit ze světa, musí najít způsob, jak spolu vyjít a postavit se společnému nepříteli. Do toho všeho se jako v každém srávném příběhu zaplete láska, nejlépe zakázaná láska v kapuletovsko-montekovském stylu.
Přeju vám v rámci možností příjemný literární zážitek. Snad si tenhle můj "výtvor" najde nějaké čtenáře.



Bývala to velká skupina. Evelyn si pamatovala doby, kdy se jich scházely desítky, ne-li stovky. Ani neznala jména všech, kteří přicházeli. Fungovali jako jedna duše, rozdělená v nespočtu těl.

Ale ta doba je dávno pryč. Evelyn už dávno není malou holčičkou schovanou za máminou sukní. Už nenosí mašle ve vlasech a podkolenky. Dnes to tu vede ona. Kolem očí se jí objevily vrásky, způsobené z části smíchem a z části starostmi. Vlasy jí protkala šeď a její krok ztěžkl tíhou let.

No snad...

27. března 2012 v 17:12 Básničky
Jak už bývá zvykem, nejprve pár formalit. Po dlouhém přemlouvání jsem ukecala Muhe, aby se mnou znovu rozpohybovala projekt zvaný Bradavice, těsšte se! Dobře, zas tak moc jsem ji přemlouvat nemusela, stačilo napsat, jestli do toho se mnou zase půjde. A o co vlastně jde? Nová povídka, na které budeme pracovat obě najednou, každá vždycky napíše kousek, pošle to té druhé, ta přidá třeba odstavec nebo stránku, nebo třeba i celou kapitolu, a zase to všechno hezky pošle zpátky. Už jsme to měli v plánu jednou, ale ztroskotaly jsme na lenosti (protože lenost je největší svině). Teď se ale zdá, že to hezky pošlape a jakmile se utvrdíme v tom, že jsme schopné udržet tu povídku v chodu déle než dvě kapitoly, začneme zveřejňovat. Po dlouhé době to bude sranda, musím si od těch vražd trochu odpočinout. Pár dalších informací najdete v rozcestníku kapitolovek, ale teď už se půjdeme věnovat tomu hlavnímu, básničce.


Před pár dny jsem zveřejňovala básničku Ledová královna, kterou jsem náhodou vytvořila během pedagogiky. A tenhle kousek jsem napsala hned potom, ale neměla jsem konec, proto ji tu máte až teď. Není to zrovna veledílo, spíš takové kraťounké vypsání momentálního rozpoložení. Ráda bych ji věnovala každému, kdo mi někdy vrazil kudlu do zad a myslel si, že mě to srazí na kolena.


No snad tě to nebolí?
Nebo přeci jen?
Spadl jsi na hubu
a krvácel.

No snad ti nechybím?
Nebo snad ano?
Pošlapal jsi mi ego
a krvácelo.

Neříkej, že toho lituješ.
Tomu mám věřit?
Nejsem blbá.
Fakt ne…

7. kapitola - Smilstvo

26. března 2012 v 20:54 Sedmý smrtelný hřích
Šest jich umřelo zbytečně. Teď je na řadě sedmá. Podaří se Dylan odhalit identitu vraha a zachránit lidský život? A opravdu je pod tou kapucí tak nebezpečný, jak se na venek tváří?
Nebojte, takhle to všechno nekončí. Ještě vás čeká kraťounký epilog, kde se dozvíte kdo s koho. Teď už se ale připravte na jatka. :) Ale to už bych skoro prozradila až moc :D



Na druhé straně té nechutně bílé místnosti se otevřely dveře. Rychle jsem fotky zametla pod polštář třesoucíma se rukama, aniž bych brala ohled na bolestivé bodání v pravém zápěstí, které bylo podle všeho zlomené. Sotva jsem se naaranžovala do důvěryhodné polohy marodícího chudáčka, spatřila jsem obličej mého návštěvníka.

Vyplníte mi dotazník?

25. března 2012 v 18:23 Popelnice
Tenhle rok musím do školy vypracovat ročníkovou práci, abych vůbec postoupila do čtvrťáku. Jako téma jsem si vybrala REKLAMA a součástí celé té práce má být dotazník, se kterým potom budu pracovat.
Zabere vám to maximálně pět minutek a mě to strašně moc pomůže.
Pěkně prosím, smutně koukám...


Děkuji za každý skalp :)
XoXo
Sasanka

Happy Hunger Games...

24. března 2012 v 20:14 Popelnice
... and may the odds be ever in your favor. Aneb pokus o recenzi na nový film.


6. kapitola - Hněv

23. března 2012 v 16:33 Sedmý smrtelný hřích
Já vím, že jsem ještě včera říkala, že budu týden bez internetu, ale počítačovej pán přišel dřív, než mohl kdokoliv z nás čekat, a tak jsem zpět v čase přímo rekordním. Ale možná, že se ona předpovídaná pauza přeci jen uskuteční - dnes si jdu poprvé sednout za volant a skutečně se pokoušet o něco jako řízení auta! A mám z toho docela naděláno v kalhotách. A navíc je mi jasné, jak to skončí - buď si zlomím nějakou hodně důležitou věc (třeba vaz) a nebudu schopná nějaký ten pátek fungovat a nebo roztřískám auto na cimpr campr a budu trávit veškeré své volné chvilky prací, abych vydělala peníze na opravu.
Každopádně mi držte palce a doufejte spolu se mnou, že se žádný z výše popsaných katastrofických scénářů neuskuteční. Ale teď už ke kapitole.
EDIT: než jsem tenhle úvod dopsala, přijel taťka a vzal mě s autem. Chci jen oznámit, že žiju, auto je v pořádku, taťka ze mě možná ještě trochu zešedivěl (jako by už nebyl dost šedivej), dala jsem si panáka na uklidnění a už v životě nechci řídit!

Blížíme se do finále. Dylan má vraha doslova na dosah ruky. Stačí se jen být dost rychlá a dost silná. Může být tou, která všechno ukončí. Dokáže ho zastavit, nebo bude muset umřít další nevinná dívka?



Pomalu jsem se ze studené země zvedla. Kolena se mi klepala a srdce mi málem prorazilo díru v hrudním koši, jak zběsile bušilo. Stála jsem ve tmě na dešti, byla mi zima a chtělo se mi zvracet. Oči jsem upínala k místu, kde visela další oběť šílence s kapucí, ačkoliv jsem ji neviděla. Díkybohu, že jsem ji neviděla. Jediná věc, kterou jsem v té chvíli chtěla, bylo dostat se co nejdál od tohoto místa. Daleko od téhle školy- Utéct z hororu, kterým se můj život stal. Nohy mě neposlouchaly, zarostly do země. A navíc jsem se bála, abych se znovu neporoučela k zemi, kdybych se pokusila o jeden jediný krok.

Ledová Královna

22. března 2012 v 18:22 Básničky
Nějak jsem dnes nezvládla poslouchat paní uč. na pedagogice. Prostě to nešlo. A aby to vypadalo, že si poctivě dělám zápisy, zkusila jsem se vrhnout na poezii. Ještě než vám ten svůj výtvor předhodím, dovolte mi pár technikých poznámek.

Předevčírem mi přišel notebook, který jsem měla od našich slíbený k osmnáctinám. Byla jsem z něj totálně na větvi a poctivě si tam, přetáhla všechny složky ze starého počítače a udělala si v tom konečně pořádek. Jenže ještě nemám internet, čekáme na pána, co nám má zprovoznit wifinu. Co z toho plyne? Pířstup na blog mám jinde než všechny povídky. Pracuju na nich, ale zveřejnit je nemůžu, takže teď počítejte s poněkud slabým týdnem. Navíc mám docela na pilno i ve škole a na tancáku (jasný, takový výmluvy) a jsem lehce ve skluzu se seriálama (konečně přiznala pravdu, má jich rozkoukaných asi sedm a prostě to nestíhá!)... No prostě a jednoduše - na další kapitolu Hříchu a prolog Drápů si budete muset počkat :)



V srdci má chlad
a v očích led.
Jeden krok dopředu,
dva kroky zpět.

The Key - text k písničce

20. března 2012 v 17:03 Básničky
Teď jsem si všimla, že tady ještě není. Přesně si pamatuju, kdy jsem ji napsala. V létě na dovolené v Itálii. Byla jsem tam s našima a chvílemi jsem se pekelně nudila. Jindy to zase bylo všechno strašně fajn, ale té nudy bylo pořád dost.
Vyjímečně se tahle písnička nevztahuje k ničemu, co se odehrálo v mém životě. Je to prostě něco, co ze mě automaticky vypadlo, ani jsem nad tím moc nepřemýšlela, za jeden podvečer napsáno. Ale na ten refrén jsem vážně pyšná :) na sloky už tolik ne. Ale musí tady být, ať to mám hezky kompletní.


You gotta forgive me
You have to forget
I know it's all my fault
I'm sorry, I regret

10 vynálezů, které už tu dávno měly být

19. března 2012 v 19:14 Top 10
Další článek do sbírky TOP 10. Pokrok nezastavíš, ale taky neuspíšíš. Docela se divím, že ani jedna z následujících deseti vychytávek ještě nespatřila světlo světa. Ale společně s vámi se budu modlit, aby se vědátoři konečně vykašlali na co nejtenčí mobily, super-čuper mikročipy a funkční prádlo (jo, možná to je užitečný, ale PROBOHA, funkční prádlo? V životě jsem neviděla nic humusáčtějšího) a místo toho se věnovali DŮLEŽITÝM věcem.

1. Jídlo, po kterém se hubne
Sice máme všude možně asi tunu různých tabletek, koktejlů, náplastí a tak dále, které nám mají pomáhat hubnout, ale dokud budeme jen ležet doma na prdeli a cpát se čokoládou, asi toho moc nezhubneme, co? Takže vážení, koukejte na tom někdo zamakat. Už mě nebaví mít narvaný kalhoty.