HP povídka - Nesesmilníš!

24. února 2012 v 16:40 |  Téma týdne
Dobře, tahle povídka tak úplně neodpovídá zadání tématu týdne. Ale dám ji sem. Víte proč? Protože si myslím, že místo ošklivých zbytečností, jako jsou fyzika, chemie, biologie a matika, by v každé škole měl být povinný předmět Jak se vypořádat s kocovinou a oknem. A možná taky ještě něco s názvem Úletologie aneb umění lásky na jednu noc. Rozhodně by to spousta lidí využila v praxi (určitě víc než elektrolýzu a podrobný popis trávicí soustavy hmyzu).
S tímhle kouskem, který mi pod rukama vznikl skoro sám od sebe, se přenášíme o pár let zpátky. Do doby, kdy jsem psala Napotřetí to dokážu!!! Ta mapovala pátý ročník pobertů v čele s mou oblíbenkyní Lis. V téhle povídce se přeneseme za Lis do šestého ročníku.

Pro ty, co neznají NTD a i tak mají zájem si tohle dílečko přečíst: Lis je teď už šestnáctiletá studentka Bradavic a jejími nejlepšími kamarádkami je spontánní Katy (OC - moje vlastní postava) a Lily Evansová. Potom tu taky máme naše staré známe trio James Potter, Sirius Black, Remus Lupin. Na Červíčka vám z vysoka kašlu (nemám ho ráda). Lis dřív chtěla Siriuse, ale nakonec jsem ji dala dohromady s Remusem, což byla v podstatě celá zápletka původní povídky.

Co se stane, když se oslava famfrpálového vítězství trošku zvrhne? Přičtěte si k tomu spoustu a spoustu alkoholu a mladistvé hormonální bujení (jo, mám ráda slovo bujení, i když popravdě ani nevím, jestli existuje). A voilá! Průšvich je na světě.



James zvedl nad hlavu obří zlatý pohár. Společenskou místností se neslo hlasité sborové "hej, hej, hej, hej," a to mu očividně dělalo dobře. Jak by ne, James byl starý známý egoista. Jediný, kdo se mu snad ve velikosti ega mohl vyrovnat, byl Sirius.



Počkat, kde byl vlastně Sirius? Aha, támhle. Jako vždycky obklopen holkama s výstřihem až k pupíku. Nejspíš jim vyprávěl nějakou strašně vtipnou historku z natáčení, nebo se prostě jenom vytahoval, že je nejlepším kamarádem nebelvírského famfrpálového kapitána. Ať tak či tak, slečny mu to hltaly s pusou dokořán a kalhotkami na půl cesty k zemi.

"Hej, Evansová," ozval se James. Všichni už věděli, co bude následovat. Lily vedle mě protočila oči sloupem a dál se věnovala své knížce. "Teď už se mnou půjdeš na rande?" zahulákal ten blázen přes celou společenku.

Postřehla jsem, jak Lily přes tvář přeběhl náznak úsměvu. Co to? Kam se poděl výraz zhnusení? Obvykle se tvářila, jako by zrovna šlápla do kobylince. Asi za to mohl máslový ležák, který stál vedle ní na stolku. Lépe řečeno prázdná láhev od máslového ležáku.

"Ani za nic, Pottere," křikla zpátky na něj. "Ani kdybys vyhrál mistrovství světa."

James jen pokrčil rameny. Na odmítnutí už byl tak zvyklý, že snad ani nečekal žádnou jinou odpověď. Prohrábl si vlasy a začal se culit na nějakou blondýnku, která na něj zbožně mrkala a málem si cvrkla, když se na ni usmál. Ani nevím, jestli jsem ji někdy viděla. Chodí vůbec někdo takový do Nebelvíru?

"Tady seš!" ozvalo se za mnou. Pak mi na krk přistála malá pusa a vedle mě si sednul Remus. Je skoro zázrak, že jsem někoho jako on našla. I když jsem vlastně nemusela tak dlouho hledat. Prostě to tak nějak dopadlo samo.

"Ahoj," pozdravila jsem a lípla mu pusu na tvář. Katy vedle mě dělala, jako že zvrací a Lily ocumlávala prázdnou lahev od ležáku. Druhou prázdnou lahev. Ta jestli zítra vstane, zaslouží si metál.

"Vodkaaaaa!!" zakřičel kdosi v davu a nechal lahev kolovat mezi ostatními. Jednou za čas se našel někdo, kdo poloprázdnou lahev zase kouzlem doplnil a tak, když se ke mně dostala už asi po desáté, motala se mi hlava jako na kolotoči.

Chtěla jsem si sednout na opěradlo křesla, ve kterém seděl Remus, ale protože mi alkohol zamotal nejen hlavu, ale i jazyk a nohy, s nesrozumitelným huhláním jsem se sesunula Remusovi do klína.

"Ty zas vypadáš," konstatoval po chvilce, kdy si mě podrobně prohlížel. Správně bych se měla naštvat, ale asi mi to v tu chvíli bylo jedno.

Ze své pozice jsem viděla většinu místnosti. U krbu seděla Katy někomu na klíně a závodní rychlostí si s ním vyměňovala sliny. Nebylo mu vidět do obličeje. Ale to je asi fuk. O pár metrů dál jsem zahlédla Lily, jak si povídá s Potterem (!!!) a směje se u toho jak měsíček na hnoji. Opět měla v ruce lahev od máslového ležáku. Opět prázdnou. Jestli se nepletu, byla to už čtvrtá. Já na jejím místě bych utíkala na záchod každých pět minut.

A pak už nevím nic.

***

Au, moje hlava! Přísahám, že už nikdy nebudu pít. Alkoholu se už v životě nedotknu ani malíčkem levé ruky. Až příště vyhrajeme nějaký famfrpálový zápas, a s Potterem na pozici kapitána to bude co nevidět, oslavím to s čajem a možná kouskem čokolády.

Otočila jsem se v posteli na druhý bok a snažila jsem se znova usnout. I přes zavřená víčka mě do očí bodalo jasné denní světlo. Zajímalo by mě, jak dlouho jsem spala. Zavrtala jsem hlavu pod peřinu.

"Copak, chceš se ještě jednou podívat?" ozval se kousek od mé hlavy známý hlas.

Ani nedokážu popsat, jak šíleně jsem se lekla. Krve by se ve mně nedořezal. Škubla jsem sebou, až jsem spadla z postele. Deku jsem samozřejmě vzala s sebou a tak se mi naskytl přímo výstavní pohled na mého spoluležícího. Nutno dodat, že to byl pohled, který vážně stál za to.

Na posteli se bez jakýchkoliv náznaků studu válel Sirius jen v trenkách. Zůstala jsem jen ležet na zemi, zabalená v peřině jako housenka v kukle. Částečně proto, že jsem byla jak ve svěrací kazajce a nemohla jsem se ani pohnout, částečně proto, že… No prostě proto, že jsem se vzbudila vedle skoro nahého Siriuse. Asi jsem se tvářila jako pakůň, který právě zjistil, že ho adoptovala rodinka grónských velryb.

"Ne, že bych ti to měl za zlý," navázal Black na svou první repliku. "Většina holek se toho pohledu nemůže nabažit. Takový věci obvykle během vyučování nezahlédneš, teda jenom když se trénuje zvětšovací kouzlo. Ale na to jsi vlastně chyběla, viď?"

Zůstala jsem na něj jen zírat, napůl v leže a napůl v sedě na zemi a snažila jsem se rozvzpomenout si na minulou noc. Co si vlastně všechno pamatuju?

Lily pila, já jsem pila, Katy pila. Všichni pili. Válela jsem se po Remusovi…

Doprčic, Remus!

Zbrkle jsem vyskočila do stoje, ale peřina se mi připletla mezi nohy a tak jsem se zase poroučela směrem dolů. Dopadla jsem přímo na zadek hned vedle Siriuse. Pomalu mi začínalo docvakávat, co jsem provedla. Není to ještě ani rok, co jsme se s Remusem dali dohromady a už jsem ho podvedla s jeho kamarádem a vyhlášeným bradavickým Casanovou. A víte, co mě na tom štve nejvíc? O tohohle kluka jsem se snažila snad už od čtvrtého ročníku. A teď, když se mi konečně poštěstilo (i když za ne zrovna šťastných okolností), si z toho nic nepamatuju. Ale lautr nic.

Sirius se opřel o loket a pohladil mě po tváři. Okamžitě jsem zrudla. Jsem ta nejhorší přítelkyně v dějinách kouzelníků i mudlů.

"Nemusíme o tom nikomu říkat, co ty na to," zašeptal a sjel rukou na moje rameno. "A už vůbec ne Remusovi."

Zmohla jsem se jen na nepatrné kývnutí hlavou. Chtěla jsem něco říct, ale zvládla jsem jen koukat do blba a užírat se černým svědomím.

"Ty vole!" Ve dveřích ložnice stál James Potter s rozcuchanými vlasy, košilí přepnutou o dva knoflíky a rtěnkou rozmazanou po krku. Zíral na mě a na Blacka jako na nějaký špatný přírodní úkaz. "A k tomu došlo jak?"

Zabořila jsem si hlavu do dlaní a přála jsem si, abych mohla jen mávnout kouzelnou hůlkou a zmizet. Jenže jsem za á ještě nesložila zkoušky z přemisťování a za bé jsem byla v Bradavicích, kde se nemohl přemisťovat nikdo.

"Jak asi," odfrkl si Black a dal mi paži kolem ramen. "Jsem prostě neodolatelnej, kámo. To je něco, co ty nikdy nepochopíš."

Chtělo se mi umřít. A to jsem ještě nevěděla, co příjde dál. Nebo spíš kdo příjde. Za Jamesem se vyloupnul Remus a levitoval před sebou tác s hrnkem čaje, sklenicí vody a sušenkami. Ticho v ložnici by se dalo krájet.

Vyskočila jsem z postele stále zabalená do deky a nechala jsem tam Siriuse ležet téměř v rouše Adamově. "Já ti to vysvětlím," vyhrkla jsem a přicupitala jsem k Remusovi. Ten se tvářil, jako bych mu ukradla jeho oblíbenou hračku. Trpělivě čekal na moje vysvětlení, jenže to nepřicházelo, protože tam popravdě nebylo nic moc co vysvětlovat.

"Já… totiž on… vlastně my…" Zamotala jsem se do toho víc než do té zatracené peřiny. "Eeeeeh," zkusila jsem to ještě jednou, ale asi ani tohle Remuse neuspokojilo.

Najednou mu ale začaly cukat koutky. Říct, že jsem byla zmatená, by bylo moc mírné označení. Naprosto mi unikal smysl všeho. Právě jsem Remuse podvedla. Ale zdálo se, že to nikdo pořádně nechápal, tak to zopakuju ještě jednou. Právě jsem Remuse podvedla.

Cukání v koutcích přerostlo v úsměv od ucha k uchu. A o Siriusovi za mnou ani nemluvím. Smál se, až se za břicho popadal (doslova) a měl problém, aby nenásledoval mého příkladu a nespadl z postele.

"Tak fajn," okřikla jsem všechny. Možná by to mělo větší dopad, kdybych na sobě měla něco, co nepřipomíná tógu. "Koukejte mi vysvětlit, o co tu jde!"

V tom do místnosti vpadla Lily, vlasy jí trčely do všech světových stran a obličej měla zmačkaný, jako by strávila noc s hlavou v sušičce. "Je tady Lis?" vyšilovala s jemnou hysterií v hlase. "Potřebuju mluvit s Lis! Tady seš!"

Lily přejela pohledem mě, Siriuse a Remuse. Jamesovi se vyhnula obloukem.

"Jestli mi hned teď někdo neřekne, co se děje, všechny vás zakleju!" vyhrožovala jsem, ale asi to nemělo ten správný efekt, protože jsem netušila, kde mám hůlku. A taky nejsem zrovna génius přes kletby. Neumím ani tu jejich oblíbenou, která zvedne člověka za kotníky do vzduchu.

"Jo, mě by to taky docela zajímalo," přidala se Lily.

"Mě taky," dodal James.

Remus popadl dech a na chvíli se přestal smát. "Když už jsme u toho vysvětlování, vy dva," ukázal na Lily a Jamese, kteří okamžitě zrudli, "nám taky jedno menší vysvětlení dlužíte. Ale dejte si na čas, já na to nespěchám."

Potom otočil svou pozornost na Siriuse. "Stejně jsi blbec, Tichošlápku."

"Promiň," pokrčil Black rameny. "Když ona si o to přímo říkala. A zasloužila si to. Neříkej že ne."

"To sice ano, ale tvoje metody jsou trochu drastické, nemyslíš?" řekl Remus naprosto klidným hlasem.

"Haló!" vyžádala jsem si jejich pozornost. Zvedla jsem dokonce ruce, abych na ně zamávala a upozornila na sebe ještě víc, ale když se mi začala deka sunout po těle dolů, rychle jsem zase připažila. "Nemluvte o mě, jako bych tady nebyla."

"Omlouvám se," řekl Remus. "Já za to ale nemůžu, že mám za kamaráda debila… Ty si fakt nic nepamatuješ?"

Němě jsem zavrtěla hlavou.

"Tak fajn, vysvětlíme. Včera jsi to s tím pitím trochu přehnala a vypadalo to, že už se nedobelháš ani do vlastní ložnice, tak jsem tě dovedl sem, uložil do postele a nechal jsem tě pořádně se vyspat. A když jsem před chvílí šel do jídelny pro snídani, slíbil mi tady náš gigolo, že na tebe dá pozor, kdyby ses náhodou vzbudila. Očividně jeho způsob, jak dávat na lidi pozor, se od toho mého dost liší"

"A proč jsem teda nahatá?" Některé věci mi totiž pořád ještě nedošly. Asi bych si měla přešlápnout na druhou nohu, jestli si náhodou nestojím na kabelu.

"Lis?" ozvala se zrzka. "Vždyť nejsi nahá."

Opatrně jsem odtáhla kousek deky a nakoukla jsem pod ni. A Lily měla jako vždycky pravdu. Pořád jsem na sobě měla tílko a kalhotky. Udělala jsem dva kroky směrem k posteli, na které se pořád ještě válel Sírius. Nejspíš to bral jako dobrou výmluvu, jak všem ukázat svoje svaly na břiše. Vytrhla jsem mu polštář, o který se opíral, až mu to podrazilo loket a dal sám sobě pěstí do brady.

"Ty. Jeden. Pitomej. Blbej. Magore!" S každým slovem jsem praštila Siriuse polštářem přes hlavu. "Víš ty vůbec, jak mi bylo? Přísahám bohu, že jednoho krásného dne, tě pověsím za koule do průvanu!" Sirius se mi sice snažil omluvit, ale když jsem o něj ten polštář roztrhla a všude začalo poletovat peří, nechal toho.

"A teď jste na řadě vy dva!" ukázala jsem prstem na Lily a Jamese. Lily zamrkala těma svýma laníma očima a než bys řekl švec, byla ven ze dveří až rozvířila několik peříček, která už se snesla na zem.

Všichni tři jsme tedy upřeli zkoumavý pohled na Jamese. Ten si jen nervózně prohrábl vlasy. "Musím do knihovny," zamumlal a taky zmizel.

"Do knihovny???" řekli Sirius s Remusem unisono a podívali se na sebe s nechápavým výrazem. "Co by James dělal v knihovně?" ptal se zabedněný Sirius. Tak jsem je oba ještě jednou pro jistotu praštila teď už prázdným povlakem na polštář.

Jsou to totální magoři. Ale za nic na světě bych je nevyměnila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 24. února 2012 v 17:05 | Reagovat

Veľmi vtipne spracovaný úvod. Áno, je nezmysel učiť sa o tráviacej sústave hmyzu :). Nasmiala som sa...:).

2 Gabux Gabux | Web | 24. února 2012 v 17:29 | Reagovat

Ou drsný! :D

3 Lily Snape Lily Snape | Web | 24. února 2012 v 17:44 | Reagovat

Díky za tvou kritiku, ve psani nejsem dokonala, i když píšu dlouho. Přesto jsem ale ráda, že to někdo pořádně okomentoval,
snad se časem ve psaní zlepším.
PS: Rozhodně si časem nějakou tu tvou povidku přečtu, tvůj blog mne velmi zaujal. :-)

4 Hann Hann | Web | 24. února 2012 v 18:14 | Reagovat

HP manga poviedka ! :D

5 Lily Snape Lily Snape | Web | 24. února 2012 v 18:43 | Reagovat

A dik za připomenutí. to byl pouze saskyin sen. Tak jsem to upravila kurzívou. ;-)

6 Sola F. Sola F. | Web | 24. února 2012 v 23:51 | Reagovat

Je to super. Úžasně vtipný.

7 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 25. února 2012 v 14:24 | Reagovat

sice jsem to nečetl, ale upozornil bych tě na jednu kopírku..http://harrypotteradalsiveci.blog.cz/1202/hp-povidky .. jestli jsi to dovolil/a, tak v pořádku, ale nevidím tam zdroj a narazil jsem tam na více kopírovaných článků..

8 Andrew Ryan Black Andrew Ryan Black | Web | 25. února 2012 v 17:52 | Reagovat

všiml jsem si toho protože tam ta osoba měla ještě jeden kopírovaný článek, který už jsem dnes četl jinde na blogu a zaujal mě..tak přes to :)..
jinak děkuji za vyjádření:))

9 Mary-Ane Mary-Ane | E-mail | Web | 12. září 2012 v 9:36 | Reagovat

:D Zasmála jsem se :D :D Sirius j
jí to docela dal sežrat :D

10 Gabux Gabux | Web | 10. března 2013 v 1:09 | Reagovat

Prostě chci s Lis ještě něco mám ji ráda! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama