Únor 2012

Tajemná zahrada - Glosa

29. února 2012 v 13:16 | D. Mrázková, oglosováno Sasankou a Lizzie |  Glosy
Poslední spolupráce s Lizz vzbudila samé pozitivní ohlasy a tak jsme se rozhodly pro triumfální návrat. Potrápit své bránice můžete přečtením naší historicky první společné glosy TADY.


Tajemná zahrada - 1. část
autor: Dagmar Mrázková


Prohlášení: V žádném případě si nenárokujeme žádná autorská práva na původní podobu textu (ještě to tak). Naopak veškeré glosy jsou naše a tudíž podléhají copyrightu a kdo bude tvrdit, že jsou jeho, tomu ukousnu obě uši a přišiju mu je k hlavě obráceně.
Původní délka povídky? Přesně stránka. Naštěstí.
Já jsem červeně, Lizzie je modře (a tentokrát jen jedním odstínem, hurá)



* Nový kluk
* Špatný den
* Noc v lese
* tajemná zahrada
* rozchod

Sasanka alá Black Swan

28. února 2012 v 19:26 Grafika
Ano! Brácha odjel na dva dny k babičce, mám na chvilku klid! Původně jsem měla v plánu konečně se vrhnout na ročníkovou práci, ale k tomu jaksi nedošlo. Místo toho jsem se rozhodla, že budu celé odpoledne psát. K tomu taky nedošlo. Místo toho jsem bafla do ruky černý oční stíny a foťák a nafotila tunu nepěkných fotek. Jenže pak jsem je upravila a řekla bych, že některé nejsou zrovna marné.
Líčení inspirováno filmem Černá labuť, účes isnpirován mou neochotou použít hřeben :) Originální fotky sem radši nedám, věřte mi, nechcete je vidět. Pro fotku v plné velikosti pravým tlačítkem a Zobrazit obrázek. Ale být vámi, nedělám to. Vynechala jsem retuš.

Fotím obyčejným digitálem s automatickým nastavením a upravuju tak, že posouvám různý posouvátka a čekám, co z toho vyleze. Rozhedně se nejedná o nějakou profesionální kvalitu a na nějakou expozici a přepaly vám sere bílej tesák.

1.


2.


3.


4.


5.


6.


O kopírování, překladech a prázdninách

27. února 2012 v 10:43 Popelnice
Poslední dobou jsem se zařekla, že nic neříkající články o nepodstatných věcech v mém životě budu psát jen vyjímečně a spíš se pokusím všechny tyhle kravinky nacpat do perexu k něčemu umělecky hodnotnějšímu. Ale za poslední týden se toho semlelo tolik, že by byl perex delší než samotná (třístránková!) povídka. A tak se pohodlně usaďte a nebo radši utíkejte hodně, honě daleko.

Čím začít? Vezmeme to popořadě podle nadpisu. Začneme tedy kopírováním.
Vždycky jsem si myslela, že až jednoho dne najdu na cizím blogu zkopírovanou nějakou moji povídku, udělá mi to svým způsobem radost. Přeci jen to bude znamenat, že někdo považuje moji práci za kvalitní nebo aspoň čtivou, jinak by ji k sobě nevyvěsil. Ale vždycky jsem si tenhle proces představovala poněkud idealisticky. Myslela jsem si, že někde na začátku článku bude napsané něco jako "podívejte, našla jsem hezkou povídku, tak si ji přečtěte." Bože, já byla kráva. Před pár dny někdo skutečně moji práci zkopíroval. I s komplet celým úvodem. I s tím obrázkem mezi úvodem a samotnou povídkou. Ta slečna to zveřejnila pod svým nickem. A vůbec jí nevadilo, že v úvodu píšu o pívídce NTD, kterou u ní nikdo nemůže najít, ani kdyby se rozkrájel. Musím říct, že mi to vážně zvedlo adrenalín. Kdybych ji měla po ruce, asi bych se uchýlila k drsnému násilí. Možná i k vraždě. Fakt mě naštvala. Ale nebyla jsem jediná, kdo jí nechal velmi příjemný a povzbudivý komentář, takže všechny zkopírované věci smazal. Má štěstí!

Mapa mého světa

26. února 2012 v 21:59 | Sasanka
Rozhodla jsem se udělat článek, který pomůže s orientací každému novému zbloudilému návštěvníkovi.


Vítej!
Jsi tu poprvé a nejspíš i naposledy, ale vzhledem k tomu, že tenhle blog se během let proměnil v poměrně složitou spleť uliček a cestiček, možná se ti bude hodit menší GPSka.

Prohlášení!
Veškeré texty na tomto blogu jsou chráněny autorskými právy a tudíž nemohou být šířeny bez souhlasu majitele.
Některé postavy patří J. K. Rowlingové nebo S. Meyerové.
Jedinou vyjímkou jsou povídky v sekci Glosy. V těchto případech patří původní text právoplatnému majiteli (autorovi povídky), já si přivlastňuji pouze barevně označené poznámky doplňující původní text.
To by bylo formálně, teď ještě jedna neformální připomínka: Zkus něco zkopírovat a udělám ti z ciferníku digtálky!!!

Jsem jednacvacetileté děvče, které se ještě nesmířilo s tím, že je dospělé. Mám velké ambice a nesplnitelné sny. Chci být slavná, chci být bohatá, ale hlavně chci být uznávaná. Problémem je, že jsem nepochytila žádné zázračné talenty ani ostré lokty. Více toho o mě najdete v článku Já Král Jelimán.


HP povídka - Nesesmilníš!

24. února 2012 v 16:40 Téma týdne
Dobře, tahle povídka tak úplně neodpovídá zadání tématu týdne. Ale dám ji sem. Víte proč? Protože si myslím, že místo ošklivých zbytečností, jako jsou fyzika, chemie, biologie a matika, by v každé škole měl být povinný předmět Jak se vypořádat s kocovinou a oknem. A možná taky ještě něco s názvem Úletologie aneb umění lásky na jednu noc. Rozhodně by to spousta lidí využila v praxi (určitě víc než elektrolýzu a podrobný popis trávicí soustavy hmyzu).
S tímhle kouskem, který mi pod rukama vznikl skoro sám od sebe, se přenášíme o pár let zpátky. Do doby, kdy jsem psala Napotřetí to dokážu!!! Ta mapovala pátý ročník pobertů v čele s mou oblíbenkyní Lis. V téhle povídce se přeneseme za Lis do šestého ročníku.

Pro ty, co neznají NTD a i tak mají zájem si tohle dílečko přečíst: Lis je teď už šestnáctiletá studentka Bradavic a jejími nejlepšími kamarádkami je spontánní Katy (OC - moje vlastní postava) a Lily Evansová. Potom tu taky máme naše staré známe trio James Potter, Sirius Black, Remus Lupin. Na Červíčka vám z vysoka kašlu (nemám ho ráda). Lis dřív chtěla Siriuse, ale nakonec jsem ji dala dohromady s Remusem, což byla v podstatě celá zápletka původní povídky.

Co se stane, když se oslava famfrpálového vítězství trošku zvrhne? Přičtěte si k tomu spoustu a spoustu alkoholu a mladistvé hormonální bujení (jo, mám ráda slovo bujení, i když popravdě ani nevím, jestli existuje). A voilá! Průšvich je na světě.



James zvedl nad hlavu obří zlatý pohár. Společenskou místností se neslo hlasité sborové "hej, hej, hej, hej," a to mu očividně dělalo dobře. Jak by ne, James byl starý známý egoista. Jediný, kdo se mu snad ve velikosti ega mohl vyrovnat, byl Sirius.

Spát, Klíč (2 haiku)

24. února 2012 v 13:22 Básničky
Nejdřív úvodem CO JE TO haiku. Je to japonská forma poezie a kromě spousty jiných věcí je charakteristická rozdělením 5-7-5. Neboli první a třetí verš mají 5 slabik, prostřední jich má 7. Nemusí se rýmovat. A poprvé jsem se od nich dověděla v knížkách Škola noci.
Pravidlo počtu slabik jsem sice dodržela, ale nepřijde mi to nějak extra poetické nebo hlubokomyslné. Uvidíte sami.
Obě dvě vznikly dneska během matiky, protože tam byla nuda jaxviňa a vážně se mi nechtělo řešit odchylku roviny a přímky. Sice jsem je napsala v opačném pořadí, než je sem dám, ale příjde mi, že tahle na sebe jakoby navazují. O kousek níž máte napsané, co jsem těmi básničkami chtěla říct. Ale vy to můžete vidět jinak.

Spát
Spát! Jen spát by chtěl.
Hodiny odbíjejí,
je za pět dvanáct.

Klíč
Otočím klíčem
a odemknu tak všechno,
co je mi skryté.

A co tím chtěl básník říct?
Spát je podle mě o tom, že si kolikrát necháváme utéct život mezi prsty a nesnažíme se do ničeho jakkoliv zasahovat. A to je špatně. Protože to nejhorší, co po sobě člověk může zanechat, je nic. Po kom nic nezůstane, jako by nebyl.
O čem je Klíč? O tom momentu, kdy vstanete a jdete něco udělat. Je jedno, co to bude. Cokoliv.

A ještě jedna poznámka závěrem, která s článkem nijak nesouvisí.
Připravuju novou povídku (ale než ji začnu dávat sem, chci si nahrabat trochu té návštěvnosti, ať ji aspoň někdo vidí). Bude to téma, na které jsem se chystala už zatraceně dlouho, ale nějak nepřicházel ten správný nápad. A bude to taky to největší klišé na světě. Upíři a vlkodlaci, kteří se musí spojit i přes staletí trvající spory a čelit společnému nepříteli. A taky tam mám rozpracovanou lovestory, aby to bylo trochu zajímavější (a aby bylo o čem psát). Bude se to jmenovat nejspíš Drápy a tesáky. Ten název mě napadl taky při dnešní matice. Nejspíš si to ještě rozmyslím a milionkrát ho změním. Něco málo víc je ve shrnutí kapitolovek. Toť vše.
Mějte se a smějte se.

xoxo
Sasanka

Fucked Up (text k písničce)

22. února 2012 v 14:42
Zase jsem si hrála na textařku. A myslím, že se mi to povedlo. Ale nejdřív mi dovolte říct vám krátký příběh, který stál na pozadí toho všeho.
Ten film se jmenuje On je fakt boží! a jedním z postav je tam Sranda Dave. A ten je k sežrání. Než jsem měla nastoupit do prváku, říkala mi kamarádka, že na tu školu chodí klůuk, který vypadá PŘESNĚ jako Sranda Dave. Tak jsem si ho samozřejmě hned na začátku prváku okoukla a zjistila jsem, že nevypadá jako Dave ani trochu. Ale je pěknej, to se mu musí nechat.

2. kapitola - Pýcha

19. února 2012 v 13:31 Sedmý smrtelný hřích
Dneska si výkecy z mého života ušetřím. Rovnou vám naservíruju kapitolu. Dylan pomalinku přichází pravdě na kloub. Víc vám k tomu neřeknu, přečtěte si to sami :)



S. Collinsová - Hunger Games

16. února 2012 v 19:23 Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Ano, mám radši originální název. Ale můžete se setkat i s názvem Hladové hry.
V sobotu jsem přečetla první díl. V neděli druhý. Včera o půl osmé večer jsem začla číst třetí díl a dorazila ho dnes ve škole. Dojmy? Až na konec druhého a třetího dílu, které pro mě byly docela zklamáním, jsem naprosto unešena :)


Děj: Postapokalyptická Amerika. Z toho, co dřív byly spojené státy, zůstalo dnes už jenom dvanáct krajů a hlavní město Kapitol. Zatímco v Kapitolu je všeho až moc, v krajích není dost ničeho. Lidé tam trpí hladem, chudobou, nemocemi a přežívají ze dne na den. A aby toho nebylo málo, vymyslel si Kapitol Hladové hry - způsob, jak všechny kraje udržet v poslušnosti a připomenout jim, co se stane s každým, kdo se pokusí vzdorovat. Každý rok v Den Sklizně, jsou z každého kraje vylosována dvě jména dětí od 12 do 18 let - jeden kluk a jedna holka. Celkem 24 takzvaných splátců se jde poprat na život a na smrt do arény, kde platí jedno jediné pravidlo. Zabij, nebo budeš zabit. Vítězem se stává poslední přeživší.

10 nejvíce asexuálních věcí na světě

14. února 2012 v 14:48 Top 10
Napadl mě takový nápad. ("A ten nápad, co ho napad, řekněme to krátce, byla prostě práce." - Stoření světa) Co takhle vždycky jednou za čas udělat žebříček deseti nej... věcí? Teda, z mého pohledu. Bude potom sranda dívat se na své názory zpětně za pár měsíců (nebo možná let). Dnes tedy začínám s deseti nejvíce asexuálními věcmi na světě, když už máme toho Valentýna :D
Kdyby chtěl někdo znát můj žebříček na cokoliv jiného, beru objednávky :)

1. Ponožky v sandálech
Myslím, že tady nebude nikdo, kdo by mohl odporovat. Ponožky v otevřených botech celkově jsou prostě humus. A pokud chcete mít dvouset prosentní jistotu, že si o vás nikdo ani neopře kolo, veme si ty bílé ponožky z černým proužkem, které sahají až do půl lýtek. To je teprve pořádná mňamka