Leden 2012

Prolog

31. ledna 2012 v 15:47 Sedmý smrtelný hřích
TaDá! Hraje famfára. Od zveřejnění poslední povídky uběhlo už hodně vody. Nebudeme to počítat ani na litry ani na měsíce. Spíš na roky. Konkrétně to byla 14. kapitola k povídce Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo (12. května 2010). Nechápu, jak jsem vydržela tak dlouho nepsat. jasně, od té doby vzniklo spoustu písniček, básniček, keců okolo a podobného nepotřebného čehosi. Ale to, jak vám příběh ubíhá pod prsty, jak si po několika stránkách začnou vaše postavy vytvářet vlastní rozum a přestanou poslouchat - to j něo, co se nedá ničím nahradit. Tímto bych mileráda definitivně potvrdila svůj comeback na nebe literárních hvězd (neberte mě moc vážně).

Něco málo informací k nové povídce:

Originální povídka, do žánru nezařaditelná.
Děj: Když zemřela první dívka, vypadalo to jako náhoda. Ale proč měla na předloktí latinsky napsáno obžerství? Dylan postupně zjišťuje, že o žádnou náhodu nešlo. A že je v nebezpečí každý člověk, který se někdy prohřešil vůči sedmi smrtelným hříchům. Takže vlastně úplně každý. I ona sama...
Hlavní postavy: Dylan (holka - jen aby nevznikly nějaký nesrovnalosti), Lucy, Tyler, Travis a jako bonus pan učitel Bolotski.
Pracovní název: Hřích
Počet Kapitol: 7 (+ prolog a epilog)
Stav: Už je dopsáno, postupně se bude zveřejňovat

O tom, jak mi maminka řekla "děvko"...

27. ledna 2012 v 19:35 Popelnice
Koupila jsem si šaty na ples. V minulém článku jsem psala o tom, že je nutně potřebuju. Tak jsem hned ve středu vyrazila na nákupy a podařilo se mi skórovat. Sice jsou naprosto nespolečenské, ale až si vezmu ty boty na třinácticentimetrových jehlách, už budou vypadat společenštěji (jestli vůbec takové slovo existuje).
Měla jsem z nich vážně radost. Tmavě modré šaty ještě nemám a taky to není jeden z těch střihů, který během večera potkáte skoro bžilionkrát. A to i na lidech, které nemáte rádi.
A proč jsem z nich měla radost a ne mám radost? No to je jednoduché. Ukázala jsem je mamince. Po krátké hádce, jestli se jedná o šaty nebo tričko (můžete hádat, kdo tvrdil co) mě přesvědčila, ať jí to ukážu na sobě. Tak jsem se převlékla a plna toho nejlepšího očekávání jsem se předvedla.
A reakce mé ctěné máti? "Vypadáš v tom jako děvka. Jestli v tomhle někam vyrazíš, budou se tě chlapi ptát, za koloik jdeš."
No není to miloučké? :D
A víte co je fakt paradox? Babička, která byla toho času u nás na návštěvě, mi řekla, že mi to v nich fakt sluší :) Odkdy jsou matky prudérnější než jejich matky?
Asi svoji famílii nikdy nepochopím. A asi se ani nebudu snažit. Tečka.
Joo, málem bych zapomněla. Maminka mi vyluxovala počítač. Ano, čtete správně, Vyluxovala. Doslova. Vysavačem. Chtěla vyluxovat prach uvnitř, jak jí to poradil chytrej pán přes počítače. Udělalo to prsk, píp, skříp. A můj milovaný prehistorický stroj nefunguje. Jestli mi zmizej data, budu ji žalovat. Měla jsem tam dvě rozepsané povídky, všechny básničky a písničky, milion filmů a seriálů, tunu věcí do školy... Tak snad to bude v pořádku. protože jestli ne, budu naštvaná. A když se Sasanka naštve, není to nic hezkýho.

Mějte se a smějte se
Howgh
Sasanka! :D

Média - Úvaha

24. ledna 2012 v 16:46 Úvahy
Máte na výběr dvě možnosti - buď kliknete pod perex a rovnou si přečtete tu úvahu, nebo se nejdřív prolouskáte tunami nesouvislých myšlenek, které můj mozeček čínské berušky vyplodil. Být vámi, vyberu si tu první možnost.
Ehm, ty to fakt myslíš vážně? Vážně se chystáš číst to všechno?... No dobře, ale za děti ručí rodiče.
Mimochodem... Nesnáším děti. Jsou mrňavý a drzý a jako mravenci. Jedno dítě zamáčknete a nic vám neudělá. Ale ono se nikdy nestane, že byste narazili jen na jedno dítě. Vždycky jsou jich mraky. A budou vás tak dlouho otravovat, dokud nebude po jejich. To mi připomíná jeden dokument o pravěkejch příšerkách. Byl ten jeden takovej obří dvoumetrovej pra-pták, co kladl pra-vajíčka na zem. A když se malé (no.. ono moc malé nebylo) pra-ptáčátko začlo líhnout, přihnali se pra-mravenci a úúúplně ho ohlodali až na pra-kost. Tak nějak si připadám po kontaktu s dětmi.
Fuj a ble...
Další poznatek je jednoduchý - když si jdu dělat kafe, musím se napřed podívat, jestli máme mlíko. Protože kafe bez mlíka se fakt nedá pít. Teda ono se dá pít, ale není dobrý. Ani trochu.
Měla bych jít něco dělat. Ale nechce se mi. Víte vy vůbec, kdy jsem naposledy mohla sedět u počítače a třískat do klávesnice cokoliv mě zrovna napadlo? No už dlouho ne. Protože na ten pitomej fejskug se fakt nedá vypustit všechno.
Potřebuju si koupit nový šaty, nějaký na ples. Úplně si je dokážu představit, chtěla bych hodně volnej vršek a jeden širokáááánskej rukáv, druhý rameno holý. A ještě k tomu budu potřebovat boty. Netuším, kde na to vezmu peníze. Snad se něco vysype za vysvědčení. Mohlo by.
To mi připomíná, že se chci pochlubit. Letos jsem opravdu zazářila! Ani nevím, jak to dělám (protože v podstatě většinou v tý škole nic nedělám), ale měla bych tam mít dvě dvojky. Jsem to ale šprt, šprťáckej, nechutnej.
Myslím, že to by stačilo. Když je úvod delší než samotný článek, nedělá to na lidi dobrý dojem.

xoxo
Sassy ↓↓↓

TT: Nevinnost

22. ledna 2012 v 19:44 Téma týdne
Tentokrát velmi netradičně básnička. Hlavně proto, že s novým začátkem přichází i nová Sasanka. A ta je hloubavější, poetičtější a prostě dokonalá :)
Slibte mi, že se nebudete smát, když řeknu, že to byl pokus o sonet. A jak mi bylo moudře doporučeno uvést na pravou míru smysl básničky :D Je to v podstatě o ztrátě nevinnosti.

Opatrně se dotýkám tvých rtů
A ani nevím, jestli smím
Rukou tě hladím na tváří
A probodávám pohledem svým

Mezi námi jen tenká nit
Silná jak lano z oceli
Chceme udělat krůček kupředu
Ale jsme příliš nesmělí

Najednou chci popřít svoji víru
Když tvoje prsty jako po klavíru
Rozběhnou se mi po těle

A místo dvou jsme jen jeden
Můj dech tvým dechem veden
Už nechová se tak nesměle


Velký Sasančin návrat... snad.

22. ledna 2012 v 13:16 Popelnice
Dobrý den vážení a milí :)
Totiž, abych to upřesnila - dobrý den přeji případným návštěvníkům těchto stránek. Ať už se jedná o účelnou cestu (Hele, slyšeli jste o té Sasance? Škoda, že už nebloguje, přečteme si aspoň staré články), nebo o naprostou náhodu (Zajímalo by mě, jak vlastně funguje mikrovlnka, půjdu si to vygooglovat).
Poslední článek jsem přidávala dne 19. srpna roku 2011.
A to je sakra dlouho.
Ale abych řekla pravdu, po psaní se mi vážně stýská. A nejen po psaní, po celé blogové sféře se mi stýská. Komentování, přátelské blogy, sdílení myšlenek a nápadů...
A tak vyhlašuji svůj velký comeback!
Začnu tím, že si od někoho seženu nový design. Když návrat tak ve velkém. V plné parádě.
Pak si udělám pořádek v rubrikách, povídkách... smažu nechtěné, opravím chtěné atakdále atakdále...
Nečekejte, že tu zítra bude hromada nových povídek. I když jednu novou (vlastně dvě) pro vás chystám :D
A víte co mi chybělo nejvíc?...
Moje oblíbené ...

xoxo
Sasanka :)