Březen 2011

Goodbye Lullaby a spousta keců okolo

18. března 2011 v 17:36 Popelnice
Avril Lavigne je moje nejoblíbenější zpěvačka už nevím odkdy. Někdy mám pocit, že odjakživa (ale to je smaozřejmě nesmysl). A jelikož jí nedávno vyšlo nové cédéčko, donutilo mě tak trošku se nad tím zamyslet. Tak se mnou pojďte zavzpomínat.
Pamatujete si tu růžovou blonďatou slečnu, co vypadala tak namyšleně a uměle? Není to tak dávno. Zpívala písničky jako Girlfriend, kde jsme kromě jejího počítačem upraveného hlasu neslyšeli nic moc. Většinou v tom nebyl žádnej prožitek. Vyjímku tvořily skvosty jako Innocence, ale i tak se nedá říct nic moc o nějakém umění. Jestli si dobře pamatuju, je to nějaké dva nebo tři roky zpátky. I když uznávám, že The Best Damn Thing nebyla její nejlepší práce, i tak jsem si tam našla spoustu oblíbených písniček a vždycky se u nich perfektně uvolním, setřesu všechny problémy a prostě zapomenu.
Pojďme o trochu zpátky do minulosti. Pojďme přibližně do roku 2004, kdy vyšlo její druhé CD, Under My Skin. "Temné období" dalo by se to nazvat. Hodně moc kytar, hodně moc bicích, hodně moc emocí. Ne zrovna ukázková živá vystoupení z té doby, ale to nevadí. Nevím, jakým českým obratem to popsat, proto se uchýlím k angličtině. It makes me feel. Mráz po zádech, chloupky na rukou v pozoru. V době, kdy album vyšlo, my bylo jedenáct, ale pořídila jsem si ho až o nějaký ten pátek později. Byla to vlastně první pořádná hudba, kterou jsem poslouchala, do té doby byl můj hudební vkus naprosto a totálně dětský.
Vraťme se ještě zpátky. Do doby, kterou si už nepamatuju, protože mi nebyla ani -náct. Zpátky do roku 2002. Někdo možná zavzpomíná, někdo si vybaví nějakou písničku, která se hraje dodneska. Malá hnědovlasá holka s nudlí u nosu, kšiltem na stranu a špatnou pletí. Nosila kecky a kravaty a nikdo to pořádně nechápal, ale všichni chtěli vypadat taky tak.
A teď je čas na fanfáry.
Po menší pauze máme Avril zpátky a po poslechu Goodbye Lullaby jen valím oči. Můžeme slyšet beaty, na které u ní nejsme zvyklí, električtější věci jako What The Hell se střídají s typicky akustickými písničkami. Nezní to jako nic co dosud dělala, je to zase úplně nový směr. Nevím, jestli to zařadit do popu, rocku nebo chvilkama až do R'n'B (ale vážně jenom chvilkama). Mými naprostými favority jsou písničky Smile a 4Real.
A teď, když už máme první klip natočený, nové album vydané.. možná nastal čas udělat nějaké turné, nemyslíš, Avril? Kdyby se ti chtělo přijet k nám, vůbec by mi to nevadilo. Minule jsem tě prošvihla, tentokrát si tě ujít nenechám.

Buď jsem moc chytrá, nebo on moc blbej...

10. března 2011 v 22:13
Dneska jsem se z nudy koukala na Vysokou hru, což je obdoba známého milionáře, ale ne tak profláknutá.
Vážení, to bylo něco!
První osutěžní otázka, kterou jsem slyšela, byla "Odkud se dříve získávala modrá barva indigo". Na výběr asi miliarda možností, mezi nimi i z houby, z řasy, z rostliny, z housenky motýla a pár dalších. Řekla jsem si, že je to celkem těžká otázka, protože jsem fakt neměla ani šajn. Pán nakonec přemýšlel mezi rostlinou a řasami a zvolil řasy. Správná odpověď byla z rostliny. Vzpomněla jsem si na ty nekonečné seznami kytiček, které jsme se museli naučit na poznávačku - vždyť je jich strašně moc!
Nicméně tento pán musel hru opustit a po něm nastoupil další pán, který odešel ještě dřív, než se mu stihla prdel obtisknout do židle.
Otázka: Co je to "velká rudá skrvna" na Jupiteru?
a)bouře v atmosféře
b)soptící vulkán
c)mesíc Jupiteru
Schválně, kdo z vás si tipne? Kdo z vás to ví přesně? Musím se pochlubit, já to věděla a nechápala jsem, nad čím tam pán přemýšlí, vždyť je to přece jasné. Pak jsem se jen tak orientačně zeptala našich a oni taky nevěděli, tak to asi není tak známé, jak jsem si myslela. každopádně správná odpověď je áčko, je to ohromná bouřka. Tak co, věděli jste?
Pán řekl béčko a šel domů. Přišel nový pán
Ten se zdál být o něco úspěšnější, dostal se až do pátého kola bez jakékoliv ztráty, i když většinou to bylo spíš dílem štěstí. A pak přišla otázka, při které jsem už jen kroutila hlavou a říkala si, jak jsou dneska lidé hloupoučcí.
Z jaké rostliny se získává jed "blablablablabla" (já si ten název prostě nepamatuju)
Na výběr bylo několik možností, správná byla rulík zlomocný. Byly tam i takové kytičky jako mateřídouška, lípa, zvonek, rákos, plicník lékařský, lýkovec jedovatý a potom ještě jedna, co končila slovem mor.
Člověk by čekal, že bude přemýšlet mezi rulíkem (když už má v názvu to ZLO), nad lýkovcem (Když teda jedovatý) a nad tím morem (když teda mor).
Neneneee, pán si svoji částku jeden milion rozdělil téměř rovnoměrně mezi všechny odpovědi, aby měl jistotu. No vás by napadlo, že nějaký známý jed je třeba v mateřídoušce? Léčivka jak sviň! V rákosu? Ten snad nedělá nic jinýho, než roste...
A takoví lidé, pěkně prosím, chodí do vědomostních soutěží.
Nakonec pán odešel domů se sto tisíci korunkami. Já bych na jeho místě odešla tak s třista tisíci. A to mi je zatím ještě 16. Mami, ty to vidíš!

Amen
Sasanka

Prostě buď sama sebou! - blbost!

4. března 2011 v 16:14
Odevšud na nás útočí nápisy módních poraden a časopisů, které hlásají, že nejhezčí budeme, když zůstaneme samy sebou. Víte co? Je to hloupost. Nikdo si neřekne "uuu, podívej na tu kočku v teplákách, je tak sama sebou!" nebo "no teda, támhleta nenamalovaná holka s beďarem na nose je teda krásná, na nic si nehraje"
Dneska to se svou vlastní tváří nikam nedotáhnete, pokud ovšem nemáte dar od boha v podobě téměř dokonalých proporcí a bezchybné pleti. Neříkám, že být krásná, je v životě to hlavní, ale zamysleme se nad tím.
Pracovní pohovor, máte se předvést v tom nejlepším světle. Co uděláte? Vymáčknete ze sebe to nejlepší. A to zahrnuje nejenom vystupování a znalosti, ale také vzhled. První dojem je ten nejdůležitější, podle něj se rozhoduje, zda máte nebo nemáte šanci na někoho zapůsobit.
Ať si říká kdo chce co chce, první dojem je jenom a pouze o vzhledu.
Tím, že umíte vyjmenovaná slova odříkat i pozadu, na nikoho při prvním setkání dojem neuděláte. Leda byste mu to demonstrovali místo pozdravu. Dobrou reputaci vám nezajístí to, že umíte skákat hodinu přes švihadlo bez zadýchání, pokud se nejdená o přijímačky na nějakou sportovní školu. To, že jste perfektní v matice, umíte psát všemi deseti, máte skvělý smysl pro humor nebo jste třeba mistr světa v piškvorkách...
Tohle všechno je vám na nic, když vstupujete do nového kolektivu s neučesanými vlasy a v odrbaných džínách (myslím tím "odrbaně" odrbané, ne "moderně" odrbané). Nikoho nezajímá, jak jsou ty džíny pohodlné, jak dlouho už jste s nimi spokojený.
A proto já tvrdím, že jediný způsob, jak být krásná, je doopravdy být krásná, nebo pro to aspoň něco dělat.
Protože každá holka může být krásná, nebo aspoň pěkná. Stačí pár šminek a správně sednoucí oblečení a svět nám může ležet u nohou. A byla by škod toho nevyužít :)
Jen můj názor, který nikomu nenutím.

xoxo
Sasanka