Tančím, tedy jsem

8. února 2011 v 14:31 |  Téma týdne
Poznámka: tenhle článek je tu v rámci Téma týdne, ale zapomněla jsem ho tam před zveřejněním zařadit. Nevím, jestli to jde ještě nějak zpětně zařídit (ale řekla bych, že asi ne), ale kdyby ano, a někdo věděl jak, dejte vědět :)
Přemýšlela jsem, co je pro mě smysl života. Nakonec jsem se dopracovala k tomu, že jelikož je mi zatím jenom 16, spoustu věcí ještě neznám, nevím, nezažila jsem, nemůžu teď hned jasně říct, PROČ jsem tady. Zeptejte se mě za deset let, možná to budu vědět přesněji.
Téma týdne


Chvilku jsem přemýšelela i o škole. Ačkoliv ji spousta z nás vnímá jenom jako místo, kam musíme, ať už se nám chce nebo ne, neměla by právě ona být tím hlavním? Jasně, že měla. Ale upřímně, člověk, který by měl za svůj životní smysl ŠKOLU by byl malinko divný.
Dobře, škola je zatím mimo. Co dál? Kamarádi? To bych nějaké musela mít.
Nakonec jsem na to přišla.
I když by se to podle nadpisu mohlo zdát, že odpovědí bude tanec, není to tak docela pravda.
Mým smyslem života je překonávání limitů, překonávání sama sebe. Ne vždycky se mi to daří. Popravdě, většinou se mi to nedaří. Může jít i o úplně maličkosti. Třeba že se rozhodnu naučit se chemii, i když vím, že mi bude k ničemu, i když vím, že to bude těžké, i když vím, že mě z toho bude minimálně hodinu bolet hlava. Je to pro mě výzva. Než abych si udělala tahák, to si radši sednu nad učebnici a budu se učit až ze mě bude kouřit.
Jiný příklad. Jednoho krásného dne jsem se rozhodla, že zhubnu. Ne, že bych už měla výsledky, spíš jsem jedno kilo přibrala. Ale baví mě, když otevřu ledničku, kouknu se na něco strašně dobrého a sladkého, na co mám hroznou chuť.. a vypláznu na to jazyk. Překonám sama sebe tím, že dokážu dát přednost rajčeti před čokoládou. Ne pokaždé. Často selžu. Ale hodněkrát to zvládnu.
Abych se konečně dostala k tomu tanci, můj další životní cíl (zní to hrozně vznešeně, ale vůbec to tak není) je naučit se tu choreografii, kteoru mají Pussycat Dolls v klipu na When I Grow Up. Takže teď vlastně skoro každou volnou chvilku, kdy nemám v pokojíčku bratra, zkouším kopírovat jejich pohyby (případně si je upravit tak, abych je zvládla; kdo totiž dokáže vytáhnou nohu tak vysoko jako Kimberly). A nejvíc mě na tom baví, že se zlepšuju. I když se to na začátku mohlo zdát jako něco, co nikdy nezvládnu, stejně jsem do toho šla.
V tom to všechno je. Nezůstat na místě, neustále se pohybovat, pokud možno směrem dopředu. Jenom ten nejrychlejší a nejsilnější přežije. Jen ten, kdo se bude i přes všechny překážky pořád hnát dáol, jen ten může v životě něco dokázat. A ti, co jsou spokojení se svým vlastním standardem, skončí jednoho dne vážně smutně..

xoxo
Sasanka
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katana Katana | Web | 8. února 2011 v 14:40 | Reagovat

Krásný článek :)

2 Jasmína Jasmína | Web | 8. února 2011 v 15:08 | Reagovat

pěkný citát v nadpise :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama