Sbohem.. a šáteček

27. ledna 2011 v 23:16 |  Téma týdne
Neměla jsem v úmyslu na tohle téma týdne cokoliv psát. Jednak proto, že k tomu nemám nic moc říct, jednak abych nezněla cynicky, ale hlavně proto, že se jedná o téma celkově dosti depresivní. Ale pár článků jsem si přečetla, a ty mě inspirovaly k tomu, abych vytvořila nějaký vlastní.

Téma týdne


Jedna slečna psala, ať se kouknu ven (kontext není důležitý) a já to udělala.
Co jsem tam viděla?
Nic, kromě tmy, modrého svítícího nápisu ČSOB na druhém břehu řeky a jedné pouliční lampy. Černo do všech stran. Většina okne sousedního paneláku taky už dávno zhasla. Přeci jenom už začíná být trošku pozdě.
Co mě v tu chvíli napadlo?
Jak je to bezútěšné. Nic nevidět, nevědět, o co všechno přicházím. Tolik krásných věcí tam na mě venku může čekat, a já o nich nemusím mít ani tušení. Můžu si jen představovat, jak to asi vypadá.
Ale pozor!
Za několik hodin vyjde slunce, rozsvítí celou planetu (nebo aspoň její půlku, to ovšem už nezní tak poeticky)a ukáže mi venkovní krajinu v celé své kráse.
Tiše protékající Labe, v němž se odrážejí holé koruny stromu, břehy pokryté roštím a (co si budeme nalhávat) také odpadky. Silnici, na které sice už sníh roztál v cosi hnědého, mokrého a velmi nesympatického, ale také kousek parku, kde zůstává sněhová pokryvka dosud bílá. Přesně tak, jak má být.
Svět má nohy dole a hlavu nahoře. Slunce ráno vstane, ukáže nám všechno, co je kolem nás, a večer zase zajde. Padne tma, výhled z okna se schová do stínu a my jdeme spát. Abychom se zase mohli probudit do slunného dne.
Co to má společnéoh se sebevraždou?
Všechno a nic.
Nedovedu si představit, že by na světě byl člověk, kterému ráno nevyjde slunce.
Každému vyjde.
Může se ale stát... že to, co jeho paprsky ozáří, je tak zlé, špatné a zkažené, že by možná bylo lepší, kdyby nikdy nevyšlo. Kdyby zůstalo z horizontem a ani se neobtěžovalo se nám ukazovat.
Může se stát, že místo toho, aby slunce hřálo, se mračí, spaluje, ničí, zabíjí. Místo příjemného tepla a světla může přinášet mráz, nenávist, smutek, slzy...
Co má člověk v té chvíli dělat?
Žít pro chvíle, kdy nic nevidí a může si představovat, že svět není tak hrozný? Jenže příjde léto, noci se zkracují, až zmizí skoro docela.
Když vám příchod slunce nepřináší útěchu, ale jenom samou bolest, když se celou noc bojíte toho, co má přijít ráno, když tu není nikdo, kdo by vám pomohl zakrýt oči...
V takové chvíli chápu lidi, kteří se rozhodnou zkusit, jaké slunce svítí na druhém břehu (pokud tam nějaké svítí). Chápu ty, kteří si jednoho dne řeknou ne, tohle nejde. Chápu ty, kteří raději napořád zavřeli oči, než se na to dívat.
Co ale nechápu jsou lidé, kteří opustí všechno co mají. Opustí každého, kdo je jim trochu blízký. Vykašlou se na celý svět a odejdou.
Je to sobecké...
Protože, kdo ví. Třeba jsou pro někoho sami jedním z těch krásných a teplých sluncí, kvůli kterým má smysl přežít noc a ráno vstát...

P.S. panebože, co jsem to ze sebe zase vyplodila? Omluvou mi snad zůstává, že jsem během psaní ani v nejměnším nepřemýšlela. Berte to s rezervou, prostě jsem nechala svoje ruce jezdit po klávesnici, z hlavy se mi vysypalo úplně všechno, co mě v tu chvíli napadlo... A pokud vám příjde, že mám na věc naprosto scestný názor, klidně mi to řekněte. Ale pokud možno nějak konstruktivně, ano?

Sasanka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Honza Honza | 28. ledna 2011 v 0:04 | Reagovat

Myslím, že dost dobrej článek.. Ale na druhou stranu, moc si to asi bereš, nebo jinak, moc nad tim přemejšlíš... Když se v tom budeš hrabat tak z toho nemusí vždy vylést správné řešení. Zajímaví je, že člověk, jako jediný je schopný spáchat sebevraždu, u ostatních "zvířat" je totiž pud sebezáchovy, ale člověk taky jako jediné "zvíře" dokáže myslet, nad tím co bylo, nad tím co bude, a dokáže nad tim přemejšlet tak hodně, že nějakej pocit sebezáchovy jde stranou. Myslím, že člověk by se měl radovat z maličkostí, člověk by si měl užít tu chvilku, ať už to bude opravdu chvilka, nebo taková chvilka trvající rok, dva. Vše záleží jen na jednom, a to právě na tom jednom člověku. Jestly je schopný si ten život nějakym spůsobem užít a nějak s ním být spokojen. Co myslíš? :)

PS: Přišlo mě nefér nenechat jezdit prsty po klávesnici, tak jsem si trocu taky zajezdil, doufám že jsem neurazil :)

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 28. ledna 2011 v 1:26 | Reagovat

[1]: Člověk není jediný tvor schopný sebevraždy. Taková labuť to také dovede.

Jinak docela dobrý článek. Po té hromadě těch rize depresivních je tohle celkem osvěžující.

3 Sasanka Sasanka | Web | 28. ledna 2011 v 14:31 | Reagovat

[1]: Jen si jezdi, od toho tu blogy jsou :) A souhlasím s tebou :) Přežít život dokáže kdekdo, ale užít si ho, to je umění :) Jde jen o to, najít si v tom přežívání taky něco na užívání ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama