cink *

24. listopadu 2010 v 17:30 |  Popelnice
Je to skvělej pocit zase psát. Chbělo mi to, tak strašně mi to chybělo, až mám skoro psací psotník a mrtvici v jednom. Když jsem nepsala, nevšimla jsem si toho. Teď po návratu je to všechno trošku komplikovaný, ale přesto mi prsty jezdí po klávesnici, jako by se ta skoro dvouměsíční pauza vůbec neodehrála, jako by to bylo předevčírem, co jsem naposledy seděla u blogu a plodila článek, ve kterém bych nic významného neříkala, jen se dělila o svoje každodenní problémy.

Tak a teď se přihlaste, kdo z vás je naprosto finančně závislý na rodičích? Jeden, dva, tři... je vás dost. Já taky byla. Respektive pořád ještě jsem. Ale už zítra jdu poprvé do "práce". poprvé v životě budu mít jistotu, že nemusím škemrat o každou korunu u našich. Budu mít jistotu, že na vždycky budu mít na zapečenou housku se sýrem u nás ve školním bufetu. Že budu mít vždycky nějakou tu kačku na žvejkačku nebo na rohlík :)

Budu u nás v takovém centru pro děti, kam si můžou chodit hrát, doučovat deváťáky angličtinu. Vždycky ve čtvrtek mi jich tam pět nebo šest nakluše a já si hodinu budu hrát na miss teacher :D Uvidíme, jak to budu zvládat, ale nemělo by to být zas tak těžké. Mluvit před cizími lidmi mi nedělá problémy, angličtinu ovládám, nějaký ty pedagogický vlohy tam taky budou (aby taky ne, když mám maminku učitelku a babičku bývalou učitelku). Jen mi dělá strach, že mě ty děcka nebudou brát vážně. Přece jen, jsem jenom nějaká holka ze střední, co si hraje na učitelku a myslí si, že je nějak drsná, když čmáře na tabuli nějaký divný mluvnický pravidla.

Jsem trochu nervózní, přiznávám. Trochu hodně. Přemýšlím, co si vzít s sebou. Slovník? Asi jo... Starý pracovní sešit z devítky? Knížku z letošního roku???... uvidíme. Snad to zvládnu.

A poslední věc, ze které mám vážně strach? Už bůhví kolik let tvrdím, že ze mě za žádnou cenu nebude učitelka. A přesto to zatím vypadá, že právě tímhle směrem se ženu, Pedagogické lyceum, doučování angličtiny, prodidrogový programy na základkách. Wow, teď to zní, jako kdybych byla strašně akční a angažovaná :) Nechám vás při tom. Každopádně se to potom bude hodit do životopisu :D

Mějte se krásně, skládejte básně a učte se anglicky, ať neskončíte u mě! Nemuselo by to pro vás dopadnout zrovna nejlíp. Ještě jsem nevyloučila možnost zavražděný všech dětí v okruhu sto kilometrů.

xoxo
Sasanka ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kaku Kaku | Web | 24. listopadu 2010 v 18:06 | Reagovat

Jo, vlastně ti závidim. Ale jenom napůl - děti bych někdy nedoučovala.
Já si přivydělávam - občas - roznášením letáků. Je to sice šílený z několika tajných důvodů, které ti neřeknu, protože jsou tajný (to se u tajných věcí stává, že jsou tajné), ale jsou to aspoň nějaký peníze. Jinak jsem naprosto závislá na kapse mojí máti a občasných přídělech babičky. Děs a utrpení prostě. :D

2 Kámen Kámen | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 18:33 | Reagovat

Good článek, ale nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko....:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama