Přišla a odešla... Žila ♥

4. října 2010 v 20:52 |  Popelnice
Když se ohlédnu zpátky, když se podívám na začátek, když si to všechno v hlavě srovnám...
Když se podívám dopředu, když začnu přemýšlet o budoucnosti a když si srovnám svůj život...
Zkrátka, když tohle všechno udělám, nezbyde mi než nechat zatroubit fanfáry a odejít.

Když jsem začínala psát blog, bylo mi asi jedenáct nebo dvanáct. Měl adresu sasanka18 a pokud všechno funguje tak, jak má, tak už dnes tenhle blog neexistuje. Vystřídala jsem pár adres a v březnu 2008 jsem se usadila tady.
Stydím se za ty začátky. Nevěděla jsem, jak fungují uvozovky, neuměla jsem psát čárky ve větě a moje první povídka byla hodně hluboko pod úrovní Lenky Lanzové. Měla jsem svoji (tenkrát ještě dětskou) vizi o spisovatelské kariéře a bestselleru prodávaném za oceánem. Před rokem a půl jsem byla úplně jinde, než jsem teď.
Hodně jsem se za tu dobu změnila. Hodně se toho stalo, hodně jsem prožila. Přechod ze základky na střední. První velká láska. První opilost ( XD ) Jedny z prvních experimentů s barvou a střihem vlasů, které ne vždycky dopadly dobře. Už nejsem ta stejná holka, jakou jsem byla v březnu před rokem a půl.
Hledala jsem se. Zní to jako klišé. Nevěděla jsem, kam mám zapadnout, kde je moje místo.
Neměla jsem moc kamarádů. Popravdě jsem měla jen pár známých. Chyběl mi člověk, kterému bych mohla zavolat, když něco potřebuju. Neměla jsem komu napsat, jestli nechce Jít na chvilku ven. Neměla jsem komu si říct, aby mi půjčil sešit z dějepisu, když jsem zrovna chyběla.
Žila jsem svými příběhy, svými postavami. Oni byly já, já byla oni. Dokonce jsem si s nimi povídala. Hádala jsem se. Když například Lis měla naplánovanou krásnou budoucnost se Siriusem, ale nakonec mě přmeluvila, aby mohla skončit s Remem. Když jsem měla v plánu udělat GiGi zlou a nepříjemnou, ale ona si na nic nehrála a já ji nemohla přinutit být horší než je.

Teď už tady pro mě není místo. Naučila jsem se žít. Užívat si toho, že můžu ráno vstát a jít do školy. Začala mě dokonce bavit i němčina, a to už je co říct. Zjistila jsem, že můj skutečný život je milionkrát lepší než ten vymyšlený. I když občas stojí za prd, vím, že to není jen v mé hlavě. Když spadnu a odřu si koleno, doopravdy bolí, nejsou to jen slova na papíře. Když se rozesměju, všichni si klepou na čelo a nechápou, proč mám tak hýkavý smích, ale vnímají mě. Když se ráno vzbudím, mám pod očima úplně obyčejné a reálné kruhy, které mi na kráse rozhodně nepřidají, ale znamená to, že žiju.

Nevím, jestli jsem teď lepší nebo horší člověk. Asi ani jedno. Nejspíš nejsem ani jiný člověk. Jsem to pořád já, jen už jsem zařazená do "systému".

Žiju, i když bych občas byla radši mrtvá.
Dýchám, i když občas zadržuju dech.
Mluvím, i když občas plácám nesmysly.
Směju se, i když není čemu.
Pláču, i když nemám důvod.

Slzička, kapesníček. Měla jsem to tady ráda. Loučí se mi těžko.
Lidi, já vážně brečím :D
Asi mi už hráblo...
Nebudu to tady mazat.
Protože při představě, že by tohle místo přestalo existovat, mám takový ten svíravý pocit u srdce.

Blog byl můj druhý domov. Ale pak jsem si začala užívat svůj první domov a tady už nebydlím.
Jde o to, že...
Končím.
Rozhodně ne definitivně.
Až se ztratím, až nebudu vědět, kde je mé místo.. Až budu potřebovat psát. Až se mi začne zdát, že se mi hroutí svět (i když to nejspíš nebude, jenže já mám ve zvyku věci zveličovat).
Až to budu potřebovat...
Pak se sem vrátím.
Možná to bude zítra, možná za rok, možná nikdy.
Tak už to bývá, věci se mění, lidé přichází a odchází, svět se točí.

Milujte se a množte se, děti moje.
Mám vás všechny ráda (dobře, teď si trochu vymýšlím, ale nač si kazit den?)
Mějte se krásně a skládejte básně :D

xoxo
Sasanka
nebo taky Sassy
Občas i ŠiwettQa (jen recese)
Ale hlavně já x)

P.S. Celý článek zní hrozně chytře, co? Nebo spíš, jako bych dělala že jsem chytrá a přitom nejsem. Nevím, je m ito fuk. Je to od srdce ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 4. října 2010 v 21:17 | Reagovat

Možná je to jen mojí momentální mizernou náladou, ale holka, ty si mě rozbrečela.
V tom textu sem našla kousek sebe.
Máš štěstí, já se ještě tak daleko nedostala :)
Přeju hodně štěstí ve skutečném životě, tvoje příběhy mi budou chybět :)

2 Lizz Lizz | Web | 4. října 2010 v 22:21 | Reagovat

Iveta Karousová , mé drahé a milované o rok mladší a zapřené mimozemské dvojče... Co to sakra je?! :D Ne, dobře... Dává to svojí logiku a nehodlám tě přesvědčovat, aby ses vrátila (ačkoliv bych za to byla víc, než jen ráda...xD :D) Každopádně doufám, že nikdy nebude důvod proto, aby ses musela vracet... Tedy, pokud bys důvody brala jen ty jmenované...xD No,... To je ode mě asi vše...xD Sakra..xD Každopádně mám-li být upřímná, trochu jsem to čekala.... No nic, loučím se s tebou, mij si krisni i kikij si ibčis izvit, ispin ni ti pitimi xichtknizci...xD

3 KaThea KaThea | Web | 5. října 2010 v 19:49 | Reagovat

To je škoda. Tvé povídky mi chybí. Vždycky mě dokázaly rozesmát. Mě jen tak něco nerozesměje. :)
Asi je dobře, že jsi šťastná v realitě. Já osobně dávám radši přednost tomu "druhému světu"... To je pro mě internet a povídky. Měla bych žít víc v realitě... No... Bude se mi po tobě stýskat.

4 Lizz Lizz | Web | 6. října 2010 v 12:49 | Reagovat

*zavadila pohledem o ten svůj komentář* WTF?! :D Ono se to zkopírovalo celý? Aaaaach jo...xD Prostě to mělo začínat tím Mé drahé a milvané bla bla bla..xD Ale to ti jistě dojde...xD :D
No, radši budu mlčet...xD A jdu dělat to, co bych měla dělat... Měj se... ;)

5 Gi.. Gi.. | 6. října 2010 v 19:19 | Reagovat

No téda, tak tohle bych od tebe nečekala..xD...ty a takovýhle srdceryvný okecávání muselo bejt hodně na přemejšleníxD(né to měla bejt jen blbá sranda). Však ty víš... :-P

6 Muhe Muhe | Web | 11. října 2010 v 17:42 | Reagovat

Mno, rozhodně mě utěšuje, že si mám tvoje icko a fb :D ale víš co, chápu tě. Chápu, jen z pár částmi nesouhlasím. Jasně, mohla si začít psát proto, že si neměla kamarády atd, ale fitkviní svět a svět venku... liší se jenom tím, že v povídce si můžeš všecko vymyslet. Já třeba začala psát proto, že jsem to chtěla zkusit a nehorázně mě to začalo bavit. užívala jsem si života a psala. A tak to dělám i ted - užívám si života a píšu povídky (které nezveřejnuju na Muhe blog XD) protože mě baví psát. Jo, utvářet si virtuální realitu MÍSTO té svojí je blbý, to jo a určitě je lepší ta normální, ale já psání miluju mno... to je možná trochu silné slovo, ale baví mě to a znám spisovatelky, které si užívají života a přitom píšou :-Dviz skpani mozku atd... :D  takže to vážně jde. jde to skloubit a já doufám, že ty to časem zkloubíš, protože píšeš úžasně a fakt bys mi chyběla :-)  ;-)

7 katuse katuse | 14. října 2010 v 20:13 | Reagovat

Sakriš...bude se mi po tvejch příbězích stejskat...ale díky bohu tě nemám daleko,takže je to cajk,ale doufám že zase něco napíšeš :)...když se třeba budeš nudit...

8 Kaku Kaku | Web | 21. listopadu 2010 v 17:23 | Reagovat

Něco jako "All good things come to an end".
Já teda nemam sílu skončit se svým blogem. A je mi líto, že ty končíš (respektive jsi skončila, ale já byla moc líná napsat komentář), vlastně z toho mam takovej divnej tíživej pocit na hrudi, teď, když o tom přemejšlim. Řekla jsem ti vlastně někdy, že jsi byla jedním z důvodů, kvůli kterým jsem si založila blog? Je to smutný, že moje múza (ty) odchází.  
Ale užívej si, dokud můžeš. Tak je to totiž správně. :)

9 Slavomír Slavomír | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 15:38 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama