Premiérový den

5. července 2010 v 20:24 |  Popelnice
Dlouho jsem spala. Ale teď je čas vám něco napsat. Pokud někoho zajímá popis jednoho dne z mého nudného života, tak celý článek :D Ale nedočtete se tam nic, co by vás obohatilo. To jen, aby nikdo neřekl, že jsem ho nevarovala před hromadou nesmyslných keců. :D

Nebudu vám říkat, jaká akce se u nás děla. Musí vám stačit, že byla vícedenní a sportovní. Víte, jak hodně si hlídám soukromí. Jsou dvě věci, které na blogu nikdy neříkám - město, kde bydlím, a příjmení. A kdybych vám řekla, jak se to jmenovalo, mohla bych sem rovnou dát svoji adresu.
Inu, byla tu jakási akce.
Začínala v pátek a končila v neděli. A jeden den večer tam bylo něco jako diskotéka. Ale upřímně, stála za prd. Tancovalo asi pět opilých jedinců a zbytek posedával a postával kolem. Taky komu by se chtělo tancovat na písničky z mládí našich rodičů. Ale stejně jsme tam šli, protože je to skvělá příležitost, jak se opít a trošku se "odvázat" (je to divný slovo, ale přesně vystihuje to, co jsme měli v plánu).
A právě tento den byl jednou velkou premiérou.
Poprvé v životě jsem byla na diskotéce. Za to může moje maminka, která má o mě velký strach a bojí se mě někam pustit. Sice (jak už jsem psala) mělo tohle ubohé cosi od diskotéky hodně daleko, ale jmenovalo se to tak. A to se počítá.
Poprvé v životě jsem byla pozvaná na panáka. A hned dvakrát. Ten první kluk se mě snažil vytáhnout ještě na druhýho a třetího, ale měl dvě velká mínus. Byl ošklivej a nalitej jako dobytek. tak jsem mu utekla. Ten druhý už byl hezčí (nebo jsem měla v krvi víc promile? těžko říct). Když jsem poprvé v životě ochutnala zelenou a zjistila, že chutná jako ústní voda, snažil se mě vtáhnout na tribunu. Nutno říct, že na tribunu nemohlo být vidět odnikud jinud než z fotbalového hřiště, kde ale nikdo nebyl, protože se všechno odehrávalo o kus dál. A já blbka málem šla. Až když jsme byli u schodů na tu tribunu, mi došlo, že tam asi nechce sedět a povídat si se mnou. Rychle jsem se vymluvila, že se musím vrátit zpátky ke kamarádům, aby mě nehledali. A utekla jsem.
Poprvé v životě jsem se opila tak, že jsem ztratila skoro všechny zábrany. A najednou jsem si uvědomila, že sedím a klíně jednomu chlapci od nás a líbáme se. Fajn, stalo se. Jenže problém je, že ho teď nemůžu dostat z hlavy → z toho kouká problém.
A to je všechno., Jen jsem to potřebovala někam napsat a s někým se o to podělit. A protože adresu tohodle blogu zná jenom jedna moje kamarádka (a ta to všechno stejně ví), můžu to tady s klidným srdcem zveřejnit a nemnusím se bát reakce ostatních. Protože vy mě soudit nebudete, že ne?

xoxo
Sasanka
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vivi Vivi | Web | 5. července 2010 v 20:40 | Reagovat

Vlastně si dopadla docela dobře. Věř mi, vlastně bych byla moc ráda kdyby moje alkoholový zážitky končili takhle.
Vzpomínám si jak sem se poprvý opila.
Ztrapnila sem se tak, že se to stydim říct a pak se pozvracela. Druhej den mi bylo neskutečně blbě a moji rodiče, který si mysleli, že spim u kamarádky a koukáme na filmy, to málem poznali.
Uf, takže od tý doby piju jenom s mírou a jenom občas :D

2 beniseklucisek beniseklucisek | 5. července 2010 v 20:55 | Reagovat

krásná blog . Opravdu povedený

3 Angelika <333 Angelika <333 | E-mail | Web | 5. července 2010 v 22:44 | Reagovat

pěkný blog..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama