Červenec 2010

Můžeme předstírat, že letadla na noční obloze jsou jako padající hvězdy??

30. července 2010 v 12:56 Popelnice
... protože a písnička se mi dostala pod kůži.
Obvykle takové věci neposlouchám, ale tuhle musím. Už skoro půl hodiny mi hraje pořád dokola (ale tím myslím ÚPLNĚ pořád), a zatím se mi líbí každou minutu víc a víc. A tak nějak mě to přivedlo na nápad, jak krásné by bylo, kdybychom si skutečně mohli s každým letadlem něco přát...
Proto jsem napsala něco na způsob příběhu. Ale je to bláboloidní (tzn. že to v podstatě nemá žádný děj a končí to šíleně trapně). Je mi jasné, že ve skutečnosti by to tak nešlo.
A PROSÍM, neberte mi moje iluze o víře a o naději. Vím, že nejsou skutečné. Ale teď tu svoji naději a víru potřebuju víc, než kdy předtím. Neberte mi je :D

Proč tak rádi vraždíme své postavy?

29. července 2010 v 22:10 Popelnice
Není si co nalhávat... Každý, kdo píše nějakou povídku (nebo snad větší dílo?) někdy přemýšlel o tom, že jednu z postav zabije. Nebo jim nějak ublíží, ať už fyzicky nebo psychycky. Spousta z nás už nějakou svou postavu zabila nebo jí ublížila. Proč to? Kde se to v nás bere?? Myslím, že jsem přišla na to, odkud se to bere konkrétně ve mě.

Penále, ukaž se!

28. července 2010 v 15:19
Školní rok už máme nějaký ten pátek za sebou a tenhle článek už je taky nějaký ten pátek starý. Až teď jsem si všimla, že jsem ho omylem uložila do rozepsaných místo zveřejnila.
Sasanka zase bodovala, že...
Tak teda Penále, ukaž se!...
... Aneb co všechno se dá najít v penálu :D

  • Tahák na písemku z chemie. Byly na něm vzorečky pro výrobu sody, kyseliny sírové a kyseliny dusičné. Dost mi pomohl, nebýt něj, nevěděla bych skoro nic.
  • 2 taháky na hudebku. Psali jsme písemku na klasicismus. Nakonec jsem si je ve škole přečetla tolikrát dokola, že jsem je vůbec nepoužila.
  • Guma - stará, modrá, smradlavá :D
  • Kružítko v nechutně špinavém a trošku potrhaném obalu.
  • Tužka číslo 3, tupá jako prase
  • Tužka číslo 1, jediná oškrabaná. Pužívám jí na rýsování.
  • Zlomená tužka bez čísla. Jsem moc líná si ji oškrabat.
  • Dvě ulomené pacičky z propisky. Takové ty části, co jsou nahoře u "cvakátka" a jsou k tomu, aby si člověk propisku zaháknul třeba za papíry nebo za kapsičku košile (ale to nikdo nedělá, až na našeho bývalého angličtináře)
  • Oranžová cenovka s číslem 210,-. Měla jsem ve škole nové balerínky a až ve třídě jsem si všimla, že je na nich pořád cenovka.
  • Dvě zelená spinátka, jedno modré spinátko a jedno růžové. Měla jsem udělaný drdol, který se mi v polovině vyučování začal rozpadat, tak jsem si ho rozpustila a spinátka schovala do penálu.
  • Papírová žabka složená pomocí origami metody. Složila mi ji spolužačka už někdy v prvním pololetí a já ji pořád mám. Když se jí správně zmáčkne zadeček, tak dokonce skáče. Už je dooost špinavá. Ale přece ji nemůžu vyhodit :D
  • Ušmudlaný papír se známkami za celé pololetí. To, že jsem si tam většinu písemek zapomněla zapsat už je věc jiná.
  • Lesk na rty, který mi došel už asi v minulém století a pořád jsem ho nevyhodila.
  • Červená propiska
  • Zelená gelovka
  • Oranžový zvýrazňovač. Už dávno nepíše.
  • Růžový zvýrazňovač. Má dvě strany - jendu tenkou a druhou tlustou. Ta tenká se mi malinko roztřepila (silně jsem zatlačila na papír a stalo se něco podobného, jako když zatlačíte štětcem - taková ta kytička), takže teď už mezi tenkou a tlustou není žádný rozdíl, až na to, že tlustá nepíše.
  • Dva obrázky z Camelek, díky kterým jsem mohla vyhrát vstup na Rock for People zdarma. Nakonec to zrušili, protože už vyprodali určitej počet lístků, takže jsou mi ty obrázky k prdu. Teda, ještě abych uvedla věci na pravou míru. Ty obrázky jsem si nenasbírala sama, dal mi je spolužák. Já nekouřím.
  • Tupé nůžky, kterýma vždycky při chemii zastřihuju konečky vlasů nicnetušící Gábině, co sedí přede mnou. Nikdo z nás ji nemá rád. :D
  • Propiska deseti barev. Zelená, žlutá a červená už dopsaly.
  • Jedna jediná normální propiska. (pozn. z 28. 7. - už taky dopsala)
Od té doby, co jsem si tenhle seznam jednou sepsala místo cvičení z angličtiny se toho spoustu změnilo. Obrázky z Camelek už nemám, přibyly dvě propisky, nůžky jsou ještě tupější a obal na kružítko se roztrhnul úplně.
Ale stejně bych svůj špinavý penál za nic nevyměnila.
Navíc si myslím, že obsah penálu (nebo peněženky) může o člověku prozradit víc než třeba oblečení nebo hudba, jakou poslouchá. Nemyslíte?

xoxo
Sasanka

Šťastné čtyři procenta

27. července 2010 v 15:38 Téma týdne
Lesbičky mají v některých ohledech strašně jednoduchý život. Když už tu svoji vysněnou najdou (a když ta vysněná má stejnou orientaci), nic už jim ve vztahu nebrání.
Protože jsou to obě holky.
Můžou být zároveň milenky a zátroveň nejlepší kamarádky.
Vždycky budou vědět, co si ta druhá myslí, ještě než to řekne.
Když jedna něco naznačí, té druhé dojde, co tím bylo myšleno.
Téma týdne

Klukům se může naznačovat do halelůja, ale stejně nikdy nic nepochopí, dokud jim do nenakopete násilím do hlavy.
U kluka si nikdy nemůžete bejt jistý, co si myslí. Nikdy nevéíte, co udělá a co neudělá. Jak se zachová.

Vaše přítelkyně lesbička nedá přednost fotbalu před vámi. Když bude chtít na nákupy, můžete vyrazit s ní. Poradí vám, co na sebe. Když vám ty džíny fakt nebudou slušet, zvládne to nějak ohleduplně říct. Pozná, co se k sobě hodí a co ne. Při výběru filmu v kině budete naladěné na stejnou vlnu, nebude vás tahat na horor jenom proto, aby vás mohla držet za ruku, až se budete bát. Nebude po vás chtít žádný krvavý válečný filmy.

Své přítelkyni lesbičce nemusíte opakovat, jak byla skvělá. Přítelkyni lesbičce to stačí naznačit úsměvem a pusou, a ona to pochopí.

Nebude vám dělat žárlivé scény, protože po světě neběhá tolik lesbiček, abyste si mohly vzájemně zahýbat na každém rohu.

Teď jen lituju toho, že mám takovou smůlu, a mezi šťastných pět procent nepatřím. Protože na to, abych pochopila jakéhokoliv kluka, mi chybí chromozom Y.

Pro ty, kteří jsou na tom stejně jako já a už je nebaví řešit druhé pohlaví mám malinkou radu. Buď si denně před spaním opakujte "Jsem Homosexuál" a čekejte, až se tak stane... nebo jděte do kláštera.

Domluvil jsem
xoxo
Sasanka

Ahoj, jmenuji se Sasanka

20. července 2010 v 18:06 Popelnice
Nastává okamžik pravdy...
Rozhodla jsem se, že vám ukážu, jak vypadám :D
Ale to bych nebyla já, kdybych jen zveřejnila fotku a nazdar :D Dám vám fotku, kde je tolik holek, že vás z toho bude bolet hlava... A budete hádat :D
Ale nebudu vás napínat. Stejně mě většina těch "stálých" návštěvníků má přidanou na FB, takže ví, jak vypadám.
A pro ten zbytek → napište do komentářů, kdo si myslíte, že jsem... A pak teprv klikněte na odkaz s rozluštěním.
To je asi všechno :D

Mimoplanetární kulturní vložka...

15. července 2010 v 13:09 Grafika
Stáhla jsem si profilovou fotku jednoho mého kamaráda na facebooku a pohrála si s ní v tom mém programu na úpravu fotek.
Už se mě ani neptejte, jak se m ito zdařilo... použila jsem snad všechny možný efekty a zmenila barvy a jas a kontrast a já nevím co ještě :D Každopádně... ten chlapec byl před úpravou vážně kus :D

E.T.

→ Italy

9. července 2010 v 9:30
Když píšu tenhle článek, je středa něco po poledni. Ale ještě ho zveřejňovat nebudu.
Až se tento článek zveřejní, budu právě nasedat do auta.
Chvilku potrvá, než ho tu někdo najde.
Takže právě teď, v tuhle chvíli, kdy si TY čteš můj článek... jsem já na cestě do Itálie.
Závidíš?
Není proč...
Dva týdny s rodiči... Bez kohokoliv jinýho...
První týden budeme v toskánsku. Uvidím Pisu. Na tu se těším. Hodně
Druhý týden tsrávíme o pár set kilometrů víc na jihu v takové zapadákoidní vesničce, kam jezdíme už osm let a kde to znám jako svý boty. Nic nového, nic zajímavého. Tam se netěším...
Ale když budu mít štěstí, tak se i opálím.
Arivederči, moji drazí XD

Happy end - písnička

7. července 2010 v 12:08 Básničky
Sasanka | Povidky-inc.blog.cz

Původně ta písnička měla být o pubertě. O tom, jaké děláme blbosti, jak vždycky slíbíme, že všechno bude v pohodě a potom tu blbost uděláme znova. Měla být o sobotních ožíračkách v parku, chození za školu, lhaní rodičům a o trapných pokusech sbalit největšího frajera z celé školy. Přibližně na konci první sloky se to všechno zvrtlo a moje ruka neposlouchala hlavu a začala psát nesmysly. Takže ve finále máme další ukňouranou písničku oi těžkéch účelu náctiletých, o životě, o lásce a podobných hemzách :D
Je to jedna z mála písniček, kterou mám promyšlenou i z tý hudební stránky. Mám kní akordy a kdybych se snažila, tak ji zvládnu i zahrát na klavír. Když bude mít čas, chuť a kameru s kvalitním nahráváním zvuku, tak to sem taky hodím. Zatím ale jenom text a překlad.
Normálním písmem sloky, tučně refrén a kurzívou bridge (nevím, jaký je pro to český název...)

xoxo
Sassy

Premiérový den

5. července 2010 v 20:24 Popelnice
Dlouho jsem spala. Ale teď je čas vám něco napsat. Pokud někoho zajímá popis jednoho dne z mého nudného života, tak celý článek :D Ale nedočtete se tam nic, co by vás obohatilo. To jen, aby nikdo neřekl, že jsem ho nevarovala před hromadou nesmyslných keců. :D