Ztratit se ve vlastním městě? Proč ne...

12. června 2010 v 15:49 |  Popelnice
Včera večer jsem si řekla, že je venku moc krásný počasí na to, abych seděla doma u počítače. Tak jsem se chvíli před osmou hodinou zvedla a šla se projít. Sama...
Nejdřív jsem šla skrz naši ulici, přes kruháč, kolem Penny Marketu, nahoru do kopce k nemocnici, potom přes ulici jménem Na Cihelnách a potom doprava. Tam doprava byla taková ta čtvrť s vilkama, víte, co myslím? Vždycky jsou na kraji města a mají pastelové fasády. Šla jsem tou čtvrtí, až jsem došla na konec silnice, pokračovala polní cesta. Tak jsem si řekla, že půjdu tou polní cestou, protože jsem věděla, že když tu cestu projdu, ocitnu se na silnici, která vede k továrně na plínky a tam je potom další silnice a tou se dostanu zpátky do města. Pořád jsem věděla, kde jsem.

Došla jsem na silnici a dala jsem se směrem k továrně na plínky. Ale v půlce vzdálenosti tam byla ještě jedna odbočka. Řekla jsem si: "Tady jsem ještě nikdy nebyla, půjdu se tam podívat."
Zahnula jsem odbočkou doprava, přesně na druhou stranu, než bylo město. Strašně to tam smrdělo konincem a hnojem, protože tam byla nějaká zemědělská hromada hnoje a koně a prasata a slepice... Zkrátka tové ty věci, co se normálně ve městě nevyskytují, protože se tam nedá dýchat. Tak jsem přidala do kroku a kolem toho zemědělského úseku jsem prošla hodně rychle. Najednou se přede mnou otevřel výhled na pole. Na kraji toho pole byl takový kopeček, z navezené hlíny. Vyšla jsem na něj až úplně nahoru a sedla jsem si tam.
Bylo to úžasné, měla jsem celé město jako na dlani, viděla jsem továrnu na plínky, viděla jsem vodárenskou věž, viděla jsem paneláky na sídlišti, viděla jsem komín továrny vedle Lidlu... To místo bylo jenom moje. Řekla jsem si: "Jo, tohle jsem hledala, sem budu chodit, když budu potřebovat být sama."
Po půl hodině jsem se zvedla a chtěla se vrátit zpátky, ale nechtělo se mi jít kolem toho smradu. Tak jsem po silnici pokračovala dál, vypadalo to totiž, že se zatáčí a vrací zpátky do města. Jenže se nikam nezatáčela a vedla pořád rovně. Furt jsem si opakovala, že to někam vézt musí, ale šla jsem víceméně pustinou. Nakonec tam byla zahrádkářská a chalupářská čtvrť a když jsem šla kolem, ty lidi na mě strašně divně zírali. A potom silnice skončila a zase začala polní cesta. Potom skončila polní cesta a začala jenom tráva a hlína. Potom začlo pole. A tak jsem přeskočila potůček a šla jiným směrem, kde jsem objevila něco jako továrnu nebo možná čističku, nebo co já víml. Říkala jsem si, že tam přece musí být nějaká silnice, která mě někam dovede. Zem tam yla něčím úplně promáchaná. Jen jsem nevěděla, jestli pro mě bude příjemnější, když bude promáchaná chemickejma sajrajtama, nebo močůvkou. Nohy se mi bořily do bahna, tk jsem si sundala moje nové světle šedé balerínky a šla na boso. Dost to tam smrdělo. A najednou ouha - začalo pole plné vlčího máku a bodláků. Otočila jsem to, a šla kolem plotu na druhou stranu. Ouha - tam byla jenom vysoká tráva, kopřivy a potok a pak zase pole. Chtěla jsem se vrátit zpátky, ale vzpomněla jsem si, jak divně na mě ty lidi v zahrádkářské čtvrti koukali. Nechtělo se mi jít kolem nich znova. Tak jsem se podél plotu vydala skrz vysokou trávy a kopřivy. Nutno říct, že jsem pořád byla na boso. Nohy obalené blátem. Byla tam taková tráva, co se mi při každém kroku přilepila na nohu, omo ala mi lýtko a nechtěla mě pustit. Při dalším kroku se kopnečně pustila a provedla poměrně dokonalou depilaci. Byly tam kopřivy vysoké do pasu a často jsem se o nějakou popálila. Byly tam větve stromů sahající jen pár desítek centrimetrů nad zem, takže jsem se jimi musela proplétat ašvihaly mě do obličeje. Byly tam pařezy a popadané větve o které jsem zakopávala, protože na ně přes hustou trávu nebylo vidět. Byl tam taky bahnitý potok, kam jsem omylem stoupla a noha se mi zabořila až po kotník do bláta. Jediný důvod, proč jsem pořád šla byl, že jsem věděla, že až obejdu továrnu z téhle strany, bude tam určitě silnice. Šla jsem tam dobrou půlhodinu a skoro jsem začínala mít pocit, že nikam nedojdu. Potom se přede mnou otevřel pohled na roh plotu.
Vystartovala jsem jako torpédo a skrz ty kopřivy jsem běžela k tomu rohu... a tam bylo jen pole...
Z oka mi vytekla jedna jediná slza ale rychle jsem ji utřela a pokračovala dál. Tantokrát zmizely kopřivy. Tráva mi sahala do pasu a hodně mě švihala do nohou, ale už tam nebyly kopřivy ani popadané stromy ani nic takového. Sem tam nějaký bodlák, ale tak fajn. A šla jsem kolem toho plotu a šla a šla aspoň čtvrt hodiny. Potom jsem zase zahla.... a... zase žádná silnice. To mi bylo divný, protože jsem vlastně obešla už tři stranmy a na té čtvrté by nějaká cesta měla být. A tak jsem zase šla a šla a fakt jsem měla strach. Protože jsem viděla, kde je vodárenská věž (takový nejvyšší bod našeho města) a byla tak strašně malinkatá, že jsem ji málem přehlédla. To znamenalo, že jsem došla zkurveně daleko...
A pak jsem si jí všimla... Cesty... pár desítek metrů přede mnou. Z očí mi začaly téct slzy a rozeběhla jsem se k té cestě... A celou dobu jsem si v duchu říkala "díky, díky, díky" :D Začala jsem brečet jako malé děcko a skoro jsem si neviděla pod nohy. A pak jsem doběhla na silnici a fakt jsem se nervově zhroutila. Brečela jsem stzrašně moc :D
Prohlédla jsem si nohy. Jenom jeden krvavý škrábanec, takže skóre dobré. Ale pravou nohu jsem měla po kotník obalenou bahnem, všude na mě byly lístečky z těch lepivých kytek, na nártu levé nohy odpočíval slimák a celá lýtka sjem měla červená od toho, jak mě ta tráva švihala.
Sedla jsem si na kraj té cesty, plivla si na všechny bahnitý leky na nohách a začala jsem je drhnout listem nějaký kytky, co tam byla na rohu. A jak jsem tím listem drhla... začalo to šíleně štípat a pálit. Na nohách mi hned vyskočila rudá vyrážka.
Tak jsem s totálně zabahněnýma nohama došla po té silnici zase k místu, kde jsem to znala a šla jsem přes celé město zpátky domů. Naštěstí jsem nikoho nepotkala :D:D:D

Teď jsem si pro vás připravila mapy s popiskama, abyste měli aspoň trochu přehled o tom, jak jsem hezky bloudila :D
Procházka_1část
Procházka_2část
Procházka:3část
Procházka-4část
POPISKY:
1. Tak tady bydlím, vážení
2. První osudná chyba! Měla jsem pokračovat v cestě po známé hlavní silnici a místo toho jsem zahnula do vilové čtvrti
3. Konec asfaltové silnice. Ale pořád jsem věděla, kde jsem a kam dojdu.
4. Další velká chyba! Měla jsem pokračovat rovně po polňačce (není tam zakreslená) a došla bych k továrně na plínky. Ne, chytrá Sasanka zahla neznámo kam!
5. To jsou ty smradlavý zemědělci XD
6. Hromada hlíny, co vypadala jako kopec za polem, ze kterého byl strašně krásný výhled na všechno :)
7. Zahrádkářská a chalupářská čtvř, kde na mě všichni z těch zahrad strašně divně koukali.
8. Přišla jsem k té továrno/čističko/cosi-něčemu. Byla tam strašně mokrá a rozbahněná zem. Nejdřív jsem se koukla doprava, kde bylo pole plné bodláků a pak jsem šla doleva za plot a hledala silnici...
9. ... našla jsem ji až tady. Na téhle mapě je krásně vidět, že stačilo kousek po pili s bodláky. Šikovná Sasanka šla véééloiký kus kopřivami :D
10. A víte, co je tohle? Osudné místo označené číslem 4! Pěkně jsem si zakroužila :D
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 lostris lostris | E-mail | Web | 12. června 2010 v 16:44 | Reagovat

super dobrodružství! :-)

2 Jasmína Jasmína | Web | 12. června 2010 v 17:06 | Reagovat

No, to ses měla :-) Nějak ti takový výlet nezávidím

3 Zelená kachna se svítícím broukem na hlavě Zelená kachna se svítícím broukem na hlavě | E-mail | Web | 12. června 2010 v 17:14 | Reagovat

Perfektní! Nejsi sama, jednou jsem se ztratila cestou do školy :-x

4 Victoria Khrei Victoria Khrei | Web | 12. června 2010 v 17:26 | Reagovat

máš krásný blog :-D

5 Sasanka Sasanka | 12. června 2010 v 17:28 | Reagovat

[3]: Ufff, už si nepřipadám tak hrozně. Cestou do školy jsem se zatím ještě neztratila (ale pro pořádek musím uvést, že má cesta do školy netrvá ani deset minut a vede pořád jednou ulicí) :D

6 Vivi Vivi | Web | 13. června 2010 v 12:19 | Reagovat

Tak ty si šikulka :)
Tohle se mi eště nepovedlo, ale aspoň máš o čem psát.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama