Červen 2010

SheepLand + Edit po návratu

23. června 2010 v 21:19
Při vší té aktivitě, kteoru v posledních dnech provádím, byste si nejspíš ani nevšimli, kdybych to sem nenapsala. Ale pochlubit se musím. Na týden zmizím z povrchu zemského.
Zítra ráno odjíždím do Prahééé na letištěěě a tam potom nasedám na letadlééé (dobře, už stačilo). A letíme do Irska.
Nebo jak já říkám - do Irelandu (čti: irelandu)
Stejně jako minulý rok máme tu ČEST, že si můžeme zatancovat na IYDF. Irish Youth Dance Festival. A já s etam těším. Víte proč?
Protože....
1. V Irsku mají mrtě moc obchodů a mrtě moc slev
2. Protože v Irsku mají ovce černé hlavy
3. Protože se prostě nepoštěstí jen tak někomu podívat se po ďublínu
4. Protože konečně zjistím, jak jsem na tom s angličtinou a jejím údajným zlepšením :D
5. Protože si to tam prostě UŽIJU!!! :D

Mějte se, vrátím se vám. Sna. Pokud nebouchne sopka :D
Sbohem
xoxo Sasanka

EDIT
Už jsem zpět a nemám ani takhle malinko náladu vám něco psát :)
Jen že tentokrát fotky nebudou, protože jsem si inteligentně zapomněla baterky do fotáku, tak fotily ostatní holky. A je mi blbé dávat jejich fotky na svůj blog, protože přeci jen, je AUTORSKÝ :D
Ohledně povídek? Zapomeňte na ně, aspoň po dobu prázdnin. Připadám si free a happy a totálně bez nálady zabývat se životem někoho jiného. Kurník, vždyť jsou PRÁZDNINY :D

Mějte se a užívejte volna :D
Všechny vás miluju
Sasanka ***

Přednastavené obrázky Windows

18. června 2010 v 15:38 Grafika
Když se po večerech nudím, upravuju obrázky. Baví mě to. Zatím se nejedna o nic uměleckého, jen tak si blbnu a čekám, co z toho vyleze :) A jednou jsem se vrhla na obrázky uložené ve složce "Ukázky obrázků" přednastavené Windowsem :D

Modré vrcholky

Originál:

Úprava:
Změna barev, sépiový odstín, potom viněta, upravené okraje, vložený vodotisk (ta smrtka) a nakonec dva texty... Hrála jsem si s tím dost dlůouho a skoro není poznat, že to někdy byly modrý kopce :)
Modré vrcholky


Dopis sobě - kontrolní slohová práce

16. června 2010 v 21:53 Úvahy
Včera jsme ve škole psali kontrolní slohovou práci formou dopisu. Na výběr byla tři témata - Dopis Bohu, Dopis sami sobě, Dopis zvířete, které píše liděm nebo člověku. Vybrala jsem si to druhé téma, protože mi příjde takové nejvolnější. Můžu si tam psát doslova o čem chci.
Tahle verze není úplně stejná jako ta, kteoru jsem odevzdávala. Poprvé jsem totiž psala slohovku nanečisto a podruhé do slohového sešitu. Během přepisování jsem ještě provedla několik změn a domů jsem si odnesla jenom verzi nanečisto. A během přeťukávání do počítače jsem zase provedla pár změn. Většinou jde o slovíčkaření, zaměnění pořadí slov ve větě a takové kravinky.
Tak, go ahead :D (netuším, jestrli je to napsané správně, tak mě nechte žít XD )

Ahoj Ivet,

dlouho jsem přemýšlela o tom, co Ti napíšu. Přišlo mi, že Ti nemám co říct, ale spletla jsem se. Je toho tolik, o co se s Tebou chci podělit, že ani nevím, kde začít. Nakonec jsem se rozhodla pro pár bezvýznamných rad do života. Vím, že se jimi nebudeš řídit, ale já si budu moci oddechnout s vědomím, že jsem to alespoň zkusila.

S pro Lizzie

15. června 2010 v 17:51 Alphabet meme
Moje dvojče zapřené o rok starší mě požádalo o vytvoření deseti slov na písmeno S. Tak se pokusím něco vyplodit. tentokrát i s obrázky (které jsem trapě zkopírovala z internetu. Kdybych byla co k čemu, tak vyfotím vlastní, ale kvůli takovéhle kravině, jako je alpha bet meme, se mi nechce lítat po bytě s foťáek a shánět, kdce seženu obrázek Chucka Norrise)

Sasanka - No co, tys taky začínala Lizzie. Narozdíl od tebe si přesně pamatuju, jak moje přezdívka vznikla. Bylo to už před pár lety a potřebovala jsem si založit emailovou adresu. Tenkrát jsem ještě nepotřebovala, aby se v mém mailu objevovalo mé jméno, tak jsem vymýšlela přezdívku. Nejprve jsem zkoušela zapíchnout prst do sloníku, ale opravdu se mi nechtělo jmenovat se Expound (objasnit) nebo pedagogic (takové sprosté slovo). A tak jsem šátrala v paměti. Naši tenkrát jako heslo na všechny své účty všude možně používali slovo Sasanka. Vymyslel nám ho strejda. Logicky nechám všechny jmenované v utajení, stačí, že jsem vám řekla jejich hesla :) Tak jsem tedy použila Sasanku a pak k ní zkoušela dosadit různá písmenka. Nakonec jsem si vybrala 18, protože byla jedna z mála volných a vypadala pěkně. Založila sjem si i blog sasanka18.blog.cz (asi už je nefunkční) a od té doby jsem se se svojí přezdívkou tak ztotožnila, že bych to bez ní už nebyla já.

Sasanka | Povidky-inc.blog.cz

Bad girls go (to hell) → ANYWHERE

14. června 2010 v 21:40 Popelnice
Menší úvaha o tom, co dělám správně a o věcech, které dělám špatně.

Nekradu!
Ano, jednou jsem kradla. Byla jsem s kamarádkami venku a napadlo nás, že půjdeme na nákup do obchodu. A u kasy seděla ženská, která před několika dny vrátila malé sestřičce mé kamarádky málo peněz. A tak jsme se chtěly pomstít. Šup snickersko, pojď do rukávu. Ten adrenalin... bylo to skvělý. A tak jsme šli do jiného obchodu. Pojď ke mě KitKatko! Jenže jedna z kamarádek neměla štěstí a její tatranka byla moc ukřičená a upozornila jednu z prodavaček. Kamarádka strávila na policii celý večer. Od té doby jsem nikdy nic neukradla!
Nekouřím.
Ano, párkrát jsem potáhla. Myslím, že třikrát. Jednou, když jsem byla venku s kámoškou (náhodou je to ta, jejíž sestřičku obrali o drobné) a ona mi pořád říkala, že bych to měla zkusit, než to úplně zavrhnu. Tak jsem potáhla. Podruhé na rozlučce. Naštval mě někdo (nebudu to rozebírat) a potřebovala jsem uklidnit. Tak jsem si vzala spolužaččinu cigaretu a potáhla. Zakuckala jsem se. A nechutnalo mi to. Potřetí? Poměrně nedávno, 22. května. Postoupili jsme v taneční soutěži a šli to zapít. Holky si dělaly srandu, že je Barča moc vzorná, tak si na protest zapáila. A já? Já potáhla. Záchvat kašle a myslím, že tím mé cigaretové zkušenosti jednou provždy končí.
Nepiju!
Dobře, teď kecám. Ale nejsem žádnej notorik. Nevidím jediný důod jít se opít jen proto, že je sobota. Když už, tak k tomu musím mít důvod. Postup na soutěži se musí oslavit. K výletům a rozlučkám takové věci patří. Ale rozhodně nepatřím k těm bandám věčně opilých dětí v parku nebo za nádražím.
Nefetuju!
A to fakt ne!
Víte, každá mí svojí hranici, za kterou nikdy nezajde. Někdo ji má hodně daleko, já ji mám tam, kde začíná fetování v jakékoliv podobě. Spousta lidí kouří trávu, já ji zatm ani neochutnala. Prostě už je to droga! Je zakázaná a já bych musela překopat veškerý svoje mravní zásady, abych si dala. A na to jsem moc líná. Nehodlám měnit všechno, co je na mě zazděné na otevřený prostor. Prostě ne! I za cenu toho, že budu po večerech sedět doma, protože moji kamarádi budou trávit čas hulením :D A nazdar x)
Nelžu!
Nebo se aspoň snažím. Spíš zůstávám u nepravdy. Co si myslím o tom tvém novém klukovi? Vypadá sympaticky. Že je to podle mě totální idiot, to si nechám pro sebe. Líbí se ti ta sukně? Má strašně pěknou barvu. Koho zajímá, že v ní má velkou prdel?
A doufámj, že ses tam neopila? Prosímtě mami, vždyť mě znáš. (překlad: jasně že opila, jako prase, ale to nemusíš vědět). Ale někdy nejde říct pravdu.  Školní výlet. Učitelé: kde jste byli?. nnooo, víte pane učiteli, v noci jsme se vykradli z kempu a šli jsme se podívat na jezero. To by asi neprošlo, co???
Mám dobrý známky!
I když všeho v normě. Kdybych se snažilo, nedělalo by mi žádný problém mít samé jedničky. Ale dokud mám vyznamenání, tak jsem se svými výsledky spokojená natolik, abych se učila jen to důležité. Občas si udělám nějaký ten taháček, ale většinou jsem tak podělaná, aby mi ho náhodou nenašli, že ho radši nepoužiju. Nebo si tam napíšu jen vzorečky. Nutno říct, že výrobou taháku někdy strávím docela dlouhou dobu a dělám si poctivé ruční. Úkoly si taky nepíšu poctivě, ale kdo jo...

Hmmm, odsuzuje mě teď někdo? Nemyslím si, že byste měli důvod. Kdo je bez viny, ať hodí kamenem jako první.. Žádnej kámen nepoletí, co?
Já si stejně myslím, že jsem hodná holka. Víceménně :D

xoxo
Sasanka

Ztratit se ve vlastním městě? Proč ne...

12. června 2010 v 15:49 Popelnice
Včera večer jsem si řekla, že je venku moc krásný počasí na to, abych seděla doma u počítače. Tak jsem se chvíli před osmou hodinou zvedla a šla se projít. Sama...
Nejdřív jsem šla skrz naši ulici, přes kruháč, kolem Penny Marketu, nahoru do kopce k nemocnici, potom přes ulici jménem Na Cihelnách a potom doprava. Tam doprava byla taková ta čtvrť s vilkama, víte, co myslím? Vždycky jsou na kraji města a mají pastelové fasády. Šla jsem tou čtvrtí, až jsem došla na konec silnice, pokračovala polní cesta. Tak jsem si řekla, že půjdu tou polní cestou, protože jsem věděla, že když tu cestu projdu, ocitnu se na silnici, která vede k továrně na plínky a tam je potom další silnice a tou se dostanu zpátky do města. Pořád jsem věděla, kde jsem.

Louise Rennisonová - Zápisky Georgie Nicolsonové

10. června 2010 v 21:39 Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek vůbec.
Skvělá oddechovka u které se nedá nad ničím přemýšlet. Mozek se vám mění v růžové želé a vytéká nosem. Ale vy ji prostě musíte číst, protože je to to nejvtipnější, co jste kdy četli.
Tahle knížka je souhrnným vydáním prvních čtyř dílů o Georgii.

1. On je fakt boží!
Angus, Thongs and full-frontal snogging.
2. To se mi snad zdá!
It's OK, I'm wearing really big knickers.
3. Je to na draka
Knocked out by my nunga-nungas
4. Zmlkni, mozku!
Dancing in my nuddy pants
Tuto sérii poténásledovaly tituly:
5. A pak se mi to vymklo z rukou
And that's when it fell off in my hand
6. On mi to sežral
... then he ate my boy entrancers
7.
Startled by his funny shorts
8.
Luuurve is a many trousered thing
9.
Stop in the name of pants!
10.
Are these my basoomas I see before me?

Děj: Georgie Nicolsonová je NEnormální čtrnáctiletá (později patnáctiletá) holka žijící v Anglii v jednom městě, jehož jméno jsem stihla zapomenout. Žije se svými rodiči, které láskyplně nazývá Mutti a Vati. MKá mladší sestřičku Libby, která se jí pravidelně počůrává do postele. Má kocoura Anguse, který je větší než kterýkoliv pes v okolí a krotký asi tolik jako rozzuřený býk. Má strejdu Ernieho, který má hlavu jako koleno. Nebo spíš jako dvě kolena.
Má svůj Hvězdný tým, partu kamarádek, které jsou občas trošku na odstřel. Jas - to je rádio JAS. Rosie by se pořád nejradši líbala se svým dvoumetrovým klukem Svenem.
Georgie má beďara pod kůží, co nikdy nedozraje, ale bude tam dva roky strašit hezky velkej a červenej. Má ho na nose.
Georgie šla na karneval za plněnou olivu.
Georgie strááášně miluje Robbieho. Robbie chodí se Šlapkou Lindsay. Což je trošku problém. A tak si Gee dojde na lekci líbání ke klukovi jménem Peter Dyer, aby měla oproti Lindsay nějakou výhodu. Peter strašně slintá. Georgie se snaží Peterovi vyhnout. Peter se snaží Georgie nejspíš oslintat k smrti.
Pak je tady ještě jedn kluk. Komik Dave (moje nejoblíbenější postava).
A všechno se to zamotává.
Ale děj není důležitý. Dám vám jeden důvod, proč děj není důležitý. Dám vám ukázku knížky.

Ukázka:
21: 00 Volám Jas.
"Jas!"
"Quoi?"
"Co děláš?"
"Úkol z biolky"
"Mon aussi. Maluješ nezmara?"
"Oui"
"Už jsi namalovala jeho mávající chapadla?"
"Non"
"Já jo. A taky jsem namalovala nějaký sejrový křupky, jak s nima ty hapdla mávaj."
"Nezmaži nežerou sejrový křupky. Žijou v bahně."
"Nebuď na ně tak zlá, Jas."
"Nejsem - to je biologickej fakt."
"No jo, Jas, ale napadlo tě někdy, že nezmaři třeba nežerou sejrový křupky, protože nikdo nemá tolik SLUŠNOSTI, aby šel k rybníku a nabídnul jim je? Copak si nezmaři nezasloužej, aby se s nima jednalo jako s lidma?"

Myslm, že tahle ukázka stačí? Líbilo se vám to? Tak upalujte do knihovny nebo do knihkupectví a chtějte buď Zápisy Georgie Nicolsonocé nebo knížku On je fakt boží!
Protože tohle fakt stojí za to!!!

Řetězák od kohokoliv :D

1. června 2010 v 20:31 Řetězáky
Po dlouhé pauze jsem zase tady a začneme něčím jednodušším, Takový malá řetězáček :D

10 nejlepších přátel?
• Já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona. Nemá cenu tu jmenovat jména lidí, kteá vám stejně nic neřeknou.
9 věcí,které potřebuji k životu?
• Lásku, v jakékoliv podobě. Potřebuju, aby mě měl někdo rád. Takže do téhle odpovědi zahrňme i rodinu a přátele.
• Tanec, protože kdybych už tancovat nemohla, umřela bych.
• Dlouhý spánek, nebo velký hrnek kafe
• Kartáček na zuby. Říkejte si co chcete, když si nemůžete vyčistit zuby, je to fakt humus.
• Svoji třídy, bez nich by to nešlo.
• Psaní. Já vím, že to zní zvláštně, protože jsem už asi půl měsíce nic nenapsala. Ale potřebuju trošku pauzu, to chápete. Ale už to pomalu vypadá, že se vracím... :)
• Mobil. Bez něj jsem jako bez ruky. Slouží mi jednak jako komunikační přístroj (i když teď jsem už dva týdny bez kreditu a taky žiju) a potom jako poznámkový blok, budík, hodiny, cedulka z ledničky, že mám koupit chleba...
• Sluníčko. Proto mám poslední dobou pocit, že nežiju. A za to všechno může Eflajlafakufutumutu, nebo jak se ta sopka jmenuje.
• Dobrá hudba a dobrý čtení. Člověk někdy potřebuje vypnout.

Moje peněženka

1. června 2010 v 19:40 Popelnice
...aneb Jak se může v tak malém prostoru nakupit tolik zbytečností?

peněženka → povidky-inc.blog.cz