Obleč si tu košilku! Zastrč si ji do kalhot! Schovej ty záda!

10. dubna 2010 v 14:26 |  Téma týdne
Téma týdne


Kecy typu: "Máme jen jedno a musíme si ho hlídat" nechým stranou. Stejně nikoho nezajímají. Možná spíš napíšu něco o mě a zdraví. O zdraví, které jsem málem neměla.
Už jako malinká holčička, mohly mi být tak tři roky, jsem dostala zánět močového měchýře. Tenkrát to nikdo moc nehrotil, vždyť takovou nemoc si za život odbyde skoro každý. Jenže přibližně v té době se mi to v břiše všechno parádně posralo.
Pár let byl klid, ale když mi bylo devět let, ozvaly se moje močové cesty znovu. A v docela nepříhodnou chvíli. Byla jsem s babičkou a s dědou na dovolené na Kanárech. Jednou večer mě začalo strašně bole břicho. Nevěděli jsme, co to je. Mysleli jsme si, že jsem jenom něco špatnýho snědla, nebo se na mě podepisují hektolitry spolykané mořské vody. Babička navíc nechtěla volat doktora, protože mi ten večer nalili trošku šampáňa a z toho by mohl být trochu průšvih. Ale nezlepšovalo se to, spíš naopak. Přestalo to bolet tím "auvaj-jauvaj" způsobem a začalo to nesnesitelně píchat, šťouchat a řezat. Jako když vám někdo do břicha zarazí nůž až po jílec a pomalu s ním otáčí ze strany na stranu. Doktora jsme teda zavolali a ten prohlásil, že mám nejspíš slepé střevo a okamžitě musím do nemocnice.
V nemocnici mi nejdřív vzali krev (napíchli ji až napodruhý a strašně to bolelo), a začali mě tahat z vyšetření na vyšetření. Ultrazvuk, rentgen, prohmatat břicho... Bylo toho fakt hodně. Nakonec mě napíchli na kapačky a strčili do pokoje na pozorování. Nad hlavu mi dali zelenou kartičku s nápisem DIETA ABSOLUTA (ještě ji mám někde doma schovanou). Nesměla jsem nic jíst ani pít a jenom jsem čekala, jestli budu muset na operaci. Po 36ti hodinách za námi přišli doktoři a španělsko-anglicko-německy nám vysvětlili, že tedy nemám slepé střevo, ale akutní zánět močovýho ústrojí. S tím prý domů můžu, že se o mě postarají doktoři v Čechách. Brala jsem jen nějaký prášky a ono to vyšumělo.
Happy end? Ne...
Asi za rok to začalo zase zlobit. Bolela mě záda. Mamka tvrdila, že je mám natažený. Ten den jsem totiž spadla cestou do jídelny a docela ošklivě jsem si s nima hnula. Navíc jsem v té době spala v posteli s panenkou-miminkem. Jmenovala se Terezka a měla takové to tvrdé plastové tělíčko., takže jsem měla za to, že jsem na ni v noci lehla, a teď z toho mám záda otlačená. Dodnes vidím svou omluvenku na tělocvik - Paní učitelko, prosím, omluvte Ivetu K_____ovou z hodiny tělocviku, má namožená záda. Děkuji, ing. Hana K_____ová. Namožená záda? Třesky plesky a hovno s octem.
Druhý den se mi udělalo špatně, zase se ozvala stará známa kudla v podbřišku. Dostala jsem teplotu (prý skoro čtyřicítku) a jelo se do nemocnice. Zase.
Tam se se mnou nepátrali a odvezli mě na dětské oddělení do okresního města. A znovu vyšetření, znovu kapačka. Týden do mě ládovali nějaký léky (skrz tu kapačku) a diagnostikovali to jako akutní zánět ledvin. Potom mě docela dlouho všichni tahali na různá oddělení, na různá vyšetření. Brala jsem dva druhy léků, měly se střídat po měsící. Jeden měsíc tyhle, druhý měsíc tyhle. Mohlo to trvat tak třičtvrtě roku nebo rok. Když se to trochu ustálilo, přešla jsem jen na Urinal, určitě ho znáte z televize. Je to takovej humus brusinkovej.
Kdyby to v tu dobu skončilo, asi bych se z toho nepoučila. Stačilo mi jezdit párkrát do roka k doktorovi do okresního města, ten mi vždycky prohmatal břicho, vzal krev, nechal načůrat do skleničky a bylo to. Ale moje ledvinové trápení neskončilo.
Kašlala jsem na všechna opatření. Sedala jsem si bez problémů na zem, nosila krátká trička, v zimě jsem nosila tenkou bundu a bylo mi hej. Ale kdykoliv mě trochu píchlo v břiše, dostala jsem hrozný strach. A ten strach bylo to nejhorší, co mi moje pošramocené ledviny natropily.
Nakonec jsem ještě jeden zánět močáku přechodila, jeden zánět ledvin podchytila včas a začala brát prášky dřív, než se to stihlo rozjet. Takže v pohodě.
Jezdila jsem do lázní, byla jsem tam asi 4x.
Nikomu bych nepřála tohle všechno zažít a proto se mi vždycky dělá mdlo, když zahlédnu slečnu, jak v zimě má omotaný krk tlustou šálou, že z ní koukají sotva oči, ale tenká bundička jí končí někde u pasu a mezi ní a kalhotami prosvítá holá kůže.
Naučila jsem se, že možná budu trapná, když mi trička končí až pod kalhotama, asle budu zdravá. A to je hlavní.
Nakonec se i na mě usmálo štěstí. Trička do pasu vyšůa z módy a teď se nosí spíš trochu prodloužené střihy. A když některé leze celé břicho ven, hned vypadá oproti ostatním jako nějaká levná.
Takže slečny! Schovejte sakra ty pupky to triček, kam patří. Má to kromě zdravotního důvodu i zcela estetický důvod. Obnažené části těla totiž mají takovou tendenci obalovat se tukovou vrstvou, aby se obránily před chladem.

xoxo
Teď už zdravá Sasanka

EDIT 10.6. 15:32: Nelitujte mě! Už jsem úplně zdravá a nijak mi všechny ty problémy už nevadí. Díky nic jsem totiž jezdila do lázní a potkala strašnou spoustu úžasnejch lidí. Litovat můžeme ty, co světu ukazují svůj nový, zahnisaný piercing v pupíku a diví se, že jsou často nastydnutý. :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Hate Hate | Web | 10. dubna 2010 v 14:31 | Reagovat

To tě teda obdivuju, já bych se z toho asi zbláznila... :-|

2 myšmamá myšmamá | E-mail | Web | 10. dubna 2010 v 14:43 | Reagovat

..no špica, pravda pravdoucí...košilky do mě hučela mamina od dětství a já do dcery taky...lepší zdraví, než blbý ledviny, močák...a ještě ke všemu, špeky co těžkontonážní dívky scigárem v puse ukazují užaslým chlapcům...díky... ;-)

3 sophiexbitch sophiexbitch | Web | 10. dubna 2010 v 14:47 | Reagovat

:)

4 the-lost the-lost | Web | 10. dubna 2010 v 15:10 | Reagovat

Ahojky, je mi Tě velice líto. Fakt, musí to být děsně nepříjemný :-(
Ale zas z toho máš ponaučení :-|
Mamkia mi taky vnucuje košilky, ale já košilky od Boha nenávidím - nosila jsem , nosím a vždycky budu nosit dlouhá tiška minimálně pod zadek :D Takže, ok :-)
Jináč, moc, moc pěkný blog 8-)

5 Princess_AjinQa Princess_AjinQa | Web | 10. dubna 2010 v 15:26 | Reagovat

To mi něco připomíná...

6 pája pája | Web | 10. dubna 2010 v 15:49 | Reagovat

wáu... až jsem z toho dostala strach :)
:(. budu si na to zkoušet dávat bacha , ptž já jsem zatím opak tebe teď...
ale znám osoby který jsou ještě horší jak já...
a blahopřeji že jsi se z toho vůbec dostala :)
Ps: krásný blog :)

7 Filomena Filomena | Web | 10. dubna 2010 v 16:16 | Reagovat

No, zdravotní problémy nikomu nepřeju. A ani nikomu nezávidím. Mě jeden čas chytaly záda, pak mě zas furt bolelo zápěstí a nakonec ta pata. No, zdraví si musí holt každej vážit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama