Duben 2010

Sassy boduje!!!

30. dubna 2010 v 22:30 Popelnice
Kvůli mé paní učitelce, která "možná se pokusím něco napsat" pochopila jako "počítejte s mojí povídkou" jsem byla nedobrovolně přihlášená donějaké soutěže :) Ani nevím do jaké. Konkrétně jsem tam šla s jednou starší povídkou Na život a na smr, neměla jsem totiž čas napsat nic nového. Poněvadž mi paní učitelka zdělila, že do dvou dnů mám odevzdávat, jestli už mám něco hotovýho... Hodně včas too řekla :)
Inu, povídku Na život a na smrt jsem upravila, dala dohromady všechny chyby a překlepy, trošku si pohrála s větama... znáte to, ne? Něco napíšete, připadá vám to hezký a za dva měsíce se divíte, jak jste mohli tak nesmyslnou věc napsat.
Nebudu plácat nesmysly, příjdu k hlavnímu. Ta povídka postoupila do jakési nominace. Nevím z kolika, ale těch nominovaných je celkem dost, kolem patnácti minimálně (nepočítala jsem to, jen jsem viděla seznam). Ale fakt netuším, kolik bylo původně prací, možná jenom dvacet, v tom případě nejsem zas tak dobrá. Možná sto, v tom případě jsem sakra dobrá. Ehm, spíš ta první možnost.
Každopádně ve čtvrtek jdu na vyhlášení výsledků... Tak držte pěsti, jasné?
Stejně pojedu domů s prázdnou :D:D:D
Ale to nevadí :D
Stejně je fajn vědět, že nejsem úplně nejhorší :D

xoxo
Sasanka

P.S. nejpozději pozítří přidám další kapitolu :D

11. kapitola

28. dubna 2010 v 21:21 Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo
Tentokrát bez keců, jen omluva za dlouhou časovou prodlevu... :)
xoxo
Sasanka

Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo.

Irsko 2009

26. dubna 2010 v 15:35 Grafika
Na konci minulého školního roku jsem byla na týden v Irsku a nafotila tam spoustu fotek. A protože jsem právě objevila nového koníčka v upravovaných fotkách, vzala jsem své tři nejoblíbenější fotky a trošku si s nimi pohrála. Mě se to celkem líbí, jen je mi jasné, že to není nic extra.
Fotky jsou z nějakého přírodního parku, nebo co to je :D
Jeslti chcete obrázky vidět v plné velikosti, klikněte na ně pravým tlačítkem myši a dejte zobrazit obrázek. Mělo by se to otevřít ve větším :)

Keltský hřbitov


Originál
Irsko // povidky-inc.blog.cz

Krásný svět plný fialových oFcí

25. dubna 2010 v 18:04 Téma týdne
Téma týdne

Když jsem byla malá holčička věřila jsem ve strašidla, duchy, bubáky, čerty a anděly, ježíška a bílou paní. Když jsem o trochu vyrostla, zjistila jsem, že ten malinký čertík, který mě každou zimu straší na Mikulášském dni v sokolovně, je ve skutečnosti můj spolužák. Přestala jsem věřit na čerty a souběžně s tím i na anděly. Postupně jsem zjišťovala, že strašidla neexistují, bílá paní je jen na obrázcích a duchů je na světě přesně tolik, kolik jich vidíme. Zůstal mi Ježíšek, ale i o něj jsem přišla někdy ve třetí třídě. Byla jsem ztracená ve světě, o kterém jsem si myslela, že je mnohem zajímavějším místem, než jakým se na první pohled zdá být. Skutečný svět mě zklamal, ale zvládla jsem se s tím vypořádat. Svým vlastním způsobem - nahradila jsem si ztracené napřirozeno jiným nadpřirozenem, které mi ještě nesebrali.
Když mi bylo jedenáct, úpěnlivě jsem čekala na sovu s dopisem, kde bude napsáno, že mě přijímají na Bradavickou školu čar a kouzel. Sova se neobjevila a dopis taky ne. Další sebraná iluze. Už zase mě svět připravil a kousek zajímavého tajemna.
Takhle to bylo se vším. V něco jsem věřila, něco jsem si vysnila, a potom to odlétlo jako bílé chmíří z pampelišky. A tak jsem se rozhodla, že už si nenechám ukrást žádnou další nadpřirozenost.
Skutečně věřím, že někde pobíhají upíři, jen trochu jiní než Drákula nebo Edward Cullen. Vážně věřím tomu, že každý z nás má strážného anděla. Jen někdo má tu smůlu, že schytal povaleče, co na svoji práci kašle.
Ne, na Boha nevěřím. Vážně ne - jsem stoprocentní salašista. Má vírá spočívá v obdivování fialové ofce a Chucka Norrise. Trošku přízemní, ne? Ale to je fuk. o tom psát nechci.
Já jen, že lidé, kteří nevěří, jsou ztracení. Nemůžou dýchat a nedokáží přesvědčit sami sebe, že je pro co žít. Pár lidí si myslí, že nevěří na nic. Chyba! Obelhávání sama sebe. Všichni jsme věřící, jen to nemusí zákonitě souviset s náboženstvím.
Zmiňovala jsem strašidla, čerty, kouzla a upíry. Zmiňovala jsem Boha a fialovou ofci. Ale je spousta dalších věcí, na které můžete věřit.
Co třeba osud? Já osobně na něj nevěřím, protože kdyby skutečně existoval, stačilo by mi sedět, koukat z okna a čekat, až se to stane. Dávámj přednost náhodě. Vážně a doopravdy věřím, že všechno v našem životě je jenom náhoda, větší či menší.
Co třeba věřit tomu, že bude líp?
Co třeba věřit tomu, že lidé nejsou jediní ve vesmíru.
Je toho spousta...
I obyčejná víra v to, že svět je kráný. Což je. Jenom na to sám nestačí, potřebuje naši VÍRU a fantazii, aby se krásným skutečně stal. Tak ho nenechme spustošit, co vy na to?

Sára

20. dubna 2010 v 15:50 Grafika
Od Vánoc se učím hrát na kytaru. Je moc krásná a já ji mám strašně ráda. Dokonce jsem si ji pojmenovala - překvapivě Sára. No, nevím, jestli se to k ní hodí, ale mě příjde, že jo XD
V mobilu jsem se pokoušela upravit jednu fotku - akorát jsem trošku změnila barvy - hodila jsem to do černobílý, potom jsem ubrala zelenou, přidala hodně červený a trochu modrý. Mám na to v mobilu přímo takovou "odrážku" (nevím, jak jinak to říct) - Změnit barevné schéma. Tam vyberu buď zelenou, modrou nebo červenou a pak už jenom mačkám plus a mínus. Přestanu žvanit, snad se vám to bude líbit XD

Sára // povidky-inc.blog.cz
Kvalita opět odpovídá upravám na mobilu. Ten černej flek uprostřed obrázku (jo, ten nad dírou do kytary) je vlastně trsátko, který jsem položila na struny. Moc to poznat není. Ale tak nevadí :D

Toť ode mě všechno.

xoxo
Sasanka

Tém týdne - terorismus

17. dubna 2010 v 19:51 Popelnice
Ahojky, prosím hlásnete pro mě? jsem v soutěži SONC a nutně potřebuju vyhrát...
NE, dělám si srandu XD
Ani nevím, co to má být to SONC :D
Víte, o terorismu toho vím asi tolik co kůň o dentální niti (pokud je mezi čtenáři kůň-dentista, předem se mu omlouvám za takto nepříhodné přirovnání). Takže nebudu dělat chytrou.
Najednom nejmenovaném blogu (nebudeme přeci dělat reklamu - nebo kyberšikanu, to už je fuk) jsem narazila na velice krásnou větu. Cituji: terorismus je k něčemu dobrý ...
Bohužel slečna autorka jaksi pozapomněla napsat, k ČEMU je dobrý. Inu, zeptala jsem se jí tedy a nyní čekám na odpověď. Myslím, že se žádné nedočkám.
Záměrně tenhle článek NEZVEŘEJNÍM jako téma týdne, protože to o terorismu není.
Ještě jedna věc - co třeba nějaké míň duchaplné téma? Co třeba něco o jídle (McDonald's), hudbě (Karel Gott - moment, to tady už bylo), filmech (Nejoblíbenější herec). Nevím... Něco, k čemu má každý co dodat. Nádhernými tématy byly Škola a Vánoce. Ještě ten zmiňovaný Karel Gott. O těch věcěch každý víme své a každý máme s čím přispět. O terorismu, přiznejme si to, víme ve většině případů velký kulový- asi jako já. Ano, mám ponětí o tom, co se stalo jedenáctého září, při vyslovení jména Bin Ládin se mi něco vybaví, ale nejsem tím pravým, kdo by měl na toho téma přednášet ve škole.
Mám pocit, že na tohle téma budou dva typy článků., Ne pardon, tři. Vlastně čtyři.
1. Terorismus je hnus a nechápu proč to lidi dělaj. Konec hotovo tečka. Vážně přínosné.
2. Články zkopírované z Wiki a podobně.
3. Články neosuvisející s terorismem.
4. Články vyjadřující postoj člověka k terorismu, neboli konečně ty, které své místo v Tématu týdne nezaplňují zbytečně. Ale ty já číst nebudu, protože mě to nezajímá. Možná vám připadám cynická - ale je to fakt. Stejně jako mě nebavilo číst články o ekologii. Prostě je to věc, která mi nic neříká.

xoxo
Vaše Sasanka, která před chvílí říkala něco o PP ("psací pauze")

XD
XDD
XDDD
XDDDD
Hrabe mi :D

EDIT 18. dubna, 10:30:

Odsuzování jiných lidí kvůli jinému názoru je špatné. Ruku na srdce, vy VŠICHNIsi to myslíte. A právě teď to VŠICHNI DO JEDNOHO děláte!
Moje rada zní - sebere si to drobné smítko před vaším prahem, pak řeště moje pískoviště.
Fajn, máte uklizeno? Můžu teď něco napsat?
Napadlo někoho z vás přemýšlet nad tím, jak tenhle článek myslím ve skutečnosti?
Myslím, že třeba taková Lizz, Muhehe nebo KaThea by asi pochopily, že jsem velmi cynický člověk a že nemyslím všechno tak, jak to píšu. Napsala jsem, cituji: "Články vyjadřující postoj člověka k terorismu, neboli konečně ty, které své místo v Tématu týdne nezaplňují zbytečně. Ale ty já číst nebudu, protože mě to nezajímá." Konec citace. Kdokoliv z mých známých by pochopil, co tím říkám. Říkám tím: Terorismus není téma, o kterém bych chtěla číst.
Vy jste si to přebrali po svém, aniž byste mi dali šanci vysvětlit to. Všichni jste jako samozřejmost vzali, že tvrdím, že jsou mi teroristi u prdele a je mi jedno, kolik lií umře. Ne, TO JSEM nikdy NEŘEKLA!
To že o terorismu toho moc nevím myslím není zas tak strašná ostuta. Vím akorát to, co se řekne ve zprávách. Ehm, někdo z vás o něm ví víc? Potom je to buď terorista nebo odborník na terorismus. První případ snad nenastane, ve druhém případě musíte počítat s tím, jak málo toho budou ostatní vědět.
Vídíte? To je přesně ten důvod, proč jsou VÁŽNÁ témata tenkým ledem. A proč by se od nich mělo raději upustit. Lidé, kteří se chtějí zveřejnit to zkopírují z wikipedie. Ti, kteří něco vědí napíšou článek. Ty co nic nevědí a nechtějí kopírovat, napíší článek, který nezařadí do tématu týdne a jasně píšou, že není o terorismu - jako já. A ti, co si myslí, že toho vědí víc se do toho, co nic neví, pustí jako supi na zdechlinu. Uznejte, že když se psalo o škole, nemohla taková nedorozumění vzniknout. Sféra internetu je strašně zrádná. Protože i když přesně víte, co říkám, nemůžete vidět výraz tváře a neslyšíte tón hlasu. Proto vznikají tahle nedorozumění.
Myslím, že teď to bude všechno jasnější, aspoň o trošku.

Koukám, že tenhle edit by vystačil na samostatný článek :)

Vím, že nepíšu

17. dubna 2010 v 19:27
.. A taky vím, že bych měla. Ale začíná se mi to přejídat. Nevím proč, prostě najednou nemám chuť psát. Takže si asi budu muset dát menší psací pauzu, neměla by trvat moc dlouho, jenom nějaký ten týden. Každopádně pořád budu dávat vědět, že žiju, zas tak snadno se mě nezbavíte. Z další kapitoly Letadla mám přibližně polovinu, ale jednoduše se mi nechce ji dopisovat.
No, možná jen zbytečně straším. Možná mě po tomhle článku rupne v bedně a půjdu tu kapitolu dopsat. Nevím...
Jenom se chci omluvit, že tu možná dlouho žádná povídka nepřibyde.

A ještě jedna věc - napadlo mě, že je to možná proto, že nemám nic nového. Takže zavádím jendorázovky na přání!!!
Není jisté, že je napíšu. Jen mi dochází inspirace a potřebuju změnu. Tak pište třeba pět slov, která by se v povídce měla objevit... nebo nějaké určité téma... Blablabla, víte jak to chodí :D

xoxo
Vaše nepříliš psavě naladěná Sassy

Hvězdička

11. dubna 2010 v 11:39 Grafika
Tenhle obrázek jsem upravovala jenom v mobilu, takže tomu odpovídá i kvalita.
Je to moje fotka, kterou jsem já vyfotila (narozdíl od těch lízátek)
Na obrázku je kousek takové nástěnné dekorace (božínkuuuu... .to je vadný slovo) ve tvaru mořských hvězdic a mušliček.

Originál:

Star
Po úpravě:


Star1

Vlastně jde jenom o to, že jsem změnila odstín na sépii, malinko změnila kontrast a přidala červený zabarvení. Víc toho můj mobil stejně asi neumí :)

Lízátko

10. dubna 2010 v 16:38 Grafika
S bráchou jsme zkoumaly dovednosti našeho nového počítače, konkrétně prohlížeče obrázků. A tak trošku jsme experimentovali s obrázkem lízátka.
Použitý program: ACDsee Pro Photo Manager (možná to není název toho programu, nevím... Každopádně se to objeví v tom modrém proužku úplně na vrchním okraji okna... Víte, co myslím?)

Tady je originál
Lollypop

Úprava číslo 1:

Lolly1

Úprava číslo 2:

Lolly2
Úprava číslo 3:

Lolly3
Úprava číslo 4:
Výtor bráchy
Lolly4

Obleč si tu košilku! Zastrč si ji do kalhot! Schovej ty záda!

10. dubna 2010 v 14:26 Téma týdne
Téma týdne


Kecy typu: "Máme jen jedno a musíme si ho hlídat" nechým stranou. Stejně nikoho nezajímají. Možná spíš napíšu něco o mě a zdraví. O zdraví, které jsem málem neměla.
Už jako malinká holčička, mohly mi být tak tři roky, jsem dostala zánět močového měchýře. Tenkrát to nikdo moc nehrotil, vždyť takovou nemoc si za život odbyde skoro každý. Jenže přibližně v té době se mi to v břiše všechno parádně posralo.
Pár let byl klid, ale když mi bylo devět let, ozvaly se moje močové cesty znovu. A v docela nepříhodnou chvíli. Byla jsem s babičkou a s dědou na dovolené na Kanárech. Jednou večer mě začalo strašně bole břicho. Nevěděli jsme, co to je. Mysleli jsme si, že jsem jenom něco špatnýho snědla, nebo se na mě podepisují hektolitry spolykané mořské vody. Babička navíc nechtěla volat doktora, protože mi ten večer nalili trošku šampáňa a z toho by mohl být trochu průšvih. Ale nezlepšovalo se to, spíš naopak. Přestalo to bolet tím "auvaj-jauvaj" způsobem a začalo to nesnesitelně píchat, šťouchat a řezat. Jako když vám někdo do břicha zarazí nůž až po jílec a pomalu s ním otáčí ze strany na stranu. Doktora jsme teda zavolali a ten prohlásil, že mám nejspíš slepé střevo a okamžitě musím do nemocnice.
V nemocnici mi nejdřív vzali krev (napíchli ji až napodruhý a strašně to bolelo), a začali mě tahat z vyšetření na vyšetření. Ultrazvuk, rentgen, prohmatat břicho... Bylo toho fakt hodně. Nakonec mě napíchli na kapačky a strčili do pokoje na pozorování. Nad hlavu mi dali zelenou kartičku s nápisem DIETA ABSOLUTA (ještě ji mám někde doma schovanou). Nesměla jsem nic jíst ani pít a jenom jsem čekala, jestli budu muset na operaci. Po 36ti hodinách za námi přišli doktoři a španělsko-anglicko-německy nám vysvětlili, že tedy nemám slepé střevo, ale akutní zánět močovýho ústrojí. S tím prý domů můžu, že se o mě postarají doktoři v Čechách. Brala jsem jen nějaký prášky a ono to vyšumělo.
Happy end? Ne...
Asi za rok to začalo zase zlobit. Bolela mě záda. Mamka tvrdila, že je mám natažený. Ten den jsem totiž spadla cestou do jídelny a docela ošklivě jsem si s nima hnula. Navíc jsem v té době spala v posteli s panenkou-miminkem. Jmenovala se Terezka a měla takové to tvrdé plastové tělíčko., takže jsem měla za to, že jsem na ni v noci lehla, a teď z toho mám záda otlačená. Dodnes vidím svou omluvenku na tělocvik - Paní učitelko, prosím, omluvte Ivetu K_____ovou z hodiny tělocviku, má namožená záda. Děkuji, ing. Hana K_____ová. Namožená záda? Třesky plesky a hovno s octem.
Druhý den se mi udělalo špatně, zase se ozvala stará známa kudla v podbřišku. Dostala jsem teplotu (prý skoro čtyřicítku) a jelo se do nemocnice. Zase.
Tam se se mnou nepátrali a odvezli mě na dětské oddělení do okresního města. A znovu vyšetření, znovu kapačka. Týden do mě ládovali nějaký léky (skrz tu kapačku) a diagnostikovali to jako akutní zánět ledvin. Potom mě docela dlouho všichni tahali na různá oddělení, na různá vyšetření. Brala jsem dva druhy léků, měly se střídat po měsící. Jeden měsíc tyhle, druhý měsíc tyhle. Mohlo to trvat tak třičtvrtě roku nebo rok. Když se to trochu ustálilo, přešla jsem jen na Urinal, určitě ho znáte z televize. Je to takovej humus brusinkovej.
Kdyby to v tu dobu skončilo, asi bych se z toho nepoučila. Stačilo mi jezdit párkrát do roka k doktorovi do okresního města, ten mi vždycky prohmatal břicho, vzal krev, nechal načůrat do skleničky a bylo to. Ale moje ledvinové trápení neskončilo.
Kašlala jsem na všechna opatření. Sedala jsem si bez problémů na zem, nosila krátká trička, v zimě jsem nosila tenkou bundu a bylo mi hej. Ale kdykoliv mě trochu píchlo v břiše, dostala jsem hrozný strach. A ten strach bylo to nejhorší, co mi moje pošramocené ledviny natropily.
Nakonec jsem ještě jeden zánět močáku přechodila, jeden zánět ledvin podchytila včas a začala brát prášky dřív, než se to stihlo rozjet. Takže v pohodě.
Jezdila jsem do lázní, byla jsem tam asi 4x.
Nikomu bych nepřála tohle všechno zažít a proto se mi vždycky dělá mdlo, když zahlédnu slečnu, jak v zimě má omotaný krk tlustou šálou, že z ní koukají sotva oči, ale tenká bundička jí končí někde u pasu a mezi ní a kalhotami prosvítá holá kůže.
Naučila jsem se, že možná budu trapná, když mi trička končí až pod kalhotama, asle budu zdravá. A to je hlavní.
Nakonec se i na mě usmálo štěstí. Trička do pasu vyšůa z módy a teď se nosí spíš trochu prodloužené střihy. A když některé leze celé břicho ven, hned vypadá oproti ostatním jako nějaká levná.
Takže slečny! Schovejte sakra ty pupky to triček, kam patří. Má to kromě zdravotního důvodu i zcela estetický důvod. Obnažené části těla totiž mají takovou tendenci obalovat se tukovou vrstvou, aby se obránily před chladem.

xoxo
Teď už zdravá Sasanka

EDIT 10.6. 15:32: Nelitujte mě! Už jsem úplně zdravá a nijak mi všechny ty problémy už nevadí. Díky nic jsem totiž jezdila do lázní a potkala strašnou spoustu úžasnejch lidí. Litovat můžeme ty, co světu ukazují svůj nový, zahnisaný piercing v pupíku a diví se, že jsou často nastydnutý. :)