Money, money, money

12. března 2010 v 17:29 |  Téma týdne

Co se mi vybaví, když se řekne peníze? Písnička "Money, Money, Money" od skupiny ABBA. Dál si představím scénu z filmu "Mamma mia!" Tu, ve které Maryl Streep stojí v průčelí lodi, zpívá o věčné sklizni a životu v přepychu a za ní vlaje dva kilometry dlouhá zlatá vlečka. Potom se ozve její nachřáplý hlas s hlasitým Uwááááááááá, all the things I could do!
Tu písničku mám docela ráda. I když to rozhodně není hit mojí generace.
Co rozhodně ráda nemám je žalostný stav mého prasátka. Chudák trpí neustále hlady, kromě šestnáctého dne v měsíci (v ten den totiž bývá nakrmeno v podobě kapesného). Vždy v den, kdy tatínekpříjde domů s výplatou, naláduji do prasátka pět set korun českých. Prakticky všechny peníze potom utratím během jednoho nebo dvou týdnů za úplně zbytečné věci. Koupím si knížku, kterou si s přehledem můžu půjčit v knihovně. Koupím si tričko, které si vezmu na sebe poprvé a naposled ve zkušební kabince. A tak je to se mnou pokaždé...
Největším "žroutem peněz" je školní bufet. Zakázala bych ho. Prodávají tam strašně dobrý jahodový perník za osm korun, kupuju si ho každý den. Pak se divím, že nemám peníze. Ve čtvrtek máme odpoledku, takže chodím do bufetu na oběd. Ten se skládá z překrmu (párek v rohlíku), hlavního jídla (většinou bageta), druhého hlavního jídla (houska se sýrem nebo perník) a dezertu (naše tradiční fialové lízátko). Po takové náloži jídla mi nezbývá, než se odkutálet na další hodinu. Když potom kontroluju, jak plné bříško má moje peněženka, chce se mi brečet.
Naše rodina nikdy nepatřila mezi horních deset tisíc. Ani mezi horních sto tisíc. Spíš takový slabší průměr. Mamka je učitelka a táta pracuje v jedné firmě, která má "ferdomravenecké" zaměření - jeden den jedou někomu opravit garážová vrata (ty, co se otevřou na to tata), duhý den pro změnu montují vzduchotechniku ve firmě na psí granule (ještě tři dny potom taťka smrdí zmerimexem). Příjem naší domácnosti proto neklesá o moc výš, než 25 tisíc měsíčně. A když se to všechno dobře sejde, musí se během jednoho měsíce zaplatit učebnice na nový školní rok, pro mě i pro bráchu školní výlet, očkování proti rakovině děložního čípku (pro mě, ne pro bráchu), oprava auta, nová aktovka pro bráchu... Prababička takové situace často komentuje větou: "Já ti nevím, Haničko, jak ty to všechno zvládneš tak pěkně našetřit, když je teď ta finanční kríze."
Já vím jak. Vím, jak mamka dokáže našetřit. Musí mi stačit jedny hezké zimní boty z nízkonákladových obchodů (ráda bych napsala od Vietnamců, ale nedalo by se brát jako nějaký rasismus nebo tak?). Džíny mám sice asi patery, ale žádné nejsou za víc než tři stovky. Triček mám přibližně dvacet, jenže všechny dohromady nebudou stát víc než dva tisíce. Zimní bundu jsem kupovala na jaře ve výprodeji. Batoh mám z výprodeje. Lak na vlasy jsem koupila půllitrový v Tescu za stovku. Ve výprodeji. Nemusím si kupovat drahé a značkové věci, i když krásnými bílými botaskami Nike bych nepohrdla. Nepotřebuju být obklopena rádoby kvalitním zbožím za nekřesťansky vysoké sumy. Je mi celkem jedno, že moje černé tenisky neodpovídají diktátu poslední módy a že jsem za ně nechala v obchodě pouhých padesát korun.
A kdyby mi to jedno nebylo? Tak to bych měla smůlu. Víc peněz na oblečení bych už asi nedostala...
I když jsem nikdy nebyla zvyklá na život na vysoké noze a tohle šetření mi nikterak nevadí, stejně mám takový malý sen. Chci jednou napsat nějakou dobrou knížku, scénář, dostat dobře placenou práci literární korektury, nebo jenom vyhrát loterii... Chci vydělat dost peněz, abych mohla rodiče vzít na dovolenou letadlem. Chci je vzít s sebou, zaplatit jim letenku v první třídě, pobyt v pětihvězdičkovém hotelu, chci aby na tu dovolenou vzpomínali do konce života. Bude to můj způsob, jak jim vrátit všechno, co mě naučili. Chci, aby na mě mohli být pyšní. Chci, abych jednou byla schopná se o ně postarat, protože oni se o mě starají už 16 let.
A co říci závěrem? Snad jen jednu věc. It must be funny in the rich man's world.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 84545 84545 | 12. března 2010 v 18:31 | Reagovat

Jestli to budeš ignorovat, bude tě tvá láska nenávidět a ty

budeš mít 4000 dní smůlu.
Ve čtyrech dnech od někoho uslyšíš,že tě opravdu miluje!!!
Když přerušíš tenhle řetěz budeš mít navždy smůlu, takže to pošli 20ti lidem ale néé zpět

2 Kaku Kaku | Web | 12. března 2010 v 21:02 | Reagovat

O bufetu mi nemluv, je to moje nejoblíbenější a nejnavštěvovanější místo ve škole (umístil se daleko před záchodem). Každej den tam utratim tak kolem pade.. a pak se divím, že nemám prachy. Máma mi dává peníze, protože nemáme na svačiny, na obědy do jídelny nechodim, atakdál. Ale stejně. Kdybych tolik nežrala, ušetřila bych. :D
Já taky nemám moc bot. Jenom jedny Niky (černý), taový sněhuly, co mě nebaví zavazovat, ale nosim hlavně mámy Reeboky. Značkovýho oblečení taky moc nemam.. řekla bych, že naše rodina se právě teď nachází někde mezi horními 6 miliony. Mámy měsíční příjem činí něco kolem 8 tisíc (mateřská) a od táty dostáváme alimenty asi 2 500,-. To je zhruba 10 000 hrubýho. No, neni to moc. Ještě je tu mámy manžel.. ale nevim, kolik má. Ale asi moc ne, všechno platí máma. Sama se divim, jak ještě můžeme vyžít.
Mám stejnej sen jako ty - s tim rozdílem, že prachy bych si chtěla užít všechny sama, protože jsem sobecká. :D

3 Lizz Lizz | Web | 18. března 2010 v 16:30 | Reagovat

Heh což bufety..xD Když ten hamburger za 25 korun je taak dobrej..xD  a další zlodějina jsou autobusy..xDD každopádně s těma příjmama to bude u nás nějak podobně... na to, že bez tatínka..xD teda bratr nejspíš něco jako alimenty mít bude, ale nwm.. tohle já nikdy radši neřešila... xD ten sen je super..xD ale já bych asi nechtěla... teda jako nějak to mamce  vrátit ty nervy a vůbec to jo..xD ale.. ježiš zase moc přemejšlím..xD každopádně ta písnička... *vůbec jí teď nehraje do uší* jsem si prostě nemohla pomoct, když si jí zmínila...xD money,money, money... no nic, já radši mizim:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama