9. kapitola

14. března 2010 v 18:12 |  Všichni jste blázni, jen já jsem letadlo
Po velmi velmi velmi dlouhé době je tu zase další kapitola. Konečně je tu to slibované povídání s moudrým kloboukem. Mě se teda líbí nejvíc z celé povídky, a jeslti vám ne, tak se omlouvám, že jsem vás na to tolik naladila. Myslela jsem, že to bude delší, v sešitě to dalo na dvě stránky A4. Ať se líbí, mějte se krásně, piště básně (ale ne hezčí než já, to bych vás neměla ráda) a zanechte po sobě komentář.
xoxo
Sassy




1. září, 22:30
Vstupní síň

Bradavický hrad je... no PÁNI! Je ohromný, má asi miliardu věží a věžiček, některé se dokonce ztrácí v mrakách (ale stejně bych to tipovala na kouzlo). Má tu největší bránu, jakou jsem kdy viděla. Vzduch tady je tak nasáklý kouzly, že mi z toho mravenčí v zádech. Možná je to trochu divný, ale dokážu vycítit kouzlo, aniž bych o něm věděla. Není to nic konkrétního, prostě VÍM co je skutečné a co vytvořené kouzlem. Hrad je skutečný, skutečnější už ani být nemůže. Ale místo kyslíku se ve vzduchu vznáší kouzla.
Druhou polovinu cesty vlakem jsem strávila v jednom kupéčku s Remusem, Jamesem, Siriusem, Peterem a bráchou. Čekala jsem, že to bude horší, ale nakonec mě z nich dokonce ani nebolí hlava. Přežila jsem bez problémů. Některejm jejich vtipům jsem se i smála. Jinejm zase ne. Vážně mi nepřišlo ani trochu vtipný, když doprostřed chodbičky položili kufr a seslali na něj nějaké zneviditelňovací zaklínadlo, takže každý, kdo šel kolem, si namlel hubu. Dokonce i zrzka Lily se tam natáhla. Vlétla k nám do kupéčka jako tornádo a seřvala tam všechny jako malý děti. Možná že je trošku histerická, ale na Jamese to fungovalo, dalších 10 minut byl potichu. A ten kufr uklidili zpátky.
K Bradavicím jsme dojeli už za tmy. První, co jsem viděla, když jsme vystoupili z vlaku, byl takovej chlápek. Ale ne obyčejnej. Měřil asi o metr víc, než všichni okolo, měl vélikánský fousy a na hlavě mega černý páčo. Kdybych ho potkala v noci v lese, asi bych radši dělela, že jsem kořen. Fakt, naháněl strach. Ale kluci si s ním šli normálně přátelsky plácnout. Když poklepal Jamese po rameni a řekl mu: "Nazdar, Jamie, tak jak sis užil prázdniny?", musel chudáček Jamie hledat brýle na zemi.
"Poppy, tohle je Hagrid," představil mi ho Sirius.
A protože jsem slušně vychovaná, pozdravila jsem: "Dobý den, pane Hagrid." Nechtala bych s tím pánem bejt na nože. Asi vím, kdo z nás dvou by umřel dřív.
Všem můj pozdrav přišel strašně vtipnej. Hahaha, směju se, až mě z toho bolí břicho.
"Ale jakejpak dobrej den, Poppy. A žádnej pane, z toho mi vstávaj vlasy na hlavě hrůzou."
Ne že by to potřeboval, stojatější to číro už bejt nemůže.
Potom si Hagrid stoupnul do čela davu s lucernou v ruce a svolával všechny prváky. Říkala jsem si, jestli tam máme jít taky, přece jenom nejsem prvák, ale jdu už do šesťáku.
Říkám bráchovi: "Hej, brácha, půjdeme s Hagridem, nebo s klukama?"
Nevnímal mě. Klasika. Nakonec jsme s klukama nastoupili do kočáru, kterej netáhli žádný koně. V tu chvíli mi kouzlo poprvé přejelo po páteři, jako kapka ledové vody.
Oklepala jsem se.
"Terstálové." oznámil věcně Remus.
"Kdo?" udivila jsem se.
"Terstálové. Neviditelný koně. Vidí jen ten, kdo už zahlédl smrt."
Tak jsem mu odpověděla: "Ale já už na horory koukala," a začala jsem se smát jako šílenec. Ostatní to nepochopili. Jejich mínus.
Ve vchodu na nás čekala nějaká paní profesorka. Představila se jako McGonagallová. Vypadala strašně přísně, ale celkem sympaticky. S tou bych si mohla rozumět.
"Prosím Poppy a Nicholase O'Tooleovi, aby přišli ke mě. Poppy a Nicholas O'Tooleovi!" No tak jsme za ní šli.
"Dobrý den, jmenuji se Minerva McGonagallová, jsem zástupce ředitele školy a dneska vás budu mít na starost. Nejprve pár organizačních věcí. Před zahájením výuky musíte být, stejně jako všichni nováčci, zařazeni do koleje. Máme čtyři koleje: Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Kolej pro vás po dalších sedm -pardon - další dva roky bude něco jako druhá rodina. Budete za své úspěchy získávat body a za porušování školního řádu vám budou odebrány. Na konci roku tradičně vyhlásíme kolej s nejvyšším počtem bodů. Do které koleje patříte, to rozhodne moudrý klobouk. Stačí, když si ho nasadíte, a on už za vás rozhodne. Budete ale muset mít strpení, nejdříve je potřeba slavnostně zařadit první ročníky. Počkáte tady ve Vstupní síni a až se otevřou velké dveře, vejdete dovnitř a projdete kolem všech stolů přímo ke mě. Další informace dostanete na místě. Všechno jasné?"
"Ne," řekl brácha přesně ve stejnou chvíli, jako já řekla "Jo."
"Tak se dohodněte."
"Jo!" rozhodla jsem za nás za oba. Přece nemusíme hned první den vypadat jako dva debilové. Stačí, že je z nás dvou jeden debil.
No a tak teda teď sedím ve vstupní síni na parapetu, píšu, brácha poslouchá s ušima přilepenýma na dveřích a špulí na mě prdel. Mám tik v noze, nejradši bych ho nakopla, ale budu se krotit.
Teď jsem zaslechla, jak McGonagallová říká: "Zeeman, Richard." Asi za chvilinku půjdeme.
Ticho, ticho...
"Zmijozel!" vykřikl někdo.
Teď mluví McGonagallová. Něco říká. Neorzumím jí.
Otevírají se dveře... Brácha letí po hlavě do Velké síně!
Tak to mě podrž!!! :D

1. září, 23:20
v ložnici

Všichni už spí, ale já tohle ještě musím napsat, než taky zalehnu.
Skončili jsme u toho, jak si to Nix štandopéde namířil do Velké síně přímo po čuchometru. Konečně taky jednou budou všichni ukazovat prstem na něj a ne na mě. Nevím, jestli si na to zvyknu. Pomohla jsem mu zvednout se, aby náhodou nespadnou při vstávání ještě jednou a pak jsme prošli uličkou mezi stoly přímo před stůl učitelů. Tam stála McGonagallová a v ruce držela starej, ošoupanej klobouk. Trošku jsem tomu nevěřila, ale zřejmě to všichni mysleli vážně. Do koleje mě zařadí Moudrý klobouk, fajn.
McGee (takhle jsem právě překřtila McGonagallovou, protože má strašně dlouhý jméno) řekla: "Až vám řeknu, příjdete sem ke mě, sednete si na stoličku a já vám nasadím Moudrý klobouk, který vás zařadí do koleje. Kdo chce začít?"
Brácha do mě zezadu šťouchnul a já automaticky udělala jeden krok dopředu.
"Výborně, slečna Poppy OTooleová. Pojďte prosím sem ke mě."
No tak jsem šla. Sedla jsem si na stoličku a McGee mi nasadila klobouk. Okamžitě mi spadl přes oči. Přidržela jsem si ho mimo obličej, ale když jsem si všimla, jak na mě každej zírá, zase jsem si ho stáhla až pod nos. Dost dlouho bylo ticho. Fakt hodně dlouho bylo ticho. McGee si začala odkašlávat, z davu se valilo tiché 'co se děje?' a 'proč ji nezařadí?'
"Páni," ozval se tichý hlásek uvnitř mé hlavy.
Asi začínám být schizofrenní, slyším v duchu hlasy.
"Ale kdepak, to jsem já," odpověděl hlas.
To je sice fajn, ale kdo já?
"Moudrý klobouk přeci."
Aha, a co chceš?
"Zařadit tě do koleje"
A proč to neděláš?
"Nevím, co s tebou."
Hm, fajn. Zařazuj si mě kam chceš. Ale já už chci být co nejrychleji v posteli. Po ničem jiném netoužím.
"Výborně, máš skromné požadavky. Co takhle Mrzimor?"
Slyšela jsem, že Mrzimor je ta nejobyčejnější kolej. Nechci patřit do koleje, která nikdy nic neznamenala. Nechci být nikdo.
"Dobře, Mrzimor tedy ne. A co Zmijozel, ten by se ti nelíbil? Ctižádosti na to máš dost."
Hele, všichni co vylezli ze Zmijozelu, skončili jako parchanti. Já nejsem žádnej parchant. Navíc se koukni k tomu jejich stolu, ani jeden pěknej kluk. To už bych radši skončila v dívčím klášteře, než abych strávila dva roky ve společnosti těch godzil.
"Když s tebou je to těžké. Přestaň být tak strašně vybíravá, nebo tě poslšu domů."
Dej si bacha na jazyk, ty ukecaná hučko, než tě rozpářu. A konečně mě někam zařaď, tahle stolička je strašně nepohodlná.
"Tak si řekni kam chceš. Takhle divného člověka jsem za stovky let nepotkal, nevím, co s tebou."
Tak to bych mohla poprosit Nebelvír?
"Proč zrovna tam? Ať koukám, jak koukám, nevidím tam o moc hezčí chlapce než v Havraspáru."
Protože je to jediná kolej, kde už někoho znám.
"Tak dobře, ať od tebe mám pokoj."
A mohla bych poprosit ještě o jednu malou laskavost? Pošli Nixe jinam, prosím...
"Kdo je Nix?"
Nicolas, moje dvojče.
"Panenko skákavá, vás je víc?"
Ne, on není jako já. On je debil. Prosím, ať je v jiný koleji!
"Dobrá, budu dělat, co je v mých silách."
Děkuji ti mnohokrát, ó veliký a moudrý.
"Ha, ha, ha. Není zač. A tď už zmiz. NEBELVÍR!"
Poslední slovo zařval přes celou síň, od nebelvírského stolu se rozlehl jásot, o nic menší než potlesk pro každého nově příchozího prvňáka. Myslím, že bych si zasloužila mnohem větší aplaus, ale tak co nadělám.
Potom šel na řadu Nix. Trvalo mu to asi pět vteřin, zřejmě se s kloboukem nehádal. a je taky v Nebelvíru, POMOC!
Večeře byla úžasná, přejedla jsem se, až z toho praskám ve švech. Asi to není zrovna dvakrát sexy, když holka vyluxuje dva vrchovatý talíře jídla, ale já za to nemůžu, že mám asi tasemnici.
Ložnici mám společně se zrzkou Lily, blonckou Alexis "říkejte mi Alex", odbarvenou blonckou Kelly, brunetou, jejíž jméno jsem jí nerozumněla, protože huhlá, ale mohlo to být něco jako Jane a holkou, co má vlasy obarvené na růžovo a prej jí mám říkat Žužu. Prapodivná skvadra.
A teď už půjdu spát, zítra začíná normální vyučování, a protože tady zřejmě ke snídani nebude Redbull, musím se aspoň trošinku vyspat.
Dobrou noc deníčku.
Dobrou noc, Poppy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Lis nebo Poppy, která je vám milejší?

LIS 20% (11)
POPPY 34.5% (19)
Kdo to jeeee? 5.5% (3)
Jedna větší magor než druhá x) 40% (22)

Komentáře

1 Filomena Filomena | Web | 14. března 2010 v 18:28 | Reagovat

po čuchometru :D Kam na to prosímtě chodíš?? jinak: kapitola nádherná, vtipná a nejlepší bylo to, jak se hádala s klouboukem :D A Moulin Rouge jsem neviděla, tudíž nemůžu sloužit. Prostě se na to mrkni. :D

2 Filomena Filomena | Web | 14. března 2010 v 22:17 | Reagovat

A právě jsem si přečetla celou povídku Napotřetí to dokážu .. je naprosto úžasná :)

3 Lizz Lizz | Web | 18. března 2010 v 16:38 | Reagovat

Hej, Sasanko...? Ty ses mě rozhodla zabít? :D Protože kdykoliv se začnu smát málem se udusím..xD debilní chřipka.. Ani smát se nemůžu..xD Každopádně tohle se ti povedlo..xD muhaha... hádka s moudrým kloboukem...xD no, jsem zvědavá, co tu bude příště...xDDD :D

4 Kaori Kaori | Web | 18. března 2010 v 18:00 | Reagovat

Ukecaná hučka xDD Pěkný xDD Bohužel trpím stejnou chorobou jako Lizz, takže mi po týhle povídce není zrovna nejlíp. Ale nevadí, aspoň se zejtra ještě taky uleju xD A teď mi došlo... že z víkendu se taky uleju... Díky, Sassy -.-" xDD
No... nebudu kecat. Teda budu, ale ne o sobě, protože to nikoho nezajímá, jenom nikdy nevím, jak začít komentáře a prostě... Blah, První věty komentářů bych vyškrtla, jenže to je blbost, protože... Teď by se to mohla rozjet dobrá debata xDD
No... K povídce xD //A že je načase xD// - Asi jsem ohromená *-* Už jen žblept před prologem mi dal jasně najevo, že tohle bude neuvěřitelná změť švihlých hlášek a výkeců mladý holky, ale celkový obsah se mojí první myšlence ani nemůže rovnat xDDD Tohle je trefa do černýho, co se týče mých oblíbených témat povídek a způsob psaní je vážně skvělej. Mohla bych takhle kecat dál, ale čtenáři přede mnou určitě už všechno tohle řekli.
A dál nevim co mlít, protože jsem člověk, kterej má obvykle tlamu plnou kritiky a chvála je pro mě vedlejší, protože ta je většinou už dávno vyřčena //Proč jsem vždycky u všeho poslední? xDD// Mám snad jen to, že sem tam máš překlep, ale to je vážně šťournutí jen tak, abych měla co šťourat, protože překlep nebo hrubka ve změti písmenek ujede vždycky. Takže teď vlastně tlachám absolutně naprázdno... Zajímavý, že ty svoje kecy vždycky všem cpu xD Jinak hlavní děj jsem zatím moc nevycítila... Možná to bude tím, že na jeho rozjetí se ještě ani nebyl čas xD Ale jestli to bude pokračovat ve stejném duchu //což si myslim, že bude// tak budu absolutně spokojená i kdyby to měla sto dílů a pointu žádnou ^.^
No... Jdu si dát čaj nebo něco takovýho, jinak bych tady mlela ještě dlouho. Nevím, proč nedokážu napsat normální, krátký, výstižný komentář jako všichni ostatní normální lidi -.-
Měj se xDD
. //<- to je tečka, aby bylo jasno, že jsem vážně skončila xD//

5 Vivi Vivi | Web | 4. června 2010 v 20:53 | Reagovat

Hezká hádka. Teď nechám jen *líbí se mi* protože mě momentálně jinej komentář nenepadá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama