Březen 2010

Pane Bože, za co?!

31. března 2010 v 16:20 Téma týdne
Téma týdne


Prosím, ne! Já tohle slovo nechci vidět minimálně do dalších "svátků míru, klidu a pohody"
Grrr....
Abyste mě nepochopili špatně, Vánoce jako takové mi nevadí,... Jenže...
Problém číslo jedna - nesnáším sníh! A jelikož jsou Vánoce v zimě a v zimě často bývá sníh, nemám zrovna dobrou náladu. Kdo má na ty bílý humus-fujky věci pořád koukat? Navíc, když to všechno padá, potom se v tom boříme po kolena. Bleeeee :-!
Nemám ráda červenou barvu (jo a proto mám jedny červený kalhoty a jedno tílko). Červená je divná barva. A právě proto jí je na Vánoce všude úplný hafo!
Mám alergii na Santu. Připadá mi divnej. Určitě je to buď komunista nebo gay. Nic proti gayům... nebo komunistům. Ale Santa je prostě vadnej.
Nenávidím blikající (nebo ještě hůř - zpívající a blikající) světýlka na vánočním stromku. A pokud by mě chtěl někdo ještě víc naštvat, může si s nima ozdobit celý dům, přišpendlik okolo nástěnky a natáhnout do okna.
Fakt...
Fuj...
Kde jsou ty časy, kdy mi na vánoce stačila trocha cukroví a celodenní čekání na zlaté prase? Řekla bych to, ale nechci být sprostá.
Vánoce mám ráda, jenom nesnáším tu přehnanou trapnou omáčku okolo.
Jo, a taky nemám ráda vánoční výzdobu v obchodech. Není ošklivá. Jenom je tam už od letních prázdnin. A z toho je mi na blití.
A taky je mi na blití z tohodle článku!
ALE NEVADÍ, NA NIC LEPŠÍHO SE DNESKA NEZMŮŽU.
Ale víte, co nechápu? Proč je téma Vánoce zrovna tenhle výkend? (Ano, vím jak se správně slovo víkend píše, ale s měkkým i to vypadá fakt hnusně). Vždyť už je jaro, dejte mi s tímhle svbátkem pokoj.
Díky.
A ozvěte se.
Čekám na vaše telefonáty!
(Co to tady, u smradlavejch ponožek mýho bráchy, žvaním?)

xoxo
Sassy

Tak to mě poser na mý holý záda!!!

27. března 2010 v 12:49 Popelnice
Před chvilkou jsem po dloluhé době otevřela emaily a jen tak zběžně zkoukla i návštěvnost.
Ehm,...
No...
Koukala jsem na to asi sto let a vypadala jsem jistě velice inteligentně. Ehm nebudu kecat.
Myslím, že tohle nepotřebuje moc komentářů.
Návštěvnost poprvé v historii stoupla nad 250 za týden. A kdyby jenom nad dvěstěpade. Dokonce i nad tři sta!!! KJá se z toho asi poseru :D
Díky za každýho člobrdu, co tu chvilinku strávil :D (nebo ztrávil??)

Navstevnost za minuly tyden (15.3. 2010 - 21.3. 2010) je:
Pondeli: 35
Utery: 40
Streda: 34
Ctvrtek: 32
Patek: 76
Sobota: 54
Nedele: 63

Celkem: 334


Miniglosa

26. března 2010 v 20:50 Glosy
Nějaká slečna si hrála na oduševnělou autorku. A mně se to nelíbilo. A když se mi něco nelíbí, tak jsem krutá, hnusná a pěkně podlá. Nikdo není dokonalý.
Původní autorka je normálním písmem, já jsem červená XD

Užijte si to :D

xoxo
Sassy

Mírně depresivní myšlenky...

26. března 2010 v 17:44 Popelnice
Umřít by bylo snadný, nemyslíte? Ne, nehodlám se zabíjet. Ani nebudu zabíjet nikoho jinýho. To fakt ne. Ale občas mě napadá milión způsobů jak se zabít.
Když si vezmu, jak špatně jsou na tom lidé se schopností přežít, divím se, že jsme pořád ještě všichni nevymřeli. Když si vezmu, kolik lidí umře pro přírodu nepřirozenou cestou - bouračky, války, sebevraždy, rakovina plic z kouření... Ne, tohle nebude rozprava na téma "Nekuřte, nepijte, nemějte nechráněný sex a neberte drogy". Nemám ráda takovýhle rozmluvy, protože většina lidí pak jde a udělá to jen na truc. Takže si dělejte co chcete, mě je to fuk. Zabíjíte sami sebe.
Hmm, teď se to zvrtlo, chtěla jsem napsat o pomíjivosti života a místo toho tu dávám přednášku o škodlivosti kouření. Zpět k tématu (i když jen částečně).
Občas si říkám, jestli bych někomu chyběla. Maximálně mojí rodině. Mám pocit, že tady není nikdo, kdo by mě obejmul a jen tak, bez důvodu a od srdce, mi řekl, že mě má moc rád. Měla jsem pocit, že mám dvě nejlepší kamarádky. Ta jedna je teď na intru a když jsem občas náhodou s ní, mluví jen o holkách z intru, o svém Tomovi a o tom, jak se těší na další diskotéku (na kterou já překvapivě nepůjdu). Ta druhá má takovejch kamarádů. známejch, přátel a jim podobných, že na mě nemá čas. Nepříjde za mnou a neřekne mi, abych s ní šla nakupovat věci na Vánoce. Až na facebooku se podle jejího statusu dozvím, jak si to s jejíma kočkama moc užila a děkuje jim za krásně strávený den.
Obě dvě je ztrácím a vůbec nevím,m co proti tomu můžu dělat. Do Trutnova kvůli té první nemůžu uačít jezdit a o víkendech s ní nemůžu na diskotéku, protože mě tam rodiče nepustí. Co se týká té druhé - když mám čas já, ona už má něco dohodnutého s basketem/oddílem/rodičema/někým jiným. Když má volno ona, já mám většinou tancák.
Ale to asi nebude jedinej důvod, proč o ně přicházím. Kdybychom vážně chtěly, mohly bychom se domluvit na společném nákupu oblečení v sobotu odpoledne. Mohly bychom jen tak zajít o víkendu na zmrzlinu. Mohly jsme společně dělat tolik věcí...
Znamená to, že jsem špatnej člověk? Znamená to snad, že už o mě nestojej? Co když je to tak? A co s tím mám DO PRDELE dělat? Já se neumím změnit, nezvládla jsem to kvůli nikomu. Ani kvůli sobě neumím být jiná. Asi bych ani nechtěla, miluju tu svoji nevymáchanou pusu a věčné sarkastické a kousavé poznámky. Ale tenhle víkend je stejný jako každý jiný - zařiď si program sama, Sassy, nikdo jiný ho pro tebe nevymyslí. Nikdo ti nenapíše "Hej, nechceš jít s náma do cukrárny?" nebo "v sobotu jdeme do haly na stěnu, přidáš se?" Nikdo se mě ani nezeptá co budu dělat o víkendu.
Jo, mohla bych se zeptat sama. Taky to dělám, ale vždycky to vypadá stejně. "Anno, Co děláš o vejku?" ... "No ještě nevim, asi nic." ... "A nepojedeme třeba do kina?" .. "Víš, já teď nemám prachy. Sorry."
Večer na Facebooku: Anna Nováková: Ááááá, mrtě jsem si to užila. Děkuju Vilemína Pršánková za krásný den. To nový tričko se mi sice k ničemu nehodí, ale ten den stál za to.
Tak co s tím sakra?
Nechci zůstat na ocet.
Nechci skončit jako zlá a zapšklá potvora, jenže právě k tomu směřuju.
A chci někoho, s kým bych se cítila storpocentně přirozeně.
Někoho, kdo by se mnou bez studu řešil, jestli si mám koupit ty krajkový tanga, nebo by téčko vykukující z ryfloí vypadalo divně.
Chtěla bych kamarádku, která by u nás přespala, uvařily bysme si tunu popcornu, koukly na dva filmíky a do rána drbaly o blbostech.
Chci toho moc?
Vážně toho chci tak strašně moc, že to nemůžu mít?

Je špatně všechno kolem mě, nebo jsem špatná já?

Sci-fi kontra fantasy

24. března 2010 v 16:04 Popelnice
Už dlouho mne trápí problematika těchto dvou žánrů. Také mne trápí jejich zaměňování jeden za druhý. A tak si budu stěžovat tady. A bude to nejspíš poměrně krátké.

Teď objasním, co mi zdělili o obou žánrech v hodinách literatury a co si o nich myslím já.

http://theunexplainedmysteries.com/ghosts/vampire-eyes-sm.jpg

Sci-fi neboli SCIence FIction, nebo též vědeckofantastická tvorba. Pokud se mi dostaly správné informace, typické pro sci-fi bývá období budoucnosti. Scifi vymýšlí nebo dotváří pokračování vědeckých objevů. Setkáváme se tu s vesmírnými raketamy, meziplanetárními lety, a ,podobnými doposud ne zcekla běžnými věcmi. Nemusí jí o budoucnost, můžete příběh zasadit i do dnešní doby. Ale pořád tu jde o vědu. Takže Avatar je sci.fi, protože takové roboty, jako mají tam, my nemáme. Protože je to o budoucnosti. Protože život na cizí planetě zatím nebyl dokázán, ale aby byl, museli bychom mít lepší techniku. Terminátor je svým způsobem sci-fi. A dál už asi nic nevymyslím, protože tento žánr nepatří mezi ty nejpreferovanější, co se z mé strany týče. Nevadí mi, ale nevyhledávám ho záměrně. Pokud se mi nějaká vědeckofantastická knížka dostane do ruky, možná si ji přečtu. Ale nepůjdu si ji koupit jenom proto, že je o novém typu robota.

http://cache.gawker.com/assets/images/8/2010/01/avatar-11.jpg

Fantasy je podle mě o něčem jiném. Jedná se tu o vymšlené bytosti, napřirozené jevy. Mohou se zde vyskytovat kouzla, magie, upíři, povstalé mrtvoly. Harry Potter je fantasy, protože lidé čarovat neumí, je to vymyšlené. Stmívání je fantasy, protože upíři neexistují, je to vymyšlené. Anita Blakeová je fantasy, protože upíři neexistují, mrtví člověk zůstane napořád mrtvým, a mohla bych těch příšer a nestvůr vyjmenovat celou řadu. Ale nechce se mi.

http://jksalescompany.com/images/flower_fairy_com.jpg

Tak a teď mi řekněte, jestli se pletu. Protože jestli se pletu, chci to vědět. Než začnu machrovat :) Ale jkestli se pletu, tak jsem podšálek s motivy indických slonů. Což si myslím, že nejsem.

P.S. Ty obrázky jsou pěkný, ne? Hlavně ten upíár. Mám teď v počítači složku speciálně na obrázky upírů a když na razím na nějaký pěkný, hned stahuju :D Miluju upíry :)

xoxo
Sasanka
Sasanka

Hrůza mě obchází, děs mě jíme

23. března 2010 v 17:35 Téma týdne
Téma týdne

Téma tohoto týdne je víc než děsivé. Stačilo si to slovo jedinkrát přečíst a už mám po těle pupínky, v krku mě škrábe, mám zvýšenou teplotu a jsem si skoro stoprocentně jistá, že dnes by bylo lepší zůstat doma, zahrabaná v teplé peřině až po nos.
Písmenka hned pod nápisem Nový článek hlásají: "Píšete článek na téma škola" Kdo, já? Vážně? Já píšu o škole? A dobrovolně? Zabijte mě někdo!
Všechny ty stavy úzkosti, když se přede mnou otevírají školní dveře a a mám naservírovaných šest hodil zdlouhavých a povětšinou marných pokusů o naplnění mé hlavy fyzikou, biologií a chemií. Klepající se nohy při zkoušení ze zeměpisu, které bývá v devadesáti devíti procentech zakončeno slovy "Nic neumíte, Novák. Běžte si sednout, za pět." Roztřesené ruce držící papír s referátem z češtiny a poskakující hlas, kterým předčítám mnou napsané věty, ačkoliv vím, že jediný, kdo mne poslouchá, je učitel sedící za Katedrou. Bolest hlavy, kterou vnímám během každé písemné práce z matematiky, pokaždé když x a y nechtějí spolupracovat a ve výsledku se mi objeví přeškrtnuté kolečko symbolizující prázdnou množinu, což v praxi znamená, že vypočítaná rovnice nemá řešení a já teď musím hledat, kde jsem udělala chybu, nebo doufat, že výsledkem skutečně měla být prázdná množina. Kručení v žaludku, když nás paní profesorka Přehršel potisící zasebou upozorňuje, že klobása se německy řekne wurst, nikoliv sausage, jak jsme zvyklí za angličtiny.
To jsou ve zkratce všechny pocity, které mě naplňují ve spojení se školou. Dál taky musím vynést na světlo každodenní vstávání, které se přibližně půl roku odehrává ještě za tmy, hladovění v důsledku zapomenutí svačiny (opět) a vši, jenž se v naší škole kvůli školníkově nevykoupaném domácím zvířectvu neobjevují zrovna zřídkakdy.
Jenže pesimismus mě nenakrmí, ani jím nezaženu žízeň. To sice optimismus taky ne, ale aspoň si to nebudu tolik brát, proto zkusím být chvíli pozitivně naladěná a snad najdu nějaké "malé bezvíznamné plus do dalšího pololetí", které bych škole mohla udělit.
Je fakt, že nebýt toho příšerného ústavu, asi bych moc kamarádů neměla. Po pár dnech strávených v pohodlí domova bych se nejspíš začala nudit a asi bych se dobrovolně vzdělávala v rámci kadodenních činností. Bez školy by mi zakrněl mozek a za chvíli bych nevěděla ani jak se jmenuju (a to by bylo hodně špatné, musela bych nosit kartičku se jménem, adresou a telefonním číslem přpevněnou na límečku košile). Bez školy bych si nevážila víkendu a prázdnin. Nevěděla bych, že se ve slově bych píše tvrdé y. Nevěděla bych, že se banány mohou převážet v pytlících napuštěných ethylenem, jenž roslitnám zamezuje v předčasném dozrávání. Nevěděla bych jak funguje volný pád. Nevěděla bych, že Tarquinius Superbus byl poslední etruský král, po jehož smrti se Řím změnil na republiku. Nevěděla bych, jak rozdělujeme software podle licence, ani co to software je. Nevěděla bych, co je to proxemika a haptika, ani že oba dva pojmy poatří do prostředků neverbální komunikace.
Potrženo sečteno bych bez školy přišla o spoustu zajímavých a životně důležitých informací, které úplně přehluší ty nepodstatné věci, jako vyjmenovaná slova a malá násobilka.
A nebýt školy, nenapsala bych tak krásný článek o škole, protože by škola neexistovala. Ale je fakt, že bych napsala o něčem jiném. Nebo bych vůbec nic nenapsala, protože bych neuměla psát.
Hmmm, asi tak :D

JARO JE TU!!!!

21. března 2010 v 0:01 Popelnice
Oslavme první jarní denm tím, že si všichni vezmeme tílko (a přes to svetr a bundu, normálka...) :D
Ne, sranda... spíš ten první jarní oslavím tím, že přednastavím článek, který se tu zjeví v neděli 21. března přesně v 00:01 a bude v něm krásný obrázek s jarní tématikou :D
Radši až v celém článku, jedná se totiž o extrémě sadistický obrázek. V hlavních rolích: jeden umírající a jedno psychopatické slunce :D Možná tak cvezmu některým dětem iluze o jarním probouzení zvířátek... :D

Christine

20. března 2010 v 12:38 Spřátelené blogy
Možná jste si toho všimli, možná ne (v tom případě mám kontakt na skvělou oční lékařku)... Můj blog po dlouhé době okusil nový layout.
Dělala ho jedna velice nadaná slečna, na webu se schovává za přezdívkou Christine.
Christine mi nabídla, že mi udělá nový vzhled. Já jsem řekla, že ne, děkuji, ale nechci přijít o tu svoji milovanou berušku. Christine řekla, že tedy nevadí a dál jsme se domlouvaly o něčem jiném. Po chvíli mi napsala, že mi teda udělala ten lay, že tam teda dala tu berušku, a že mi cještě udělá nějakou ikonku a že mi to teda nastaví. Pořád nad tím nepřestávám valit oči. Ta holka je fakt neuvěřitelná :) Vlastně mi ten lay vnutila a já tak po dlouhé době vyměnila svému blogu kabátek, aniž bych to měla v plánu.
A teda není čeho litovat. Layout je úžasný, jsem z něj nadšená úplně maximálně. Beruška dostala lepší barvy, aby nebyla tak umřelá, trošku se dozdobila, menu vypadá td zase o kus přehlednějc a kdybych mohla, budu Christine líbat nohy.
Ani nevím jak, najkednou jsme spřátelený :D
U Christine na stránkách najdete rady, jak psát, jak se stát spisovatelem. Zveřejňuje tam povídky od jiných blogových autorů, a všemožnou grafiku. Zatím je všechno v začátcích, blog nefunguje ještě ani měsíc, ale vypadá to, že to rozjede velkou věc :D
Takže všichni povinně KLIKNOUT SEM!!!

Nevím, no. Možná ta klikačka fungovat bude, možná ne :D To zjistíte sami :D

Filomena a její krásný blog :)

19. března 2010 v 11:24 Spřátelené blogy
Asi tu rubriku přejmenuju. Nechci, aby se jmenovala spřátelené blogy!!! Protože v poslední době se hodně zapomíná o čem je spřátelování blogů - lidé zapomínají, že od pravého lidského přátelství to nemá daleko. Když se podívám na seznam lidí, které mám ve svých "spřátelených", můžu o většině z nich říct, že je beru jako své kamarády. Jsou takoví, u kterých to nemohu (například u slůněte si nemůžu být jistá, protože se "známe" opravdu velmi krátce)

Ale abych nemektala kraviny, přejdu k věci.
Jednoho krásného dne jsem klikla na jeden odkaz, který mě odvedl na jeden blog. Patří Filomeně. Pokud vím, tak v poslední době píše hlavně o tom, co se stalo, co se nestalo a co si o tom myslí. Ale kdesi v tajných útrobách jejího blogu, tak, kde se náhodný návštěvník ani nepodívá, najdete i povídky. Je to hodně zajímavý blog, který vede slečna s hodně zajímavými názory a když se tam kouknete, třeba tam jenom jeden či dva prstíčky strčíte, ... možná ... se vám tam zalíbí stejně jako mě.
XD

Laurell K. Hamiltonová - Anita Blakeová

18. března 2010 v 17:52 Čtenářský deník aneb moje oblíbená tvorba x)
O tom, že nějaká Anita Blakeová - zabíječka upírů - existuje, jsem dost dlouho neměla ponětí. A je to podle mě jenom dobře, kdybyc se mi jedna z těch knížek dostala do ruky před dejme tomu třema rokama, asi bych ji zhnuseně odložila a nikdy se k ní nevrátila. Tenkrát mi ještě vadila smrt, vadilo mi násilí, vadila mi krev (jo, dokonce i ta černobílá v podobě textu).teď už krev snesu, pokus o ní jenom čtu, nhásilí si užívám a už mi umřelo tolik oblíbených postav, že nějakého zlého upíra oželím s klidem.
Ke knížkám o Popravčí upírů jsem se dostala díky mojí kamarádce, která má upíry ráda ještě víc než já a poctivě čte všechno, kde se jenom mihnou. Dost dlouho mi pořád říkala, ať si to přečtu, ale první kapitola prvního dílu mě nebavila a já knížku odložila (i když odložila je jen obrazné pojmenování, protože prvních pět dílů jsem si stáhla do počítače). Po nějakém čase jsem se nudila a opět si knížku otevřela... Svět, ve kterém upíři mohou existovat legálně stejně jako vlkodlaci a jiný příšery mě pohltil a já zase hltám jednu kapitolu za druhou.