Mistr Čuang-c'

9. prosince 2009 v 21:34 |  Úvahy
Můj pan učitel na češtinu mě nemá rád. Nemá mě rád, protože umím hát líp na klavír než on, jsem hezčí, chytřejší, mluvím zřetelněji a plynuleji, zvládám vytvářet dlouhá souvětí a nebojím se s ním hádat, když mi něco příjde nespravedlivé. Pan učitel na češtinu si na mě zasedl. Můj pan učitel na češtinu, kterého nadevše zbožňuji (ale víc zbožňuju tu ironii) mi za domácí úkol zadal slohovku na téma "Co si o tom myslíš?" nebo tak nějak. Jde o to, že během čtení jednoho úryvku z literatury staré Číny jsem ho naprosto ignorovala a dkyž se mě zeptal, o čem to je, nebyla jsem schopná slova XD a protože jsem kvůli tomu debilnímu psaní nestihla dotvořit NTD, dám sem aspoň tohle jako takovou malou náplast (ale pozor, je to srašně INTELEKTUÁLNÍ, skoro to ani nejsem já)

http://files.taoismus.webnode.cz/200000011-242fb25298/Zhuangzi.jpg

Když Mistr Čuang měl umřít, jeho žáci se radili, jak ho pochovají. "K čemu to?" podivil se umírající. "Což není rakví nebe a zem, nejsou slunce a měsíc pohřební svíce, hvězdy drahokamy a veškerenstvo pohřebním průvodem?" Pravili žáci: "Bojíme se však vran a krkavců!" "Ach, proč jste tak straničtí?" řekl Mistr. "Jestli mne nezahrabete, posloužím vranám, jestli mne zahrabete, posloužím červům a mravencům."
- Tao, Texty staré Číny


Ačkoliv tento odstavec je zřejmě vytržen z hlubšího kontextu a proto chybí hlubší spojitosti, jsem si jistá, že je to rozhodně text stojící za zamyšlení. Myslím, že každý ho může chápat jiným způsobem - natolik je rozmanitý. Nejdřív tedy napíšu, jakým způsobem ho vnímám já.
Podle mě je to klasické ponaučení o tom, že nemáme žádat příliš mnoho. Že máme být pokorní a spokojení s tím, co nám život přichystal. Že ne vždy to, co se jeví jako správná cesta, je opravdu tém nejlepším. Že někdy nezáleží na tom, co je běžné a obvyklé, ale na tom, jak to sami cítíme. Že bychom neměli myslet na materiální hodnoty, protože možná právě to nás dělá chudými.
V textu je tím pokorným právě Mistr. Uvědomuje si, že pohřeb, tak jak je běžný (s rakví, svícemi a dalšími atributy), nemusí vždycky přinést jen správné věci. Že stejné nebezpečí ho čeká i na zemském povrchu i pod ním. Vidí věci mnohem přímočařeji, než jeho žáci, kteří jsou stále svázaní jistými tradicemi a konvencemi, a možná právě proto poněkud omezení.
Napadá mě pár dalších možností, jak si slova moudrého Mistra vyložit. Mohlo by to symbolizovat potřebu stálé svobody, o kterou by - zavřený v rakvi a pochovaný pod několika metráky hlíny - určitě přišel. Může to být jen obyčejný pocit, že pod hvězdnou oblohou se mu bude odpočívat lépe, dokonce to může být i nesmyslné přání jednoho vybíravého člověka, který chtěl být něčím jiný od ostatních (ačkoliv s tímto tvrzením bych kategoricky nesouhlasila).
Je zajímavé, kolik je toho v těch několika málo větách obsažené. Je tam strach i víra v něco víc, které se prolínají s jednoduchým a bystrým rozumem Mistra. Mistra, jehož přesvědčení mě donutilo hloubat nad jeho slovy a pořád dokola mezi řádky číst nové a nové myšlenky. Například až teď mě zarazila první věta "Když měl Mistr Čuang umřít"... On svou smrt očekával? Věděl, že přijde a kdy přijde? Jak se mu s tím vědomím žilo? A jak dokázal tak klidně ke svým žákům hovořit? Najednou chápu Mistra ne jako fiktivní postavu, lae jako člověka do jisté míry stejného jako jsem já, on, ona...
Myslím, že kdybych si ten odstavec četla víckrát za sebou a vracela se k němu vždy s určitými odstupy (například jednou za týden), pokaždé by na mě působil jinak. Bohužel na něco takového nemám čas, proto se budu muset spokojit s tímto jednosměrným zamyšlením, které trochu postrádá objektivní pohled na věc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 9. prosince 2009 v 21:53 | Reagovat

Klub přátel žehu by se na to asi díval jinak.
V tom je kouzlo životních filosofií; vždycky se na to dá koukat jinak.
Hezký článek.
A pomni, koho bůh miluje, na toho si zasedne.

2 KaThea KaThea | Web | 12. prosince 2009 v 12:57 | Reagovat

Taky mě jednou napadlo, proč se vlastně lidé pohřbívají, jaký to má smysl, ale rychle jsem tu myšlenku zahnala, jako "špatnou"... Vzpomínám si, jak jsem si tehdy odpověděla: "Přece nemůžeme všude nechat válet mrtvoly!" A to je asi vlastně ten důvod. A taky chtějí mrtvému prokázat úctu a kdesi cosi, ale dělají to vlastně pro sebe, protože on už z toho nebude mít žádný užitek, ale oni budou mít dobrý pocit...
Nedávno jsem slyšela jednu hádanku:
Kdo to vyrobil, nepotřebuje to, kdo to objednal, nechce to, kdo to obývá, okem to nespatří...
Ty to máš jednoduché, protože jsi ovlivněná tématem, o kterém teď mluvíme, ale já to uhodla i bez toho.

3 Sasanka Sasanka | Web | 12. prosince 2009 v 16:20 | Reagovat

[2]: navíc to mám značně ulehčené tím, že tu hádanku znám, ale když jsem ji slyšela poprvé, naprosto mě nenapadalo, co by to mohlo být. Ale nenapíšu sem správnou odpověď, ať si skusí hádat i ostatní XD

4 crazy-nun crazy-nun | 26. prosince 2009 v 9:39 | Reagovat

moc hezké ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama